Budoucímu géniu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Budoucímu géniu
Autor: František Věnceslav Jeřábek
Zdroj: Máj: Jarní almanah na rok 1860. Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 430–432.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Šťastného mládce, jejž ruka smířená
zlých osudův mému národu popřeje,
by vlasti skleslý chrám vystavěl opět,
jej věští, velebí má píseň.

Třikrát šťastný den, kdež narodí se nám,
kdež jeho jasný zrak vlasti luh pozdraví,
a třikráte šťastná matka, kterážto
v mateřských vychová jej loktech.

Pakliž je chýžka, v níž narodí se nám,
kvěťte kolem teď již bujněji všecky vy
nejkrásnější luhů v našich květinky!
Teď již kvěťte v milé mu lůžko.

Pakliž palác jest, v němž narodí se nám,
pyšněji již nyní báň svoji vzhůru nes,
pevněj stůj v základech, požehnaného
bys miláčka dobrý byl strážce.

Vstříc mu plesejte po kraji v údolích
všecka pějící vy ptáčata vlasti mé,
slavíci, pakli z národních zpěvův již
některé snad umíte tóny.

Vstříc mu plesejte hláholem andělů
též rozeňátka vy v náruči matčině,
slabik českých rozkošnou prvotinkou
v svět pozdravte nebes poslance!

Vstříc mu plesej i veškera vlasti má!
V obleku slavnostním máteře doprovod
jej k nám, a šíř rozevři vstříc mu velké
srdce své: Svato-Vítskou klenbu.

Sláva! Sláva buď Tobě, Požehnaný!
Ajta do vínku Ti služně dary kladem
my, již stlali sme cestu Tobě, chudší
bratři, národu starší pěvci.

Hle! on kyne vstříc, bratři, žehnejte mu!
Skromně položte své zásluhy mu k nohoum,
všech hořkostí zkusivše z Musy přízně
rozkoš aj! jemu dejte v odkaz!

Jemu svěžestých věnců všech ozdobu,
všech ratolestí mzdu, ježto vděky světa
v oběť přináší Uměny zvolencům,
paměť jmena věkověčnou mu!

Jemu blahostné lásky radosti též,
z úst spanilých Češek všecky hubinky mu,
mateřčiny zvukem provázené, jejž
želbůh! nám bylo slýchat zřídka.

Hle! on kyne vstříc! bratři, ustupme mu!
Bez strachu v země klín k spánku uložme se
k sladkému spánku o věku zlatém, o
čerstvém vavřínu České slávy.

Ty však budoucích génie dob, skvělý
ty vznešené z prachu mstiteli Slavie,
matek slovanských chloubo, rozkoš otců,
stoupej vítěze stoupej k výši,

k té výši, kdež se pantheon umění
skví kolem obstoupen zástupy velduchů,
o, vystup tam a na stěnu zlatou již
jmeno národu mého vyvěs! —