Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 32.

Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl první Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kapitola 31.	Kapitola 32.	Kapitola 33.

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola 32.
Autor:	Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Zdroj:	[1] Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha : Řivnáč, 1854
Licence:	PD old 70

O vjití našem do kláštera Betlémského, a o spůsobu kostela blahoslavené panny Marie.

Kostel Betlémský. Kaply téhož kostela.

---

Přišedše před klášter, vyšel proti nám gvardian Betlémský s jinými svými mnichy, kteříž nás vítali; potom nás vedl skrze malé a nízké železné dvéře (pro strach Arabův tak opatřené, aby se jim s dobytkem svým do něho nevpravili) do kláštera, až k velikým kostelním vratům, před nimiž od těch dvířek vysoká překlenutá podsíň stojí; skrze vrata jak jsme vešli do kostela, viděli jsme 32 sloupův mramorových, pěkných, vysokých, hlazených, a jeden každý z celého kusu udělaný byl. Stojí těch sloupův po každé straně kostela 16 a to rozdílně čtyřmi řady, osm blízko od kostelní zdi, a opět jiných osm před těmi, a tím spůsobem i s druhé strany kostela; a byli netoliko nyní, ale hned těch časův, když postaveni jsou, za obzvláštní a nejpřednější v křesťanstvu držáni. Na těch sloupích stojí lodí, to jest prostředek kostela; kostel není doklenutý, než kůr samý s svými kaplami, tak že se v něm může až do střechy hleděti, kteráž jest z pěkného dřeva udělaná, a zevnitř navrchu jest olověnými plechy pobitá.

Klenutí kůru a zdi kostelní ještě jsou místem pěkným malovaným musirovaným dílem, Starého a Nového Zákona příběhy, obkládány, a tak pěkně a mistrovsky udělány, jakoby čerstvými barvami v nově vymalovány byly, kterýmž jsem rovných v Jerusalémě, v Benátkách a nikdež jinde neviděl; ostatek toho malování aneb vykládání (pravili nám) žeby před lety jeden žoldán Egyptský měl dáti vylamovati, a do Cairu k ozdobě palácu svého dáti odvezti.

Ten kostel jest všecken dlažený bílým kamenem mramorovým, a jest zdýlí okolo 88 a zšíří okolo 30 kročejův. Kůr kostela povýšeně stojí proti východu dosti veliký, do kteréhož se po několika stupních nahoru jíti musí, a jest z předu od vrchu až dolův do kostela otevřený; v němž jest toliko jeden oltář. Pod tím kůrem dole v zemi jest kapla, v níž se pán Kristus naroditi ráčil; o kteréž níže psáti budu.

Vně před kůrem toho kostela stojí dvě kaplice po stranách okolo něho, jedna s pravé a druhá s levé strany, obě proti východu obrácené. Ta s pravé strany kůru na poledne jest okrouhle stavená i sklenutá, a do kostela od země až do vrchu otevřená, a v ní oltář slove „oltář obřezání“, proto že na tom místě stojí, kde Kristus pán obřezán býti měl a nejprvé za nás hříšné svou drahou krev vyliti ráčil, a tu mu dáno jméno Jesus, Ježíš. Luc. 2.

Druhá kapla s levé strany kůru proti půlnoci jest též na ten spůsob stavená, a v ní oltář slove „tří králův“, proto že na tom místě viděli hvězdu, kteráž je vedla, se zastaviti a státi, a jakž někteří chtějí, i spadnouti k místu, kde Kristus pán ležeti měl; jakož pak místo ukazují blízko dveří též kaply po pravé ruce, kdež rozsedlina v zemi aneb díra do země jest.

Při těch kapličkách s obou stran kůru jsou při zemi dvéře v šíjích proti sobě, jedny na poledne a druhé k půlnoci, a v těch jsou do země schody s několika kamennýma stupni, kterými se může dolů pod veliký kůr do kaply narození Krista pána jíti.

Sumou ten kostel jest nákladný i veselý, a slove „blahoslavené panny Marie“, kterýž císařová Helena nejprvé vystavěti dala, a císař Konstantin jej drahými čalouny a jinými dary od zlata a stříbra obohatil. Niceph. 8. hist. Eccl. 30. Potom Eudoxia a Placidia, manželka a sestra císaře Theodosia mladšího, nejvíce jej od mramoru a musirovaným dílem okrášlily, a přitom jiná místa v zemi Svaté stavěly, jakž to Zonaras, Nicephorus a jiní spisovatelé svědčí. Jsou ho v držení řečtí kněží calojeri řečení, ale co jsme tam byli, žádného Řeka jsem v něm neviděl.

Ač Turci sobě také pokládají nějaké místo v tom kostele míti, nebo nad jiný národ u veliké vážnosti jej mají, a k němu své časté pouti vykonávají, jakž to svědčí Johannes Baptista Morus, kterýž mezi nimi byl knězem pohanským, a to též o Arabích a Mouřeníních píše, že hod narození Krista pána slaví a jej Almilia v svém jazyku jmenují. Také ten obyčej jest, že každý cadi (turecký soudce), když se na úřad v Jerusalémě dosazuje, hned potom do Betléma jeti a ten kostel navštíviti musí; a tehdáž jej se vší jeho čeledí mniši kláštera Betlémského povinni jsou za první den vychovati, jiné pak dny, jak dlouho tam bude, obyvatelé Betlémští ho vychovati mají.