Cesta do Itálie/Baja (Baiae), Kuma (Kumae), Miseno (Misenum), Linterno (Liternum, Linternum)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cesta do Itálie
Podtitulek: Baja (Baiae), Kuma (Kumae), Miseno (Misenum), Linterno (Liternum, Linternum)
Autor: Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj: http://texty.citanka.cz/
Vydáno: 1820 - 1822
Licence: PD old 70

Od té doby, co zdejší cesta k západu běžící přestala silnicí býti, k Baji od Puteol a odtud k Římu krajina vždy více pustla, až nyní osamělosti došla, kterou ač dary přirozenosti obohacenou, ale lidoprázdnou nalezneme.

Lukrinské jezero u starých se množstvím austrií honosilo a Petronio o nich praví:

Inque Lucrinis
Eruta litoribus vendunt conchylia coenas.

Nyní to jezero nic jiného není než bahnitá louže, odkud v létě nezdravé páry vycházejí a povětří kazí.

Dne 29. září 1538 větší díl tohoto jezera zemětřesením zasypán byl, kdež i vesnice nazvaná Tripergoli se všemi svými nešťastnými obyvateli smutný konec vzala. Na tom samém místě plamenové ze země se vynesli a v nich dýmem promíšený písek a kamení, z čeho se pak hora vytvořila, kterou až podnes pod jmenem Monte Nuovo spatřiti můžeme.

Půl vlaské míle odtud leží jezero Averenské (Lago di Averno, Lacus Averni). Zpytatelové přirozenosti za kráter vyhořelého vulkána je vydávají, který zemětřesením neb jinými násilnými změnami naší země voda naplnila.

Strabo, skladatel zeměpisu v řeckém jazyku za císaře Augusta a Tiberia, popisuje tato místa jako lesnatou poušť, kdež Cimmerové, národ divý a barbarský, v huštinách hlubokých lesů a v jeskyních přebývali. Oktávius Augustus lesy vysekati dal, načež tato dříve tak strašlivá místa jen předešlé jméno podržela. Jeskyně hluboké a daleké brzy do království Plutonova cestou byly, jak Virgil v VI. knize své Aeneidy praví (237-242):

Spelunca alta fuit, vastoque immanis hiatu,
Scrupea; tuta lacu nigro nemorumque tenebris:
Quam super haud ullae poterant impune volantes
Tendere iter pennis. Talis se se halitus atris
Faucibus effundens, supera ad convexa ferebat,
Unde locum Gracii dixerunt nomine Aornon.

Za našich časů se to nedokazuje, že by se žádné ptactvo na jezeře neukazovalo. Viděl jsem sám na něm veliké množství potápek a divokých kachen, které se sem tím více táhnou, čím méně zde honěny bývají; i důmínka některých, že dno jezera jest nevyměrné, se nedokazuje; neb víme, že hloubka 95 kanen vynáší.

Nablízku stojí zříceniny chrámu Apollova. Jeskyně zde klenutá, v které ostatky starých lázní spatřujeme, Sibyle Kumánské se připisuje a nyní jen 150 kročejů dlouhá jest; dálší klenutí zemětřesení zasypalo. – Kdo ty lázně viděti chce, musí se dáti přenést, poněvadž vody nad kolena tam stojí, uzké, dýmem a sazemi z pochodní zašlé průchody nepříjemné jsou a šatstvo se tam umaže; zato ale si pak mysliti můžeme, že jsouce přes Kocyt od Charona přenešeni, na Elyzejské pak pole východem přijdeme.

U Baje zbytky tří chrámů se nalezají, totiž Venuše, Merkura, Diány; za prvním jsou ostatky lázní pod jmenem Bagni di Venere, kdež dvě komůrky pěknými výbitnými postavami zkrášlené, ač zašlé, spatřujeme.

Merkurův chrám jest okrouhlé klenutí na způsob Panteona v Římě, majíc 180 palem v průměru, kamž shůry světlo vpadá; a když se šeptem na stěnu mluví, tak naproti stojící k stěně obrácený velmi pohodlně každému slovu srozuměti může. Chrám Diánin také rotonda byla, však ne tak jako Merkurův dobře zachovaný ostal. Na stěnách a na několika kusích mramoru zde nalezených, na kterých chrti, jeleni, laně a jiných více této bohyni zasvěcených zvířat vytvořeno bylo, jest důkaz, že ten chrám této bohyni patřil.

Na poledne od jezera Averenského jsou Bagni di Nerone, Neronovy lázně, které se proto Neronovi přičítají, že zde jeho letohrad nablízku stál, jiných však důkazů toho nemáme. Koridy, jenž k lázním vedou, spatříme uzké a dlouhé. Ciceronové vcházejíce do nich donaha se svlékají a za dvě minuty odtamtud se vracejí s vejci natvrdo uvařenými, plní potu a s rozpálenou tváří horkem, které tam panuje. Lékařové minulých časů tyto potní lázně loupáním a pakostnicí trápeným nemocným nařízovali.

Město Baja (Baiae), časy, zemětřesením, nepřátelskými vpády ztroskotané, dle bajky od jednoho tovaryše Ulissova, jenž se Baius nazýval a zde pohřben byl, jméno dostalo. Toto město bylo za Římanů výtečné svým roztomilým položením, tučností země, přívětivým nebem a přístavem, do něhož na sta cizonárodních lodí s zbožím plovalo. Nyní tu tichost a pokoj panuje a sotvakdy mezi rybářskými lodičkami korábec genuenský připlove, aby vína naložil. Někdejšího města malé památky zde nalezneme. Vidíme toliko kolem břehu ztroskotané, vlnami omleté lázně, z kterých některé již více než dvacet kročejů z moře kusy svých zdí vystrkují a jež rok od roku voda vždy více a více od břehu odtrhuje. – Někdy ráj to byl pozemský, jejž sobě básníř Horác nade všecka utěšená místa na světě libuje. Pompeius, Marius, Caesar a jiní nejznamenitější Římané zde letní své domy měli, o kterých každý s chválou vypravuje; a z toho všeho pustou samotnost za našich časů spatřujeme, na které lidé, ač nevypsaně tučná půda zde jest, obývati nechtí, poněvadž zvlášť v měsících letních zkažené povětří v zdejším okolí panuje; a zajisté velká příčina toho jest, že voda vtekouc do klenutin, sklepů a jeskyní, kterých se v zdejším okolí tolik nalezá, více vytéci nemůže, nýbrž v těch dutinách hnije a jako jed pak se vypařuje.

Tvrz bajská, která romanticky nad těmi zříceninami na skále sedí, obsahuje v čas pokoje malou osadu; a vojsko nerado tam bydlí, poněvadž větším dílem nemoce si odtamtud nese a nikdý šťastně se nevrátí. V létě jest vojákům zvlášť zapovězíno na zem se klásti.

Nedaleko od Baje leží dědina Bauli, někdy letní příbytek Agrippiny, matky Neronovy, kdež také od tyrana, svého syna, zamordována a pohřbena byla. Její hrobka se zde ukazuje, o čemž však žádného dostatečného důkazu nemáme, a možné, že toto půlměsíčné stavení snad divadlo neb něco jiného bylo.

Znamenité stavení jest Piscina mirabile, které jedno z nejzachovanějších vznešených římských dil časové k podivení pozdním zachovali potomkům. Byla to vodní nádržka, kterou Lukullus dílem pro zdejší obyvatele, dílem pro lodstvo římské, jenž sladkou vodou se zaopatřovalo, vystavěti dal. Toto vznešené stavení pozůstává z pěti síní s vysokými 43 pilíři. Stavení jest z cihel, které tak silně spojeny jsou, že jen veliké moci od sebe je dostati možno. Povrchu těchto pilířů nasazuje se jakási látka mramorotvrdá a jako achátového výtvoru, která se kradmo láme a z které krabice, prsténky a jiné maličkosti v Neápoli se tvoří. Nyní staré lomy jsou pevnou látkou omrskané, aby se každý nový poznati mohl, začež strážcové, opatrovníci tohoto vzácného stavení, k odpovídání a trestu se potahují.

Nablízku jest stavení na způsob labyrintu s mnohými bezpravidelně stavenými komůrkami, kferéž se nyní Cento Camerelle nazývá. – Myslí se, že to bylo vězení Neronovo pro těžké přestupníky a zločince.

Vespod těchto pahrbků jest jezerko, které prve s mořem spojeno bylo, nyní je písčitá hráz od moře dělí. Před tím jezerem ležící zahrady od starých básnířů Elyzejská pole aneb místo věčného pokoje a odpočinutí pro duše spravedlivých a ctnostných nazývány byly. – Za našich časů se Mare Morto jmenují.

Vlaskou míli odtud leží jezero Fusaro, kdež někdejší bažina Acherusia neb Acheron ležela. Staří básnířové řečtí a latinští drželi bažinu za peklo. Tudy všecky duše zemřelých se plaviti musily; bezbožné zde ostaly, ctnostné na Elyzejská pole se převážely. – Nyní jezero čerstvovodné, spojené s přitekajícím a odplývajícím z moře proudem, zkrášlené pěkným rybářským zámečkem, jenž uprostřed něho stojí, nic více strašného do sebe nemá a mnohým tovaryšstvům, jež z Neápole na procházku sem přijíždějí, potěšením bývá.

Zde se konchylie nasazují a po kůlích jezerem zatlačených rodějí a daleko jsou chutnější nade všecky jiné, jenž se na celých těch dalekých březích neápolských lovějí. –Příchozí každého času čerstvé, jenž se mu okamžením tu nahledají, s velkou chutí tráviti může; jen citrony s sebou přinésti opomenouti nesmí, poněvadž zde nic k dostání není.

Ze starého města Misena žádná jiná pozůstalost na nás nepřešla jediné předhoří, na kterémž stálo a které podnes se tak ještě nazývá. Julius Caesar zde slavný přístav založil. Zde stávalo římské loďstvo, jenž břehy Středomoře střehlo. Při výhozu strašném Vezuva roku 79 Plinius Starší loďstvo tenkráte v přístavu misenském stojící spravoval, odkud k bližšímu vyšetření ohnivé hory vyšel, ale více se nevrátil. Zde v Misenu jako v Baji zahrady a zámky znamenitých Římanů stály. Město od Longobardů léta 836 bylo dobyto a 890 od Saracénů docela rozkotáno.

Pod horou jest 200 střevíců dlouhá a 28 šíroká jeskyně, jenž se Dragonaria nazývá.

Vrátíme-li se odtud, od Bauli asi půltřetí vlaské míle stálo někdy velmi pevné a veliké město Kuma, jehož založení a zlidnatění do časů básnivých se tratí. To se ví, že z ohledu tučné půdy, krásného nebe, příležitého položení a bohatých obyvatelů od starých Řéků a Římanů Fortunata a Felix jmenováno bylo.

V punické válce zvlášť je historie, jako i v pozdějších vojnách často jmenuje.

Na vrchu hory stál vyhlášený chrám Apollův, pod kterým v jeskyni vytesané v skále věštba Apolla Kumejského se chovala, kterého výpovědi rozhlášené Sibyly Kumejská a Kumánská vykládaly. Kumejská Sibyla byla rozená z Kumy, města na ostrově Euboea, a žila v časích trojánské války. Praví se, že odtud do Itálie se přestěhovala, aby se v službu Apollovu v zvěstování jeho výpovědí uvázala. Aristoteles vypravuje, že předpovídala budoucí věci v Delfu; protož se také Sibyla Delfická nazývala. Druhá Sibyla, totiž Kumánská, po ní asi 600 let později žila a v Kumě italské věci budoucí předpovídala.

Léta 1606 byly zbytky pěkného chrámu nalezeny a v něm několik čistě vypracovaných soch. Nablízku stojí zbytky jednoho chrámu starého, jenž se Tempio dei Giganti čili chrám obrovský nazývá, poněvadž se všeliké kolosálské sochy v něm nalezly. Mezi Euboickými horami na Domiciánově cestě, která z Kumy do Puteol vede, stojí zbytky staré cihelné hradby, spjaté obloukem, který se Arco Felice jmenuje a který někdejší branou do města Kumy býval.

Citta di Linterno nic nám nezanechala, což by nám něco dosvědčujícího vypravovati a dokazovati mohlo; to se ví, že Linternum u Římanů jako místo hraničné pozorováno bylo, a kde vždy k opatrování mezí vojenská osada obývala, protož také Oktavián Augustus město za kolonii vojenskou vyhlásil. – Scipio do toho města před pronásledováním římského lidu se utekl, aby své dny zde dokonal. Jeho přátelé mu zde památný kámen postavili s nápisem:

Ingrata Patria, nec ossa mea quidem habes.

Plutarch praví, že římský lid, po smrti Scipionově pováživ, jak nevděčně s tím hrdinou nakládal, slavnou hrobku k jeho památce vystavěti dal, kterou podnes před branou svatého Šebestiána v Římě spatřiti můžeme.

Město Linterno bylo již léta 455 od Gensericha, krále vandalského, dobyto, spáleno a z kořene vyvráceno, kdež více nenalezáme než zbytek díla, kdež se jmenovaný nápis nalezá:

TA PATRIA NEC

Nyní to místo Torre di Patria se jmenuje.