Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl druhý/Kapitola 3.

Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl druhý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kapitola 2.	Kapitola 3.	Kapitola 4.

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola 3.
Autor:	Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Zdroj:	HARANT, Kryštof. Cesta z království českého do Benátek…. V Praze: 1855 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Příjezd do města Gázy, a co v něm předsevzato bylo.

Hospoda v Gaze. Mnich nákupník nevěrný. Gaza město. Silvanus mučedlník.

---

Po malé chvíli přišel k nám trucelman, maje průvod od sanjiáka, a nás vlaskou řečí přivítal, a jak bychom se chovati měli, vyučoval. Po té nás do města uvedl a před námi šel, každý pak z nás svého osla za sebou vedl a tlumok na zádech nesl; až nás přivedl do jakéhosi domečku, kterýž měl býti hospodou neb špitálem poutníkův, ale u nás by sotva pastuší chalupou slouti mohl. Nebo v něm, jakkoli v malém počtu jsme byli, směstnati jsme se nemohli, nýbrž vně na malém dvorečku přes noc ležeti jsme musili.

Bydlel pak v té chalupě Řek jeden, a to ten, o němž jsem nahoře v prvním dílu 56. listu zmínku učinil, že na lodí Silvestra řečené, když od loupežníků vybojována byla, život svůj zachoval; a ten nám zprávu dostatečnou o všem učinil, nebo i vlasky mluviti uměl, pročež nám radou svou dobrou mnoho prospěl. Nebo radili jsme se s ním, kterou bychom cestou z Gázy do Egypta nejpříhodněji jeti mohli. I oznamoval nám o dvojí cestě, jedné po zemi a druhé po moři. Jak pak nebezpečná po zemi jest, pro Araby a pro zlé neúrodné písčité bez vody pustiny, obšírně vypravoval. K tomu že bychom se na ni v tak malém počtu vydati nemohli, lečby Caravana, totiž tovaryšstvo nějaké (o němž doleji více psáti budu) tam táhnoucí se nahodilo, a na ten čas že v Gáze o žádném neví, a třebas v několika nedělích že bychom se žádného nedočkali. A protož nám radil, abychom se po moři k Damiátě, nejbližšímu přístavu a městu egyptskému při zemi svaté, vypravili, a tím časněji na lodi v přístavu se vyptali. Kteréžto jeho poslední rady netoliko pro pospíchání naše, ale i pro nebezpečenství Arabův, následovati jsme umínili, vedlé přísloví : Quando vedi el lupo, non cergar le soi pedage. Corazon que sabe temer, sabe guardar la vida. De ligero viene et peligro, que es menosprecciado. „Když vlka vidíš, nehledej jeho šlepějí. Mysl, která se umí báti, umí život zachovati; nebo nejspíše z pohrdání přichází nebezpečenství.“

I vyptávali jsme se na lodí, a s velikou radostí na jednu tureckou lodí Caramusalu řečenou se vyptali, kteráž jednomu Turku přináležela. S tím jsme dali jednati, zdali by nás s sebou do Damiáty vzíti chtěl, a velmi těžce to při něm obdrželi, že se nás vzíti uvolil, pro množství Turkův, Arabův a kupectví, jimiž svou lodí naloženou měl; ale naše peníze byli mu žádostivé, a víc se mu od nás, nežli by trojnásobně tolik Turkův bylo, dostalo.

Pročež starali jsme se, jak bychom s dotčeným patronem smluvili a potrav na lodí sobě najednali; a majíce toho mnicha řádu svatého Dominica v tovaryšstvu svém, kterýž tureckých zemí obyčejův a řeči dobře povědom byl, a abychom se jemu důvěřili, nás nabádal, uvoluje se, když mu něco peněz dáme, že všecko za nás rád chce spraviti, a svého dílu k tomu upřímně přiložiti neopomine; k čemuž od něho namluveni byvše, tak jsme učinili, a několik cechinův na zaplacení patronovi a spravení nám do lodí potrav jemu odevzdali. Kterýž s naším hospodářem Řekem k patronu šel, a co s ním smlouval, jiného nevíme než to, že vrátiv se stýskal sobě strany práce své v tak veliké horko, a žeby více nechtěl za nás choditi, pravě, že se dosti nebezpečně s Turkem patronem pro nás navadil a natáhal, tak že nemalé nebezpečenství pro nás vystáti musil; nicméně že přece rozšafně a v mírnosti s ním smluvil, totiž z devíti širokých tolarů, to jest u nich piastrů. I bylo nám toho mnicha, když tak naříkal, spočátku dosti líto; ale jakž jsme o sumě s patronem smluvené uslyšeli, náramně jsme se ulekli, a počali mnicha v domnění míti, že jest konečně svou osobu na naše peníze vychovati umínil. A však nechali jsme ho na ten čas při tom, chtějíce důkladně jeho upřímnosti zkusiti. Non vien ingannato se non chi se fida, totiž: „Kdo se komu dověří, ten nejspíše oklamán bývá.“

Když bylo patronu zaplaceno, dal se mnich do kupování potrav, a nakoupil něco málo kuřat, vajec, ovoce, chleba čerstvého, i dvakrát pečeného biskotu, a místo vína, kteréhož se v Gáze nemohlo dostati, několik džbánů vody spravil, a maje toho mnohem více za ty peníze, kteréž jsme mu dali, nakoupiti, nás ze všeho vypočítal, a tu nám již v patrné podezření přišel. Ha dato le sue conditioni in nota. Nebo nám vědomé bylo, jak se co v tom městě platí, i co patronu v slušnosti dáti měl, že jest sobě při nejmenším polovici toho zachovati musil; což tovaryšstvu velmi nelibé i stížné bylo. Nebo každý věděl, kde ho střevíc hnětl a že málo v měšcích bylo : mnoho v Jerusalémě vydání přišlo, mnoho na tak dalekou cestu, kterouž jsme před sebou měli, potřebí bylo. Pročež jsme poznali, že ho Jidáš měšcem uhodil, a my chtějíce se louži vyhnouti (když jsme Řeku nechtěli toho svěřiti) do bláta jsme upadli. Havevamo da far con un barbier, che sapeva piu rader, che spender; totiž : že jsme měli činiti s holičem, který nás bez břitvy uměl holiti, ale neupřímně skupovati.

Z té příčiny tehdáž jsme přemýšleli, jak bychom ho zbýti a pěkně odbyti mohli: ale byt liškou podšitý, neměl mošny syty; uměl tak s námi zacházeti, že vol neb nevol s ním jsme dále táhnouti musili, a však jemu se v ničemž nesvěřili.

Mezi tím spatřovali jsme v městě, co se nám vidělo, jakožto v posledním a pomezním země svaté. Nebo jest podnes město dosti veliké, však ne tak ozdobené mnohými velikými a starožitnými staveními jako Jerusalém, a domy také obecné chatrnější jsou nežli v Jerusalémě. Zdí žádných nemá, toliko zámek neveliký, na malém vršku čtverhraně stavený a ohražený, v němž Sangiach obydlí své má, kterýž vystavěl Balduinus král Jerusalémský. Vilh. Tyr. 14. bel. sac. 12.

Obyvatelé jeho jsou Turci, Řekové, Arabové a Židé. Od kupectví a všech potřeb ku pohodlí veliký dostatek v něm se nachází. Nebo zahrady a rolí mnohé mají, štěpí palmového granátových jablek, limounového atd. fíkového, olívového dostatek. Však palmy jsme malé viděli proti egyptským, za příčinou menšího horka nežli v Egyptě; pročež doleji o nich vypisovati budu.

A pro tu příčinu všecky Caravany do Egypta a Indie, a zase odtud do Asie, k tomu městu táhnouti obyčej mají, a v něm potřeby na daleké cesty, zvláště z té strany do Egypta a ^[1]Arabie pusté, kdež žádného města ve dvanácti dnech cesty i více se nenachází, sobě přihotovují.

^[2]Slove pak těchto časův Gazera a Gazara, před lety sloulo Gáza, a židovsky Aza, na česko se vykládá „síla“. Nebo bylo veliké a přední z pěti měst Filistinských, dobře zpevněné, od moře dobré půl druhé míle vlaské ležící.

Nejprvé to město Židé s hejtmanem svým Kalefem dobyli. Josue 10. 11. 12. 13. 15. Tu také Samson železné brány města toho vzav na záda, na vrch blízko Hebronu odnesl. Jud. 1. Týž Samson potom byv jat, a oči vyloupané maje, v vězení samotížný mlýn táhnouti, a v domě jednom velikém před knížaty Filistinskými hráti musil; kdežto ujav dva sloupy, na nichž všecko stavení stálo, ty sloupy na knížata a všecken jiný lid porazil, tak že jich tehdáž do tří tisíc pobito bylo. Jud. 6. 16.

^[3]Proroci tomu městu veliké zkázy předpovídali, jakož pak Alexander veliký, veda válku proti Peršanům a dověděv se, že město Gáza lidem perským osazeno bylo, po dobytí Týru k němu přitáhl, a po dvou měsících od obležení je dobyl a z kořen vyvrátil, od čehož za dlouhý čas zpuštěné stálo. Jos. 11. ant. 8.

Potom za času Machabejských počalo se zase stavěti. 1. Mach. 7. 9. 13. 14. 15. etc. A brzo tak hrubě zrostlo, že po kolikas málo letech, když je Alexander Janneus oblehl, celý rok před ním ležeti musil, a naposledy zradou jednoho hejtmana v městě jeho se zmocnil. Jos. 13. ant. 19.

Za časův Herodesa krále bylo pěkně spraveno, a císaři Římskému Oktaviánovi v moc přišlo, kterýž je od země Judské odcizil a k Syrské připojil. Jos. 17. ant. 17. Svatý Jeroným připomíná in loc. Heb., že za jeho časů velmi lidné bylo; a znáti z toho, když ho Alexander veliký dobyl, že jest v kostele modly Apollinis shromážděných do pěti set radních pánův jal a pobil. Jos. 13. ant. 19. V tom městě Sylvanus mučedlnickou smrt s čtyřicíti tovaryši svými podstoupil, jakž o tom Niceph. hist. Eccl. lib. 7. c. 16. obšírně vypisuje.

Na ten čas nic starožitného tam neukazují, nežli říceniny toho velikého domu, v němž Samson ty Filistinské zařítiti měl; a chtějí někteří, že tentýž dům byl chrám modly Dagon. Brocard. itin. 7. Breid. Nyní se zase k své cestě navrátím. Oznámil nám patron, abychom se druhého dne ráno k moři najíti dali, že míní odjeti. Pročež v úterý po svatém Matouši 22. dne měsíce Září, okolo dvou hodin na den, přivedli nám sedláci osly; a rozžehnavše se s Řekem hospodářem naším, a jej almužnou spokojivše, šli jsme skrze město druhou stranou k západu slunce, a mezi zahradami vsedše na osly, jeli jsme na půldruhé míle vlaské velikými písky až k moři, kdež jsme se dověděli; že patron větru očekávaje dále jeti nemůže; pročež tu v tom písku v velikém horce od slunce po vrchu, a od písku pospodu, ten celý den a noc, s velikou naší těžkostí, ležeti jsme musili : však potěšeným srdcem, že se z těch zemí tak příhodně a brzo, vedlé žádosti naší, máme odebrati. Cor contento e schiavina in spalla : „Mysl spokojená jest jakoby se dobře odíl.“ A kdo chce užiti sladkého, musí okusiti kyselého.

Tehdáž když jsme tu čekali, chodil jsem a ohlédal jsem se vůkol břehu pilně, a bylo mi divné, že jsem města někdy slavného a velikého Konstancia téměř žádných řícenin neviděl; souditi jináč nemohu, než že mořským pískem zanešené a do města Gázy odvezené býti musily. Nebo též město bylo tu u přístavu a sloulo Majoma neb Majonia, a za času Konstantina císaře, že v něm na větším díle křesťané byli, Konstancia nazvané bylo a osvobozeno, aby městu Gáza, v němž tehdáž všecko ještě pohané bydleli, poddané jako před tím nebylo.

Za času Juliána císaře bylo zase k Gáze připojeno a Gázou pomořskou nazváno. Hieron. in ep. Paulae, et in vita Hilar. Hist. Trip. lib. 6. c. 4. Niceph. 10. hist. c. 4.

---

1. Arabia, v pusté za 12 dní cesty žádného města se nenachází.
2. Apollova modla v Gaze.
3. Alexander Veliký město Gazu vyvrátil.