Bible kralická/Galatským

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Přejít na: navigace, hledání

Kapitola 1.[editovat]

1 Pavel apoštol, (ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Jezukrista, a Boha Otce, kterýž jej vzkřísil z mrtvých),
2 I ti, kteříž se mnou jsou, všickni bratří zborům Galatským:
3 Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista,
4 Kterýž vydal sebe samého za hříchy naše, aby nás vytrhl z tohoto přítomného věku zlého, podlé vůle Boha a Otce našeho,
5 Jemuž buď sláva na věky věků. Amen.
6 Divím se, že jste tak rychle od toho, kterýž vás povolal v milost Kristovu, uchýlili se k jinému evangelium.
7 Kteréž není jiné, ale jsou někteří, ješto vás kormoutí, a převrátiti chtějí evangelium Kristovo.
8 Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, prokletý buď.
9 Jakož jsme prvé pověděli, a ještě znovu pravím: Jestliže by vám kdo [jiné] evangelium kázal mimo to, kteréž jste přijali, prokletý buď.
10 Nebo lidské-liž věci, čili Boží předkládám? Zdaliž lidem se líbiti hledám? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval, služebník Kristův bych nebyl.
11 Oznamujiť pak vám, bratří, že evangelium to, kteréž kázáno jest ode mne, není podlé člověka.
12 Nebo aniž jsem já ho přijal od člověka, ani se naučil, ale skrze zjevení Ježíše Krista.
13 Slýchali jste zajisté o mém obcování někdejším v Židovstvu, že jsem se převelice protivil církvi Boží, a hubil jsem ji,
14 A že jsem prospíval v Židovstvu nad mnohé mně rovné v pokolení svém, byv velmi horlivý milovník otcovských ustanovení.
15 Ale když se zalíbilo Bohu, kterýž mne byl oddělil z života matky mé, a povolal skrze milost svou,
16 Zjeviti Syna svého mně, abych jej kázal mezi pohany, hned jsem se neporadil s tělem a krví;
17 Aniž jsem se vrátil do Jeruzaléma k těm, kteříž prvé byli apoštolé nežli já, ale šel jsem do Arabie, přišel jsem pak zase do Damašku.
18 Potom po třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma, abych navštívil Petra, a pobyl jsem u něho patnácte dní.
19 Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba, bratra Páně.
20 Cožť pak píši vám, aj, před Bohem, žeť neklamám.
21 Potom přišel jsem do krajin Syrských a Cilických.
22 Nebyl jsem pak známý osobou zborům Židovským, kteříž byli v Kristu,
23 Než toliko slýchali: Že ten, kterýž se nám někdy protivil, již nyní káže víru, kterouž někdy vybojovával.
24 A slavili ve mně Boha.

Kapitola 2.[editovat]

1 Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem, pojav s sebou i Tita.
2 Vstoupil jsem pak podlé zjevení, a vypravoval jsem jim evangelium, kteréž káži mezi pohany, a zvláště pak znamenitějším, abych snad nadarmo neběžel nyní i prvé.
3 Ale ani Titus, kterýž se mnou byl, pohan byv, nebyl přinucen obřezati se,
4 Totiž pro podešlé falešné bratří, kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší, kterouž máme v Kristu Ježíši, aby nás v službu podrobili.
5 Kterýmž ani na chvilku neustoupili jsme, a nepoddali se, aby pravda evangelium zůstala u vás.
6 Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, ač jací někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá, ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.
7 Nýbrž naodpor, když uzřeli, že jest mi svěřeno evangelium, abych je kázal neobřezaným, jako i Petrovi mezi Židy,
8 (Nebo ten, kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy, byl mocný i skrze mne mezi pohany),
9 A poznavše milost mně danou, Jakub a Petr a Jan, kteříž se zdadí sloupové býti, podali pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství, abychom my mezi pohany, a oni mezi Židy [kázali].
10 Toliko abychom na chudé pamatovali, což jsem se i činiti snažoval.
11 A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.
12 Nebo prvé než přišli někteří od Jakuba, jídal s pohany, a když přišli, ucházel a odděloval se, boje se těch, kteříž byli z Židovstva.
13 A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé, tak že i Barnabáš uveden byl v to jejich pokrytství.
14 Ale já uzřev, že nesprostně chodí v pravdě evangelium, řekl jsem Petrovi přede všemi: Poněvadž ty jsa Žid, pohansky živ jsi, a ne Židovsky, proč pohany k Židovskému způsobu nutíš?
15 My přirození Židé, a ne pohané hříšní,
16 Vědouce, že nebývá člověk ospravedlněn z skutků zákona, ale skrze víru v Jezukrista, i my v Krista uvěřili jsme, abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy, a ne z skutků zákona, proto že nebude ospravedlněn z skutků zákona žádný člověk.
17 Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu, nalézáme se i my hříšníci, tedy jest Kristus služebník hřícha? Nikoli.
18 Nebo budu-li to, což jsem zbořil, opět zase vzdělávati, přestupníkem sebe činím.
19 Já zajisté skrze zákon zákonu umřel jsem, abych živ byl Bohu.
20 S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.
21 Nepohrdámť tou milostí Boží. Nebo jestližeť jest z zákona spravedlnost, tedyť Kristus nadarmo umřel.

Kapitola 3.[editovat]

1 Ó nemoudří Galatští, kdo vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán, a mezi vámi ukřižován?
2 Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li zákona Ducha jste přijali, čili z slyšení víry?
3 Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, nyní tělem konáte?
4 Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li.
5 Ten tedy, kterýž vám dává Ducha, a činí divy mezi vámi, z skutků-li zákona, čili z slyšení víry?
6 Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti.
7 A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi.
8 Předzvěděvši pak písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové.
9 A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem.
10 Kteříž pak koli z skutků zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knize zákona, aby to plnil.
11 A že z zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné [jest], nebo spravedlivý z víry živ bude.
12 Zákon pak není z víry, ale: Ten člověk, kterýž by plnil je, živ bude skrze ně.
13 [Ale] vykoupilť nás Kristus z zlořečenství zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě),
14 Aby na pohany to požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši, a abychom zaslíbení Ducha přijali skrze víru.
15 Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené člověka smlouvy žádný neruší, aniž [k ní co] přidává.
16 Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako o mnohých, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus.
17 Totoť pak pravím: [Že] smlouvy prvé od Boha stvrzené, [vztahující se] k Kristu, zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, aby slib Boží v nic obrátil.
18 Nebo jestližeť z zákona dědictví, již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení Bůh daroval.
19 Což pak zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka.
20 Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest.
21 Tedy zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z zákona byla by spravedlnost.
22 Ale zavřelo písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím.
23 Prvé pak, než přišla víra, pod zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti.
24 A tak zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli.
25 Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem.
26 Všickni zajisté synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru.
27 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli.
28 Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši.
29 A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podlé zaslíbení dědicové.

Kapitola 4.[editovat]

1 Pravímť pak, že pokudž dědic maličký jest, nic není rozdílný od služebníka, jsa pánem všeho,
2 Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce.
3 Tak i my když jsme byli maličcí, pod živly světa byli jsme v službu podrobeni.
4 Ale když přišla plnost času, poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy, učiněného pod zákonem,
5 Aby ty, kteříž pod zákonem byli, vykoupil, abychom právo synů přijali.
6 A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče.
7 A tak již nejsi slouha, ale syn, a poněvadž syn, tedy i dědic Boží skrze Krista.
8 Ale tehdáž, neznavše Boha, sloužili jste těm, kteříž z přirození nejsou bohové.
9 Nyní pak, znajíce Boha, nýbrž poznáni jsouce od Boha, kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům, jimž opět znovu chcete sloužiti?
10 Dnů šetříte, a měsíců, a časů, i let.
11 Bojím se za vás, abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi.
12 Buďte jako já, nebo i já jsem jako vy, bratří, prosím vás. Nic jste mi neublížili.
13 Nebo víte, že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprvé.
14 A pokušení mé na těle mém nebylo u vás málo váženo, aniž jste pohrdli, ale jako anděla Božího přijali jste mne, jako Krista Ježíše.
15 Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše? Svědectvíť vám zajisté dávám, že kdyby to možné bylo, oči své vyloupíce, byli byste mi dali.
16 Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem, pravdu vám pravě?
17 Milujíť vás nedobře, nýbrž odstrčiti nás chtějí, abyste vy je milovali.
18 Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.
19 Synáčkové moji, (kteréž opět rodím, až by Kristus zformován byl v vás),
20 Chtěl bych přítomen vám býti nyní, a proměniti hlas svůj; nebo v pochybnosti jsem o vás.
21 Povězte mi, kteří pod zákonem chcete býti, nepozorujete-liž zákona?
22 Nebo psáno jest: Že Abraham měl dva syny, jednoho z děvky, a druhého z svobodné.
23 Ale ten z děvky podlé těla se narodil, ten pak z svobodné podlé zaslíbení.
24 Kteréžto věci u figůře se staly. Nebo toť jsou ti dva zákonové, jeden s hory Sinai, k manství zplozující, a tenť jest [jako] Agar.
25 Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii. Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém, nebo v službu podroben jest s syny svými.
26 Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest, kterýž jest matka všech nás.
27 Nebo psáno jest: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu; nebo ta opuštěná mnoho má synů, více než ta, kteráž má muže.
28 Myť jsme tedy, ó bratří, tak jako Izák, synové zaslíbení.
29 Ale jakož tehdáž ten podlé těla zplozený protivil se tomu, kterýž [byl] podlé Ducha, tak i nyní.
30 Než co praví písmo? Vyvrz děvku i syna jejího; nebo nebudeť dědicem syn děvky s synem svobodné.
31 A tak, bratří, nejsmeť synové děvky, ale svobodné.

Kapitola 5.[editovat]

1 Protož v svobodě, kterouž Kristus nás osvobodil, stůjte, a nezapletejte se zase v jho služebnosti.
2 Aj, já Pavel pravím vám, že budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje.
3 A zase osvědčuji všelikému člověku, kterýž se obřezuje, že jest povinen všecken zákon naplniti.
4 Zbavili jste se Krista, kteřížkoli v zákoně ospravedlněni býti hledáte; vypadli jste z milosti.
5 My zajisté duchem z víry naděje spravedlnosti očekáváme.
6 Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale víra skrze lásku dělající.
7 Běželi jste dobře. Kdo vám překazil, abyste pravdy neposlouchali?
8 Neníť ta rada z toho, kterýž vás volá.
9 Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje.
10 Jáť mám naději o vás v Pánu, že nic jiného smýšleti nebudete; ale ten, kterýž kormoutí vás, trpěti bude soud, kdožť jest on koli.
11 Já pak, bratří, káži-li také obřízku, i pročež ještě protivenství trpím? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže.
12 Ó by také odřezáni byli, kteříž vás nepokojí.
13 Nebo vy v svobodu povoláni jste, bratří, toliko abyste pod zámyslem té svobody [nepovolovali] tělu, ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek.
14 Nebo všecken zákon v jednom slovu se zavírá, [totiž] v tom: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
15 Pakli se vespolek koušete a žerete, hleďtež, abyste jedni od druhých zkaženi nebyli.
16 Ale pravímť: Duchem choďte, a žádosti těla nevykonáte.
17 Nebo tělo žádá proti Duchu, a Duch proti tělu. Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné, tak abyste ne, což byste chtěli, to činili.
18 Jestliže pak Duchem vedeni býváte, nejste pod zákonem.
19 Zjevníť jsou pak skutkové těla, jenž jsou: Cizoložstvo, smilstvo, nečistota, chlipnost,
20 Modloslužba, čarování, nepřátelství, svárové, nenávisti, hněvové, dráždění, různice, sekty,
21 Závisti, vraždy, opilství, hodování, a těm podobné věci. Kteréž kdokoli činí, toť vám předpovídám, jakož jsem i prvé pravil, že království Božího dědicové nebudou.
22 Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost.
23 Proti takovýmť není zákon.
24 Nebo kteříž jsou Kristovi, ti [své] tělo ukřižovali s vášněmi a s žádostmi.
25 Jsme-liť Duchem živi, Duchem i choďme.
26 Nebývejme marné chvály žádostivi, jedni druhých popouzejíce, a jedni druhým závidíce.

Kapitola 6.[editovat]

1 Bratří, by pak byl zachvácen člověk v nějakém pádu, vy duchovní napravte takového v duchu tichosti, prohlédaje sám k sobě, abys i ty nebyl pokoušín.
2 Jedni druhých břemena neste, a tak plňte zákon Kristův.
3 Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí.
4 Ale díla svého zkus jeden každý, a tehdyť sám v sobě chválu míti bude, a ne v jiném.
5 Nebo jeden každý své břímě ponese.
6 Zdílejž se pak ten, kterýž naučení přijímá v slovu s tím, od kohož naučení béře, vším statkem.
7 Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.
8 Nebo kdož rozsívá tělu svému, z těla žití bude porušení; ale kdož rozsívá Duchu, z Duchať žíti bude život věčný.
9 Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.
10 A protož dokudž čas máme, čiňme dobře všechněm, nejvíce pak domácím víry.
11 Pohleďte, jaký jsem vám list napsal svou rukou.
12 Ti, kteříž chtějí tvární býti podlé těla, nutí vás, abyste se obřezovali, jedné aby protivenství pro kříž Kristův netrpěli.
13 Nebo ani sami ti, kteříž se obřezují, nezachovávají zákona, ale chtí, abyste se obřezovali, aby se tělem vaším chlubili.
14 Ale ode mne odstup to, abych se chlubil, jediné v kříži Pána našeho Jezukrista, skrze něhož jest mi svět ukřižován, a já světu.
15 Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale nové stvoření.
16 A kteřížkoli tohoto pravidla následují, pokoj [přijde] na ně a milosrdenství, i na lid Boží Izraelský.
17 Dále pak žádný mi nečiň zaměstknání, já zajisté jízvy Pána Ježíše nosím na těle svém.
18 Milost Pána Ježíše Krista s duchem vaším, bratří. Amen.

Starý zákon
GenesisExodusLeviticusNumeriDeuteronomium

JozueSoudcůRutI SamuelovaII SamuelovaI KrálovskáII KrálovskáI ParalipomenonII ParalipomenonEzdrášNehemiášEsterJob

ŽalmyPříslovíKazatelPíseň Šalamounova

IzaiášJeremiášPláč JeremiášůvEzechielDaniel

OzeášJoelAmosAbdiášJonášMicheášNahumAbakukSofoniášAggeusZachariášMalachiáš

Nový zákon
MatoušMarekLukášJanSkutky

ŘímanůmI KorintskýmII KorintskýmGalatskýmEfezskýmFilipenskýmKolossenskýmI TessalonicenskýmII Tessalonicenským

I TimoteoviII TimoteoviTitoviFilemonoviŽidům

JakubI PetrovaII PetrovaI JanovaII JanovaIII JanovaJudova

Zjevení