Bodláčí z Parnassu/Ballada o mladosti

Bodláčí z Parnassu Jaroslav Vrchlický
Bodláčí s Parnassu	Ballada o mladosti	Květnice života

Údaje o textu
Titulek:	Ballada o mladosti
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Bodláčí z Parnassu. Praha: J. Otto, 1900. s. 11–12. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ach, zda to bylo moje mládí?
Já dlouhým, temným hvozdem jel;
tu slyším, někdo za mnou pádí,
již večer tu a kraj se tměl.

Já obrátil se — někdo tady,
kdes v houští slední hasnul svit,
les kopyty zněl koně všady,
jak chtěl by kdos mne dohonit.

I myslím: Byl to přelud pouhý,
a dál jdu — ptáka slyším pět.
Ó, znám tu sladkou píseň touhy,
jak zazní, voní každý květ.

V tom vedle cesty dívku vidím,
zde klesla během znavena,
pln soucitu hned k ní krok řídím;
ji zbudí kroků ozvěna.

Zrak v slzách má, zří do zástěrky,
kde trochu hub a brusinek,
řeřábu zkrvavené šperky,
ocúnků bledých smutný vděk.

A slza do zástěrky kane,
a rtové chví se v řeči jen:
„Ach, odpusť mi, víc nemám, pane,
a byl to přece krásný sen.

Já zázrakem se octla v hoře,
ze zlata svítil klenby strop,
kol květů, drahokamů moře
ve labyrintu dlouhých kob.

Já strhala vše a já brala,
až jala mne tůň mrákotná,
pak za mnou zavřela se skála,
zde octla jsem se — samotná.

A hledím v žasu do zástěrky
a hledám ten svůj vzácný lup:
ach, ocúnku zde chudé šperky,
květ řeřábů a kytka hub!“

A plakala tak usedavě
a stárla rychle v pláči tom,
co smutek táhl po doubravě,
jak zamyšlen stál každý strom.

Já musil sebrat sílu všecku,
v ráz zdeptat v srdci každý cit,
neb svému mládí, tomu děcku,
já nemohl to za zlé mít!