Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl první/Kapitola 11.

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Kapitola 11.
Autor: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Zdroj: [1]
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha : Řivnáč, 1854
Licence: PD old 70

Vypsání ostrova Cypru.

Položení Cypru. Kovy. Bavlna. Bohyně Venus. Město Paphos. Vinice znamenitá. Salamis, nyní Famagusta. Nymosina. Nicosia. Vrch křížový. Panovníci ostrova. Královna z Benátek. Vzetí Nicosie a Famagusty. Porážka Turkův. Město Acon. Skvostnost Cyprských.


Cyprus slove česky pěkný, čistý aneb květný; někdy sloul Macaria insula, to jest z řeckého na česko „blažený ostrovy“. V okrouhlosti své obsahuje 427, na dýl 200, na šíř 125 a místem méně, mil vlaských (Bordonius), ač Strabo lib. 14. okolo 500 mil vlaských okrouhlosti jeho, našich českých 160 pokládá. K půlnoci má proti sobě Ciliciam, k západu Pamphiliam, k straně polední Phoeniciam a k východu Syriam a zemi Svatou; jest, jakž obyčejně pokládají, 40 mil našich vzdálí od Jerusaléma, tak že všecky ostrovy toho moře příležitostí svou daleko převyšuje, netoliko pro mnohá města s přístavy bezpečnými vůkol země, ale pro blízkost, a jako že u prostřed cesty všem do Egypta, Syrie, Asie menší, Řecké země, do Vlach, Hispanie etc. se plavícím, pro sklady kupecké, i všech potřeb opatření pohodlný jest.

Plinius píše lib. 4. cap. 12. a lib. 5. cap. 31., že jest v něm za starodávna bylo devatero království, ale nyní a od mnoha časův sotva jedním býti může. Všech časův byl a posavad jest nad jiné úrodný, a zemi Svaté na žádných úrodách nemnoho napřed dal; neb v něm šmaragdy, diamanty, jaspisy, křištály - jakž to svědčí Solinus, na odpor Pliniovi, kterýž ult. lib. nat. hist. píše, žeby od velikého mrazu křištál pocházel; ale Diodorus lib. 3. praví, že velikým horkem co nejčistší voda v zemi se srazí a speče mramory rozličných barev, měď a jiní kovové, i kamenec nad jiné země nejlepší se nacházejí; vína, medu, obilí, bavlny, kteréž semena každého roku na pole sejí, a z těch semen, ješto nejsou větší než jako pecka z třešně, vyrostou křovíčka, a na těch jakési šešulinky okrouhlé co nyšpule, a ty jsou vnitř plné bavlny, coby jí nacpal; podomně se ta šešulinka, když dozraje, sama od sebe na čtvero rozpukne, a z těch bavlnu vytahují; ač jsou i vnitř v bavlně ty semena, kteráž dobývají a potom k semenu zase chovají, zbytky pak do jiných krajin vozí a prodávají. Také ve všech východních krajinách neroste lepší bavlny jako v tomto ostrově. Cukrových třtin aneb rákosí (z nichž cukr vaří) hojnost, soli a štěpoví k ovoci, jemuž u nás „sv. Jana chléb“ říkáme, lesy veliké má.

Při času svatého Ducha bývá žeň, potom dále v létě pusto od horka, až všecko vyprahne, v zimě nejpohodlnější a nejlepší pastvy bývají; z kterýchžto příčin hned za času pohanstva nejrozkošnější v něm život obyvatelé vedli, až i ona Venus, již za bohyni pohané slavili a za paní rozkoše a milosti drželi, tam byt svůj měla, i jménem toho ostrova jmenována byla; odkudž pošlo, že kdo tehdáž věk svůj v rozkošech a chlipných žádostech stráviti chtěl, do něho se vypravoval, a tam spíše zůstal, nežli odtad vyjel. Jakož pak chrámů Venuši oddaných množství tam bylo, při každém hájkové a stromoví rozkošné, v nichž mnoho nevěstek a manželek vdaných každého času bývalo, kteréž každému bez vybírání k vůli bývaly, domnívajíce se tím bohyni své službu a čest činiti, aniž to které z nich na ujmu poctivosti bylo, nýbrž od mužův, co u křesťanův k službě boží do chrámu páně choditi, tak tam do těch peleší nutkány a vysílány bývaly. Justinus lib. 18. Alex. ab Alex. lib. 1. c. 24. ex Lactantio.

Valerius Max. lib. 9. c. 1., Plutarchus de dignos. adulat. Athen. lib. 6. c. 6. píší, že v něm ženské pohlaví tak povolné a úlisné bývalo, až i cizím paním a královnám sloužíc v ženstvu, když na vozy aneb koně sedati chtěly, před ně na zem se kladly, aby po nich nahoru co po stupních vstoupaly, od čehož také tehdáž scalulae, totiž schůdky, nazívány byly.

V tom ostrově dělají šamlat, vlasky cambelloto, z kozí srsti, kteréžto kozy jsou veliké, srst mají měkou, na spůsob hedbáví, a dlouhá jim visí na píď i víc, z nichž ji co vlnu buď stříhnou aneb sčeší, potom přidadouc tkají a spravují. Toho plemena koz J. M. C. sem do Čech přivesti a jich na Křivoklátském panství i jinde na mnoze chovati dáti ráčí.

Roste v něm také stromovíčko malé, květ bílý a jako růžičky velmi vonné nesoucí, z něhož prášek vonný dělají a daleko jej vozí, slove pulvere Cyprio, prášek Cyprský, jehož i já trochu u sebe mám.

Píše Saxo lib. 12., že země toho ostrova žádného mrtvého těla přes noc nevytrpěla, ale každé, jak ve dne pochováno bylo, hned tu noc potom z sebe zas vyvrhla, až Ericus II. král toho jména Dánský, s svou manželkou Botildou do Jerusaléma putujíc, v tom ostrově hodinou smrti postížen jsa, a maje umříti, tělo své do nejhlavnějšího města vnesti a pohřbiti poručil, s tím doložením, ač jest předešle země mrtvého netrpěla, že budoucně trpěti počne a bude; což, prý, žeby od té chvíle tak se státi mělo, a posavad země mrtvá těla trpí. Jak se o tom dále smýšleti má, každý souditi může, kdo pošetří, že jsou předešlých věků lidé toho ostrova i okolní, a zvláště pohané, těla mrtvá na prach pálili, a ten teprv do nádob shromáždíc do země zakopávali, jakž to všickni staří historikové svědčí.

Přední města toho ostrova za starodávna bývala Paphos, Salamis, Nymosina.

Paphos, nyní slove Baffo, při moři ležíc, stolici biskupskou mělo. V tom městě pohanská bohyně Venus chrám nákladný a vší chlipné žádosti plný měla, a tu často bydlívala; o němž Rudolf Kirchherr v své peregrinací léta 1350. píše, že tak rozkošný a jako okouzlený byl, když kdo toliko na zem se položil a v něm spal, znamenitě tělesnými žádostmi přese všecko spaní pokoušín a trápen byl, jakoby ta země k hříchu ponoukala. Obraz její v tom chrámě stál z slonových kostí nákladně udělaný. Sv. Pavel v něm kázal, oslepil Elimasa čarodějníka, a vládaře Sergia k víře Kristově obrátil; v Skutcích apoštol. v 13. kap. Bylo slavně vystavené, ale mnohým zemětřesením a spíše spravedlivou pomstou boží, pro nešlechetnosti, kteréž se v něm dály před časy za pohanstva, i potom když v něm křesťané byli, spustlo. Nebo jednoho času, když od krále toho ostrovu sestra krále Englického, kteráž tudy putujíc do Jerusaléma, tu se zastavila, mocí násilnou poškvrněna jsouc, příčinou byla, že jest bratr její to město i jiná okolní mocí dobyv, z kořen vyvrátil a zkazil; tak již pobořené a roztrhané posavad zůstává, ač je ještě znáti jest po slavně vystavených kostelních zdech, věžích a jiných zříceninách. Ukazují tam podnes při jednom zbořeném klášteře sklep, a v něm jiných sedm jeskyní, v nichž, praví, žeby oněch sedm ospalcův, ješto některé sto let spali, tehdáž leželo a odpočívalo. Jakož pak i to jistí, že v tom sklepě sv. Pavel s Barnabášem u vězení, když tam kázal, držán býti měl. Breidenbach: Alexandri falckraběte putování do země Svaté. Nedaleko od Paphos bydlel sv. Hilarius a sv. Manna, rodilý z Lucanie, o nichž v životech sv. otcův se vypisuje.

Tu také byl vrch vysoký a ze všech stran příkrý, na nějž toliko jedinou cestou jíti se mohlo, a nahoře dvě míle vlaské v okolku rovina se nachází; sloul někdy Olympus, na spůsob onoho v Asii, potomně Engaddy, od podobnosti v úrodách zahrady Engaddy v zemi Svaté při Mrtvém moři, o níž doleji na svém místě oznámeno bude. Na tom vrchu bývala vinice, jíž rovné v světě se nenacházelo, od rozličného ovoce a rýví, tak že někteří hroznové měli zrna co ořechy vlaské, jiní co švestky, jiní co žaludy, jiní jako hrách, černé, bílé, červené barvy, někteří bez jader, prohlídací jako voda, a skvostného vína, jakž to Šalomoun král svědčí a potvrzuje v své písni, kapitole 1., těmito slovy: „Hrozen z Cypru můj milý mně na vinicích Engadských.“ V kteréžto vinici za časův panování králův Cyprských Templáři, jsouce jí tehdáž v držení, přes celý rok 100 otrokův neb chlapův odsouzených a zajatých k vzdělání jí chovali, a na tom vrchu zavřené je měli. Potom sloul Constantia, od Costo, otce sv. panny Kateřiny tak nazvaný, jakž tomu někteří chtějí; ale mně se vidí od latinského slova constans pocházeti, to jest „stálý“.

Salamis, nyní Famagusta, má slavný a bezpečný přístav na moři. Z toho města byl rodilý Solon, jeden z sedmi řeckých mudrců nejpřednější. Do něho také sv. Pavel s Barnabášem přišel, když se z Cilicie do Cypru připlavil. Actor. 13. V tom městě byl sv. Epiphanius biskupem, a v něm jest pochován; i sv. panna Kateřina odtud rodilá byla.

To město za oněch časův v tom ostrově bylo nejbohatější na všecky věci. Nebo když je křesťané drželi, nacházeli se tam měšťané, kteříž tak slavně dcery své chovali, že, jakž Kirchherr píše, královna Francká na vší své ozdobě tolik klénotů neměla, co jedna z nich na hlavě nosila. A některého času jeden měštěnín soldánovi Egyptskému z svého vlastního pokladu zlaté jablko drahým kamením obložené, totiž jedním karbunkulem, jedním smaragdem, jedním safírem a jednou perlou, na velikou žádost jeho za 60.000 zlatých prodal, a potom zase to jablko od soldána za 100.000 koupiti chtěl, ale soldán ho prodati nechtěl. Těchto let stáloby za některékrát stotisíc. A praví, že tehdáž nevěstky tam bydlely, kteréž na statisíce statku měly.

Nejlépe se mělo za panování Benátčanův, a bylo od nich i biskupskou stolicí obdařeno, znamenitě opevněno, tak že je Bassa Mustapha, tureckého tyrana general, sotva v jedenácti měsících, a ještě s dobrovolným na veliké sliby a zakázky jeho odevzdáním, léta 1571. dobyti mohl, v jehož moci podnes zůstává.

Nymosina bylo pěkné město proti straně Sydonu a Tyru, při moři, do něhož z těch míst největší obchod býval, i biskupskou stolici mělo. A když město Acon v zemi Svaté, předešle Ptolomais řečené, od pohanův křesťanům odjato bylo, stěhovali se do něho Templáři, a v něm znamenité paláce vystavěli; však po obecném pobití jich ve všem křesťanstvu to město zemětřesením a vody mořské vystoupením z kořen vyvráceno jest, a posavad s velikými pěkných stavení a kostelův zříceninami zůstává.

Čtvrté město od některého sta let vzešlo, jménem Nicosia, v znamenitě rozkošném místě, při vrších úrodných a vinicemi dobrými osazených, z kterýchžto víno má tu vlastnost, že když se 6 neb 7 let chová, v bílou barvu se obrátí, a jest silnější nežli u nás mnohé pálené, a kdo je chce píti, musí devětkráte více vody, nežli jest vína, přidati.

V tom městě za křesťanského panování byla královská stolice, slavný dvůr, a nejpřednější všeho království páni v něm bydleli. Nyní jest v moci turecké, jsouc od nich velikou silou a útokem dobyto léta 1570. a lidé v něm postížení, urození i neurození, všickni bídně pobiti byli.

V tom městě někdy ukazovali hrob na velikého muže, 12 pídí zdýlí, 7 zhloubí, 5 zšíří a 1 ztlouští, všecek z drahého jaspisového kamene udělaný, v kostele sv. Sofie; o němž se píše u nich, že jsou jej za času živobytí Krista pána dělali a k jeho pohřbu přistrojili, když slyšeli, že ho Židé ukřižovati dali; nemajíce Cyprští k tomu žádné příčiny než tu, že o jeho divích a zázracích mnoho slýchali. O tom hrobu na ten čas nic se neví, kde jest se poděl.

Nedaleko od Nicosie jest vysoký vrch, slove Vrch křížový. Na tom vrchu, dokud ten ostrov křesťané v své moci měli, byl kostelíček od sv. Heleny, císaře Konstantina Velikého mateře, vystavený, kteráž když tři kříže, totiž Krista pána a dvou lotrů, jednoho na pravici a druhého na levici ukřižovaných, v Jerusalémě v zemi zasypané našla, a tudy domů do Constantinopole jedouc tam se zastavila, líbilo se jí položení toho vysokého vrchu, tak že tu ten kostelík dala stavěti, a do něho kříž lotra na pravici postaveného, s kusem malým pravého kříže Krista pána oddala, aby tu chován byl, jakož pak po ten čas, dokud jej křesťané měli, vždycky se tu choval; ale nyní neví se, kam jsou jej Turci poděli, než jsou pamětníci, kteříž jej na větším díle stříbrnými plechy obložený vídali. A tak snad pro lakomství od Turkův polámán a rozházen jest.

Tento ostrov měl rozličné pány, a jakž se z pamětí historikův nachází, domácí králové mnoho časů ním vládli; potom jej Římané sobě podmanili; po Římanech na Řeky a císaře Konstantinopolitánské připadl, až jej král Englický Richardus z výš oznámené příčiny mocí opanoval a Gvidoni Lusigtano, hraběti francouzskému, kterýž z země Svaté vyhnán byl, a to za jistou sumu peněz, postoupil. Kterýž on i potomkové jeho za drahný čas drželi, a okolní země Cilicie a Pamphilie při moři s městy pod poplatkem měli, až přišlo, že jsou se dva bratří o království nesnadili, z nichž jeden mdlejší jsa, k soldánovi Egyptskému utekl, a druhý s pomocí Francouzův a Catalanův na veliké armádě do Egypta táhl, tam Alexandrii dobyl, vydrancoval, vypálil, i jiná některá města týmž spůsobem zhubil, a tak s velikou kořistí domů se navrátil, potom pak brzy umřel. Z té příčiny soldán Egyptský silnou armádu spraviv, toho vyhnaného bratra a z nepořádného lůže pošlého, jménem Jakuba, s sebou vzal, zemi opanoval a jej tam za krále vyhlásil, uvedl a dosadil, však na ten spůsob, aby mu za to dobrodiní roční poplatek na jistých ze jména jmenovaných věcech kupeckých dávati povinen byl.

Král Jakub jsa neženatý, vypravil se do Benátek tím úmyslem, aby s pány Benátčany osobně se shledaje, proti nepřátelům, zvláště Egyptským soldánům, se spolčil; mezi tím spatřiv Benátské gentildonny, zamiloval jednu chudou pannu, však rodu slavného, jménem Cornaru, a tu sobě vyžádav, za manželku a královnu ji pojal, kteráž jemu ku poctivosti od pánův Benátských za dceru sv. Marka s jistými ceremoniemi přijata byla, a z důchodu toho nového otce sto tisíc dukátův věna dosáhla a králi přinesla. Tak vedlé toho spříznění, i pomoci pánův Benátčanův král Jakub své království utvrdiv, domů se navrátil léta 1472.; ale brzo umřel, královnu po sobě těhotnou pozůstaviv, kterážto ač synáčka porodila, a však prostředkem smrti časné jej ztratila a osiřala. Nicméně zmužile sobě počínala a království se ujala, nechtíc ho žádnému ani svěřiti ani postoupiti, až naposledy na veliké a mnohé jednání pánův Benátčanův i na slzavé prosby bratra vlastního a jiných přátel z Benátek k ní vyslaných k tomu přistoupila, že jest vlasti své tu vděčnost prokázala a Benátčanům království celého i pokojného léta 1484. postoupila, a sama letního času do Benátek se plavila, kdež od Augustina Barbadica, knížete, a senátorův na lodí Bucentauro řečené, s množstvím velikým jiných lodí a gondolí, kteříž jí vstříc až k kostelíku sv. Mikuláše, u přístavu ležícího, vyjeli, slavně přivítána a do města na též lodí Bucentauro, s nejpřednějšími paními, s velikou radostí a slávou všeho města vezena byla. Potom na palác slavně připravený uvedena, a tu hned desíti hřivnami aneb librami zlata, na znamení lásky a přivítání, darována jest; kdežto jí přitom i městečko Asulum, při horách Taurisanských ležící, dědičně darováno, a k tomu 50 liber zlata platu stálého každoročně z měšce obecného, do živobytí jejího, vydáváno bylo; načež ona ctnostný a královský život, zůstávajíc až do smrti v stavu vdovském, vedla. Jakž o tom o všem pěkně a obšírně P. Bembus, kterýž tehdáž při jejím dvoře byl, hist. Venetae lib. 1. vypisuje.

Tím tedy spůsobem když Benátčané Cypru dostali, jej pevnili a dobře spravovali, však i poplatek, pro uvarování zanepráždnění, soldánům takový, jaký král Jakub smluvil, dávali. Až léta 1517. sultán Turecký Selim, přemohv soldána Egyptského a jeho zemi podmaniv, ten poplatek na se obrátil a na 8000 dukátův peněžité sumy přivlastnil.

Naposledy jiný sultán Selim, syn Solimana císaře, vypověděv pánům Benátčanům pokoj, veliké vojsko, totiž do 200.000 s Mustaphou baší, polním hejtmanem, na ten tak úrodný a pěkný ostrov poslal; kterýžto dobyv nejprvé Nicosium, a potom Famagustam, všecken pod moc tyranskou přivedl a podmanil, ješto ten ostrov Benátčané již. devadesáte sedm let pokojně byli drželi. Hejtmana muže udatného v šedinách jeho, jménem Marca Antonia Bragadina, rodem z Benátek, tam za potestata a vladaře vyslaného, Turci mimo přípověd a slib svůj s velikým a všelikterak vymyšleným posměchem naposledy za živa odříti a z kůže svléci dali, pro samou jeho udatnost, kterouž spůsobil to, že jest Turkův do 50.000 při samém. obležení Famagusty zahynulo a na místě zůstalo. Ale pomstil bůh našich udatných rytířův ještě jinou Turkův záhubou; nebo po třech měsících téhož léta 1571. páni Benátčané spolčili se a smluvili s papežem, králem Hišpanským Filipem a jinými knížaty vlaskými, a vespolek velikou armádu, přes dvě stě galer, krom galionů a jiných velkých lodí, jichž množství bylo, vypravili, učinivše nad ní nejvyššího don Johan di Austria, císaře Karla V. syna z levého boku, a krále Hišpanského Filipa bratra bastarda, kterýžto s pomocí pána boha svedl s tureckou armádou bitvu na moři u ostrůvků, jimž Curzolari blíž Naupactu aneb Lepante, za starodávna Sinus Corynthiacus, „Moře Koryntské,“ říkají, a porazil ji, pobiv Turkův branných 25.000 a 8000 jich zajal, galery a lodí všecky, jichž více nežli křesťanských bylo, kromě třidceti, kteréž časně utekly a do Konstantinopole se doplavily, dosáhl, s kořistí nesmírnou, a zvláště 18.000 duší křesťanských, kteréž tu vysvobodili a do křesťanstva svobodně dovezli. Ten ostrov podnes v turecké moci zůstává, a bůh ví dokud. Leuenclavius.

K závírce i toho nám ku příkladu a výstraze dotknouti musím, že pán bůh netoliko z země Svaté, po několikráte pohanům z moci od křesťanův vzaté a pokaždé dobře osazené, i z tohoto ostrovu křesťany z hodných příčin od Turkův vytisknouti dáti ráčil; neb ač v tom pořadí ještě Candii a k nám bližší země máme, však bůh milý ví, jak dlouho je držeti budeme, pro týchž hříchů páchání a nižádné jich umenšení.

Vezmu příklad v zemi Svaté z jednoho města, jménem Acon [1], jeho skvostnost a sláva přílišná. jináč Ptolomais, a jiných slavnějších, jako Jerusaléma, Tyru, Sydonu atd. pominu. To město po časích knížete Gotfrida z Bullionu, kterýž zemi Svatou dobyl, a po něm ji potomci jeho nejdéle drželi (o čemž níže na svém místě vypsáno jest), bylo z kvadrátu a kusového kamene naskrz vystaveno, a vůkol, coby kamenem dohodil, při zdech věže vysoké, a brány mezi dvěma, k tomu zdi tak tlusté, že se na nich dva vozové minouti mohli, příkopy široké a hluboké vnitř i zevnitř města, nad to za druhými příkopy jiné zdi a valy mělo; domové byli rovné vysokosti, vše z tesaného kamene, okna v nich malovaná řemeslnými díly, a spíše pevnostmi nežli domy prostými slouti mohli, maje mnohý z nich příkopy a mosty tak pevné, že, po dobytí města dvadceti dní pořád pohané těch domův v městě dobývati musili, anižby všech domův a pevností dobyli, kdyby oheň a přípovědi pohanské křesťany k dobrovolnému poddání se nepřivedly. Přes ulice z oken jednoho domu do druhého vyvěšeny a roztaženy byly aksamitové, damaškové a z jiných drahých věcí koberce, a to pro horkost slunečnou a zastínění chodících. Bydleli v něm okolní páni, hrabata a rytíři, jako kníže z Cesaree, z Antiochie, z Tiberias, z Sur, hrabě z Tripoli, Joppen, z Baruty a mnozí jiní, kteříž takovou pýchu provozovali, že k víře nepodobné bylo; nebo na hlavách svých jako králové koruny nosili, drabanty, strážce skvostně oděné chovali, svobody divné a obzvláštní práva při svých hradích a palácích nařizovali, a co kdo mohl nad jiného vymysliti, aby ho v něčem strany pýchy předčil, to činil; až naposledy upadše v nesvornost, mnohé hříchy, ukrutenství páchali, a potom od Saracenům s velikým krve prolitím odtud vytištěni byli, a město rozbořeno jsouc, posavad pusté zůstává.

Tím spůsobem dálo se i jinde po jiných městech v zemi Svaté, až křesťané, utíkajíce před pohany, to zlé i do okolních zemí, a nejvíce do Cypru s sebou přinesli. Nebo v Cypru páni, rytíři a jiní možní lidé nic jiného nešetřili nežli pýchy a rozkoší, a k tomu, jakby mohli důchody zlepšovati a poddané své obtěžovati. Kdo tam 3000 důchodův měl, málo sobě toho vážili a nic jej za možného, než jakoby u nás sto kop měl, pokládali. A však také to všecko na pýchu a marnou slávu utráceli, mnozí do některého sta psů loveckých měli, k nimž množství čeledi a holotů chovali, sokolářů 20 i více, a jiné zbytečné útraty vedli, žeby snáze byli praporec vojáků ku potřebě, nežli samé myslivce a psy chovati mohli. A nad to jaký život na štvaní a lovích provozovávali, když se ženstvem a s čeledí na měsíc i víc do pole táhli, pod stany bydleli, že poddaní potravy za nimi voziti musili, a tam co nejrozkošněji v hojnosti všech potrav živi a veseli bývali.

Mnozí v takovou pýchu se vydali, že místem; jako v Nicosii při dvoře královském i jinde, lázně nákladné stavěli, v nichž lavice, svrchnice a všecky jiné potřeby, buďto stříbrným plechem pobité, aneb z celého stříbra dělané mívali; z toho o jiném hospodářství jejich každý souditi může, že jest z horšího kovu býti nemusilo. U tom Kirchherr, Štefan z Grumpenberku a jiní píší.

Z té tak nesmírné pýchy a marnosti co jest jiného zlého nepocházelo? a kdyžť jsou zevnitřními skutky tak těžce pána boha hněvali, kterak jsou ho vnitřními hněvati neměli? A protož vidíme, jak pán bůh při nich toho jistě dokázal, což předpovědíti ráčil, že zlý strom, zlé ovoce nesoucí, vytne : i vyťalť jest nás a vykořenil z zemí těch nejúrodnějších všeho světa, a jest-li se nepolepšíme, strach aby nás i v těchto zemích spravedlivý hněv hospodina nepřikváčil a nepotřel. Čehož rač nás pane bože uchovati!


  1. Acon město