Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl druhý/Kapitola 21.

Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii - Díl druhý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Kapitola 20.	Kapitola 21.	Kapitola 22.

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola 21.
Autor:	Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
Zdroj:	HARANT, Kryštof. Cesta z království českého do Benátek…. V Praze: 1855 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Vypsání města Alexandrie.

Vypsání Alexandrie. Jmeno a položení města. Sloup Pompejův. Přístav. Věže Pharos. S. Marka chrám. Kotce obchodní. Nezdravá voda. Ptolomeova knihovna. S. Athanasius. Povaha obyvatelův.

---

^[1]Alexandria, nyní po turecku Scanderia aneb Ischenderia řečené město, bylo nejprv od Alexandra krále Macedonského, jakž Josephus toho čas pokládá, před narozením Krista pána 320 let vystaveno, a na spůsob pavézy aneb štítu macedonského všecko v okršlku svém v sedmnácti dnech do 6000 krokův zdí z uhelníkového kamene obehnané a ohražené. Just. lib. 2.

^[2] Bylo za starodávna veliké, na osmdesáte honův zdi okolo mající; avšak nesmýšlím, aby kdy bylo všecko zúplna vystaveno a domy vyplněno, pro předhoří (latině slove promontorium Alexandria) dosti příkré a skalnaté, kteréž k straně egyptské v ohradě města jest, a není na něm mnoho řícenin ani příkopů znáti. Pevné také bylo, netoliko pro zdi dobré, ale i svým bezpečným a místným položením; nebo z jedné strany mělo moře Prostředzemní, z druhé jezero Mareotis, nyní Buschiara, o němž Strabo lib. 17, z třetí pouště písčité a nepřístupné od kláštera svatého Makaria, kterýž až podnes trvá a řečtí mniši tam bydlí, nazvané, a z čtvrté Nil řeku a bahna z té strany veliká. Ale však nicméně to bylo předešlých let nejpřednější na světě kupecké město, pro přístav příležitý a bezpečný na moři. Nebo jakákoli nejdražší a nejvzácnější zboží v Indii rostou, ta všecka, jakž jsem výš doložil, přenášela se po Červeném moři do Egypta a do Alexandrie, a odtud do Syrie, Asie, Vlaské, Francké, Hišpanské, Německé atd. Africké atd. zemí. A všecky ty země, anobrž Asia, Evropa, Afrika, musily převeliká cla aneb mýta platiti městu Alexandrii, odkudž králové jeho nevypravitedlné užitky a důchody měli. A příčinou takového bohatství mezi příslovím tehdáž předek mělo ten, že říkávali : Aurea Alexandria, Antiochia pulchra, Nicomedia speciosa, „Alexandrie zlatá, Antiochie pěkná, Nikomedie krásná.“ Herodianus píše, že množstvím svých obyvatelův žádnému městu, kromě jedinému Římu, těch časův napřed nedalo. Pročež stavením pěkným velice se rozmohlo, ^[3] tak že když císař Octavianus Augustus, kterýž za času narození Krista pána kraloval, toho města dobyv, a úmysl maje pro svého nepřítele Antonia je zkaziti, spatřiv je, pro tři však příčiny ho nezkazil: jedno, že tak krásně vystaveno bylo; druhé, ^[4] že v něm tělo Alexandra krále pochováno bylo (nebo ačkoli umřel v Babyloně, zemi Chaldejské, však byl od onad do tohoto města přivezen a pohřben); třetí, že v něm tehdáž jeden učený mudřec Arrius řečený školu držel, učil a bydlel.

Leží to město v veselém položení, však neúrodném, v písčité a skalnaté půdě, tak že se do něho odjinud potravy a victualie dodávati musejí; a kdyby toho jednoho ramene z Nilu v naschvál vzdělaném příkopu neměli, aniž by zahrad a věcí zahradních, kteréž tou příčinou dosti pěkné a mnohé jsou, neměli. ^[5]Však v těch pustých místech roste vůkol bylina harmala, arabsky kaly řečená, kterouž pálí na popel, a ten prodávají do Benátek, z něhož tam nejčistší sklo dělají; také kaparů a jiných některých bylinných zrostlin tam velikou hojnost mívají.

Brány má čtyry : jedna jest k moři, druhá k Nilu a ta jest východní, třetí k poušti a ta jest západní, čtvrtá k jezeru k poledni; k těm jsou nařízení, kteříž cla od kupcův vybírají a všecky věci přeštarují a přehledávají, a mnohdykrát i do naha lidi svláčejí, aby jim nic na cle neušlo. Křesťané při moři bydlící vedou obchody do města odevšad. a cokoli tam přivezou, z toho musejí desá tý peníz dáti, i když zase odvezti chtějí. Turci dávají dvacátý peníz. Obojí když po zemi do Cairu něco vezou, nic nedávají.

To město nyní na větším díle pobořené a popleněné jest viděti, a (jakž historikové svědčí) největší zkázu vzalo od jednoho krále z Cypru, kterýž s pomocí jiných křesťanův táhl proti žoldánovi, chtěje krále Ludvíka Franckého u Damiáty zajatého pomstiti, to město oblehl a dobyl; však nemoha ho zdržeti, když od žoldána v něm obležen byl, je na nejvyšší vydrancoval a vypálil a odtud po moři do Cypru se vrátil, tak že od té doby v předešlý svůj spůsob přivedeno býti nemůže.

V městě na vrchu nejvýš stojí věže vysoká, na té se stráž drží, z níž aby vidouce zdaleka lodí na moři tam jeti, návěští dávali Turkům v pevnostech, aby se na hotově měli a přikvačeni od nějakých nepřátel nebyli. Zůstává ještě také palác starý a dosti někdy nákladný, o němž zprávu dávají, že byl Alexandra Velikého. Blízko toho jsou dva sloupové, každý z jednoho a celistvého kusu mramoru strakatého, a všudy na nich rozličné podoby a litery vytesané. Jeden stojí rovně postavený a celistvý, druhý poražený a na několik kusů přeražený, obadva do 100 střevíc vysocí. Slovou obelisco, proto že nejsou okrouhlí jako sloupové, ale zespod čtverhraní a širocí, na vrchu špičatí. Píše Plinius lib. 36. c. 9., že jsou dva císařové Římští, Augustus a Claudius, dva sloupy odtud, každý 125 noh vysoký, do Říma přes moře odvezti dali. A však všecky ty sloup nad hrobem Pompeja (Římského knížete, kterýž s Juliem císařem válku vedl, jakž o něm in Comm. Cas. bell. civili, že u Alexandrie zahynul, obšírně se vypisuje) postavený, a ještě podnes za městem na předhoří v celosti stojící, jednu míli vlaskou od města vzdáli, daleko převyšuje. O tom píše Plinius, že jej dal Ptolomaus Philadelphus, učiniv větší náklad na přivezení nežli na vytesání, v Arsinoe postaviti a po Nilu dolů od Thebis města vézti, jehož vysokost jest do 80 loket a na patnácte pídí vůkol tlustý. Sloup ten jest okrouhlý a hladce vytesaný; k tomu jsme naschvál vyšli ven z města, najavše sobě jednoho janičara, aby nás tam provodil, a v bráně také, že ji nám z té strany otevřeli, spropitné jsme dáti musili. Kterýž zdálo se nám, že bychom jej přehodili, ale když jsme házeli, sotva přes polovici na něj jsme dohoditi mohli. Nebo přes míru svou stojí ještě na čtverhrané římse, do dvou sáhů vysoké, a nahoře na vrchu jest druhá římsa. O těch všech sloupích mají mezi sebou Turci rozličné a směšné bajky a rozprávky, jichž pro krátkost pomíjím.

Přístav při městě jest okrouhlý co půl kola, a před ním leží ostrov Pharos řečený, a jest jako obrana a pevnost toho města, velmi blízce zavírá ten přístav a má s obou stran úzké cesty aneb klauzy táhnoucí se od moře k městu, na nichž jest nebezpečné plavení, a to příčinou velikého skalí, kteréž z vody ční i pod vodou leží. Pročež také Ptolomaus Philadelphus, král Egyptský, dal na té straně, kudy se z Egypta do země Syrské plaví, na témž ostrově Pharos vystavěti velmi vysokou věži z bílého mramoru, a nařídil, aby na té věži každé noci veliký oheň dělali, pro návěští a výstrahu dání těm, kteříž by se po moři k městu plavili, aby do přístavu vjíti a nebezpečenstvím se vyhýbati mohli.

Na tom ostrově bylo domečků osmdesáte dva, pro 72 vykladače (o nichž doleji oznámím), aby z nich každý v jednom pokojně a bez překážek lidských študovati mohl; o těch, že ještě za jeho času ukazováni byli, svědčí to Just. Philos, etc. Martyr admon. gentium. Královna Kleopatra Egyptská dala tu věž obnoviti a slavněji okrášliti, tak že za div mezi sedmery divy světa se pokládala; a po té jiné při přístavích věže Pharos sloulý. Připojila také ten ostrov k městu velikým a mocným náspem; jako tarasem nějakým, dlouhým sedmi honův, kterýž skrze moře šel; ale nyní zemí z Nilu hrubě zanešen, tak že několik honův ten ostrov země bližší jest, a na něm žádná věže není, nežli něco málo rumu a kamení, a téměř není znáti, aby kdy od země vzdálen býti měl. Slove starý přístav, do něhož, že mělký a zanečištěný jest, na malých a nízkých lodích obyvatelé z té strany Afriky vtrhují; odkudž ten omyl povstal, že někteří psali, jakoby do něho žádná křesťanská lodi vjeti nesměla pro zápověd. Ale nic toho není, než kdyby jen s svými vysokými lodími tam mohli, tak dobře by tam projížděli jako i jiní.

Nyní jest jiný nový a hlavní přístav za některé hony od města, tak že mezi městem a ním dosti veliké předměstí od chalup chatrných jest, v němž nejvíce Židé bydlí a turečtí vojáci pro pomoc přístavu, aby brzo do pevnosti v čas potřeby přispěti mohli. Od břehu začíná se zeď dosti tlustá, přes ten cíp do moře Pharos vystavená, a jde se po ní až k pevnosti, kteráž na konci stojí, dvojí zdí, několika baštami a uprostřed dosti vysokou věží opatřena jest; a v té vždycky vojáci pro obranu zůstávají, a z města se jim potřeby, až i ta voda, dodává. Z druhé strany naproti té pevnosti stojí věž zdmi obehnaná, na té se tolikéž stráž drží; a prostředkem mezi těmi dvouma věžmi musí každá lodí do přístavu i ven z něho jeti, a zavírá se také řetězem železným, kterýž od pevnosti až k té věži dostačuje, tak že z něho ani do něho bez povolení posádky žádná lodí nemůže.

Od té věže jest mostek dřevěný pro zavření z té strany přístavu až k břehu a samé celnici, kteráž z kamene o dvojí půdě vystavena jest, a v té Židé bydlejí a clo vybírají, tak přísně všecky věci přehledávajíce, že toho nikdež jinde ve všem tureckém panství není; a často mnohé věci mocí poberou, mnohých obmyslů a přitom chytrostí užívajíce, jakby na některé věci, jichž bývají žádostivi, lapáka pustili anebo vždy něco vydřeli a utrhli, podlé přísloví: El can rosega l’ osso, per che non puo inglotire, totiž „pes nemůž-li kosti pozříti, vždy ji aspoň ohloze.“

V těch pevnostech chovají holuby, a když mají návěští, že se lodí ku přístavu přibližuje, vyjedou na lodí opodál od přístavu naproti ní a ty holuby v kleci s sebou vezou; tu spatříce lodí a kdo jest v ní, i co jiného přes to potřebí, pustí jednoho neb dva holuby s cedulkou přivázanou k sangiakovi do města, aby časně o všem zprávu měl, o čemž nahoře již prvé zmínka byla učiněna.

^[6]Domy mají na spůsob Kairských bez střechy, a pro nesmírné horko u nich tam v noci léhají, aby nočního chládku požívali, a to jak v zimě tak v létě; a nemají tam loží ustlaných jako u nás, ani od dřeva pod nebesy a jináč postavených, ale z prosta na zemi koberec aneb houni prostrou a druhou se přiodějí; na těch a pod těmi tak libě spí, jako kdo u nás na dobré ustlané posteli. Pročež není divu, že jsou Egyptčané a z nich Alexandrinští nad jiné národy nejlepší hvězdáři byli, proto že léhajíce a vstávajíce, aneb v myšlénkách ležíce, vídali hvězdy běh zvěrokruhový vycházením i zacházením vykonávati, při nichž pravé bylo i to heslo: La notte le madre di pensieri, totiž „noční čas myšlénky sbírá.“

V tom městě mají svobodu křesťané větší nežli v kterém jiném z tureckých měst, a to proto, že největší obchod nimi stojí. Mohou tam, kdo chtí, z křesťanstva obchody vésti, krom Španělův, proto že jsou jim o některou tunu zlata důchodů z druhé strany Indií ujali a čím dál tím více obchodům jejich překážejí; to jak jim mílo musí býti, každý snadno poznati může. Náboženství své zjevně konati mohou a mají také svobodné své kostely Latini, Řekové a jiné východní řeholy. Však Jakobité a Řekové nejhlavnější kostel v své moci mají, při němž patriarchova stolice jest; a to ten kostel jest, v němž za starodávna tělo svatého Marka Evangelisty pochováno bylo, od čehož podnes u svatého Marka slove, kteréhožto tělo, tehdáž když onen král z Cypru to město vydrancoval, Benátčané vyzdvihli a do Benátek odvezli, kteréž v kostele svatého Marka chovají.

Mají tam Benátčané, Genuenští, Raguzští, Florentští a jiní křesťanští národové své consuly a baily, kteříž na obzvláštních fondiquach (kotcích) bydlejí, a svých zemí neb měst kupectví tam zavírají a vypravují; však největší a nejpěknější fondiqua jest Francouzův, v níž jsme příbytkem byli. Má při zemi plno klenutých pokojův aneb sklepův pro kupectví, na druhé půdě; komor plno vůkol a vůkol jest; má čtyry patra a čtverhraně stojí, a nahoře kupci své byty mají. Bylo nás tehdáž mnoho pospolu, a všickni jsme svou stravu tam měli za dosti mírné peníze. U večer vrátný když zavříti chtěl bránu (kteráž jediná do toho domu jest), tloukl kyjem na jakési železo ve vratech, kteréž se daleko rozléhalo, aby, kdo kde po městě byl, časně se do příbytku svého vrátil, proto že v noci, když již zavře, žádného ani ven ani tam pustiti nesmí.

Místo procházky ve dne, nejvíce jsme se procházeli po těch fondiquách rozličných národův, obzvláštně pak indiánských, kteréž nejbohatší jsou, a v nich od drahých věcí, divných ptákův a rozličných živých zvířat dosti viděti jest. A přes ty fondiquy několik ulic plných krámův kupeckých jest, z čehož dosti znáti se dává, žeť jest někdy slavné a obchodů plné, dokud Španělové Indií nedostali, to město býti musilo. ^[7]A však v tom našem se procházení byli jsme přinuceni naše poutnické šaty svléci a na se suknice modré neb červené obleci, a místo klobouků okolo hlavy z strakatého bavlněného plátna obvinutí nositi, aby nás za poutníky neměli. Nebo jsme poznali skutečně, že poutníků nerad vidí, snad že jim málo užitků, nekupčíc v ničemž, přinášejí, aneb že je za vyzvědače mají; jakož pak přihodilo se, když jsme šli společně z brány ven k přístavu, potkali nás někteří Turci, z nichž jeden udeřil jednoho z tovaryšstva mého pěstí zavřenou v tvář beze vší sobě dané příčiny, až hned upadl a jako umrlý na zemi ležel, byv prvé již nemálo nemocí zemdlený, a nedali mi ho zdvíhati ani křísiti, opřahajíce na mne jakýmisi sekerkami na dlouhých topořištích, jako nějakými bradaticemi uherskými; a v pravdě na té vší cestě odpornějšího lidu poutníkům neviděl jsem jako v tom městě.

Ukazují tam mezi jinými věcmi kapličku, v níž vězení svaté panny Kateřiny býti má; ale nyní Turci z ní meschitu udělali. Odňali také jiný kostel křesťanům, svatého Jana Křtitele řečený, v němž kámen býti má, na němž, vedlé obyčeje tehdejšího Římského, svatému Janu Křtiteli na poručení Herodesa krále hlava byla sťata. O tom praví, že se žádný Turek a jakýkoli jiný pohan naň posaditi nesmí, nechce-li žření a bolesti vnitřní míti, pročež jej Turci u veliké vážnosti mají.

Povětří tam nebývá zdravé, ač před lety schvalováno bylo, Cal. lib. 16. c. 3. Někteří kladou toho příčinu, že od jezera Mareotis a bahen okolních vítr nezdravý a vlhký pochází, kterýž povětří zvláště času podzimního nakažuje; ale já s těmi smýšlím; kteříž tomu chtějí, že to musí býti z příčiny puchů a smradů tejných, kteříž ze sklepů pod každým domem vystupují. Nebo po všem městě pod každým domem jsou klenutí pod zemí, a na mramorových sloupích i římsách vzdělaná a na větším díle od souseda k sousedu prodělaná, pro tu příčinu, že nemají při městě ani za městem žádné vody sladké, ač by se snadno najíti mohla, zvláště při březích mořských, při nichž vždycky voda sladká se zdržuje, jakž toho též Julius Casar Comm. de bel. Alexand., oblehv to město a vody pro vojsko hledaje, tím samým důvodem pokusil, a nalezv hojnost vody sladké, tím se ujistil. Do těch tehdy sklepův napouštějí vodu z ramene, kteréž z Nilu do města jde, a jmenuje se caleg, a když jí všudy plno naběhne, tedy zastaví každý při svém domě, že mu vody víc nevchází, a tu, když se mu tam ustojí, pije a přes celý rok jí užívá. Že pak nejprvé tam voda kalná přichází, a co se bláta v ní ustojí, to při dně zůstává, z toho ten smrad a puch, kterýž zlé povětří činí, pochází. Přes to také smradí se voda k posledku, a když čerstvou napouštějí, nevyčišťují těch sklepů od bláta a neřádů; pročež ta v nově přišlá nakazí se od staré, a v tělích lidských nakažení krve působí; odkudž to pochází, že nejvíce na zimnice palčivé a hlavní tam stůní, a zvláště kteří se nezdržují od ovoce čerstvého, kteréž tam velmi subtilné a vlhké roste.

Jiných věcí od jídla tam se vším dostatkem najde. Nebo ryb z moře, z jezera a z Nilu hojnost, a to výborných jest; od ptactva divokého i pitomého, zvěřiny gazelli a jiného dobytka v jistých ulicích a náměstích veliké hromady prodávati uhlédá. Od ovoce, obilí a vaření všelijakého hned znamenitý sklad jest, a to se dodává odtud do Turek, a nejvíce do Konstantinopole : však do křesťanstva nic od obilí nedají nakládati a přísně to zapovědíno jest. Před lety bylo vzácné plátno a kment Alexandrinský, o němž to přísloví ještě zůstává: Ha chiera bionda, come lino d’ Alexandria. Vína, ač tam z Cypru, ze Vlach, z Kandie i Hišpanie vozívají a prodávají, však tehdáž my jsme ho dosti skrovně, a k tomu draze, sotva mohli dostati.

Za starého věku stkvěla se v tom městě svobodná a slavná umění. Nebo Ptolomaus Philadelphus, král Egyptský, vystavěl v tom městě znamenité školy, a na velké náklady a nadání muže učené tam choval, tak že za jeho věku nejpřednější na světě škola v něm se stkvěla. Athen. lib. 4. c. 24. Strabo lib. 14. Amm. Marcell. lib. 22. Také shromáždil tentýž král bibliotéku, totiž veliký sklad kněh, jakž Vitruvius pokládá, do sedmikráte stotisíc exemplářův jiných a jiných; Zonaras tom. 1. dvakrát stotisíc; Gell. lib. 6. c. 17. jedno sto sedmdesáte tisíc; a mohlo by se říci sumu kteroukoli z těch počtův, sumu převelikou, a těchto časův, kdyžto tiskařství povstalo a veliké množství kněh se míti může, shledati téměř nemožnou, a to ještě tehdejších časův vše psaných kněh, něco na pergaméně, něco na kozích kůžech, což jest ještě k většímu podivení. Mimo to výše Eleazar, nejvyšší kněz židovský, poslal mu na žádost jeho sedmdesáte a dva muže zběhlé v zákoně a jazycích, kteříž tu v městě Alexandrii zákon boží starý z řeči hebrejské do řecké přeložili a v knihovně královské složili. Za jakouž volnost jejich daroval Philadelphus do chrámu božího v Jerusalémě stůl z ryzího zlata udělaný, karbuňkuly, smaragdy a jiným drahým kamením bohatě ozdobený, dva veliké zlaté koflíky, a třidceti šálův též z čistého a dobrého zlata udělaných, s mnohými dary těm 72 vykladačům danými. Zatím dal sobě také biblí všecku na pergaméně zlatými literami a na 72 knihách zvláštních psáti; nebo z těch sedmdesáti dvou vykladačův biblí každý zvláště přeložil, a tak se spolu na výkladu srovnali, jakoby ji jeden z nich vyložil, ješto v tom všem času jedni od druhých odděleni byli a spolu ani mnoho ani málo mluviti nemohli; což vše, jakž historikové svědčí, do dvou tun zlata krále stálo. Viz o tom více Joseph. 12. lib. antiq. A byl ten král netoliko při té jedné knize zákona božího štědrý, ale čte se o něm, že za některou knihu na sta i na tisíce dával; jakož za jeden exemplář tragoediarum Sophoclis, Euripidis a Aschyli dal patnácte talentů stříbra, což učiní devět tisíc korun. Galenus a jiní to vysvědčují.

Léta pak před narozením Krista pána 45 přihodilo se v té válce, kterouž Julius Casar vedl proti Ptolomeovi, mladému králi Egyptskému, když některé lodí. královské na moři v přístavu zapáleny byly, že ten oheň také nějaký díl města zasáhl, a v jednom domě, v němž ty knihy chovány byly, všecky spálil, tak že tehdáž mnozí spisovatelé zhynuli, kteříž od té doby nikdy zase na světle nebyli, a mnohého by mnohý některým tisícem, by možné bylo, vyplatil.

Za panování křesťanského neumenšovala se umění literní v něm, nýbrž, jakž Euseb. 2. lib. Ecc. hist. svědčí, že evangelista páně svatý Marek v tom městě kázal a za několik let zůstával, a potom byla v něm stolice patriarchská, kteráž podnes mezi Řeky tam zůstává. Když se potom psalo léta od narození Syna božího 329, ^[8] svatý Athanasius učiněn byl správcím a biskupem církve i školy Alexandrinské, kterýžto rouhavým kacířům Arianům mocné odpíral a to pěkné Symbolum aneb vyznání víry o Trojici svaté sepsal, kteréž se ještě podnes v církvi a v kostelích křesťanských zpívá a užívá, jež jmenujeme Symbolum Athanasii. A vůbec mnoho jiných svatých mužův, jako Origenes, Didimus, Theophlius a jiní mučedlníci i vyznavači v tom městě přebývali a z něho pošli; ano i některá concilia a sněmové duchovní tam držáni byli, jako za časů císařův Juliana, Joviniana a Arcadia, jakž to v církevní historii nacházíme.

^[9]Lid v tom městě byl vždycky všech časův, a jest podnes velmi všetečný, k hrám, žertům, smíchům a posměšným utrháním náchylný; pročež za to kolikrát, když na sobě rovných nepřestali, ale o císaře, vrchnosti své se otírati pokoušeli; dobře utrpěli. Jako ku příkladu Heliogabalus řečený, jinak Antoninus Caracalla, Římský císař, dověděv se toho v Římě, že písničky o něm skládali a zpívali, i jiné posměšné ač pravdivé věci směle hlásali, naschvál do Alexandrie se vypravil, a stavěje se k nim vlídně, ^[10]všecku jejich mládež na jedno náměstí povolati dal, s tím ohlášením, že z nich sobě k své tělesné stráži osoby hodné vybírati chce; což tehdejších časův věcí velmi vzácnou bylo, nebo z nich potomně k úřadům vyšším až i k císařství osoby se obíraly. Shromáždilo se tehdy osob několik tisíc, a co nejhladčeji mohli se vypravili, kteréž ten císař všecky vojsku svému obstoupiti a na tom místě pobiti a hned na témž zahrabati poručil, tak že jsou tu tehdáž ubozí Alexandrinští veliký zármutek za své posmíšky snésti musili. Herodian. lib. 4. Takž podobně i císaři Vespesiánovi neodpustili, nýbrž v svých divadelních hrách divně osobu a skoupost jeho třepali, o čemž Suetonius; tak že přísloví o nich vzešlo takové: Alexandrini derisores et dicaces, totiž „Alexandrinští jsou posměvači a zváči.“ Nebo měli ten obyčej, že v jistých dnech někteří, kterýmž to dovoleno bylo, na káře po městě jezdili a kde chtěli se zastavovali, a co o kom věděli, to zpívali aneb vypravovali; byť i nejhorší skutek byl, se vším na jevo vyjeli, a o to se snažili, aby se na každého něco do toho času vyptali. Suidas.

---

1. Alexandrie města vypsání.
2. Alexandrie město někdy lidné a bohaté.
3. Alexandrie dobyto od Augusta cís. ale nezkaženo.
4. Alexander Veliký umřel a pochován v Alexandrii.
5. Alexandrie obchody valné má; látku skla Benátského vydává.
6. Alexandrie, domy tam mají bez střech.
7. Alexandrie, na poutníky křesťanské tam nevraží.
8. Athanasius biskup, kdy za správce v Alexandrií nařízen.
9. Alexandrie obyvatelů povahy.
10. Alexandrie, mládež tam zpokutována za posměch.