Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl první/Kapitola 15.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

O vyjetí z města Rámy, a co se na cestě dálo až k Jerusalému.

Vyjetí z Rámy. S. Dinas. Aseca. Terebinthi. Masfa. Raphaim. Emaus. Studnice hojitelná. Nobe. Gaba. Salem.


Ve čtvrtek, 3. dne měsíce Září, okolo tří hodin přede dnem, přišel trucelman a nás zbuditi chtěl, ale hotové našel; takž jsme hned každý svůj tlumok na ramena vzavše, z toho domu před dvířce vystoupili, a tu osly, na nichž jsme jeti měli, hotové našli; však byli-li jsou z Joppen ničemné, shledali jsme tyto mnohem horší, totiž malá oslata, bez uzdy, místo sedla toliko kus deštky aneb prkýnka, pro hřbet oslíka ze spod srstí jakousi v žoku zašitou vycpaná, a na svrchu, kde jsme seděti měli, nic, tak že jsme sobě v pravdě raději šaty aneb slámu podložiti žádali, nežli na ta sedla bídná sednouti a na nich do Jerusaléma přes vrchy a doly vysoké a hluboké jeti.

Nicméně, když jináče nebylo možné, na ně jsme sedli a skrze město jeti počali. V tom ještě v městě velel nám trucelman posečkati na některý lid turecký a průvodní, kterýž jsme podlé smlouvy s nimi učiněné tu najíti měli, ale ještě byli nepřijeli. Tak tedy čekali jsme na ně dobrou chvíli, až se shromáždilo něco jízdných a něco pěších, s lučišti a šípkami, vše pro bezpečnost strany Arabův, kteříž tu všudy po horách bydlejí, aneb sem i tam v houfích se toulají, s ženami, dítkami a hovady, žádného nešetříc, koho jen přepadnouti a přemoci mohou, byť on nejlepší Turek byl, jakž o tom níže víc doloženo bude.

Potom jeli jsme spolu u veliké tmě, že jeden druhého sotva viděti mohl, neb bylo na nov měsíce. Když se rozednívalo, viděli jsme okolo Ramy znamenitou rovinu, na níž obilí, ovoce, indianské proso, melouny vnitř červené a velmi dobré, arabsky slovou batiecae, rýže, bavlna a jiné věci v hojnosti rostou; a táhnou se ty roviny na dýl od Joppen na polovici cesty k Jerusalému, na šíř pak mnoho množství mílí.

Na den ráno jeli jsme asi na míli vlaskou po rovině; potom hned k horám Jerusalémským se přibližovali, a tu na jednom vršku jakési stavení od kamene, na ten čas pobořené, jsme viděli, a jmenoval je nám trucelman S. Dinas, a jináče Castel de latrone, žeby na tom zámku lotr na pravici Krista pána ukřižovaný před tím bydleti a loupiti měl.

Od toho zámku vyšlo k nám na cestu několik Arabův; náš trucelman dal jim místo nás koliks majdinů (jest stříbrná mince, a tak mnoho jeden platí, jako u nás osm velkých aneb bílých peněz), s tím pokojně od nás odešli.

Nedaleko odtud na pravé ruce cesty jeli jsme mimo rumy města starodávního, jménem Lobna aneb Lebna a Labana, v českém jazyku „kadidlo“, snad že tu aloës a kadidlo rostlo, v pokolení Juda ; bydlel tu někdy král, kteréhož Josue přemohl ( Josue 10.); pak Levítům přivlastněno bylo (Josue 21.), potom za králův Judských, pro modlářství Joramovo, od něho odstoupilo, a brzo od Senacheriba, krále Assyrského, bylo obleženo. 4. Reg. 8. 23. Isaiae 37.

Dále jeli jsme pod horou Ephron, na níž město Ephron a jiná městečka i vesnice ležely. Josuae 15. To město Judas Machabejský, že ho Efronští skrze ně pustiti nechtěli, do 25 tisíc lidu v něm pobiv, vypálil. 1. Macchab. 5. 2. Macchab. 12. Nyní na té hoře nic není. Hieron. in locis Hebr.

Od té hory na čtvrt míle české jeli jsme k místu rumu a zbořené zdi plnému, na němž někdy město [1] Aseca, znamená česky „pevnost“, v pokolení Juda, Ammorejských nejprvé bylo stálo. Josuae 10.

U toho města dopustil pán bůh, že kamení s nebe na nepřátely Ammorejské utíkající před Josue a syny israelskými pršelo. Leží pak místo toto při údolí Terebithi, to jest údolí od stromu Terebinthus nazvané, vysokého, dlouhověkého a jahůdek libé vůně plného, z něhož k nám terpentýnu vozí; u kteréhož se Filistinští proti králi Saulovi válečně položili, a ležení své na jedné straně údolí měli, a na druhé Saul s lidem svým ležel, kdežto David toho velikého obra Goliáše zabil. 1. Reg. 17.

Roboam syn Šalomounův to [2] město vzdělal a upevnil, ale zase od Nabuchodonozora, krále Babylonského, bylo vybojováno a zkaženo. 2. Paral. 11. Jerem. 34. 2. Esdrae 11. Sv. Jeroným svědčí, že za jeho času dosti velké a výstavné bylo, locis Hebr. Brocard et Breidenbach. I jedouce dále mezi horami, okolo snídaní přijeli jsme do jakési doliny na místo, kdež někdy bylo město jménem Masfa aneb Mesepha, jinák Mitzpha, na česko: „varta“ neb „stráž“, v pokolení Benjaminově. V tom městě bývala nejprvé Archa úmluvy, a tu se tehdáž lid k modlitbě scházíval a Samuel soudy držíval. Jud. 20. 21. Josuae 15. 18. Josephus Antiquitatum 6. cap. 2. Král Aza před časy je upevnil, 3. Reg. 13. Za času zkázy Jerusaléma bydlel v něm kníže Godoliáš, jehož Nabuchodonozor správcím země Židovské ustanovil, a při něm prorok Jeremiáš. Jer. 40. 41. Na kterémžto místě křesťané před lety kostel pěkný vystavěli, jehož zříceniny podnes viděti, a ještě v něm i malování znáti, po němž, že křesťanský byl, rozuměti se může. Při tom kostele byla velmi čerstvá a studená voda, kteráž s vrchu dolů do jakéhos koryta tekla, tak smýšlím, že musí býti z studýnky Nephtoa, o níž se zmínka činí v Josuae 15. a 18. kap.; nebo jakž Saligniacus tom. 10. cap. 6. svědčí, od ní se zlá, kamenitá a nebezpečná cesta začíná, jakž teď málo níže poznamenám. Jakž jsme tu vodu uzřeli, s oslův jsme ssedli a pod olivoví se zasadili, abychom, co jsme s sebou přivezli, pojedli. A jistě byla nám ta voda velmi pohodlná, pro horko, kteréž již, jakkoli dosti ráno bylo, nastávalo.

Po dobré pak půl hodině zase jsme na cestu se sšikovali a jeli skrze divoké, drsnaté a špičaté skalí i údolí, že se nám hned z počátku v něm stýskati počalo, a obojí, i my i hovada, velmi jsme se unavili, a tu skrze začátek údolí Raphaim, na česko se vykládá „obrův“, jeli, kteréž až k Jerusalému a s druhé strany k poledni několik mílí se táhne; místem jest velmi hojné, vína, oleje, pšenice a jiných úrod hojnost vynášeje.

Po malé chvíli opět jsme k jakémus starému a zbořenému stavení přijeli, a jináč souditi nemohu, nežli jakž zeměpiscové pokládají, že musí býti zříceniny onoho slavného a pevného města Sochot aneb Socho, na česko „ratolest“, snad že tu plno ratolestí a stromoví Terebinthi bylo, v pokolení Juda, a podnes jest; tu vedlé starých zdí nachází se kamenný mostek, pod nímž tekává potůček, ale tehdáž byl od horka vyschlý, z kteréhožto, praví, že král David kameny křemenité sobě vybral a nimi Goliáše, jakž výš položeno, zabil. 1. Reg. 17.

Odtud jedouc na veliký a vysoký vrch, v naději, že již tam Jerusalém bude, pracně jsme se na něj vypravili; neb jsme pěšky jíti a osly za námi pro nebezpečnost a ostrost cesty vésti musili, až jsme po mnohém odpočívání vždy nahoru vylezli.

Nedaleko toho vrchu viděli jsme na levé ruce položení města a zámku pevného Emausu, česky se vykládá „silný aneb pevný hrádek“, kteréž v Judstvu jedno z jedenácti měst krajských bylo, 60 honův od města Jerusaléma, a jak Siglerus píše, cesty půltřetí hodiny vzdálí. U toho města porazil Judas Machabejský vojsko krále Antiocha. 1. Macchab. 3. 4.

Bylo patria a vlast Kleofáše, kdež také praví, žeby pochován byl. Vitriac. c. 63. Fretellus pag. 20. Tu Kristus pán ode dvou učedlníků při lámání chleba po svém z mrtvých vstání poznán byl. Lucae 24. Marci 16.

Nicephorus píše 10. hist. 31., že za něho to městečko zemětřesením se zbořilo. Však před tím v času židovské války, z rozkazu vládaře Vara, ohněm vypáleno bylo, pro něžto Julius Africanus, tehdejších časů spisovatel, k císaři Markovi Aureliovi Antoninovi léta po narození Krista pána 169. do Říma jel, a za vystavení ho žádal, snad nejvíc pro jeho pěkné položení a čistých i rozkošných studnic dostatek. Plinius lib. 5. cap. 14.

Joseph. lib. 7. cap. 26. pokládá, že za času Vespasiana císaře Liberius Maximus osm set drábův v pevnosti Emausu za nechal, a ti že ji zpustili, a majíc pryč odtud se stěhovati, zbořili. Podnes mnoho vysokých zdí a pěkných zřícenin viděti jest, a zvláště kostela, kterýž na tom místě byl vystaveni, kde Kristus pán s oněmi dvěma učedlníky, Kleofášem a Lukášem, večeřeti ráčil. Dokud je křesťané drželi, byla stolice biskupská. Breid. Vilhel. Tyr. 14. bel. s. 12. Hieron. in epistola Paulae et in cat. script. Eccles. píší někteří o jedné divné studýnce při Emaus, zvláště Sozomenus hist. Eccl. 5. c. 20., jehož tato slova jsou: „Leží v Judstvu městečko Nicopolis, kteréžto evangelium Emaus jmenuje; před tím městečkem blízko rozcestí, tu kdež Kristus pán od Kleofáše a druhého učedlníka jinam se uchýliti chtěl, jest studénka velmi zdravá, z kteréžto když nemocní lidé aneb hovada pili, zdraví od svých neduhův učiněni bývali. A rozprávějí, žeby někdy Kristus pán s učedlníky k ní přijíti a tu své nohy po cestě ustalé zmýti měl; a tak od toho času voda v ní té moci uzdravování nabyla. Nicephorus 10. hist. 31.

Dále odtud na též levé straně jsou zbořeniny města slavného prorockého aneb kněžského Nob aneb Nobe, a leželo blízko cesty téměř v oči Jerusaléma. Tu král David, utíkaje před Saulem, chleby posvátné od nejvyššího biskupa Abimelecha s mečem Goliášovým přijal, a příčinou byl, že dověděv se toho Saul, nejvyššího kněze a s ním jiné Levity do osmdesáti pěti osob zabiti poručil a město zbořiti dal. 1. Reg. 21. 22.

Nyní tam jen koliksi chalup viděti, kteréž Breidenbach Bethnopolis, a Vilhel. Tyrius Berteniable jmenují. Za času sv. Jeronýma byla ves, a odtud Jerusalém spatřiti se může, in locis Hebraeis; jakož pak sotva tři hony na tom vrchu, v rovině plné skalí a kamení od rumův, jsme jeli, a před námi město Jerusalém, vzdálí na čtvrt míle české, spatřili. Tu vidouce je, hned jsme velikou horlivou radostí dolů s oslův ssedali, a někteří s nich se svalili, na kolena klekajíce, zemi líbajíce, a pánu bohu z šťastného nám k tomu městu dopomožení, že jsme je přítomně spatřiti a jeho dojíti mohli, děkovali. Sedláci pak, jimž ti oslíkové náleželi, každý svého vzal, a dostavše na spropití, od nás se odebrali; my pak každý s svým tlumokem pěšky jsme pomalu pěknou rovinou k Jerusalému se přibližovali.

Nicméně ještě v té cestě viděli jsme některých honův od nás ležeti na vrchu položení města Gaba neb Gabaon, město kněžské, sloulo na česko „výsost“, leželo v pokolení Benjamin nad údolím Raphaim, vedlé Ciriath Jearim, kdež David král porazil Filistinské, 2. Reg. 5. A jest rovně ta výsost, na níž obědvě ta města blízko sebe stála, kdež archa páně, po navrácení se jejím z země Filistinské, v domě Abinadaba postavená byla. 1. Reg. 7., 2. Reg. 6.

Po pravé ruce asi šest aneb sedm honův od města ukazovali nám zbořeniny města někdejšího Salem, v němž praví, že král Melchisedech bydlel. Sv. Jeroným psal, že za jeho živobytí ves na tom místě byla (in loc. Hebr.). Nyní nic není.

Sumou, co jsme tu po těch horách na čtyry míle české k Jerusalému jeli, všudy jsme poznali předešlých Židův a předkův pracovitou snažnost, vzdělávání těch vrchů na vinice, zahrady, rolí, kteréž ač pusté, trním porostlé jsou, však vždy předce zídkami a schůdky podezdívané zůstávají; k tomu, jak tu plno měst bylo, znáti jest, což jsem na té tak krátké cestě poznamenal, že se čemu podiviti nad leností nynějších obyvatelův, jichž sotva deset, proti tisíci předešlých, nyní se vychovává a živí.

A však ta strana vrchův k půlnoci vinicemi, olivovím, fíky, granátovými jablky a jinými ovoci dosti úrodná zůstává.

Když jsme byli okolo dvou honův od Jerusaléma, setkal se s námi trucelman Jerusalémský, téhož řádu de la centura, jako první z Rámy, kterýž naschvále nám vstříc vyšel. Nebo ten z Rámy nedaleko od Jerusaléma nás za sebou nechav, napřed do města sjel, a gvardianovi do kláštera i tomu trucelmanu o našem příjezdu oznámil.

Přišel pak s ním i vicarius téhož kláštera, a jakž se k nám přiblížili, oba nás vlasky mluvíc vítali a na všelijaké věci vyptávali, jako ku příkladu: odkud jsme? jak se nám na cestě dařilo? co se při výjezdu našem u nás a v krajinách, z nichž jsme vyjeli, dálo? atd., až v té rozprávce trvajíce, k samé bráně města Jerusaléma okolo času nešporního jsme přišli. Tak tedy vší cesty z Benátek až do Jerusaléma dostalo se nám stráviti padesáte čtyry dni; mílí pak vykonati z Benátek 458 a z Čech 582, jak po zemi tak po vodě, vše českých.


  1. Aseca město, u něhož s nebe kamení pršelo.
  2. Archa úmluvy boží kde nejprv bývala.