Bible kralická/První kniha Machabejská

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kniha Machabejská první,vůbec třetí nazvána.[red 1]
Autor: CHYBA: {{Textinfo}} — Chybí hodnota parametru „AUTOR“ (autor díla)
Zdroj: vydání Bible kralické z roku 1766
Licence: PD old 70
Převedeno z bratrského pravopisu.
Dílo ve Wikipedii: Třetí kniha Makabejská

Kapitola 1.[editovat]

Filopator Antiocha přemohl, 11. všetečně do svatyně všel, 15. a Židy zkormoutil

1 Zvěděv pak Filopator od těch, kteříž se byli navrátili, žeby ta místa, kteráž on držel, Antioch vzal, dal věděti všechněm vojskům svým pěším i jízdným;
2 A vzav s sebou sestru svou Arsinoe, táhl až na ta místa, kteráž jsou v Rafian, kdež se byli položili Antiochovi (lidé).
3 Teodotus pak nějaký uklady jemu učiniti umysl maje, a vezma nejlepší z poručené sobě prvé od Ptolemea zbroje, pustil se nočně do Ptolemeova stanu, aby jej sám zabil, a tak přítrž učinil té válce.
4 Ale Dositeus, kterýž sloul syn Drymilú, [kterýž byl přirozený žid, potom však odstoupiv od služeb zákonních, i od ustanovení otců se odtrhl,] vyveda Ptolemea, chaterného (člověka) položil v staně jeho, kterémuž dostalo se utrpěti za něho.
5 Když pak veden byl tuhý boj, a věcem Antiochovým lépe se vedlo, Arsinoe objíždějic vojska prostovlasá statečně (jich) napomínala s žalostí a se slzami, aby retovali sebe, dítek svých i manželek, slibujíc dáti těm, kdožby svítězili, každému dvě libry zlata.
6 Takž se zdařilo, že nepřátelé v bitvě poraženi jsou, mnozí pak zjímáni jsou i zajati.
7 Tedy (Ptolemeus,) znikna těch ukladů, usoudil, vypravě se do okolních měst, napomenouti jich; což učiniv, a dary do chrámu rozděliv, v dobré naději poddané své postavil.
8 Když pak Židé vyslali k němu z rady a z starších ty, kteřížby jej přivítali, a pocty donesouce, s ním se radovali z těch věcí, kteréž se byly zběhly, stalo se, že se jemu větší chuť udělala, aby co nejdříve k nim přijel;
9 Ale dostav se do Jeruzaléma, a oběti vykonav, i díky vzdav nejvyššímu Bohu, a něco z těch věcí, kteréž se pořádně na tom místě (konávají),) vykonav,
10 A již přišed do toho samého místa, a nad jeho řemeslnickým vzděláním a křtaltem se užasna, podiviv, uložil v mysli do chrámu vjíti.
11 Když pak oni pravili, že nenáleží toho činiti, proto že ani těm, kteříž jsou z toho národu, nesluší tam vcházeti, anobrž ani všechněm kněžím, ale tolika samému přednímu, ze všech nejvyššímu knězi, a to jen v rok jednou; tedy on nikoli nedal sobě říci.
12 A až jemu zákon byl čten, však nepřestal se vtírati, pravě: Že on musí tam vjíti; a oni musejíli zbaveni býti té cti, já nemusím (řekl;) a ptal se, proč, když po všem chrámě chodil, žádný jemu nebránil z přítomných;
13 Když pak jeden řekl: Že neopatrně učinili, a že se jemu to v zlé obrátí; tedy řekl: Poněvadž se to stalo, pročbych předce nevšel? chtějte oni, neb nechtějte.
14 Protože, když kněží ve všem rouchu padše, modlili se nejvyššímu Bohu, aby na pomoc přispěl v nastávající potřebě, a utoku toho, kterýž nešlechetně dotíral, přítrž učinil; nadto když i křik s slzami chrám naplnil, tedy v městě pozůstalí zbouřeni jsouce, vyskočili, domnívajíce se, že se něco neobyčejného stalo.
15 Též i panny, zavřené byvše v pokojících s matkami, prostovlasé vyskočily, a sypouce prach na vlasy své, naříkáním a upěním ulice naplnily.
16 Ty pak nedávno vyslané, s těmi, kteříž k vyjití vstříc (jemu) zpořádáni byli, i studu náležitého nechavše, v běhání neslušné po městě se vydaly.
17 Nadto, jakož matky, tak chůvy dítek nedávno zplozených zde i tam nechavše, některé skrze domy, některé skrze ulice bez zástavy do nejvrchnějšího chrámu se hrnuly.
18 Takž rozličná se modlitba dála od těch v jedno shromážděných, příčinou těch věcí, o kteréž on usiloval.
19 Někteří pak z měštanů, kteříž opováživše se, bránili toho, když on předce dotíral a své uložení vykonati úmysl měl; ale zkřikše, že se náleží uteci k zbroji a směle pro zákon otcovský umříti, veliké učinili na tom místě zjitření.
20 A sotvá od starců a starších zdržáni souce, k též modlitbě se zase postavili.
21 Tedy obec, jako prvé spolu zůstavajíc, modlila se; ale starší, kteříž okolo krále stáli, rozličně se o to pokoušeli, aby nadutou mysl jeho od předsevzetí, kteréž sobě smyslil, odrazili;
22 Ale on jako nevážný nic nedbaje, již se vjíti strojil, mysle k konci přivésti to, což prvé pověděl.
23 Protože i ti, kteříž při něm byli, viděvše to, obrátili se s našimi k vzývání toho, kterýž má všelikou moc, aby v přítomné potřebě na pomoc přispěl, a nepřehlídal toho nenáležitého a pyšného skutku.
24 Když se pak ten velmi veliký a násilný křik těch zástupů spolu sešel, bylo jakési neobyčejné křičení.
25 Nebo se zdálo, že netoliko lidé, ale i ty stěny a všecka země zvučí, jakoby již všichni tehdáž smrt podnikali, příčinou toho místa zprznění.

Kapitola 2.[editovat]

Modlitba lidu Božího. 16. Pomsta nad Filopatorem 18. i nenapravitedlností jeho. 23. Některých z lidu od náboženství odstoupení, 24. a jiných stálost při něm.

1 Tedy Šimon, nejvyšší kněž, proti svatyni zkloniv kolena, a rukou náležitě pozdvihna, činil modlitbu tuto, a řekli jednomyslně;
2 Pane, Pane, králi nebeský, a panující nadevším tvorem, nejsvětější mezi svatými, monarcho všemohoucí! Vzezřiž na nás, kteříž nátisk trpíme od bezbožníka a nečistého, smělostí a sílou pýchajícího;
3 Ty zajisté stvořiv všecky věcy, a všecko to v moci maje, ó nejmocnější! spravedlivý jsi, protož ty, kteříž z potupy a pýchy co činí, soudíš.
4 Ty si předešlé nepravosti činitele, mezi nimiž i obrové byli v sílu a smělost doufající, zahladil, uveda na ně velikou vodu;
5 Ty si Sodomské pýchu provozující, kteříž zjevní v nešlechetostech byli, ohněm a sírou popáliv, za příklad budoucím postavil;
6 Ty si ukrutného Faraona, kterýž v službu podroboval lid tvůj svatý Izraelský, rozličnými a mnohými zkusiv pokutami, v známost (jemu) uvedl důstojnost svou;
7 Po kterýchžto (pokutách) v známost si uvedl (lidem) velikou svou moc, když si toho, kterýž honil lid tvůj s vozy i s množstvím zástupů, zatopil v hlubokosti moře; ty pak, kteříž se dověřili tobě, všecken tvor v moci majícímu, zdravé si převedl, kteříž také sami u sebe rozvažujíce skutky ruky tvé chválili, tebe všemohoucího.
8 Ty, ó králi, kterýž si stvořil neobsáhlou a nesmírnou zemi, vyvolil si město toto, a posvětils místa tohoto k slávě své, [kterýž však ničeho nepotřebuješ,] a oslavils je zjevením se důstojným, zvelebiv je k sklávě velikého a poctivosti hodného jména svého;
9 A zamilovav dům Izraelský, zaslíbil si, jestližeby pro odvrácení náše přišlo na nás soužení, a přijdouce do místa tohoto, modlilibychom se, že vyslyšíš modlitbu náši.
10 Jsi pak věrný a pravdomluvný, poněvadž si častokrát, když souženi bývali otcové náši, spomáhal jim v tom snížení, a vysvobozovals je z velikých bíd.
11 Ale aj nyní, svatý králi, pro mnohé a veliké hříchy své utištěni sme, podmaněni jsouce nepřátelům svým, tak že umdléváme v nestatečnostech.
12 V tomto pak našem pádu ten nevážný a nečistý usiluje v lehkost uvésti toto svaté místo, v zemi této oddané jménu slávy tvé.
13 Nebo ačkoli příbytek tvůj jest nejvyšší nebe, k němuž přistoupiti lidem nelze, ale poněvadž oblíbiv sobě slávu svou v lidu svém Izraelském posvětil si místa tohoto;
14 Nemstiž nad námi skrze tu jejich nečistotu, aniž napravůj nás skrze poškvrnu, aby se nepochloubali ti nešlechetní v mysli své, a neplésali pyšným jazykem svým, říkajíce: My jsme potlačili dům tento posvěcený, jako potlačeni bývají domové (plní) ohavností;
15 Zhlaď hříchy náše, a odpusť poblouzení náše, a prokaž milosrdenství své v čas tento; rychle nechť předejdou slitování tvá, a způsobě nám pokoj, dej chvály v ústa padajících k zemi a v mysli potřených.
16 Tu Bůh, kterýž všecky věci spatřuje, a nadevšecky nejsvětější jest, vyslyšev v svatém místě tu slušnou žádost, toho, kterýž se utrháním a nevážností velice vynášel, švihal, sem i tam ním zmítaje, jako vítr třtinou, tak že na zemi (leže,) nic nemohl více dělati, a oudy poražené maje, nemohl ani promluviti, spravedlivým soudem jsa obklíčen.
17 Pročež přátelé a žoldnéři vidouce, an hrozné došlo na něj trestání, a bojíce se, aby tu neumřel, rychle jej vytáhli, náramným jsouce poraženi strachem.
18 Potom pak zase pookřáv, nikoli ku pokání nepřišel trestán jsa, ale s pohrůžkou přísnou pryč odjel.
19 Dostav se pak do Egypta, a nešlechetnosti přičiniv i skrze napřed ukázané pomocníky a tovaryše, kteříž všeho, což spravedlivého jest, poběhli, netoliko v nezčislných neřádích zůstával, ale i v takovou všetečnost se vydal, aby zlořečil po místech (lidu,) a mnozí z přátel hledíce na královo předsevzetí, i oni následovali té jeho vůle.
20 Nebo uložil národ ten vůbec uvésti v pohanění; a na věži, kteráž byla při dvoře (královském,) sloup postaviv, nápis vytesati dal, aby žádný, kdožby neobětoval, do chrámu egyptských nechodil, ale aby všickni Židé v zápis lidu, aneb v otrocký řád uvedeni byli; kteříž by pak odpírali, aby mocí pobráni jsouce, o život připravováni byli.
21 Kteřížby se pak zapsati dali, aby vypálený měli na tělích Erb Dionyznů, (totiž) list břečťánový, a potom aby odděleni byli k dobytému prve svobodství.
22 Aby se pak nezdal všech nepřítelem býti, doložil pak toho v tom psání: Chtěliliby pak kteří z nich sobě vyvoliti to, aby mezi těmi, kteříž zvláštními ceremoniemi svěceni jsou, bydleli, ti měšťané, že budou rovni, Alexandrijským.
23 Protož někteří v městě, řády města tohoto při náboženství v nenávisti majíce, snadně se poddali, jakoby znamenité nějaké slávy oučastni býti měli pro budoucí s králem bývání.
24 Mnozí však, v udatné mysli se posilnivše, neodstoupili od pobožnosti, ale peníze za život vynasazujíce bez strachu, snažovali se vysvoboditi z těch zápisů, v jisté naději postaveni jsouce, že pomoci dosáhnou.
25 Ty pak, kteříž se od nich odtrhli, v ohavnosti měli, a jako za nepřátely národa svého soudili i společného obcování a pohodlí zbavovali.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. a b Knihy Machabejských byly v dějinách číslovány různě. „První kniha Machabejská“ podle Bible kralické je v moderní době obvykle označována zkrátka za „Třetí knihu Machabejskou“.