Bible kralická/Leviticus

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Jump to navigation Jump to search

Kapitola 1.[editovat]

1 Povolal pak Hospodin Mojžíše, a mluvil k němu z stánku úmluvy, řka:
2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když by kdo z vás obětoval obět Hospodinu, z hovad, [totiž] z volů aneb z drobného dobytka obětovati budete obět svou.
3 Jestliže zápalná obět jeho [byla by] z skotů, samce bez vady obětovati bude. U dveří stánku úmluvy obětovati jej bude dobrovolně, před oblíčejem Hospodinovým.
4 A vloží ruku svou na hlavu oběti zápalné, i bude příjemná jemu k očištění jeho.
5 Tedy zabije volka toho před tváří Hospodinovou, a obětovati budou kněží, synové Aronovi, krev, a pokropí tou krví oltáře svrchu vůkol, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.
6 I stáhne kůži s oběti zápalné, a rozseká ji na díly své.
7 A dají synové Arona kněze oheň na oltář, a narovnají dříví na tom ohni.
8 Potom zpořádají kněží, synové Aronovi, díly ty, hlavu i tuk, na dříví vložené na oheň, kterýž jest na oltáři.
9 A droby jeho i nohy jeho vymyjete vodou. I páliti bude kněz všecko to na oltáři; zápal jest [v] obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina.
10 Jestliže pak z drobného dobytka [bude] obět jeho, z ovcí aneb z koz k oběti zápalné, samce bez poškvrny obětovati bude.
11 A zabije ho při straně oltáře půlnoční před tváří Hospodinovou, a pokropí kněží, synové Aronovi, krví oltáře vůkol.
12 I rozseká ho na díly jeho s hlavou jeho i tukem jeho, a zpořádá je kněz na dříví vložené na oheň, kterýž jest na oltáři.
13 A střeva jeho i nohy jeho vymyje vodou. Tedy obětovati bude kněz všecko to, a páliti bude to na oltáři; zápal jest [v] obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina.
14 Jestliže pak z ptactva obět zápalnou obětovati bude Hospodinu, tedy ať obětuje z hrdliček aneb z holoubat obět svou.
15 I vloží je kněz na oltář a nehtem natrhne hlavy jeho, a zapálí na oltáři, vytlače krev jeho na stranu oltáře.
16 Odejme také vole jeho s nečistotami jeho, a povrže je blízko oltáře k straně východní na místo, kdež jest popel.
17 A natrhne ho za křídla jeho, [kterýchž však] neodtrhne. I páliti bude je kněz na oltáři na dříví, kteréž jest na ohni; zápalť jest [v] obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina.

Kapitola 2.[editovat]

1 Když by pak který člověk obětoval dar oběti suché Hospodinu, mouka bělná bude obět jeho. I poleje ji olejem a vloží na ni kadidlo.
2 Přinese ji pak k synům Aronovým kněžím, a vezme odtud plnou hrst svou té mouky bělné a toho oleje se vším kadidlem jejím; i páliti to bude kněz na památku její na oltáři [v] obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina.
3 Ostatek pak té oběti suché [bude] Aronovi i synům jeho, svaté svatých, z ohnivých obětí Hospodinových.
4 Když bys pak obětoval dar oběti suché, pečené v peci, ať jsou z mouky bělné koláčové nekvašení, zadělaní olejem, aneb oplatkové přesní olejem pomazaní.
5 Jestliže pak obět suchou na pánvici smaženou obětovati budeš, bude z mouky bělné olejem zadělané [a] nenakvašené.
6 Rozlámeš ji na kusy a naleješ na ni oleje, obět suchá jest.
7 Pakli obět suchou v kotlíku připravenou obětovati budeš, z mouky bělné s olejem bude.
8 I přineseš obět suchou, kteráž z těch věcí bude Hospodinu, a dáš ji knězi, kterýžto donese ji k oltáři.
9 A vezma kněz z oběti té pamětné její, páliti je bude na oltáři, [v] obět ohnivou, vůně spokojující Hospodina.
10 Což pak zůstane z oběti té suché, bude Aronovi i synům jeho, svaté svatých, z ohnivých obětí Hospodinových.
11 Žádná obět suchá, kterouž obětovati budete Hospodinu, nebude kvašena; nebo nižádného kvasu, ani medu nebudete obětovati v obět ohnivou Hospodinu.
12 [V] oběti prvotin toliko obětovati budete je Hospodinu, ale na tento oltář neobětujte jich u vůni spokojující.
13 Také všeliký dar suché oběti své solí osolíš, a neodejmeš soli smlouvy Boha svého od suché oběti své. Při každé oběti své sůl obětovati budeš.
14 Jestliže bys pak obětoval obět suchou z prvotin Hospodinu, klasy nové ohněm upražíš, a což vymneš z těch klasů nových, [to] obětovati budeš, suchou obět prvotin svých.
15 A poleješ ji svrchu olejem, kadidlo také vložíš na ni; obět suchá jest.
16 I páliti bude kněz pamětné její z obilí zetřeného, a z oleje toho, se vším tím kadidlem jejím; [v] obět ohnivou [bude] Hospodinu.

Kapitola 3.[editovat]

1 Jestliže [pak] obět pokojná bude obět jeho, když by z skotů obětoval, buď vola neb krávu, bez vady bude obětovati je před tváří Hospodinovou.
2 Tedy položí ruku svou na hlavu oběti své, i zabije ji u dveří stánku úmluvy; a kropiti budou kněží synové Aronovi krví na oltář vůkol.
3 Potom obětovati bude z oběti pokojné ohnivou obět Hospodinu, tuk střeva kryjící, i všeliký tuk, kterýž jest na nich,
4 Též obě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž [i] branici, [kteráž jest] na jatrách; s ledvinkami odejme ji.
5 I páliti to budou synové Aronovi na oltáři spolu s obětí zápalnou, kteráž bude na dříví vloženém na oheň; obět zajisté ohnivá jest, vůně spokojující Hospodina.
6 Jestliže pak z drobného dobytka bude obět jeho v obět pokojnou Hospodinu, samce aneb samici, bez poškvrny obětovati bude ji.
7 Jestliže by obětoval beránka, obět svou, tedy obětovati jej bude před tváří Hospodinovou.
8 A vloží ruku svou na hlavu oběti své, a zabije ji před stánkem úmluvy, a kropiti budou synové Aronovi krví její na oltář vůkol.
9 Potom obětovati bude z oběti pokojné obět ohnivou Hospodinu, tuk její i ocas celý, kterýž od hřbetu odejme, též i tuk střeva kryjící se vším tím tukem, kterýž jest na nich,
10 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, [ano] i branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji.
11 I páliti to bude kněz na oltáři; pokrm [jest] oběti ohnivé Hospodinovy.
12 Jestliže pak koza [byla by] obět jeho, tedy bude ji obětovati před oblíčejem Hospodinovým.
13 A vloží ruku svou na hlavu její, a zabije ji před stánkem úmluvy; i kropiti budou synové Aronovi krví její na oltáři vůkol.
14 Potom obětovati bude z ní obět svou [v] obět ohnivou Hospodinu, tuk střeva kryjící, i všecken tuk, kterýž jest na nich,
15 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, ano [i] branici, kteráž jest na jatrách; s ledvinkami odejme ji.
16 I páliti to bude kněz na oltáři, pokrm oběti ohnivé u vůni příjemnou. Všecken tuk Hospodinu [bude].
17 Právem věčným po rodech vašich, ve všech příbytcích vašich žádného tuku a žádné krve nebudete jísti.

Kapitola 4.[editovat]

1 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Mluv synům Izraelským [a] rci: Když by kdo zhřešil z poblouzení proti [některému] ze všech přikázaní Hospodinových, [čině], čehož býti nemá, a přestoupil by jedno z nich;
3 Jestliže by kněz pomazaný zhřešil hříchem jiných lidí: tedy obětovati bude za hřích svůj, kterýmž zhřešil, volka mladého bez poškvrny Hospodinu v obět za hřích.
4 I přivede volka toho ke dveřím stánku úmluvy před oblíčej Hospodinův, a položí ruku svou na hlavu volka toho, a zabije ho před oblíčejem Hospodinovým.
5 Tedy vezme kněz pomazaný krve z toho volka, a vnese ji do stánku úmluvy.
6 Potom omočí kněz prst svůj v té krvi, a kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou svatyně.
7 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, na němž se kadí vonnými věcmi před Hospodinem, kterýž jest v stánku úmluvy, a ostatek krve volka toho vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.
8 Všecken pak tuk volka toho za hřích vyjme z něho, [totiž] tuk přikrývající střeva a všecken tuk, kterýž jest na nich,
9 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách, tolikéž [i] branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme ji,
10 Tak jako se odjímá od volka oběti pokojné, a páliti to bude kněz na oltáři zápalu.
11 Kůži pak volka toho, i všecko maso jeho s hlavou i s nohami jeho, střeva jeho i s lejny jeho,
12 A tak celého volka vynese ven za stany na místo čisté, tam kdež se popel vysýpá, a spálí jej na dříví ohněm; na místě, kdež se popel vysýpá, spálen bude.
13 Jestliže by pak všecko množství Izraelské pobloudilo, a byla by ta věc skrytá před očima shromáždění toho, a učinili by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by býti nemělo, tak že by vinni byli,
14 A byl by poznán hřích, kterýmž zhřešili: tedy obětovati bude shromáždění volka mladého v obět za hřích, a přivedou ho před stánek úmluvy.
15 I položí starší shromáždění toho ruce své na hlavu volka před Hospodinem, a zabije volka před Hospodinem.
16 I vnese kněz pomazaný z krve volka toho do stánku úmluvy,
17 A omoče kněz prst svůj v té krvi, kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem, před oponou.
18 Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře, kterýž jest před Hospodinem v stánku úmluvy; potom všecku krev pozůstávající vyleje k spodku oltáře zápalu, kterýž jest u dveří stánku úmluvy.
19 Všecken také tuk jeho vyjme z něho, a páliti bude na oltáři.
20 S tím pak volkem tak učiní, jako učinil s volkem za hřích obětovaným, [rovně] tak učiní s ním. A tak očistí je kněz, i bude jim odpuštěno.
21 Volka pak vynese ven z táboru a spálí jej, jako spálil volka prvního; nebo obět za hřích shromáždění jest.
22 Jestliže pak kníže zhřeší, a učiní proti některému ze všech přikázaní Hospodina Boha svého, čehož býti nemělo, a to z poblouzení, tak že vinen bude,
23 A byl by znám hřích jeho, jímž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samce bez poškvrny.
24 I položí ruku svou na hlavu toho kozla a zabije ho na místě, kdež se bijí oběti zápalné před Hospodinem; obět za hřích jest.
25 A vezma kněz z krve oběti za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, [ostatek] pak krve jeho vyleje k spodku oltáře zápalu.
26 Všecken také tuk jeho páliti bude na oltáři, jako i tuk obětí pokojných. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, a odpuštěn bude jemu.
27 Jestliže pak zhřeší člověk z lidu obecného z poblouzení, učině proti některému přikázaní Hospodinovu, čehož by nemělo býti, tak že vinen bude,
28 A byl by znám hřích jeho, kterýmž zhřešil: tedy přivede obět svou z koz, samici bez poškvrny, za hřích svůj, jímž zhřešil.
29 I položí ruku svou na hlavu oběti té za hřích a zabije tu obět za hřích na místě obětí zápalných.
30 A vezma kněz z krve její na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, a ostatek krve její vyleje u spodku oltáře.
31 Všecken také tuk její odejme, jako se odjímá tuk od obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři u vůni příjemnou Hospodinu. A tak očistí jej kněz, a bude mu odpuštěno.
32 Pakli by z ovcí přinesl obět svou za hřích, samici bez poškvrny přinese.
33 A vloží ruku svou na hlavu té oběti za hřích a zabije ji v obět za hřích na místě, kdež se bijí oběti zápalné.
34 Potom vezma kněz krve z oběti té za hřích na prst svůj, pomaže rohů oltáře zápalu, ostatek pak krve její vyleje k spodku oltáře.
35 Všecken také tuk její odejme, jakž se odjímá tuk beránka z obětí pokojných, a páliti jej bude kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a odpuštěn bude jemu.

Kapitola 5.[editovat]

1 Zhřešil-li by člověk, tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem [toho, což] viděl neb slyšel, a neoznámil by, poneseť pokutu za nepravost svou.
2 Aneb jestliže by se dotkl člověk některé věci nečisté, buďto těla zvěři nečisté, buďto těla hovada nečistého, aneb těla žížaly nečisté, a bylo by to skryto před ním, tedy nečistý bude a vinen jest.
3 Aneb jestliže by se dotkl nečistoty člověka, jaká by koli byla nečistota jeho, kterouž se poškvrňuje, a bylo by to skryto před ním, a [potom] poznal by [to], vinen jest.
4 Aneb jestliže by se kdo zapřisáhl, vynášeje to rty svými, že učiní [něco] zlého aneb dobrého, a to o jakékoli věci, o níž člověk s přísahou obyčej má mluviti, a bylo by to skryto před ním, a potom by poznal, že vinen jest jednou věcí z těch,
5 Když tedy vinen bude jednou věcí z těch: vyzná hřích svůj,
6 A přivede obět za vinu svou Hospodinu, za hřích svůj, kterýmž zhřešil, samici z dobytku drobného, ovci aneb kozu za hřích, a očistíť jej kněz od hříchů jeho.
7 A pakli by s to býti nemohl, aby dobytče obětoval, tedy přinese obět za vinu svou, kterouž zhřešil, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu, jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou.
8 I přinese je k knězi, a [on] obětovati bude nejprvé to, kteréž má býti v obět za hřích, a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho, však nerozdělí [jí].
9 I pokropí krví [z] oběti za hřích strany oltáře, a což zůstane krve, vytlačí [ji] k spodku oltáře; [nebo] obět za hřích jest.
10 Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje. A tak očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn.
11 A pakli nemůže s to býti, aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, tedy přinese obět svou [ten], kterýž zhřešil, desátý díl [míry] efi mouky bělné v obět za hřích. Nenalejeť na ni oleje, aniž položí na ni kadidla, nebo obět za hřích jest.
12 Kterouž když přinese k knězi, tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou, pamětné její, páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu, obět za hřích jest.
13 I očistí jej kněz od hříchu jeho, kterýmž zhřešil v kterékoli věci z těch, a budeť mu odpuštěn; [ostatek] pak bude knězi jako při oběti suché.
14 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
15 Kdyby člověk přestoupil přestoupením, a zhřešil by z poblouzení, [ujímaje] věcí posvěcených Hospodinu: tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu, skopce bez poškvrny z drobného dobytka, podlé ceny tvé, [nejníž] za [dva] loty stříbra, vedlé lotu svatyně, za vinu.
16 [A] tak, což zhřešil, [ujímaje] posvěcených věcí, nahradí, a pátý díl nad to přidá, dada to knězi; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu, a bude jemu odpuštěna.
17 Jestliže by pak člověk zhřešil, a učinil by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových, čehož by nemělo býti, neznaje toho, a byl by vinen, rovně též ponese nepravost svou.
18 A přivede skopce bez poškvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi. I očistí jej kněz od poblouzení jeho, kterýmž pobloudil a [o němž] nevěděl, a bude mu odpuštěno.
19 Obět za provinění jest, nebo zavinil Hospodinu.

Kapitola 6.[editovat]

1 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku [nějakém], aneb mocí by vzal [něco], aneb lstivě podvedl bližního svého,
3 Buď že nalezna ztracenou věc, zapřel by mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,
4 Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,
5 Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a [nad to] pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.
6 Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.
7 I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.
8 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
9 Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove [pak] obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři [vždycky] hořeti bude,)
10 Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře.
11 Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté.
12 Oheň pak, [kterýž jest] na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí.
13 Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen.
14 Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře:
15 Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři [u] vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu.
16 Což pak zůstane z ní, [to] jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou.
17 Nebude vařeno s kvasem, [nebo] jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu.
18 Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude.
19 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
20 Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl [míry] efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer.
21 Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.
22 A kněz, [kterýž] z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude.
23 A všeliká suchá obět kněžská celá [spálena] bude; nebudeť jedena.
24 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
25 Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež se zabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest.
26 Kněz [obětující] tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy.
27 Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém.
28 A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou.
29 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest.
30 Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni,) nebude jedena; ohněm spálena bude.

Kapitola 7.[editovat]

1 Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest.
2 Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, [na témž] zabijí [i] obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol.
3 Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající.
4 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme.
5 I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest.
6 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest.
7 Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, [přináležeti] bude.
8 Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, [přináležeti] bude.
9 Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, [přináležeti] bude.
10 Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým [přináležeti] bude, a to jednomu jako druhému.
11 Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu:
12 Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, [s] těmi koláči olejem zadělanými.
13 Mimo [ty] koláče [také] chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých.
14 A budeť obětovati z něho jeden [pecník], ze vší [té] oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, [a ten přináležeti] bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné.
15 Maso pak obět, z té oběti chvály, [jenž jest] obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra.
16 Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, [tolikéž] v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude.
17 Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude.
18 Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, [ale] ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou.
19 Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti.
20 Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu [obětována], a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.
21 A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu [posvěcena]: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.
22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
23 Mluv k synům Izraelským a rci [jim]: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti.
24 Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného [hovada] může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete.
25 Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého.
26 Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada.
27 Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého.
28 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
29 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých.
30 Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem.
31 Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho.
32 A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich.
33 Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl [jeho].
34 Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských.
35 Toť jest [díl] pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne [toho], v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu,
36 Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich.
37 Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných,
38 Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai [toho] dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.

Kapitola 8.[editovat]

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Vezmi Arona a syny jeho s ním, i roucha [jejich] a olej pomazání, též volka k oběti za hřích, a dva skopce, a koš s přesnými chleby,
3 A shromažď všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.
4 I učinil Mojžíš, jakž přikázal jemu Hospodin, a shromáždilo se všecko množství ke dveřím stánku úmluvy.
5 Tedy řekl Mojžíš tomu množství: Totoť jest to slovo, kteréž přikázal vykonati Hospodin.
6 A rozkázav přistoupiti Mojžíš Aronovi a synům jeho, umyl je vodou.
7 A oblékl jej v sukni a přepásal ho pasem, a oděv ho pláštěm, dal náramenník svrchu na něj, a připásal jej pasem náramenníka a otáhl ho jím.
8 A vložil na něj náprsník, do něhožto dal urim a thumim.
9 Potom vstavil čepici na hlavu jeho; a dal na čepici jeho po předu plech zlatý, korunu svatou, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
10 Vzal také Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytku i všech věcí, kteréž byly v něm, a posvětil jich.
11 A pokropil jím oltáře sedmkrát, a pomazal oltáře i všeho nádobí jeho, též umyvadla i s podstavkem jeho, aby to [všecko] posvěceno bylo.
12 Vlil také oleje pomazání na hlavu Aronovu, a pomazal ho ku posvěcení jeho.
13 Rozkázal také Mojžíš přistoupiti synům Aronovým, a zobláčel je v sukně, a opásal je pasem, a vstavil na ně klobouky, jakož byl přikázal Hospodin jemu.
14 A přivedl volka k oběti za hřích, i položil Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka oběti za hřích.
15 I zabil [jej] a vzal krev jeho, a pomazal rohů oltáře vůkol prstem svým, a [tak] očistil oltář. Ostatek pak krve vylil k spodku oltáře a posvětil ho k očišťování na něm.
16 Vzal také všecken tuk, kterýž byl na střevách, a branici s jater a obě ledvinky i tuk jejich, a pálil [to] Mojžíš na oltáři.
17 Volka pak toho i kůži jeho, i maso jeho, i lejna jeho spálil ohněm vně za stany, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
18 Potom přivedl skopce oběti zápalné, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu toho skopce.
19 I zabil [jej], a pokropil Mojžíš krví oltáře po vrchu vůkol.
20 Skopce také rozsekal na kusy jeho, a pálil Mojžíš hlavu, kusy i tuk.
21 Střeva pak a nohy vymyl vodou, a tak spálil Mojžíš všeho skopce na oltáři. [I] byl zápal u vůni líbeznou, obět ohnivá Hospodinu, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.
22 Rozkázal také přivésti skopce druhého, skopce posvěcení, a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu skopce.
23 I zabil [jej], a vzav Mojžíš krve jeho, pomazal jí konce pravého ucha Aronova a palce ruky jeho pravé, i palce nohy jeho pravé.
24 Tolikéž synům Aronovým rozkázav přistoupiti, pomazal kraje ucha jejich pravého a palce ruky jejich pravé, též palce nohy jejich pravé, a vykropil krev na oltář svrchu vůkol.
25 Potom vzal tuk a ocas i všecken tuk přikrývající droby a branici s jater, též obě dvě ledvinky i tuk jejich i plece pravé.
26 Také z koše přesných chlebů, kteříž byli před Hospodinem, vzal jeden koláč přesný a jeden pecník chleba s olejem a jeden oplatek, a položil to s tukem a s plecem pravým.
27 A dal to všecko v ruce Aronovy a v ruce synů jeho, rozkázav obraceti sem i tam [v obět] obracení před Hospodinem.
28 Potom vzav z rukou jejich, pálil to na oltáři v zápal. Posvěcení toto jest u vůni rozkošnou, obět ohnivá Hospodinu.
29 Vzal také Mojžíš hrudí a obracel je sem i tam [v obět] obracení před Hospodinem; [a] z skopce posvěcení dostal se Mojžíšovi díl, jakož mu byl přikázal Hospodin.
30 Vzal také Mojžíš oleje pomazání a krve, kteráž byla na oltáři, a pokropil Arona i roucha jeho, též synů Aronových a roucha jejich s ním. A tak posvětil Arona i roucha jeho, též synů jeho i roucha jejich s ním.
31 I řekl Mojžíš Aronovi a synům jeho: Vařte to maso u dveří stánku úmluvy, a jezte je tu, i chléb, kterýž jest v koši posvěcení, jakož jsem přikázal, řka: Aron a synové jeho jísti budou je.
32 Což by pak zůstalo masa i chleba toho, ohněm [to] spálíte.
33 A ze dveří stánku úmluvy za sedm dní nevycházejte až do dne, v kterémž by se vyplnili dnové svěcení vašeho; nebo za sedm dní posvěcovány budou ruce vaše.
34 Jakož se stalo dnešní den, [tak] přikázal Hospodin činiti k očištění vašemu.
35 Protož u dveří stánku úmluvy zůstanete ve dne i v noci za sedm dní, a ostříhati budete nařízení Hospodinova, abyste nezemřeli; nebo tak mi jest přikázáno.
36 Učinil tedy Aron i synové jeho všecky věci, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše.

Kapitola 9.[editovat]

1 Stalo se pak dne osmého, povolal Mojžíš Arona a synů jeho i starších Izraelských.
2 I řekl Aronovi: Vezmi sobě tele k oběti za hřích, a skopce k oběti zápalné, [obé] bez poškvrny, a obětuj před Hospodinem.
3 K synům pak Izraelským mluviti budeš, řka: Vezměte kozla k oběti za hřích, a tele a beránka, roční, bez vady, k oběti zápalné,
4 Vola také a skopce k oběti pokojné, abyste obětovali před Hospodinem, a obět suchou zadělanou olejem; nebo dnes se vám ukáže Hospodin.
5 Tedy vzali [ty věci], kteréž přikázal Mojžíš před stánkem úmluvy, a přistoupivši všecko shromáždění, stáli před Hospodinem.
6 I řekl Mojžíš: Toto jest [ta] věc, kterouž přikázal Hospodin. Vykonejtež [ji], a ukáže se vám sláva Hospodinova.
7 Aronovi pak řekl Mojžíš: Přistup k oltáři a obětuj obět za hřích svůj, a obět zápalnou svou k vykonání očištění za sebe i za lid tento; obětuj také obět lidu [všeho], a učiň očištění za ně, jakož přikázal Hospodin.
8 Přistoupiv tedy Aron k oltáři, zabil tele své k oběti za hřích.
9 I dali mu synové Aronovi krev. Kterýžto omočiv prst svůj ve krvi, pomazal rohů oltáře, [ostatek] pak krve vylil k spodku oltáře.
10 Ale tuk a ledvinky, i branici s jater té oběti za hřích pálil na oltáři, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
11 Maso pak s kůží spálil vně za stany.
12 Zabil také obět zápalnou. I podali mu synové Aronovi krve, kterouž pokropil po vrchu oltáře vůkol.
13 Podali jemu také i oběti zápalné s kusy jejími i hlavy její, a pálil [ji] na oltáři.
14 A vymyv střeva i nohy její, pálil je s obětí zápalnou na oltáři.
15 Obětoval také obět [všeho] lidu. A vzav kozla oběti za hřích, kterýž byl [všeho] lidu, zabil jej a obětoval ho za hřích jako i prvního.
16 Obětoval též obět zápalnou a učinil ji vedlé obyčeje.
17 Tolikéž [i] obět suchou obětoval, a vzav plnou hrst z ní, pálil to na oltáři, mimo obět zápalnou jitřní.
18 Zabil ještě [i] vola a skopce k oběti pokojné, kteráž byla za lid. I podali mu synové Aronovi krve, kterouž pokropil oltáře po vrchu vůkol.
19 Dali jemu také tuk z vola a z skopce ocas, a [tuk] přikrývající [střeva] i ledvinky a branici s jater.
20 A položili všecken tuk na hrudí; i pálil ten tuk na oltáři.
21 Hrudí pak a plece pravé obracel sem i tam Aron [v obět] obracení před Hospodinem, jakož byl přikázal Mojžíšovi.
22 Potom Aron pozdvihna rukou svých k lidu, dal jim požehnání, a sstoupil od obětování oběti za hřích a oběti zápalné i oběti pokojné.
23 Tedy všel Mojžíš s Aronem do stánku úmluvy; a když vycházeli z něho, požehnání dávali lidu. I ukázala se sláva Hospodinova všemu lidu.
24 Nebo sstoupil oheň od tváři Hospodina, a spálil na oltáři obět zápalnou i všecken tuk. Což když uzřel veškeren lid, zkřikli a padli na tváři své.

Kapitola 10.[editovat]

1 Synové pak Aronovi Nádab a Abiu, vzavše jeden každý kadidlnici svou, dali do nich oheň a položili na něj kadidlo, a obětovali před Hospodinem oheň cizí, čehož jim byl nepřikázal.
2 Protož sstoupiv oheň od Hospodina, spálil je; a zemřeli tu před Hospodinem.
3 I řekl Mojžíš Aronovi: Toť jest, což mluvil Hospodin, řka: V těch, kteříž přistupují ke mně, posvěcen budu, a před oblíčejem všeho lidu oslaven budu. I mlčel Aron.
4 Tedy povolal Mojžíš Mizaele a Elizafana, synů Uziele, strýce Aronova, a řekl jim: Poďte a vyneste bratří své od svatyně ven za stany.
5 I přišli a vynesli je v sukních jejich ven za stany, jakž byl rozkázal Mojžíš.
6 Mluvil pak Mojžíš Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho: Hlav svých neodkrývejte a roucha svého neroztrhujte, abyste nezemřeli, a [aby] se [Bůh] na všecko množství nerozhněval; ale bratří vaši, všecka rodina Izraelská, budou plakati nad tím spálením, kteréž uvedl Hospodin.
7 Vy pak ze dveří stánku úmluvy nevycházejte, abyste nezemřeli; nebo olej pomazání Hospodinova jest na vás. I učinili vedlé rozkázaní Mojžíšova.
8 Mluvil také Hospodin Aronovi, řka:
9 Vína a nápoje opojného nebudeš píti, ty ani synové tvoji s tebou, kdyžkoli budete míti vcházeti do stánku úmluvy, abyste nezemřeli, (ustanovení věčné [to] bude po rodech vašich);
10 Také abyste rozeznati mohli mezi svatým a neposvěceným, a mezi čistým a nečistým;
11 Též abyste učili syny Izraelské všechněm ustanovením, kteráž mluvil Hospodin k nim skrze Mojžíše.
12 Mluvil pak Mojžíš Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho, kteříž [živi] zůstali: Vezměte obět suchou, kteráž zůstala z ohnivých obětí Hospodinových, a jezte ji [s] přesnicemi u oltáře; nebo svatá svatých jest.
13 Protož jísti budete ji na místě svatém, nebo [to] jest právo tvé a právo synů tvých z ohnivých obětí Hospodinových; tak zajisté jest mi přikázáno.
14 Hrudí pak sem i tam obracení, a plece vznášení jísti budete na místě čistém, ty i synové tvoji, i dcery tvé s tebou; nebo [to] právem tobě a synům tvým dáno jest z pokojných obětí synů Izraelských.
15 Plece vzhůru vznášení a hrudí sem i tam obracení s obětmi ohnivými tuků, [kteréž] přinesou, aby sem i tam obracíno bylo, [tak jako obět] obracení před Hospodinem, bude tobě i synům tvým s tebou právem věčným, jakož přikázal Hospodin.
16 Mojžíš pak hledal pilně kozla k oběti za hřích, a hle, již spálen byl. Tedy rozhněval se na Eleazara a Itamara, syny Aronovy pozůstalé, a řekl:
17 Pročež jste nejedli oběti za hřích na místě svatém? Nebo svatá svatých byla, poněvadž ji dal vám, abyste nesli nepravost [všeho] množství k očištění jejich před Hospodinem.
18 [A] hle, ani krev její není vnesena do vnitřku svatyně. Jísti jste měli ji v svatyni, jakož jsem byl přikázal.
19 Tedy odpověděl Aron Mojžíšovi: Aj, dnes obětovali obět svou za hřích a obět svou zápalnou před Hospodinem, ale přihodila se mně taková věc, že, kdybych byl jedl obět za hřích dnes, zdali by se to líbilo Hospodinu?
20 Což když uslyšel Mojžíš, přestal na tom.

Kapitola 11.[editovat]

1 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka jim:
2 Mluvte k synům Izraelským, řkouce: Tito jsou živočichové, kteréž jísti budete ze všech hovad, kteráž jsou na zemi:
3 Všeliké hovado, kteréž má kopyta rozdělená, tak aby rozdvojená byla, a přežívá, jísti budete.
4 A však z těch, kteráž přežívají, a z těch, kteráž kopyta rozdělená mají, nebudete jísti, [jako] velblouda; nebo ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude.
5 Ani králíka, kterýž ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude.
6 Ani zajíce; nebo ač přežívá, ale kopyta rozděleného nemá, nečistý vám bude.
7 Tolikéž [ani] svině; nebo ač má rozdělené kopyto, tak že se rozdvojuje, ale nepřežívá, nečistá bude vám.
8 Masa jejich nebudete jísti, ani těla jejich [mrtvého] se dotýkati, nečistá budou vám.
9 Ze všech [pak živočichů], kteříž u vodách jsou, tyto jísti budete: Všecko, což má plejtvy a šupiny u vodách mořských i v řekách, jísti budete.
10 Všecko pak, což nemá plejtví a šupin v moři i v řekách, buď jakýkoli hmyz vodný, aneb jakákoli duše živá u vodách, ohavností bude vám.
11 [A tak] v ohavnosti vám budou, abyste masa jejich nejedli a těla jejich v ohyzdnosti měli.
12 Což tedy nemá plejtví a šupin u vodách, to v ohavnosti míti budete.
13 Z ptactva pak tyto v ohavnosti míti budete, [jichžto] nebudete jísti, [nebo] ohavnost jsou, [jako jest] orel, noh a orlice mořská,
14 Též sup, káně a luňák vedlé pokolení svého,
15 A všeliký krkavec vedlé pokolení svého,
16 Také pstros, sova, vodní káně, a jestřáb vedlé pokolení svého,
17 A bukač, křehař a kalous,
18 A porfirián, pelikán a labut,
19 Též čáp a kalandra vedlé pokolení svého, dedek a netopýř.
20 Všeliký zeměplaz křídla mající, kterýž na čtyřech [nohách] chodí, v ohavnosti míti budete.
21 A však ze všelikého zeměplazu křídla majícího, kterýž na čtyřech [nohách] chodí, jísti budete ty, kteříž mají stehénka na nohách svých, aby skákali na nich po zemi.
22 Titoť pak jsou, kteréž jísti budete: Arbes vedlé pokolení svého, sálem vedlé pokolení svého, chargol vedlé pokolení svého, a chagab vedlé pokolení svého.
23 [Jiný] pak zeměplaz všeliký křídla mající, kterýž na čtyřech [nohách] chodí, v ohavnosti míti budete.
24 Nebo těmi byste se poškvrňovali. [Protož] kdož by se koli dotkl těla jich, nečistý bude až do večera.
25 A kdož by koli nesl těla jich, zpéřeť roucho své a nečistý bude až do večera.
26 Všeliké hovado, kteréž má rozdělené kopyto, ale není rozdvojené, a nepřežívá, nečisté vám bude. Kdož by koli jeho se dotekl, nečistý bude.
27 A cožkoli chodí na tlapách svých ze všech hovad čtvernohých, nečisté bude vám. Kdož by koli dotkl se těl jejich, nečistý bude až do večera.
28 A kdož by koli nesl těla jejich, zpéře roucha svá a nečistý bude až do večera; [nebo] nečistá jsou vám.
29 Také i toto vám nečisté bude mezi zeměplazy, kteříž lezou po zemi: Kolčava a myš a žába, [každé] vedlé pokolení svého;
30 Též ježek a ještěrka, hlemejžď, štír a krtice.
31 Tyto věci nečisté vám budou ze všelijakého zeměplazu. Kdož by se koli dotkl jich mrtvých, nečistý bude až do večera.
32 A všeliká věc, na kterouž by padlo [něco] z těch již mrtvých [těl], nečistá bude, buď nádoba dřevěná, neb roucho, neb kůže, aneb pytel. A všeliká nádoba, kteréž se k dílu nějakému užívá, do vody vložena bude a nečistá zůstane až do večera, potom čistá bude.
33 Všeliká pak nádoba hliněná, do níž by něco toho upadlo, i což by koli v ní bylo, nečisté bude, ona pak rozražena bude.
34 Všeliký také pokrm, jehož se užívá, jestliže by na něj voda vylita byla, nečistý bude; a všeliký nápoj ku pití příhodný v každé nádobě [nečisté] bude nečistý.
35 A všecko, na čež by něco z těla jejich upadlo, nečisté bude. Pec a kotliště zbořeno bude, [nebo] nečisté jest; protož za nečisté je míti budete.
36 Ale studnice a čisterna, i všeliké shromáždění vod, čistá budou; však což by se dotklo umrliny jejich, nečisté bude.
37 Jestliže by pak něco z mrchy jejich upadlo na některé semeno, kteréž síti obyčej jest, čisté bude.
38 Ale když by polito bylo vodou semeno, a [potom] padlo by něco z umrliny jejich na ně, nečisté bude vám.
39 Jestliže by umřelo hovado [z těch], kteráž vám jsou ku pokrmu, kdož by se koli mrchy jeho dotkl, nečistý bude až do večera.
40 Kdo by jedl z těla toho, zpéřeť roucha svá a nečistý bude až do večera. Také i ten, kterýž by vynesl tu mrchu, zpéře roucha svá, a nečistý bude až do večera.
41 Tolikéž všeliký zeměplaz, kterýž se plazí po zemi, v ohavnosti bude vám; nebudete ho jísti.
42 Ničeho, což se plazí na prsech, aneb cožkoli čtvermo leze, aneb více má noh, ze všeho zeměplazu, kterýž se plazí po zemi, nebudete jísti nebo jsou ohavnost.
43 Nezohavujtež duší svých žádným zeměplazem, kterýž se plazí, a nepoškvrňujte se jimi, abyste nečistí nebyli učiněni skrze ně.
44 Nebo já jsem Hospodin Bůh váš; protož posvěťtež se, a svatí buďte, nebo já svatý jsem, a nepoškvrňujte duší svých žádným zeměplazem, kterýž se plazí po zemi.
45 Nebo já jsem Hospodin, kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha; protož svatí buďte, nebo já jsem svatý.
46 Toť jest právo strany hovada, ptactva a všeliké duše živé, kteráž se hýbe u vodách, a každé duše živé, kteráž se plazí na zemi,
47 Aby rozdíl činěn byl mezi nečistým a čistým, a mezi živočichy, kteříž se mají jísti, a mezi živočichy, kteříž se nemají jísti.

Kapitola 12.[editovat]

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Mluv synům Izraelským a rci: Žena počnuc, porodí-li pacholíka, nečistá bude za sedm dní; podlé počtu dnů, v nichž odděluje se pro nemoc svou, nečistá bude.
3 Potom dne osmého obřezáno bude tělo neobřízky jeho.
4 [Ona] pak [ještě] za třidceti a tři dni zůstávati bude v očišťování se od krve. Nižádné věci svaté se nedotkne a k svatyni nepůjde, dokudž se nevyplní dnové očištění jejího.
5 Pakli děvečku porodí, nečistá bude za dvě neděle vedlé [nečistoty] oddělení svého, a šedesáte šest dní zůstávati bude v očištění [od] krve.
6 Když pak vyplní se dnové očištění jejího po synu aneb po dceři, přinese beránka ročního na obět zápalnou, a holoubátko aneb hrdličku na obět za hřích, ke dveřím stánku úmluvy, knězi.
7 Kterýž obětovati ji bude před Hospodinem, a očistí ji, a tak očištěna bude od toku krve své. Ten jest zákon [té, kteráž] porodila pacholíka aneb děvečku.
8 Pakli nebude moci býti s beránka, tedy vezme dvé hrdličátek, aneb dvé holoubátek, jedno v obět zápalnou a druhé v obět za hřích. I očistí ji kněz, a tak čistá bude.

Kapitola 13.[editovat]

1 Mluvil také Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:
2 Člověk ješto by na kůži těla jeho byla nějaká oteklina aneb prašivina, aneb poškvrna pobělavá, a bylo by na kůži těla jeho [něco podobného] k ráně malomocenství: tedy přiveden bude k Aronovi knězi, aneb k některému z synů jeho kněží.
3 I pohledí kněz na ránu, [kteráž jest] na kůži těla jeho. [Jestliže] chlupové na té ráně zbělejí, a ta rána bude-li na pohledění hlubší nežli [jiná] kůže těla jeho, rána malomocenství jest. Když tedy spatří ji kněz, za nečistého vyhlásí jej.
4 Pakli by poškvrna pobělavá byla na kůži těla jeho, a rána ta nebyla by hlubší nežli [jiná] kůže, a chlupové její nezběleli by: tedy rozkáže zavříti kněz [majícího] takovou ránu za sedm dní.
5 Potom pohledí na něj kněz v den sedmý, a jestli rána ta zůstává tak před očima jeho a nerozmáhá se po kůži: tedy rozkáže ho zavříti kněz po druhé za sedm dní.
6 I pohledí na ni kněz v den sedmý po druhé, a jestliže ta rána pozčernalá bude, a nerozmohla by se po kůži: tedy za čistého vyhlásí ho kněz, [nebo] prašivina jest. I zpéře roucha svá a čistý bude.
7 Pakliť by se dále rozmohla ta prašivina po kůži jeho, již po ukázání se knězi k očištění svému, [tedy] ukáže se znovu knězi.
8 I pohledí [na něj] kněz, a jestliže se rozmohla ta prašivina po kůži jeho, za nečistého vyhlásí jej kněz, [nebo] malomocenství jest.
9 Rána malomocenství když bude na člověku, přiveden bude k knězi.
10 I pohledí [na něj] kněz, a bude-li oteklina bílá na kůži, až by učinila chlupy bílé, byť pak i zdravé maso bylo na té oteklině:
11 Malomocenství zastaralé jest na kůži těla jeho. Protož za nečistého vyhlásí jej kněz, a nedá ho zavříti, nebo [zjevně] nečistý jest.
12 Jestliže by se pak vylilo malomocenství po kůži, a přikrylo by malomocenství všecku kůži nemocného, od hlavy jeho až do noh jeho, všudy kdež by kněz očima viděti mohl:
13 I pohledí [na něj] kněz, a přikrylo-li by malomocenství všecko tělo jeho, tedy za čistého vyhlásí nemocného. [Nebo] všecka ta [rána] v bělost se změnila, [protož] čistý jest.
14 Ale kdykoli ukáže se na ní živé maso, nečistý bude.
15 I pohledí kněz na to živé maso a vyhlásí jej za nečistého, [nebo] to maso živé nečisté jest, malomocenství jest.
16 Když by pak odešlo zase maso živé a změnilo by se v bělost, tedy přijde k knězi.
17 A vida kněz, že obrátila se rána ta v bělost, za čistou vyhlásí ji; čistá jest.
18 Když by pak byl na kůži těla vřed, a byl by zhojen,
19 Byla-li by na místě vředu toho oteklina bílá, aneb poškvrna pobělavá a náryšavá, tedy ukázána bude knězi.
20 A vida kněz, že na pohledění [to místo] jest nižší nežli [jiná] kůže, a chlupové na něm by zběleli, za nečistého vyhlásí jej kněz. Rána malomocenství jest, [kteráž] na vředu vyrostla.
21 Pakli, když pohledí na ni kněz, uzří, že chlupové nezběleli na něm, a není nižší nežli [jiná] kůže, ale že jest pozčernalé [místo], tedy zavře ho kněz za sedm dní.
22 Pakliť by šíře se rozmáhala po kůži, za nečistého vyhlásí jej kněz; rána [malomocenství] jest.
23 Pakli by ta poškvrna pobělavá zůstávala na místě svém, a nerozmáhala by se, znamení toho vředu jest; protož za čistého vyhlásí jej kněz.
24 Tělo, na jehož kůži byla by spálenina [od] ohně, a po zhojení té spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá, anebo bílá [toliko]:
25 Pohledí na ni kněz, a jestliže chlupové na ní zběleli, a lsknou se, způsob také její jest hlubší [nežli] jiné kůže vůkol: malomocenství jest, [kteréž] zrostlo na spálenině; protož za nečistého vyhlásí jej kněz, [nebo] rána malomocenství jest.
26 Pakli uzří kněz, an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu bílého, a že nižší není nežli [jiná] kůže, ale že jest pozčernalá, poručí ho zavříti kněz za sedm dní.
27 I pohledí na ni kněz dne sedmého. Jestliže se více rozmohla po kůži, tedy za nečistého vyhlásí jej; [nebo] rána malomocenství jest.
28 Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude, a nerozmůže se po kůži, ale bude pozčernalá: zprýštění [od] spáleniny jest; za čistého vyhlásí jej kněz, nebo šrám spáleniny jest.
29 Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy,
30 Tedy pohledí kněz na tu ránu, a jestliže způsob její bude hlubší nežli [jiná] kůže, a bude na ní vlas prožlutlý a tenký: tedy za nečistého vyhlásí jej kněz, [nebo] poškvrna černá jest; malomocenství na hlavě aneb na bradě jest.
31 Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří, že způsob její není hlubší nežli [jiná] kůže, a že není vlasu černého na ní: zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní.
32 I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého, a aj, nerozmohla se ta poškvrna černá, a není vlasu žlutého na ní, a způsob té poškvrny černé není hlubší nežli kůže:
33 Tedy oholen bude [člověk ten], ale poškvrny té černé nedá holiti. I dá zavříti kněz [majícího] tu poškvrnu za sedm dní po druhé.
34 I pohledí kněz na poškvrnu černou dne sedmého, a jestliže se nerozmohla poškvrna černá dále po kůži, a místo její není-li hlubší nežli [jiná] kůže: za čistého vyhlásí ho kněz, i zpéře roucha svá a čistý bude.
35 Pakli by se dále rozmohla poškvrna ta černá po kůži, již po očištění jeho,
36 Tedy pohledí na ni kněz, a uzří-li, že se dále rozmohla ta poškvrna černá po kůži, nebude více šetřiti vlasu žlutého; nečistý jest.
37 Pakli poškvrna černá tak zůstává před očima jeho, a černý vlas vzrostl by na ní, tedy zhojena jest ta poškvrna černá; čistý jest, a za čistého vyhlásí jej kněz.
38 Když by na kůži těla muže aneb ženy byly poškvrny, [totiž] poškvrny pobělavé,
39 I pohledí kněz, a jestliže budou na kůži těla jejich poškvrny bílé, pozčernalé, [tedy] poškvrna bílá jest, [kteráž] na kůži zrostla; čistý jest.
40 Muž, z jehož by hlavy vlasové slezli, lysý jest [a] čistý jest.
41 Jestliže pak po jedné straně obleze hlava jeho, nálysý jest [a] čistý jest.
42 Pakli na té lysině, aneb na tom oblysení byla by rána bílá [a] ryšavá, tedy malomocenství zrostlo na lysině jeho, aneb na oblysení jeho.
43 I pohledí na něj kněz, a uzří-li oteklinu rány bílou [a] ryšavou na lysině jeho, aneb na oblysení jeho, jako způsob malomocenství na kůži těla:
44 Člověk malomocný jest [a] nečistý jest. Bez meškání za nečistého vyhlásí jej kněz, nebo na hlavě jeho jest malomocenství jeho.
45 Malomocný pak, na němž by ta rána byla, bude míti roucho roztržené a hlavu odkrytou a ústa zastřená, a Nečistý, nečistý [jsem!] volati bude.
46 Po všecky dny, v nichž ta rána bude na něm, za nečistého jmín bude; [nebo] nečistý jest. Sám bydliti bude, vně za stany bude přebývání jeho.
47 Když by pak na rouchu byla rána malomocenství, buď na rouchu soukenném aneb na rouchu lněném,
48 Buď na osnově aneb na outku ze lnu aneb z vlny, buď na kůži aneb na každé věci kožené,
49 A byla by ta rána zelená neb náryšavá na rouchu aneb na kůži, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené: rána malomocenství jest, ukázána bude knězi.
50 I pohledí kněz na tu ránu, a dá zavříti tu [věc mající] ránu za sedm dní.
51 A pohledě na tu ránu dne sedmého, uzří-li, že se dále rozmohla ta rána na rouchu, neb po osnově anebo po outku, aneb na kůži, k čemuž by jí koli užíváno bylo: rána ta malomocenství rozjídavá jest, [věc] nečistá jest.
52 I spálí to roucho aneb osnovu, aneb outek z vlny neb ze lnu, aneb jakoukoli nádobu koženou, na níž by byla rána ta; nebo malomocenství škodlivé jest, protož ohněm spáleno bude.
53 Pakli pohledě kněz, uzřel by, že se nerozmohla rána ta na rouchu, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené:
54 Rozkáže kněz, aby zeprali tu věc, na níž byla by rána, i káže ji zavříti za sedm dní po druhé.
55 I pohledí kněz po zeprání [té věci] na ránu. Jestliže nezměnila rána barvy své, byť se pak nerozmohla dále, [předce] nečistá jest. Ohněm spálíš ji; [nebo] rozjídavá věc jest na vrchní neb spodní straně její.
56 Pakli pohledě kněz, uzřel by, an pozčernala rána po zeprání svém, odtrhne ji od roucha aneb od kůže, aneb od osnovy, aneb od outku.
57 Jestliže se pak ukáže ještě na rouchu aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, [malomocenství] rozjídající se jest. Ohněm spálíš [věc] tu, na kteréž by ta rána byla.
58 Roucho pak aneb osnovu, aneb outek, aneb kteroukoli nádobu koženou, když bys zepral, a odešla by od ní ta rána, ještě po druhé zpéřeš, a čisté bude.
59 Tenť jest zákon [o] ráně malomocenství na rouchu soukenném aneb lněném, aneb na osnově, aneb na outku, aneb na kterékoli nádobě kožené, kterak má za čistou aneb za nečistou uznána býti.

Kapitola 14.[editovat]

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Tento bude řád při malomocném v den očišťování jeho: K knězi přiveden bude.
3 I vyjde kněz ven z stanů a pohledí [na něj], a uzří-li, že uzdravena jest rána malomocenství malomocného:
4 Rozkáže kněz tomu, kterýž se očišťuje, vzíti dva vrabce živé a čisté, a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený, a yzop.
5 I rozkáže kněz zabiti vrabce jednoho, [a vycediti krev z něho] do nádoby hliněné nad vodou živou.
6 A vezme vrabce živého a dřevo cedrové, též červec dvakrát barvený, a yzop, a omočí to [všecko] i s vrabcem živým ve krvi vrabce zabitého nad vodou živou.
7 Tedy pokropí toho, kterýž se očišťuje od malomocenství, sedmkrát, a za čistého jej vyhlásí, i pustí vrabce živého na pole.
8 Ten pak, kterýž se očišťuje, zpéře roucho své a oholí všecky vlasy své, umyje se vodou, a čistý bude. Potom vejde do táboru, a bydliti bude vně, nevcházeje do stanu svého za sedm dní.
9 Dne pak sedmého sholí všecky vlasy své, hlavu i bradu svou, i obočí své, a tak všecky vlasy své sholí; zpéře také roucha svá a tělo své umyje vodou, a tak očistí se.
10 Dne pak osmého vezme dva beránky bez poškvrny, a ovci jednu roční bez poškvrny, a tři desetiny efi mouky bělné [k] oběti suché, olejem zadělané, a oleje jednu mírku.
11 Kněz pak, kterýž očišťuje, postaví toho člověka očišťujícího se s těmi věcmi před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.
12 I vezme kněz beránka jednoho, kteréhožto obětovati bude v obět za hřích, a mírku oleje, a obraceti bude tím sem i tam [v obět] obracení před Hospodinem.
13 A zabije beránka toho na místě, kdež se zabijí obět za hřích a obět zápalná, [totiž] na místě svatém; nebo jakož obět za hřích, [tak] obět za vinu knězi přináleží, svatá svatých jest.
14 I vezme kněz krve z oběti za hřích, a pomaže [jí] kraje ucha pravého [člověka toho], kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé.
15 Vezme také kněz z té mírky oleje, a naleje na ruku svou levou.
16 A omoče prst svůj pravý v tom oleji, kterýž má na ruce své levé, pokropí z něho prstem svým sedmkrát před Hospodinem.
17 Z ostatku pak oleje toho, kterýž má na ruce své, pomaže kněz kraje ucha pravého [člověka toho], kterýž se očišťuje, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na krev oběti za vinu.
18 Což pak zůstane oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže tím hlavy [toho], kterýž se očišťuje; a tak očistí jej kněz před Hospodinem.
19 Učiní také kněz obět za hřích, a očistí očišťujícího se od nečistoty jeho. A potom zabije obět zápalnou.
20 I bude obětovati kněz tu obět zápalnou, i obět suchou na oltáři; a tak očistí jej, i bude čistý.
21 Jestliže pak bude chudý, tak že by s to býti nemohl, tedy vezme jednoho beránka v obět za provinění, k obracení jí sem i tam pro očištění své, a desátý díl mouky bělné olejem zadělané k oběti suché, a mírku oleje,
22 Též dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, kteréž by mohl míti, a bude jedno v obět za hřích, a druhé v obět zápalnou.
23 I přinese je v osmý den očišťování svého knězi, ke dveřům stánku úmluvy před Hospodina.
24 Tedy kněz vezma beránka oběti za vinu a mírku oleje, obraceti je bude sem i tam [v obět] obracení před Hospodinem.
25 I zabije beránka oběti za provinění, a vezma krve z oběti za provinění, pomaže [jí] kraje ucha pravého [člověka toho], kterýž se očišťuje, a palce ruky jeho pravé, a palce nohy jeho pravé.
26 Oleje také naleje kněz na ruku svou levou.
27 A [omoče] prst svůj pravý v oleji, kterýž bude na ruce jeho levé, pokropí jím sedmkrát před Hospodinem.
28 Pomaže také kněz olejem, kterýž má na ruce své, kraje ucha pravého [toho], kdož se čistí, a palce pravé ruky jeho, a palce pravé nohy jeho, na místě krve z oběti za vinu.
29 Což pak zůstává oleje, kterýž jest v ruce kněze, pomaže jím hlavy [toho], kterýž se očišťuje; a tak očistí jej před Hospodinem.
30 Tolikéž učiní i s hrdličkou jednou aneb s holoubátkem z těch, kteréž zjednati mohl.
31 Z těch, kterýchž dostati mohl, [obětovati] bude jedno za hřích a druhé v obět zápalnou s obětí suchou; a tak očistí kněz očišťujícího se před Hospodinem.
32 Ten jest zákon toho, na komž by se ukázala rána malomocenství, [a] kterýž by nemohl býti [s ty věci] k očištění svému [přináležité].
33 I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:
34 Když vejdete do země Kananejské, kterouž já vám za dědictví dávám, a dopustil bych ránu malomocenství na některý dům země, kterouž vládnouti budete,
35 Tedy přijde hospodář domu a oznámí knězi řka: Zdá mi se, jako by byla rána [malomocenství] na domě.
36 I rozkáže kněz vyprázdniti dům, dříve než by všel [do něho] hleděti na tu ránu, aby nebylo poškvrněno něco z těch věcí, kteréž v domě jsou. Potom pak vejde, aby pohleděl na ten dům.
37 Tedy vida ránu tu, uzří-li, že rána jest na stěnách domu, [totiž] důlkové názelení aneb náčervení, a na pohledění jsou nižší než stěna [jinde]:
38 Vyjde kněz z domu toho ke dveřím jeho, a dá zavříti dům ten za sedm dní.
39 A v den sedmý navrátí se kněz, a uzří-li, ano se rozmohla rána na stěnách domu toho:
40 Rozkáže vyníti kamení, na němž by rána taková byla, a vyvrci je ven za město na místo nečisté.
41 Dům pak rozkáže vystrouhati vnitř všudy vůkol; a vysypou prach ten, kterýž sstrouhali, vně za městem na místo nečisté.
42 A vezmouce jiné kamení, vyplní jím místo onoho kamení; tolikéž hliny jiné vezmouce, vymaží dům.
43 Pakliť by se navrátila rána, a vzrostla by v tom domě po vyvržení kamení a vystrouhání domu, i po vymazání jeho,
44 Tedy vejda kněz, uzří-li, an se rozmohla rána v domě, malomocenství rozjídající se jest v tom domě, nečistý jest.
45 I rozboří ten dům [a] kamení jeho, i dříví jeho, a všecko mazání domu toho, a vynosí ven za město na místo nečisté.
46 Jestliže by pak kdo všel do domu toho v ten čas, když zavřín byl, nečistý bude až do večera.
47 A jestliže by kdo spal v tom domě, zpéře roucha svá; tolikéž jestliže by kdo jedl v tom domě, zpéře roucha svá.
48 Jestliže by pak kněz vejda tam, uzřel, že se nerozmohla rána v domě po obnovení jeho, tedy za čistý vyhlásí dům ten; nebo uzdravena jest rána [jeho].
49 A vezma k očištění domu toho dva vrabce a dřevo cedrové, a červec dvakrát barvený a yzop,
50 I zabije vrabce jednoho, [a vycedí krev] do nádoby hliněné nad vodou živou.
51 A vezme dřevo cedrové a yzop, a červec dvakrát barvený, a vrabce živého, omočí to všecko ve krvi vrabce zabitého a u vodě živé, a pokropí domu toho sedmkrát.
52 A tak když očistí dům ten krví vrabce a vodou živou a ptákem živým, dřevem cedrovým, yzopem a červcem dvakrát barveným:
53 Vypustí ven vrabce živého z města na pole, a očistí dům ten, [i] budeť čistý.
54 Ten jest zákon o všeliké ráně malomocenství a poškvrny černé,
55 A malomocenství roucha i domu,
56 I otekliny, prašiviny a poškvrny pobělavé,
57 K ukázání, kdy jest kdo čistý, aneb kdy jest kdo nečistý. Tenť jest zákon malomocenství.

Kapitola 15.[editovat]

1 Mluvil pak Hospodin Mojžíšovi a Aronovi, řka:
2 Mluvte synům Izraelským a rcete jim: Když by který muž trpěl tok semene z těla svého, nečistý bude.
3 Tato pak bude nečistota jeho v toku jeho: [Jestliže] vypěňuje tělo jeho tok svůj, aneb že by se zastavil tok v těle jeho, nečistota jeho jest.
4 Každé lůže, na němž by ležel, kdož má tok semene, nečisté bude; a všecko, na čemž by seděl, nečisté bude.
5 A kdož by se dotekl lůže jeho, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a bude nečistý až do večera.
6 A kdo by sedl na to, na čemž seděl ten, kdož má tok semene, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
7 Jestliže by se kdo dotekl těla trpícího tok semene, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
8 A jestliže by ten, kdož trpí tok semene, plinul na čistého, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
9 Každé sedlo, na němž by seděl ten, kdož má tok semene, nečisté bude.
10 A kdož by koli dotekl se něčeho, což bylo pod ním, nečistý bude až do večera; a kdož by co z toho nesl, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a bude nečistý až do večera.
11 Kohož by se pak dotekl ten, kdož má tok semene, a neumyl rukou svých vodou, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
12 Nádoba hliněná, kteréž by se dotekl ten, kdo má tok semene, bude rozbita, a každá nádoba dřevěná vodou vymyta bude.
13 Když by pak očištěn byl ten, kdož tok semene trpěl, od toku svého, sečte sedm dní po svém očištění, a zpéře roucha svá, a vodou živou zmyje tělo své, i bude čist.
14 Potom dne osmého vezme sobě dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, a přijda před Hospodina ke dveřím stánku úmluvy, dá je knězi.
15 Kterýž obětovati je bude, jedno za hřích a druhé v obět zápalnou; a očistí jej kněz před Hospodinem od toku jeho.
16 Muž, z něhož by vyšlo símě scházení, zmyje vodou všecko tělo své, a bude nečistý až do večera.
17 Každé roucho i každá kůže, na níž by bylo símě scházení, zeprána bude vodou, a nečistá bude až do večera.
18 Žena také, s kterouž by obýval muž scházením semene, [oba] zmyjí se vodou, a nečistí budou až do večera.
19 Žena pak, když by trpěla nemoc svou, a tok krve byl by z těla jejího, za sedm dní oddělena bude; každý, kdož by se jí dotekl, nečistý bude až do večera.
20 Na čemž by koli ležela [v čas] oddělení svého, nečistéť bude; tolikéž, na čem by koli seděla, nečisté bude.
21 Také kdož by se dotekl lůže jejího, zpéře roucho své, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
22 Kdož by se koli dotekl toho, na čemž seděla, zpéře roucha svá, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
23 Což by koli bylo na lůži tom, neb na jaké by koli věci seděla, a dotekl by se toho někdo, nečistý bude až do večera.
24 Jestliže by kdo spal s ní, a byla by nečistota její na něm, nečistý bude za sedm dní; i každé lůže, na němž by spal, nečisté bude.
25 Žena pak trpěla-li by krvotok po mnohé dny, kromě času nemoci své, totiž krvotok by trpěla přes čas přirozené nemoci: po všecky dny toku nečistoty své, jako i v čas nemoci své [přirozené], nečistá bude.
26 Každé lůže, na němž by spala po všecky dny toku svého, bude jí jako lůže v přirozené nemoci její; a každá věc, na kteréž by seděla, nečistá bude, podlé nečistoty [přirozené] nemoci její.
27 Kdož by koli dotekl se těch věcí, nečistý bude. Protož zpéře roucho své, a umyje se vodou, i bude nečistý až do večera.
28 Když pak očištěna bude od toku svého, sečte sobě sedm dní, a potom očišťovati se bude.
29 A v den osmý vezme sobě dvě hrdličky aneb dvé holoubátek, a přinese je knězi ke dveřím stánku úmluvy.
30 Z nichž jedno obětovati bude kněz v obět za hřích, a druhé v obět zápalnou, a očistí ji kněz před Hospodinem od toku nečistoty její.
31 I budete oddělovati syny Izraelské od nečistot jejich, aby nezemřeli pro nečistoty své, když by poškvrnili příbytku mého, kterýž jest u prostřed nich.
32 Toť jest právo trpícího tok semene, i toho, z něhož vychází símě scházení, jímž poškvrněn bývá,
33 Též nemocné [ženy] v oddělení jejím, i všelikého trpícího tok svůj, buď mužského pohlaví neb ženského, a muže, kterýž by spal s nečistou.

Kapitola 16.[editovat]

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi po smrti dvou synů Aronových, kteřížto, když předstoupili před Hospodina, zemřeli,
2 A řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv Aronovi bratru svému, ať nevchází každého času do svatyně za oponu před slitovnici, kteráž jest na truhle, aby neumřel; nebo [já] v oblace ukáži se nad slitovnicí.
3 S tímto vcházeti bude Aron do svatyně: S volkem mladým, [kterýž bude] v obět za hřích, a s beranem k oběti zápalné.
4 V sukni lněnou svatou obleče se, a košilku lněnou bude míti na těle hanby své, pasem také lněným opáše se, a čepici lněnou vstaví na hlavu, roucha zajisté svatá jsou tato; i umyje vodou tělo své a obleče se v ně.
5 Od shromáždění pak synů Izraelských vezme dva kozly k oběti za hřích, a jednoho berana k zápalné oběti.
6 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj.
7 Potom vezme [ty] dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy.
8 I dá Aron na ty dva kozly losy, los jeden Hospodinu, a los druhý Azazel.
9 A obětovati bude Aron kozla [toho], na něhož by los padl Hospodinu, obětovati jej bude za hřích.
10 Kozla pak toho, na něhož přišel los Azazel, postaví živého před Hospodinem, aby skrze něho učinil očištění, a pustí ho na poušť k Azazel.
11 I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích, a očistí sebe i dům svůj, a zabije volka svého v obět za hřích.
12 Vezme také plnou kadidlnici uhlí řeřavého s oltáře, [kterýž jest] před tváří Hospodinovou, a plné obě hrsti své vonných věcí stlučených, a vnese za oponu.
13 A vloží kadidlo to na oheň před Hospodinem, a dým kadění [toho] přikryje slitovnici, kteráž jest nad svědectvím, a neumře.
14 Potom vezma krve volka toho, pokropí prstem svým na slitovnici k východu; tolikéž před slitovnicí kropiti bude sedmkrát krví tou prstem svým.
15 Zabije také v obět za hřích kozla [toho], kterýž jest lidu, a vnese krev jeho do vnitřku za oponu, a učiní se krví jeho, jakož učinil se krví volka, totiž pokropí jí na slitovnici a před slitovnicí.
16 A očistí svatyni od nečistot synů Izraelských a od přestoupení jejich [i] všech hříchů jejich. Totéž učiní i stánku úmluvy, kterýž jest mezi nimi u prostřed nečistot jejich.
17 (Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy, když on vchází k očišťování do svatyně, dokudž by on zase nevyšel a očištění za sebe, za dům svůj i za všecko množství Izraelské nevykonal.)
18 Vyjde pak k oltáři, kterýž jest před Hospodinem, a očistí jej. A vezma krve volka toho, a ze krve kozla, dá na rohy oltáře vůkol.
19 A pokropí ho svrchu krví tou prstem svým sedmkrát, a očistí jej i posvětí ho od nečistot synů Izraelských.
20 A když by dokonal očištění svatyně a stánku úmluvy a oltáře, obětovati bude kozla živého.
21 A vlože Aron obě ruce své na hlavu kozla živého, vyznávati bude nad ním všecky nepravosti synů Izraelských, a všecka přestoupení jejich se všemi hříchy jejich, a vloží je na hlavu kozla, a vyžene [ho] člověk [k tomu] zřízený na poušť.
22 (Kozel ten zajisté ponese na sobě všecky nepravosti jejich do země pusté.) A pustí kozla toho na poušti.
23 Potom pak přijda Aron do stánku úmluvy, svleče s sebe roucha lněná, v něž se byl oblékl, když vjíti měl do svatyně, a nechá jich tu.
24 A umyje tělo své vodou na místě svatém, a obleče se [zase] v roucha svá, a vyjda, obětovati bude obět zápalnou svou a obět zápalnou lidu, a očistí sebe i lid.
25 A tuk oběti za hřích páliti bude na oltáři.
26 Ten pak, kterýž vyvedl kozla na Azazel, zpéře roucha svá, a zmyje tělo své vodou, a potom vejde do stanů.
27 Volka pak za hřích a kozla za hřích, jejichž krev vnesena byla k vykonání očištění v svatyni, vynese ven z táboru, a spálí ohněm kůže jejich, i maso jejich, i lejna jejich.
28 Kdož by pak spálil je, zpéře roucha svá, a umyje tělo své vodou, a potom vejde do táboru.
29 Bude vám i toto za věčné ustanovení: Sedmého měsíce, desátého dne [téhož] měsíce ponižovati budete duší svých, a žádného díla nebudete dělati, ani doma zrozený, ani příchozí, kterýž jest pohostinu mezi vámi.
30 Nebo v ten den očistí vás, abyste očištěni byli; ode všech hříchů svých před Hospodinem očištěni budete.
31 Sobota odpočinutí bude vám, a ponižovati budete duší svých ustanovením věčným.
32 Očišťovati pak bude kněz, kterýž jest pomazaný, a jehož ruce posvěceny jsou k vykonávání úřadu kněžského místo otce svého, a obleče se v roucha lněná, roucha svatá.
33 A očistí svatyni svatou a stánek úmluvy, očistí také i oltář, i kněží, i všecken lid shromážděný očistí.
34 A bude vám to ustanovením věčným k očišťování synů Izraelských ode všech hříchů jejich, každého roku jednou. I učinil Mojžíš [tak], jakž [jemu] byl přikázal Hospodin.

Kapitola 17.[editovat]

1 I mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:
2 Mluv k Aronovi a synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Tato jest věc, kterouž přikázal Hospodin, řka:
3 Kdož by koli z domu Izraelského zabil vola aneb beránka, neb kozu, [buď] mezi stany, aneb kdož by zabil vně za stany,
4 A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by ho, aby obětoval obět Hospodinu před příbytkem Hospodinovým: vinen bude krví, [nebo] krev vylil; protož vyhlazen bude muž ten z prostředku lidu svého.
5 Přivedou tedy synové Izraelští oběti své, kteréž by na poli zabíjeti chtěli, přivedou je, pravím, k Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, k knězi, a obětovati budou oběti pokojné Hospodinu.
6 A pokropí kněz krví na oltáři Hospodinovu u dveří stánku úmluvy, a páliti bude tuk u vůni líbeznou Hospodinu.
7 A nikoli více nebudou obětovati obětí svých ďáblům, po nichžto [odcházejíce], oni smilní. Zákon tento bude jim věčný i všechněm potomkům jejich.
8 Protož povíš jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž by pohostinu byli mezi vámi, obětoval zápal aneb [jinou] obět,
9 A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by jí, aby ji obětoval Hospodinu: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého.
10 A kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi nimi, jedl jakou krev: postavím tvář svou proti člověku tomu, a vyhladím jej z prostředku lidu jeho.
11 Nebo duše všelikého těla ve krvi jest, já pak oddal jsem vám ji k oltáři, k očišťování duší vašich. Nebo sama krev na duši očišťuje.
12 Protož řekl jsem synům Izraelským: Nižádný z vás nebude jísti krve; ani příchozí, kterýž pohostinu jest mezi vámi, nebude krve jísti.
13 A kdož by koli z synů Izraelských aneb z příchozích, kteříž jsou pohostinu mezi vámi, honě, ulovil zvíře aneb ptáka, což se jísti může, tedy vycedí krev jeho a zasype ji prstí.
14 Nebo duše všelikého těla [jest] krev jeho, [kteráž jest] v duši jeho. Protož jsem pověděl synům Izraelským: Krve žádného těla jísti nebudete, nebo duše všelikého těla jest krev jeho; kdož by koli jedl ji, vyhlazen bude.
15 Kdož by pak koli jedl tělo mrtvé aneb udávené, buď on doma zrozený aneb příchozí: zpéře roucha svá, a umyje se vodou, a nečistý bude až do večera, potom pak čistý bude.
16 A pakli nezpéře [roucha svého], a těla svého neumyje, tedy ponese nepravost svou.

Kapitola 18.[editovat]

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Mluv synům Izraelským a rci jim: Já jsem Hospodin Bůh váš.
3 Vedlé skutků země Egyptské, v níž jste bydlili, nečiňte, ani podlé skutků země Kananejské, do kteréž já vás uvozuji, činiti budete, a v ustanoveních jejich nechoďte.
4 Soudy mé čiňte a ustanovení mých ostříhejte, abyste chodili v nich: Já jsem Hospodin Bůh váš.
5 Ostříhejte ustanovení mých a soudů mých. Člověk ten, kterýž by je činil, živ bude v nich: Já jsem Hospodin.
6 Nižádný člověk k žádné přítelkyni krevní nepřistupuj k obnažení hanby [její]: Já jsem Hospodin.
7 Hanby otce svého a matky své neodkryješ; matka tvá jest, neodkryješ hanby její.
8 Hanby ženy otce svého neodkryješ; [nebo] hanba otce tvého jest.
9 Hanby sestry své, dcery otce svého aneb dcery matky své, kteráž doma zplozena aneb vně zplozena jest, neodkryješ hanby jejich.
10 Hanby vnučky své, buď po synu neb dceři své, neodkryješ; nebo hanba tvá jsou.
11 Hanby dcery manželky otce svého, kteráž jest zplozena [od] otce tvého, tvá sestra jest, neodkryješ hanby její.
12 Hanby sestry otce svého neodkryješ; nebo krevní přítelkyně otce tvého jest.
13 Hanby sestry matky své neodkryješ; nebo krevní přítelkyně matky tvé jest.
14 Hanby bratra otce svého neodkryješ; k manželce jeho nevejdeš, stryna tvá jest.
15 Hanby nevěsty své neodkryješ; manželka jest syna tvého, neodkryješ hanby její.
16 Hanby manželky bratra svého neodkryješ; [nebo] hanba bratra tvého jest.
17 Hanby ženy a dcery její neodkryješ. Vnučky její po synu neb po dceři její nepojmeš, abys odkryl hanbu její; [nebo] krevní jsou, a nešlechetnost jest.
18 Nevezmeš sobě ženy k [ženě] první, abys ssoužil ji, odkrývaje hanbu její za života jejího.
19 Také k ženě, když jest v své nemoci nečisté, nepřistoupíš, odkrývaje hanbu její.
20 S manželkou bližního svého nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ní.
21 Nedopustíš, aby kdo z semene tvého proveden byl [skrze oheň modly] Moloch, abys nepoškvrnil jména Boha svého: Já jsem Hospodin.
22 Nebudeš obcovati s mužským pohlavím, scházeje se s ním jako s ženou; [nebo] ohavnost jest.
23 A s žádným hovadem nebudeš obcovati, poškvrňuje se s ním; ani žena nepoddá se hovadu, aby s ním obývala; [nebo] mrzkost jest.
24 A protož nepoškvrňujtež se žádnou touto věcí; nebo těmito všemi věcmi poškvrnili se pohané, kteréž já vyvrhu od tváři vaší.
25 Nebo poškvrnila se země, a navštívím nepravost její na ní, a vyvrátí země obyvatele své.
26 Ale vy ostříhejte ustanovení mých a soudů mých, a nečiňte nižádných ohavností těchto, [tak] domácí jako příchozí, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.
27 (Nebo všecky ty ohavnosti činili lidé země té, kteříž byli před vámi, čímž poškvrněna jest země.)
28 Aby nevyvrátila vás země, proto že byste jí poškvrnili, jako vyvrátila národ, kterýž byl před vámi.
29 Nebo kdož by koli dopustil se [některé] ze všech ohavností těch: duše zajisté, kteréž by činily to, vyhlazeny budou z prostředku lidu svého.
30 Protož ostříhejte přikázaní mých, abyste nečinili [ničeho] z obyčejů ohavných, kteříž činěni jsou před vámi, aniž sebe jimi poškvrňujte: Já jsem Hospodin Bůh váš.

Kapitola 19.[editovat]

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Mluv ke všemu množství synů Izraelských a rci jim: Svatí buďte, nebo svatý [jsem], já Hospodin Bůh váš.
3 Jeden každý matky své a otce svého báti se budete. A sobot mých ostříhejte, [nebo] já jsem Hospodin Bůh váš.
4 Neobracejte se k modlám, a bohů litých nedělejte sobě: Já jsem Hospodin Bůh váš.
5 A když obětovati budete oběti pokojné Hospodinu, z dobré vůle své obětovati budete je.
6 Kterého dne obětovati budete, jísti budete [je], i nazejtří; což by pak zůstalo až do třetího dne, ohněm spáleno bude.
7 Pakli předce jísti budete dne třetího, věc ohavná bude, a nebude oblíbena.
8 Kdož by to jedl, [pokutu] nepravosti své ponese; nebo svatosti Hospodinovy poškvrnil, protož vyhlazena bude duše ta z lidu svého.
9 Když budete žíti obilé země vaší, nesežneš naskrze všeho pole svého, a nebudeš sbírati pozůstalých [klasů] žně své.
10 Tolikéž ostatků vinice své nebudeš bráti, a zrní vinice své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš toho: Já jsem Hospodin Bůh váš.
11 Nekraďte a nelžete, a nižádný neoklamávej bližního svého.
12 Nepřisahejte křivě ve jméno mé, aniž [kdo] poškvrňuj jména Boha svého: Já jsem Hospodin.
13 Neutiskneš mocí bližního svého, aniž obloupíš [ho]. Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra.
14 Hluchému nebudeš zlořečiti, a před slepým nepoložíš úrazu, ale báti se budeš Boha svého, [nebo] já jsem Hospodin.
15 Neučiníš neprávě v soudu. Nepřijmeš osoby chudého, aniž šanovati budeš osoby bohatého; spravedlivě souditi budeš bližního svého.
16 Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém, aniž státi budeš na hrdlo bližnímu svému: Já jsem Hospodin.
17 Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém; svobodně potresceš bližního svého, a nesneseš na něm hříchu.
18 Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš [hněvu] proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin.
19 Ustanovení mých ostříhejte. Hovadu svému nedáš se scházeti s [hovadem] jiného pokolení. Pole svého neposeješ rozdílným semenem, a rouchem z rozdílných věcí, [jako] z vlny a ze lnu, [setkaným] nebudeš se odívati.
20 Jestliže by muž spal s ženou, a obcoval s ní, kteráž děvkou jsuc, byla by zasnoubená [jinému] muži, a nebyla by žádnou mzdou vykoupena, ani propuštěna: [oba dva] zmrskáni budou, a neumrouť; nebo nebyla svobodná učiněna.
21 On pak přivede obět za vinu svou Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy, skopce za vinu.
22 I očistí jej kněz skopcem, [kterýž se obětuje] za vinu před Hospodinem, od hříchů jeho, kterýmž zhřešil, a bude mu odpuštěn hřích jeho.
23 Když pak vejdete do země, a nasázíte všelikého stromoví ovoce nesoucího, tedy obřežete neobřezání jeho, [totiž] ovoce jeho. Po tři léta budete míti je [za] neobřezané, [protož] nebude jedeno.
24 Čtvrtého pak léta bude všeliké ovoce jeho posvěcené k chválení Hospodina,
25 (Pátého [teprv] léta jísti budete ovoce jeho), aby rozmnožil vám úrody jeho; [nebo] já jsem Hospodin Bůh váš.
26 Nic nebudete jísti se krví. Nebudete hádati, aniž na časích zakládati budete.
27 Nebudeš střihati [vlasů] hlavy své okrouhle, aniž zohaví [kdo] brady své.
28 Nad mrtvým pak nebudete řezati těla svého, a žádného znamení vyrytého na sobě neučiníte: Já jsem Hospodin.
29 Nepoškvrňuj dcery své, dopouštěje smilniti jí, aby země nesmilnila a nebyla naplněna nešlechetností.
30 Sobot mých ostříhati budete, a svatyně mé báti se budete: Já jsem Hospodin.
31 Neobracejte se k hadačům a věšťcům, ani od nich rady beřte, poškvrňujíce se s nimi: Já jsem Hospodin Bůh váš.
32 Před [člověkem] šedivým povstaň, a cti osobu starého, a boj se Boha svého, [nebo] já jsem Hospodin.
33 Jestliže bude pohostinu u tebe příchozí v zemi vaší, nečiňte jemu křivdy.
34 Jakožto [jeden] z doma zrozených vašich, [tak] bude vám příchozí, kterýž jest u vás pohostinu, a milovati ho budeš jako sebe samého; nebo [i vy] pohostinu jste byli v zemi Egyptské: Já jsem Hospodin Bůh váš.
35 Nečiňte neprávě v soudu, v rozměřování, v váze a v míře.
36 Závaží spravedlivé, kámen spravedlivý, korec spravedlivý, pintu spravedlivou míti budete: Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské.
37 Protož ostříhejte všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte je, [nebo] já jsem Hospodin.

Kapitola 20.[editovat]

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Synům také Izraelským díš: Kdo by koli z synů Izraelských a z příchozích, kteříž by byli pohostinu v Izraeli, dal z semene svého [modle] Moloch, smrtí umře. Lid země té kamením jej uhází.
3 Nebo já postavím tvář svou proti takovému, a vyhladím ho z prostředku lidu jeho, proto že z semene svého dal [modle] Moloch, a tak zprznil svatyni mou, a poškvrnil jména svatosti mé.
4 Jestliže by pak lid země té všelijak přehlídal to na člověku tom, kterýž by dal z semene svého [modle] Moloch, a nezahubil by ho:
5 Tedy já postavím tvář svou proti muži tomu a proti čeledi jeho, a vyhladím ho i všecky, kteříž smilníce, [odcházeli] po něm, aby smilnili, následujíce Molocha, z prostředku lidu jeho.
6 Duše, kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům, aby smilnila, [postupujíc] po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z prostředku lidu jejího.
7 A protož posvěťte se a buďte svatí, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
8 A ostříhejte ustanovení mých, a čiňte je: Já jsem Hospodin posvětitel váš.
9 Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své, smrtí umře. Otci svému a matce své zlořečil, krev jeho [bude] na něm.
10 Muž pak, kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí, že zcizoložil s ženou bližního svého, smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice.
11 A kdož by koli obcoval s ženou otce svého, hanbu otce svého odkryl. Smrtí umrou oba dva, krev jejich [bude] na ně.
12 Kdož by pak obcoval s nevěstou svou, smrtí umrou oba dva. Mrzkosti se dopustili, krev jejich [bude] na ně.
13 A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou, ohavnost učinili oba dva. Smrtí umrou, krev jejich [bude] na ně.
14 A kdož by vzal ženu a matku její, nešlechetnost jest. Ohněm spálí [i] jej i je, aby nebylo nešlechetností u prostřed vás.
15 Kdož by pak obcoval s hovadem, smrtí umře, a hovado zabijete.
16 Tolikéž žena, kteráž by přistoupila k některému hovadu, aby obcovala s ním, zabiješ ji i to hovado. Smrtí umrou, krev jejich [bude] na ně.
17 Kdož by koli vezma sestru svou, dceru otce svého, aneb dceru matky své, viděl by hanbu její, a ona také viděla by hanbu jeho, mrzkost jest. Protož vyhlazeni budou před očima synů lidu svého; [nebo] hanbu sestry své odkryl, nepravost svou ponese.
18 A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její, a tok její by odkryl, i ona ukázala by krvotok svůj: vyhlazeni budou oba z prostředku lidu svého.
19 Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ. Nebo [kdož by to učinil], krevní přítelkyni svou by obnažil; [protož] nepravost svou ponesou.
20 Kdož by pak spal s ženou strýce svého, hanbu strýce svého odkryl. Ponesou hřích svůj, bez dětí zemrou.
21 Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého, mrzkost jest. Hanbu bratra svého obnažil, [protož] bez dětí budou.
22 Ostříhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudů mých, a čiňte je, aby nevyvrátila vás země, do níž já uvozuji vás, abyste v ní bydlili.
23 Aniž choďte v ustanoveních národu toho, kterýž já vyvrhu od tváři vaší; nebo všecky ty věci činili, a měl jsem je v ošklivosti.
24 Vám jsem pak řekl: Vládnouti budete zemí jejich, a já dám ji vám, abyste ji dědičně obdrželi, zemi tekoucí mlékem a strdí. Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vás oddělil od [jiných] národů.
25 Protož vy mějte rozdíl mezi hovadem čistým a nečistým, a mezi ptákem čistým a nečistým, a nepoškvrňujte duší svých hovady a ptactvem, a [tím] vším, což se plazí po zemi, kteréž jsem já vám oddělil, abyste je měli za nečisté.
26 Ale budete mi svatí; nebo svatý jsem já Hospodin, a oddělil jsem vás od [jiných] národů, abyste byli moji.
27 Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich [bude] na ně.

Kapitola 21.[editovat]

1 Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Mluv kněžím synům Aronovým a rci jim: Při mrtvém nepoškvrní se [žádný z vás] v lidu svém.
2 Toliko při krevním příteli svém, mateři neb otci svém, synu neb dceři své a bratru svém,
3 Též při sestře své, panně sobě nejbližší, kteráž neměla muže, při té poškvrní se.
4 Nepoškvrní se [při] knížeti lidu svého, tak aby nečistý byl.
5 Nebudou dělati sobě lysiny na hlavě své, vytrhávajíce sobě vlasy. A brady své nebudou holiti, ani těla svého řezati.
6 Budou svatí Bohu svému, aniž poškvrní jména Boha svého; nebo oběti ohnivé Hospodinovy, chléb Boha svého obětují, protož svatí budou.
7 Ženy nevěstky aneb poškvrněné nevezmou sobě, a ženy zahnané od muže jejího nepojmou; nebo svatý jest jeden každý z nich Bohu svému.
8 Ty také, [lide], za svatého budeš jej míti, nebo chléb Boha tvého obětuje. Protož svatý bude tobě, nebo já svatý jsem Hospodin, kterýž posvěcuji vás.
9 Dcera pak některého kněze, když by se smilství dopustila, otce svého poškvrnila. Ohněm spálena buď.
10 Kněz pak nejvyšší mezi bratřími svými, na jehožto hlavu vylit jest olej pomazání, a posvětil rukou svých, aby obláčel se v roucho [svaté], hlavy své neodkryje a roucha svého neroztrhne.
11 Aniž k kterému tělu mrtvému přistoupí, a aniž při otci aneb mateři své poškvrní se.
12 Nevyjde z svatyně a nepoškvrní svatyně Boha svého; nebo koruna oleje pomazání Boha jeho [jest] na něm: Já jsem Hospodin.
13 On také ženu v panenství jejím za manželku sobě pojme.
14 Vdovy, aneb zahnané, aneb poškvrněné, nevěstky, žádné z těch nebude sobě bráti, ale pannu z lidu svého vezme sobě za manželku.
15 A nepoškvrní semene svého v rodu svém, nebo já jsem Hospodin posvětitel jeho.
16 Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi, řka:
17 Mluv k Aronovi a rci: Kdožkoli z semene tvého po všech rodech svých bude míti na sobě vadu, nechť nepřistupuje, aby obětoval chléb Boha svého.
18 Nebo žádný muž, kterýž by měl na sobě vadu, nemá přistupovati: Muž slepý, aneb kulhavý, aneb mající oud některý příliš malý, aneb příliš veliký,
19 Aneb muž, kterýž by měl zlámanou nohu, aneb zlámanou ruku,
20 Aneb hrbovatý, aneb krhavý, aneb kterýž má bělmo na oku svém, aneb prašivost ustavičnou, neb lišeje, aneb stlačené lůno.
21 Nižádný muž, kterýž by měl na sobě nějakou vadu, z semene Arona kněze, nepřistoupí, aby obětoval oběti ohnivé Hospodinu; [nebo] vada na něm jest. Nepřistoupíť, aby obětoval chléb Boha svého.
22 Chléb [však] Boha svého z věcí svatosvatých a z věcí svatých jísti bude.
23 Ale za oponu nebude vcházeti a k oltáři nebude přistupovati, nebo vada jest na něm, aby nepoškvrnil svatyně mé; nebo já jsem Hospodin posvětitel jejich.
24 Ta slova mluvil Mojžíš k Aronovi a k synům jeho, i ke všechněm synům Izraelským.

Kapitola 22.[editovat]

1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Mluv Aronovi a synům jeho, ať se zdržují od věcí [těch], kteréž jsou posvěceny od synů Izraelských, a ať nepoškvrňují jména svatého mého [v tom], což mi oni posvěcují: Já jsem Hospodin.
3 Rci jim: Kdo by koli ze všeho semene vašeho v pronárodech vašich přistoupil ku posvěceným věcem, kterýchž by posvětili synové Izraelští Hospodinu, když nečistota jeho na něm jest, vyhlazena bude duše ta od tváři mé: Já jsem Hospodin.
4 Kdo by koli z semene Aronova byl malomocný, aneb tok semene trpící, nebude jísti z věcí posvěcených, dokavadž by se neočistil. A kdož by se koli dotekl nečistoty těla mrtvého, aneb toho, z něhož by vyšlo símě scházení,
5 Aneb kdo by se dotkl kterého zeměplazu, jímž by se poškvrnil, aneb člověka, pro něhož by byl nečistý vedlé všelijaké nečistoty jeho:
6 Člověk, kterýž by se [čehokoli] toho dotekl, nečistý bude až do večera, a nebude jísti z věcí posvěcených, leč by umyl tělo své vodou.
7 A po západu slunce čistý bude, a potom bude moci jísti z věcí posvěcených, nebo pokrm jeho jest.
8 Mrchy a udáveného jísti nebude, aby se tím nepoškvrnil: Já jsem, Hospodin.
9 Protož ostříhati budou přisluhování mých, aby hříchů na se neuvedli, a nezemřeli v něm, proto že je zprznili: Jáť jsem Hospodin posvětitel jejich.
10 Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených, ani podruh kněžský, ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených.
11 Koupil-li by kněz člověka za své peníze, ten jísti bude z věcí těch, též v domě jeho zplozený; ti budou jísti z pokrmu jeho.
12 Ale dcera knězova, kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení, ta z [obětí] vzhůru pozdvižených, [totiž] věcí svatých, nebude jísti.
13 Kdyby pak dcera knězova ovdověla, aneb zahnána byla od muže, nemající plodu, a navrátila by se do domu otce svého: tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude, cizí pak žádný nebude jísti z něho.
14 Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené, pátý díl nad to přidá knězi, a nahradí jemu [tu] věc posvěcenou,
15 Aby nepoškvrňovali věcí svatých, kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu,
16 A neuvozovali na ně pokuty za provinění, že jedli věci posvěcené jejich; nebo já jsem Hospodin, kterýž jich posvěcuji.
17 Dále mluvil Hospodin Mojžíšovi, řka:
18 Mluv k Aronovi a k synům jeho i ke všechněm synům Izraelským, a rci jim: Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pohostinných, [kteříž jsou] v Izraeli, obětovali obět svou vedlé všech slibů svých, vedlé všech darů dobrovolných svých, kteréž by obětovali Hospodinu v obět zápalnou:
19 Z dobré vůle své [obětovati budete] samce bez poškvrny, z skotů, z ovcí a z koz.
20 Což by koli mělo na sobě vadu, nebudete [toho] obětovati; nebo nebude příjemné od vás.
21 Pakli by kdo obětoval obět pokojnou Hospodinu, vykonávaje slib svůj, aneb dobrovolný dar, buď z skotů, aneb z bravů: ať jest bez vady, aby bylo příjemné; nebudeť žádné poškvrny na něm.
22 Slepého aneb polámaného, osekaného aneb uhřivého, prašivého aneb s lišeji, takového neobětujte Hospodinu a nedávejte jich k ohnivé oběti na oltář Hospodinův.
23 Vola neb dobytče s nedorostlými neb přerostlými oudy, v dobrovolný zajisté dar obětovati je budeš, ale za slib nebude příjemný.
24 Ztlačeného aneb ztlučeného, odtrženého, vykleštěného nebudete obětovati Hospodinu; neučiníte toho v zemi vaší.
25 A z ruky cizozemce nebudete obětovati chleba Bohu svému ze všech těch věcí, nebo porušení jejich jest na nich; vadu mají, nebudou příjemné od vás.
26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
27 Vůl neb beran, aneb koza, když se urodí, za sedm dní při matce své zanecháno bude, osmého pak dne i potom bude příjemné k oběti ohnivé Hospodinu.
28 Krávy pak a dobytčete s mladým jeho nezabijete jednoho dne.
29 A když byste obětovali obět chvály Hospodinu, dobrovolně ji obětovati budete.
30 V tentýž den snědena bude a nepozůstavíte z ní [ničeho] až do jitra: Já jsem Hospodin.
31 Protož ostříhejte přikázaní mých a čiňte je: Já jsem Hospodin.
32 A nepoškvrňujte jména svatého mého, i buduť posvěcen u prostřed synů Izraelských: Já jsem Hospodin posvětitel váš,
33 Kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské, abych vám byl za Boha: Já jsem Hospodin.

Kapitola 23.[editovat]

1 Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi, řka:
2 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Slavnosti Hospodinovy, kteréž nazývati budete shromáždění svatá, tyto jsou slavnosti mé:
3 Šest dní dělati budete, dne pak sedmého sobota odpočinutí jest, shromáždění svaté [bude]. Žádného díla nedělejte, [nebo] jest sobota Hospodinova, ve všech příbytcích vašich.
4 [Protož] tyto jsou slavnosti Hospodinovy, shromáždění svatá, kteréž slaviti budete v časy jich určité:
5 Měsíce prvního, čtrnáctého [dne] téhož měsíce u večer bude Fáze Hospodinovo.
6 A patnáctého dne téhož měsíce svátek přesnic [bude] Hospodinu; za sedm dní přesné chleby jísti budete.
7 Dne prvního sbor svatý míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati.
8 Ale obětovati budete obět ohnivou Hospodinu za sedm dní. Dne také sedmého sbor svatý bude; žádného díla robotného nebudete dělati.
9 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
10 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, a žíti budete obilí její, tedy přinesete snopek prvotiny žně vaší k knězi.
11 Kterýž obraceti bude sem i tam snopek ten před Hospodinem, aby byl příjemnou [obětí] za vás; nazejtří po sobotě obraceti jej bude kněz.
12 Kterého dne obraceti budete snopek ten, [téhož] zabijete beránka ročního bez poškvrny v obět zápalnou Hospodinu.
13 Též [i] obět suchou jeho, dvě desetiny mouky bělné olejem zadělané, [v] obět ohnivou Hospodinu u vůni příjemnou, a mokrou obět jeho, vína čtvrtý díl [míry] hin.
14 Chleba pak, ani pražmy, ani zrní vymnutého nebudete jísti, až právě do toho dne, když obětovati budete obět Bohu svému. Ustanovení to věčné bude v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich.
15 Počtete sobě také od prvního dne po sobotě, ode dne, v němž jste obětovali snopek sem i tam obracení, (plných sedm téhodnů ať jest),
16 Až do prvního [dne] po sedmém téhodni, sečtete padesáte dní, a [tehdy] obětovati budete novou obět suchou Hospodinu.
17 Z příbytků svých přinesete chleby sem i tam obracení, dva [bochníky] ze dvou desetin mouky bělné budou; kvašené [je] upečete, prvotiny jsou Hospodinu.
18 A s tím chlebem obětovati budete sedm beránků ročních bez vady, a volka mladého jednoho, a skopce dva; obět zápalná budou Hospodinu, s obětmi svými suchými i mokrými, obět ohnivá vůně spokojující Hospodina.
19 Zabijete také kozla jednoho za hřích, a dva beránky roční k oběti pokojné.
20 I bude je kněz sem i tam obraceti s chleby prvotin [v] obět sem i tam obracení před Hospodinem, i s [těmi] dvěma beránky; a budou svaté věci Hospodinu, [a dostanou se] knězi.
21 I vyhlásíte v ten den slavnost, shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati. Ustanovení [to] bude věčné ve všech příbytcích vašich, v pronárodech vašich.
22 A když budete žíti obilé krajiny vaší, nesežneš všeho až do konce pole svého, a pozůstalých [klasů] po žni své nebudeš sbírati; chudému a příchozímu zanecháš jich: Já jsem Hospodin Bůh váš.
23 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi, řka:
24 Mluv synům Izraelským takto: Měsíce sedmého, v první [den] téhož měsíce, budete míti odpočinutí, památku troubení, shromáždění svaté [držíce].
25 Žádného díla robotného nebudete dělati, a budete obětovati obět ohnivou Hospodinu.
26 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
27 Desátý pak den každého měsíce sedmého den očišťování jest. Shromáždění svaté míti budete, a ponižovati budete životů svých, a obětovati obět ohnivou Hospodinu.
28 Žádného díla nebudete dělati v ten den; nebo den očišťování jest, k očišťování vás před Hospodinem Bohem vaším.
29 A všeliká duše, kteráž by neponižovala se toho dne, vyhlazena bude z lidu svého.
30 Kdož by koli dílo nějaké dělal toho dne, zatratím člověka toho z lidu jeho.
31 Žádného díla nedělejte. Ustanovení [to] bude věčné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich.
32 Sobotu odpočinutí míti budete, když ponižovati budete duší svých, devátého dne téhož měsíce u večer; od večera až do [druhého] večera držeti budete sobotu svou.
33 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
34 Mluv synům Izraelským a rci: Každého patnáctého dne měsíce sedmého slavnost stánků za sedm dní bude Hospodinu.
35 Dne prvního shromáždění svaté bude; žádného díla robotného nebudete dělati.
36 Za sedm dní obětovati budete obět ohnivou Hospodinu. Dne osmého shromáždění svaté míti budete, a obětovati budete obět ohnivou Hospodinu; svátek jest, žádného díla robotného nebudete dělati.
37 To jsou slavnosti Hospodinovy, kteréž slaviti budete, [mívajíce] shromáždění svatá, abyste [v nich] obětovali obět ohnivou Hospodinu, zápal, obět suchou, obět [pokojnou], a oběti mokré, jedno každé ve dni svém,
38 Kromě sobot Hospodinových, a kromě darů vašich, i všech slibů vašich a kromě všech dobrovolných obětí vašich, kteréž dávati budete Hospodinu.
39 A však dne patnáctého toho měsíce sedmého, když byste shromáždili úrody země, světiti budete svátek Hospodinův za sedm dní. Dne prvního odpočinutí [bude], tolikéž dne osmého [bude] odpočinutí.
40 A naberouce sobě dne prvního ovoce z stromů krásných, a ratolestí palmových, a větvoví z stromů hustých, a vrbí od potoku, veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým za sedm dní.
41 A tak držeti budete ten svátek Hospodinův za sedm dní každého roku. Ustanovení to [bude] věčné v pronárodech vašich; každého měsíce sedmého slaviti jej budete.
42 V staních zůstanete za sedm dní. Kdožkoli doma zrozený jest v Izraeli, v staních zůstávati budete,
43 Aby věděli potomci vaši, že jsem choval v staních syny Izraelské, když jsem je vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš.
44 I oznámil Mojžíš slavnosti Hospodinovy synům Izraelským.

Kapitola 24.[editovat]

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly.
3 Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, [aby hořely] od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. [Toť bude] ustanovení věčné v národech vašich.
4 Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky.
5 A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin [efi].
6 A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem.
7 Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu.
8 Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, [berouce je] od synů Izraelských smlouvou věčnou.
9 I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným.
10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn [ženy té] Izraelské s mužem Izraelským.
11 I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu [Božímu]. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.)
12 A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti.
13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
14 Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje.
15 Mluvě pak k synům Izraelským, díš [jim]: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj.
16 Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře.
17 Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře.
18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado.
19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu:
20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil [na těle] člověka, taková zase učiněna bude jemu.
21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře.
22 Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
23 Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským [ty věci]. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

Kapitola 25.[editovat]

1 Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai, řka:
2 Mluv synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země, kterouž já dávám vám, odpočívati bude země, [nebo] sobota jest Hospodinova.
3 Šest let osívati budeš rolí svou, a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její.
4 Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země, sobotu Hospodinovu; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati.
5 Což se samo od sebe zrodí obilí tvého, nebudeš [toho] žíti, a hroznů [vinice] zanechané od tebe nebudeš sbírati. Rok odpočinutí bude míti země.
6 Ale [ovoce] země toho odpočinutí budete míti ku pokrmu, ty i služebník tvůj, i děvka tvá, i nájemník tvůj, i příchozí tvůj, kterýž bydlí u tebe,
7 I hovado tvé, i všeliký živočich, kterýž jest v zemi tvé, všecky úrody její budou míti ku pokrmu.
8 Sečteš také sobě sedm téhodnů let, [totiž] sedmkrát sedm let, tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let.
9 Tedy dáš troubiti trubou veselé všudy sedmého měsíce v desátý den; v den očišťování dáš troubiti trubou po vší zemi vaší.
10 I posvětíte léta padesátého, a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím. Léto milostivé toto míti budete, abyste se navrátili jeden každý k statku svému, a jeden každý k čeledi své zase přijde.
11 Ten rok milostivý padesátého léta míti budete; nebudete síti, ani žíti toho, což by samo od sebe vzrostlo, ani sbírati vína opuštěných vinic [léta] toho.
12 Nebo milostivé léto jest, [protož] za svaté je míti budete; ze všelikého pole jísti budete úrody jeho.
13 Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému.
14 Když nějakou věc prodáš bližnímu svému, aneb koupíš něco od bližního svého, nikoli neutiskujte jeden druhého.
15 Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého, a vedlé počtu let, [v kterýchž] úrody [bráti máš], prodá tobě.
16 Čím více bude let, tím větší placení bude, a čím méně let, tím, menší placení bude; nebo počet úrod prodá tobě.
17 Protož nikoli neoklamávejte jeden druhého, ale boj se [každý] Boha svého; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
18 Ostříhejte ustanovení mých a soudy mé zachovávejte a čiňte je, a bydliti budete v zemi té bezpečně.
19 A přinese vám země úrody své; i budete jísti až do sytosti, bydlíce bezpečně v ní.
20 Pakli díte: Co budeme jísti léta sedmého, jestliže nebudeme síti, ani shromažďovati užitků svých?
21 Dám požehnání své vám léta šestého, tak že přinese úrody na tři léta.
22 I budete síti léta osmého, a jísti úrody staré až do léta devátého; dokudž by nezrostly úrody jeho, jísti budete staré.
23 Země pak nebude prodávána v manství; nebo má jest země, a vy jste příchozí a podruzi u mne.
24 A po vší zemi vládařství svého [dopustíte] dávati výplatu země.
25 Jestliže by ochudl bratr tvůj, tak že by prodal [něco] z statku svého, tedy přijde příbuzný jeho, nejbližší jeho, a vyplatí prodanou věc od bratra svého.
26 Pakli kdo nemaje výplatce, mohl by tomu sám dosti učiniti, tak že shledal by, což potřebí k vyplacení:
27 Tedy počte léta prodaje svého, a navrátí, což zůstane, tomu, jemuž prodal; tak zase přijde k statku svému.
28 Pakli by nemohl shledati toho, což by navrátiti měl, tedy zůstane věc prodaná v rukou toho, kterýž ji koupil, až do léta milostivého. I postoupí mu ji v [čas] léta milostivého, a [on] navrátí se zase k dědictví svému.
29 Když by kdo prodal dům k bydlení v městě hrazeném, bude míti právo k vyplacení jeho, dokudž nevyplní se rok prodaje jeho. Za celý rok bude míti právo k vyplacení jeho.
30 Pakliť ho nevyplatí dříve, než vyjde ten celý rok, tedy zůstane dům ten v městě hrazeném tomu, kterýž jej koupil, dědičně v pronárodech jeho, aniž ho postoupí v létě milostivém.
31 Domové pak ve vsech, kteréž nejsou zdí ohrazené, tak jako pole země počítati se budou. Budou moci býti vyplacováni, a léta milostivého navráceni budou.
32 Ale města Levítská, [a] domové v městech dědictví jejich, [ti] vždycky vyplaceni mohou býti od Levítů.
33 Ten pak, kdož vyplacuje, [ať jest] z Levítů. Aneb ať vyjde [kupec] z koupeného domu a města dědictví jeho v [čas] léta milostivého; nebo domové měst Levítských jsou dědictví jejich mezi syny Izraelskými.
34 Pole pak na předměstí měst jejich nebude prodáváno, nebo dědictví jejich věčné jest.
35 Jestliže by schudl bratr tvůj, a ustaly by ruce jeho u tebe, posilníš ho; [též] příchozí aneb podruh živiti se bude při tobě.
36 Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku, ale báti se budeš Boha svého, aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe.
37 Peněz svých nedáš jemu na lichvu, aniž pro zisk půjčovati budeš obilí svého.
38 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám dal zemi Kananejskou, a byl vám za Boha.
39 Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe, tak že by se prodal tobě, nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké.
40 Jakožto nájemník [a] jako podruh bude při tobě; až do léta milostivého sloužiti bude u tebe.
41 Potom vyjde od tebe s dětmi svými, a navrátí se k čeledi své, a v dědictví otců svých navrátí se.
42 Nebo jsou služebníci moji, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské; nebudou prodáváni tak jako jiní služebníci.
43 Nebudeš panovati nad ním tvrdě, ale báti se budeš Boha svého.
44 Služebník pak tvůj aneb děvka tvá, kteréž míti budeš, [budou] z národů těch, kteříž [jsou] vůkol vás; z nich kupovati budete služebníky a děvky.
45 I od synů bydlitelů, kteříž jsou u vás pohostinu, od těch kupovati budete, a z čeledí těch, kteříž jsou s vámi, kteréž zplodili v zemi vaší, a budou vám v dědictví.
46 A vládnouti budete jimi právem dědičným, i synové vaší po vás, abyste je dědičně obdrželi. Na věčnost služby jejich užívati budete, ale nad bratřími svými, syny Izraelskými, nižádný nad bratrem svým nebude tvrdě panovati.
47 Jestliže by pak zbohatl příchozí aneb host, kterýž bydlí s tebou, a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm, tak že by se prodal příchozímu [aneb] hosti tvému, aneb obyvateli, [kterýž jest] z čeledi cizí,
48 Když by se [tedy] prodal, může [zase] vyplacen býti. Někdo z bratří jeho vyplatí ho.
49 Buďto strýc jeho, aneb syn strýce jeho vyplatí jej, aneb někdo z přátel krevních jeho, z rodiny jeho, vyplatí ho; aneb jestli potom sám bude moci s to býti, vyplatí se.
50 I počte se s tím, kterýž ho koupil, od léta, v kterémž se jemu prodal, až do léta milostivého, aby peníze, za něž jest prodán, byly vedlé počtu let; a jakožto s nájemníkem, [tak] se s ním stane.
51 Jestliže ještě mnoho let zůstává [k létu milostivému], vedlé nich navrátí výplatu svou z peněz, za něž koupen jest.
52 Pakli málo zůstává let do léta milostivého, tedy počte se s ním, a vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou.
53 Tak jako s čeledínem ročním nakládáno bude s ním; nebude nad ním tvrdě panovati před očima tvýma.
54 Pakli by se nevyplatil v těch [letech], tedy vyjde léta milostivého on, i synové jeho s ním.
55 Nebo synové Izraelští [jsou] moji služebníci, služebníci moji jsou, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské: Já Hospodin Bůh váš.

Kapitola 26.[editovat]

1 Nedělejte sobě modl, ani obrazu rytého, aneb sloupu nevyzdvihnete sobě, ani kamene malovaného v zemi vaší nestavějte, abyste se jemu klaněli; nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
2 Sobot mých ostříhejte, a svatyně mé se bojte: Já jsem Hospodin.
3 Jestliže v ustanoveních mých choditi budete, a přikázaní mých ostříhajíce, budete je činiti:
4 Tedy dám vám deště vaše časy svými, a země vydá úrody své, a stromoví polní vydá ovoce své,
5 Tak že mlácení postihne vinobraní, a vinobraní postihne setí. I budete jísti chléb svůj do sytosti, a přebývati budete bezpečně v zemi své.
6 Nebo dám pokoj v zemi, i budete spáti, a nebude, kdo by vás předěsil; vypléním i zvěř zlou z země, a meč nebude procházeti země vaší.
7 Nýbrž honiti budete nepřátely své, a padnou před vámi od meče.
8 Pět vašich honiti [jich] bude sto, a sto vašich honiti bude deset tisíců, i padnou nepřátelé vaši před vámi od meče.
9 Nebo obrátím tvář svou k vám, a dám vám zrůst, a rozmnožím vás, a utvrdím smlouvu svou s vámi.
10 A jísti budete úrody několikaleté, a když nové přijdou, staré vyprázdníte.
11 Vzdělám příbytek svůj u prostřed vás, a duše má nebude vás nenáviděti.
12 A procházeti se budu mezi vámi, a budu Bohem vaším, a vy budete lidem mým.
13 Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptských, abyste jim nesloužili, a polámal jsem závory jha vašeho, abyste chodili prosti.
14 Pakli nebudete mne poslouchati, a nebudete činiti všech přikázaní těchto,
15 A jestli ustanovení má zavržete, a soudy mé zoškliví-li sobě duše vaše, tak abyste nečinili všech přikázaní mých, a zrušili byste smlouvu mou:
16 Já také toto učiním vám: Uvedu na vás strach, souchotiny a zimnici pálčivou, [což] zkazí oči vaše, a bolestí naplní duši. Semeno své nadarmo síti budete, nebo nepřátelé vaši snědí je.
17 Postavím zůřivou tvář svou proti vám, tak že poraženi budete od nepřátel svých, a panovati budou nad vámi ti, kteříž vás nenávidí. Utíkati budete, ano vás žádný nehoní.
18 Jestliže ani tak poslouchati mne nebudete, tedy ještě sedmkrát více trestati vás budu pro hříchy vaše.
19 A potru vyvýšenost síly vaší, a učiním nebe nad vámi jako železo, a zemi vaši jako měď.
20 Nadarmo bude vynaložena síla vaše, nebo země vaše nevydá vám úrody své, a stromoví země nevydá ovoce svého.
21 Jestliže pak se mnou maní zacházeti budete, a nebudete mne chtíti poslouchati, tedy přidám na vás sedmkrát více ran vedlé hříchů vašich.
22 A pustím na vás zvěř polní, kteráž uvede na vás sirobu, a vyhubí hovada vaše a umenší vás; i zpustnou cesty vaše.
23 Pakli ani potom nenapravíte se, ale vždy se mnou maní zacházeti budete,
24 I já s vámi maní zacházeti budu, a bíti vás budu sedmkrát více pro hříchy vaše.
25 A uvedu na vás meč, kterýž vrchovatě pomstí [zrušení] smlouvy. I shrnete se do měst svých; tam pošli mor mezi vás, a dáni budete v ruce nepřátelům.
26 A když polámi vám hůl chleba, [tedy] deset žen péci bude chléb váš v peci jedné, a zase chléb váš odvažovati vám budou. Budete pak jísti, a nenasytíte se.
27 Pakli i s tím nebudete mne poslouchati, ale [předce] maní se mnou zacházeti budete:
28 I já také v hněvě maní s vámi zacházeti budu, a trestati vás budu i já sedmkrát [více] pro hříchy vaše.
29 A budete jísti těla synů svých, a těla dcer svých.
30 A zkazím výsosti vaše, a vypléním slunečné obrazy vaše, a skladu těla vaše na špalky ukydaných bohů vašich, a duše má bude vás nenáviděti.
31 Města vaše dám v zpuštění, a učiním, aby zpustly svatyně vaše, aniž více zachutnám [oběti] vůně příjemné vaší.
32 Já zpustím zemi, tak že ztrnou nad ní nepřátelé vaši, kteříž bydliti budou v ní.
33 Vás pak rozptýlím mezi národy, a učiním, aby s dobytým mečem vás honili. I bude země vaše vyhubena, a města vaše zpustnou.
34 A tehdy země užive sobot svých po všecky dny, v nichž pustá bude, vy pak [budete] v zemi nepřátel svých. Tehdáž, [pravím], odpočine země, a užive sobot svých.
35 Po všecky dny, v nichž pustá bude, odpočívati bude; nebo neodpočívala v soboty vaše, když jste vy bydlili v ní.
36 Kteříž pak ještě pozůstanou z vás, uvedu strach na srdce jejich v krajinách nepřátel jejich, tak že zažene je chřest listu [větrem] chřestícího. I budou utíkati, rovně jako před mečem, a padnou, an jich žádný honiti nebude.
37 A budou padati jeden přes druhého jakožto od meče, ač [jich] žádný honiti nebude; aniž kdo z vás bude moci ostáti před nepřátely svými.
38 I zahynete mezi národy, a zžíře vás země nepřátel vašich.
39 Kteříž pak pozůstanou z vás, svadnouti budou pro nepravost svou v zemi nepřátel vašich, ano i pro nepravosti otců vašich s nimi usvadnou.
40 Ale jestliže budou vyznávati nepravost svou, a nepravost otců svých vedlé přestoupení svého, kterýmž přestoupili proti mně, a maní se mnou zacházeli,
41 I já také že jsem maní s nimi zacházel, a uvedl je do země nepřátel jejich; jestliže, pravím, tehdáž poníží se srdce jejich neobřezané, a schválí [pokutu] nepravosti své:
42 Tedy rozpomenu se na smlouvu svou [s] Jákobem, a na smlouvu svou [s] Izákem, i na smlouvu svou [s] Abrahamem rozpomenu se; také i na tu zemi pamětliv budu.
43 Mezi tím země [jsuc] jich zbavena, užive sobot svých, kdyžto zpuštěna bude pro ně. Tehdáž oni schválí [pokutu] nepravosti své proto, že všelijak soudy mými pohrdali, a ustanovení má zošklivila sobě duše jejich.
44 A však i tak, když by v zemi nepřátel svých byli, nezavrhl bych jich, a nezošklivil jich sobě, abych je měl do konce zkaziti, a zrušiti smlouvu svou s nimi; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich.
45 Ale rozpomenu se na ně [pro] smlouvu [učiněnou] s předky jejich, kteréž jsem vyvedl z země Egyptské před očima pohanů, abych jim byl za Boha: Já Hospodin.
46 Ta jsou ustanovení a soudové, i zákonové, kteréž vydal Hospodin na hoře Sinai skrze Mojžíše, [aby byli] mezi ním a mezi syny Izraelskými.

Kapitola 27.[editovat]

1 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2 Mluv synům Izraelským a rci jim: Když by kdo slibem oddal duše Hospodinu, vedlé ceny tvé [dá výplatu].
3 Tato pak bude cena tvá: Osobě mužského pohlaví, [počna] od toho, kterýž jest ve dvadcíti letech, až do šedesátiletého, uložíš výplatu padesáte lotů stříbra vedlé lotu svatyně.
4 Pakli ženského pohlaví bude, uložíš výplatu třidceti lotů.
5 A od pětiletých až do dvadcítiletých uložíš výplatu, za osobu mužského pohlaví dvadceti lotů, ženského pak deset lotů.
6 A od dítěte jednoho měsíce zstáří až do pětiletých, uložíš za pachole pět lotů stříbra, a za děvče tři loty stříbra.
7 Od šedesáti pak let a výše, bude-li muž, uložíš výplatu patnácte lotů, a ženě deset lotů.
8 Pakli bude tak chudý, že by nemohl uložené výplaty dáti, tedy postaven bude před knězem, aby mu kněz uložil výplatu. Podlé toho, seč bude moci býti ten, kdož slib učinil, uloží mu výplatu.
9 Jestliže by pak [kdo] hovado z těch, kteréž se obětují Hospodinu, [slíbil], každé, kteréž dá z nich Hospodinu, svaté bude.
10 Nesmění ho, aniž dá jiného za ně, lepšího za horší, aneb horšího za lepší. Jestliže by pak jakýmkoli způsobem je směnil, hovado za hovado, tedy ono i toto, kteréž za ně dáno, svaté bude.
11 Pakli by které nečisté hovado [slíbil], z jehož pokolení neobětují oběti Hospodinu, tedy postaví to hovado před knězem.
12 A bude je šacovati kněz, buď ono dobré aneb zlé. Jakž je kněz cení, tak buď.
13 Pakli bude chtíti vyplatiti je, přidá pátý díl nad cenu tvou.
14 Když by pak někdo posvětil domu svého, aby byl svatý Hospodinu, bude jej kněz ceniti, buďto že by dobrý byl aneb zlý. Jakž jej procení kněz, tak zůstane.
15 Pakli ten, kterýž posvětil domu svého, chtěl by jej vyplatiti, přidá pátý díl peněz nad cenu tvou, i bude jeho.
16 Jestliže by kdo díl pole dědictví svého posvětil Hospodinu, tedy budeš je ceniti vedlé toho, jakž se osívá. Chomer ječmene kde se vseje, za padesáte lotů stříbra [ceněno] bude.
17 Jestliže by hned od léta milostivého posvětil pole svého, [tedy] vedlé ceny tvé zůstane.
18 Pakli by po létě milostivém posvětil pole svého, tedy sečte mu kněz peníze vedlé [počtu] let zůstávajících ještě do léta milostivého, i odejme to z ceny tvé.
19 Chtěl-li by pak vyplatiti pole ten, kterýž ho posvětil, přidá pátý díl peněz nad cenu tvou, a zůstane jemu.
20 Nevyplatil-li by pak pole toho, a prodáno by bylo někomu jinému, nemůže víc vyplaceno býti.
21 I bude pole to, když [svobodné] vyjde léta milostivého, svaté Hospodinovo, jakožto pole posvěcené; knězi bude [v] dědictví jeho.
22 Jestliže pak pole koupené, kteréž by nebylo z pole dědictví jeho, posvětil Hospodinu,
23 Tedy sečte mu kněz summu ceny jeho až do léta milostivého, i dá cenu jeho v ten den, [jako] posvěcenou Hospodinu.
24 V létě milostivém navrátí se pole k tomu, od kohož bylo koupeno, jehož dědictví jest pole to.
25 Všeliká pak cena tvá bude vedlé lotu svatyně. Lot pak váží dvadceti haléřů.
26 Ale prvorozeného, což právem prvorozenství dává se Hospodinu z hovad, nižádný neposvětí, buďto z skotů aneb z bravů; Hospodinovo jest prvé.
27 A jestliže by z hovad nečistých [bylo], vyplatí [je] vedlé ceny tvé, a přidá pátý díl nad ní. Pakliť nebude vyplaceno, tedy nechť jest prodáno vedlé ceny tvé.
28 Všeliká pak věc posvěcená, kterouž by někdo slibem posvětil Hospodinu ze všech věcí, kteréž má, buď z lidí aneb z hovad, aneb z pole dědictví svého, nebude prodávána, ani vyplacována; [nebo] všecko, což takovým slibem posvěceno jest, věc nejsvětější bude Hospodinu.
29 Všeliké [hovado tak] oddané, kteréž slibem tím se oddává od člověka, nebude vyplacováno, [ale] smrtí umře.
30 Všickni také desátkové země, [buď] z semene země, aneb z ovoce stromů, Hospodinovi budou; [nebo] posvěceni [jsou] Hospodinu.
31 Bude-li kdo chtíti vyplatiti desátky své, pátý díl jejich přidá nad ně.
32 A všeliký desátek z volů aneb drobného dobytka, jakž přichází pod hůl [pastýře], každý ten desátek svatý bude Hospodinu.
33 Nebude vyhledávati, dobré-li by bylo čili zlé, aniž ho smění. Pakli je předce smění, bude to i ono odměněné svaté, a nebude vyplaceno.
34 Ta jsou přikázaní, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai, [aby je oznámil] synům Izraelským.

Starý zákon
GenesisExodusLeviticusNumeriDeuteronomium

JozueSoudcůRutI SamuelovaII SamuelovaI KrálovskáII KrálovskáI ParalipomenonII ParalipomenonEzdrášNehemiášEsterJob

ŽalmyPříslovíKazatelPíseň Šalamounova

IzaiášJeremiášPláč JeremiášůvEzechielDaniel

OzeášJoelAmosAbdiášJonášMicheášNahumAbakukSofoniášAggeusZachariášMalachiáš

Nový zákon
MatoušMarekLukášJanSkutky

ŘímanůmI KorintskýmII KorintskýmGalatskýmEfezskýmFilipenskýmKolossenskýmI TessalonicenskýmII Tessalonicenským

I TimoteoviII TimoteoviTitoviFilemonoviŽidům

JakubI PetrovaII PetrovaI JanovaII JanovaIII JanovaJudova

Zjevení