Bezděkova Bible/Tobiášova kniha

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kniha Tobiáš
Autor: František Serafinský Bezděka
Zdroj: Dostupné online.
Licence: PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Kniha Tóbijáš

V knize této předkládá se na Tobiášovi ušlechtilý příklad pobožnosti, kteréž on i v útrpných i libých věcech jakož k Bohu tak i k svým bližním dokazoval, a jak zármutky mnohými, když mu statek odjat a sám zajat byl, i oslepl, jsa zkušen, zase od Boha potěšen, maje sobě zrak navrácený, a vida jakož syna, když s nevěstou přišel, tak potom i hojnou rodinu jejich; jimž všechněm, umříti maje, požehnal i radu užitečnou podlé učení sv. proroků předložil.

Hlava 1.[editovat]

Tobiáš 1) skutků dobrých pilen byl; 2) modlářstvím ani v maličkosti své se neposkvrňoval, ale Pána Boha podlé nařízení jeho ctil; 3) manželku sobě pojal; 4) do Assyrie zajat jsa, a) na Pána Boha pamatoval, b) u Salmanasara milost měl; 5) Gabelovi v Ragesu peníze schovati dal; 6) za kralování Sennacheribova nuzným dobře činil; 7) u krále jsa obžalován, utíkáti musil, 8) po jehožto zamordování zase do Ninive ku svým se navrátil.

1 Tobiáš z pokolení a z města Neftalim, kteréžto jest na svrchní krajině galilejské nad Naassonem za cestou, kteráž vedena západ slunce, na levé straně majíc město Sefet.
2 Když byl jat Tobiáš za za dnův Salmanasara krále assyrského a veden do vězení, jsa u vězení, však proto cest i pravdy neopustil;
3 tak že všecko, což míti mohl, na každý den uděloval bratřím spolujatým ze svého pokolení.
4 A jakkoli z pokolení Neftalimova všech nejmladší byl, však proto nic dětinského nečinil v skutku.
5 Nebo tehdáž, když všickni chodili, aby se klaněli telatům zlatým, jež byl Jeroboam král israelský udělal, on Tobiáš sám toliko varoval se tovaryšstva těch všech;
6 ale chodíval do Jerusalema k chrámu božímu, a tu klaněl se Pánu Bohu israelskému, všecky první úrody své i desátky věrně obětuje,
7 tak že v třetím létě novověrcům a příchozím dával všecky desátky.
8 Ty věci i těm podobné vedlé zákona božího jsa pacholík mladý zachovával jest.
9 Ale když k mužským letům přišel, pojal sobě ženu jménem Annu z pokolení svého, a urodil z ní syna a nazval jej jménem svým,
10 jehožto ihned z dětinství jeho Boha se učil báti a zdržeti se od všelikého hříchu.
11 A tak když jat jsa přišel se synem svým i s ženou do města Ninive a se vším pokolením svým,
12 a když jiní všickni požívali pokrmův pohanských; sám toliko Tobiáš ostříhal duše své a nikdy neposkvrnil se v pokrmích pohanských.
13 A že pomněl na Pána Boha v celém srdci svém, protož dal mu Bůh milost před tváří Salmanasara krále,
14 a dal mu svobodu, aby šel kamžbykoli chtěl, maje moc a svobodu činiti, kteréžby koli věci chtěl.
15 I chodil jest po všech, kteříž byli u vězení, a dával jim napomenutí spasitelná.
16 I když přišel do Ragesu města medského maje sebou deset hřiven stříbra, kteréž mu byl král dal darem,
17 a vida v množství rodiny své Gabele, an chudý; dal mu pod zápisem stříbro prvé jmenované, neb byl z pokolení jeho.
18 Po mnohém pak čase, když umřel Salmanasar král a kraloval Sennacherib syn jeho místo něho, a syny israelské měl v mrzkosti před tváří svou;
19 tedy Tobiáš na každý den chodíval k přátelům svým Židům a těšil je a uděloval jednomu každému, jakž mohl ze statku svého:
20 lačné krmil, nahých přiodíval, mrtvé a zbité pilně pochovával.
21 Za tím, když se navracoval král Sennacherib z Židovstva, utíkaje před ránou, kterouž naň Bůh dopustil pro rouhání jeho, a rozhněvav se mnohé zmordoval ze synův israelských, Tobiáš pochovával těla jich.
22 To když pověděli králi, kázal ho zabiti a pobrati všecken statek jeho.
23 Ale Tobiáš se synem svým a s ženou utekl téměř nah a pokrýval se, neb mnozí milovali ho.
24 Potom pak po pěti a čtyřidceti dnech zabili jsou krále jeho vlastní synové;
25 i navrátil se Tobiáš do svého domu, a veškeren statek jeho jest jemu navrácen.

Hlava 2.[editovat]

Tobiáš 1) na slavnost letnic jísti maje, kázal pozvati nuzných; 2) od jídla vstav, Žida jednoho zabitého skryl a pak pochoval; 3) od sousedů svých pro to posměch snášel; 4) oslepl; 5) od Achiachara opatrován ; 6) cizích věcí žádostiv nebyl ; 7) i od své ženy posměchy snášel.

1 Potom pak když přišel den hodu božího, a oběd dobrý učiněn v domě Tobiášově,
2 řekl synu svému: Jdi a přiveď některého z pokolení našeho, bohabojného, ať hodují s námi.
3 A když byl odšel, vrátiv se pověděl otci svému, že jeden ze synův israelských zabitý leží na ulici. Tedy hned vstav rychle ze zástolí nechav oběda, lačen jsa k tomu tělu mrtvému přiběhl,
4 a vzav je na se nesl do domu svého tajné, aby, kdyžby slunce zašlo za horu, opatrně pochoval je.
5 A když tajně choval u sebe tělo zabité, jedl jest chléb s pláčem a bázní,
6 pomně na onu řeč, kterouž mluvil Pán Bůh skrze Amosa proroka: Dnové svátkův vašich obrátíť se v pláč a v kvílení.
7 A když slunce zašlo, šel a pochoval ho.
8 Tedy trestali ho všickni přátelé jeho řkouce: již pro takovou věc rozkázal byl král, aby tě zabili, a ledvas ušel smrti a opět pochováváš mrtvé.
9 Ale Tobiáš více se Boha boje nežli krále bral těla zabitá a tajně choval v domě svém, a o půl noci pochovával je.
10 To tak když činil, přihodilo se, že jeden den Tobiáš pochovával těla mrtvá i ustál byl, a domu přišed podlé stěny sebou vrh usnul.
11 A v tom usnutí lejna vlašťovčí horká jemu v oči z hnízda upadla, tak že ihned oslnul.
12 A toto pokušení proto naň dopustil Bůh, aby potomním lidem dán byl příklad trpělivosti jako i svatého Joba.
13 Nebo ačkoli hned od svého dětinství vždy se Pána Boha bál a přikázaní jeho zachovázal; však proto nezarmoutil se z toho, že naň rána slepoty přišla;
14 ale nepohnutelný v bázni boží trval, děkuje Pánu Bohu ze všeho po všecky dny života svého.
15 Nebo jako svatému Jobovi posmívali se králové utrhajíce jemu; tak tomuto rodičové a příbuzní jeho, dobrému posmívali se životu jeho řkouce:
16 Kdeže naděje tvá, pro kterou jsi almužny dával a mrtvé pochovával?
17 Ale Tobiáš žehral jim řka: Nemluvte tak;
18 nebo synové svatých lidí jsme a očekáváme onoho života, kterýž Bůh dá těm, ježto víry své nikdy nezrušují k němu.
19 Za tím Anna manželka Tobiášova na každý den chodila tkat plátna, a což mohla rukama svýma vydělati, živnost přinášela.
20 I přihodilo se, že kozelce přinesla domů;
21 kteréhožto když uslyšel Tobiáš, an bečí, řekl : Hleďte, ať není kradený! Dejte jej zase, čí jest; neboť nesluší nám ani jísti, ani dotýkati se něčeho kradeného.
22 K tomu žena jeho odpověděla rozhněvavši se a řekla: Zjevnětě naděje tvá zmařena a almužny tvé již se nyní okázaly.
23 Těmi slovy i jinými rmoutila ho.

Hlava 3.[editovat]

Tobiáš 1) v protivenství svém k Boha se obrátiv, vyznává a) jej býti spravedliva, b) sebe pak i s předky svými hříšna; 2) Sara dcera Raguelova tolikéž pohanění snáševši, Bohu se modlila, a) buď aby ji ze světa vytrhl, b) aneb pohanění odňal; 3) Buh obou dvou modlitby vyslyšel.

1 Tedy Tobiáš vzdechl a jal se modliti s pláčem řka:
2 Spravedlivý jsi Hospodine a všickni soudové tvoji pravíť jsou, cesty tvé všeckny jsou milosrdenství, pravda a soud.
3 A nyní Pane Bože rozpomeň se na mne a nemsti se nad hříchy mými, aniž zpomínej na hříchy mé aneb rodičův mých.
4 Nebo jsme neposlouchali tvých přikázaní; protož dáni jsme u vězení a rozptýlení i v smrt, i v rozprávku a pohanění všem národům, mezi kterýmižto rozptýlil jsi nás.
5 A nyní Pane velicíť jsou soudové tvoji; neb jsme nečinili vedlé přikázaní tvých a nechodili jsme upřímě před tebou.
6 Protož nyní, milý Pane, vedle vůle tvé učiniž se mnou milosrdí a kaž v pokoji vzíti ducha mého; lépetě mi zajisté umříti, nežli živu býti.
7 Téhož dne také přihodilo se, že Sara dcera Raguelova v městě medském, i ona také slyšela pohanění od děvky jedné otce svého,
8 že vdána byla za sedm mužův a Jábel jménem Asmodeus zdávil je ihned, jakž brzo vešli k ní.
9 A protož když za to hanění kárala tu děvku, odpověděla jí řkouc: At více neuzříme z tebe syna ani dcery na zemi, vrazednice mužův svých!
10 Zdali i mne chceš zamordovati, jakož jsi zamordovala sedm mužův? To Sara uslyševši vstala a šla do svrchního pokojíka domu svého a tři dni a tři noci nejedla ani nepila;
11 ale na modlitbě trvajíc s pláčem prosila Boha, aby od toho pohaněni byla osvobozena.
12 I stalo se dne třetiho, když dokonala modlitbu chválící Boha,
13 i řekla: Požehnané jest jméno tvé, Bože otcův našich, kterýžto, když rozhněváš se, milosrdenství učiníš a v čas zarmoucení hříchy odpouštíš těm, kteříž volají k tobě.
14 K tobě Pane Bože tvář svou obracuji, k tobě očí mých pozdvihuji
15 a prosím, milý Pane, aby z pohanění tohoto vysvobodil mne, aneb zajisté ze světa pojmi mne.
16 Ty víš Pane Bože, žeť jsem nikda muže nepožádala, ale čistou duši jsem zachovala tobě ode všeliké zlé žádosti.
17 Nikda jsem se nepřitovaryšila těm, ježto hrají, aniž jsem měla spolku s těmi, kteříž v lehkostech chodí.
18 Muže pak s bázní tvou a ne s chlipností přivolila jsem pojíti;
19 protož aneb já jsem byla nehodná jich, aneb snad oni mne důstojni nebyli, nebo snad muži jinému zachoval jsi mne.
20 Neníť zajisté na moci člověčí rada tvá;
21 ale totoť má za jistotu míti každý, kdož tobě slouží, že život jeho, ač zkušený bude, odplatu vezme, a bude-li v zármutku, zproštěn bude, a pakli bude v kázni, k milosrdenství tvému slušné bude přiveden.
22 Nebo ty nekocháš se v zatracení našem; nebo po bouři činíš utěšení, a po pláči a kvílení potěšení vléváš.
23 Budiž jméno tvé, Pane Bože israelský, požehnáno na věky!
24 V ten čas uslyšána jest modlitba obou dvou, Tobiáše a Sary před obličejem slávy nejsvětějšího Boha;
25 a poslán jest anděl boží Rafael, aby uzdravil oba dva, jichžto v jeden a týž čas modlitby obou před obličejem božím ohlášeny byly.

Hlava 4.[editovat]

Tobiáš stroje se umříti, syna svého povolal a napomenutí jemu učinil, aby 1) matku v poctivosti měl, 2) pobožnosti pilen byl, 3) skutky milosrdenství činil, 4) smilstva se vystříhal, 5) manželku z národu svého pojal, 6) mzdy nezadržoval, 7) bližním neškodil, 8) opilství se varoval, 9) podlé rady všecko dělal, 10) Pánu Bohu chvály a modlitby obětoval, 11) chudobou v pobožnosti sobě nepřekážel.

1 I když Tobiáš nadál se, že jest modlitba jeho uslyšena, aby měl umříti, povolal k sobě Tobiáše syna svého
2 a řekl mu: Slyš synu můj rady mé a slovo úst mých a je v srdci tvém jakožto silná založení zakládej.
3 Když Pán Bůh vezme duši mou, pochováš tělo mé a v poctivosti budeš míti matku svou po všecky dny života jejího.
4 A to vždy na paměti měj, jaká a kterak mnohá nebezpečenství trpěla v životě svém pro tě.
5 A když i ona doplní čas života svého, pochovej ji podlé mne.
6 Ve všech pak dnech tvých na mysli své měj Pána Boha a varuj se, aby nikdy nesvolil hříchu, a skrze to přestoupil přikázaní Boha našeho.
7 Ze statku svého dávej almužny a neodvracuj tváři své od chudého; neb tak se stane, že i od tebe nebudeť odvrácena tvář boží.
8 Jak nejvíce můžeš, tak buď milosrden.
9 Budeš-li míti mnoho, dávej hojněji, a pakli budeš míti málo, také i z mála rád uděluj;
10 nebo skrze to odplatu dobrou shromažďuješ sobě ke dni potřebnosti své.
11 Nebo almužna od všelikého hříchu i od smrti zprošťuje a nedopustí duši jíti do temnosti.
12 Doufání zajisté veliké bude almužna před tváří boží všem, kteříž ji činí.
13 Vystříhej se pilně synu můj od všelikého smilstva, a krom manželky své nikdy se nedopouštěj poznati hříchu.
14 Pýše nikda nedopouštěj, aby opanovala v tvém smyslu aneb v tvém slově; nebtě v ní počátek vzalo všeliké zatracení.
15 Kdožby koli u tebe něco dělal, ihned mu dej mzdu, a mzda dělnika tvého ať nikoli nezůstává u tebe.
16 Cožby nechtěl, aby tobě jiní činili, téhož ty nečiň jiným.
17 Chléb svůj s chudými a lačnými vždy jez a rouchem svým přiodívej nahé.
18 Chléb svůj a víno dávej při pohřbu spravedlivého a nejez ho, ani pij s hříšníky.
19 Radu svou vždy ber od moudrého.
20 Po všeliký čas chval Pána Boha a pros jeho, ať cesty tvé spravuje, a všecky rady tvé ať v něm zůstávají.
21 Oznamuji také tobě synu můj, že jsem dal deset hřiven stříbra, když jsi ještě byl nemluvňátkem, Gabelovi v Ragesu městě medském, a list jeho aneb zápis mám u sebe;
22 a protož postarej se, kterakby k němu dojda vzal od něho prvé řečený počet stříbra a navrátil jemu list jeho.
23 Neboj se můj synu; ačkoli chudý život vedeme, ale mnoho dobrého míti budeme, jestliže se báti budeme Pána Boha a jestliže varovati se budeme každého hříchu a budeme-li dobře činiti.

Hlava 5.[editovat]

I. Tobiáš mladý ohlásiv se otci v poslušenství a vzav od něho zápis, 1) hledal tovaryše do Ragesu, nalezl Rafaele, 2) k otci svému jej přivedl. 3) Otec vyptav se na rod Rafaelův, 4) a omluviv se jemu, 5) smlouvu s ním o mzdu učinil, 6) syna svého s ním na cestu vypravil. II. Matka pro odchod syna svého plačící od Tobiáše potěšena.

1 Tedy odpověděl Tobiáš otci svému řka: Všecky věci, které jsi mi přikázal, učiním otče,
2 ale kterak doptám se stříbra toho, nevím. On o mně nic neví, a já jeho také neznám. Které znamení dám mu? Ale ani cesty, kudybych tam měl jíti, neznám.
3 Tehdy otec jeho odpověděl a řekl: List zajisté jeho u sebe mám, kterýžto když jemu okážeš, ihned navrátí peníze.
4 Ale vyjda nyní poptej sobě nějakého věrného muže, ježtoby s tebou šel z nájmu, aby dokavadž jsem ještě živ, vzal to stříbro,
5 Tedy vyšed Tobiáš 'nalezl mládence krásného, an podpásav 'se stojí, a jako hotového jíti na cestu.
6 A nevěda žeby anděl boží byl, pozdravil ho a řekl: Odkud tebe máme dobrý mládenče ?
7 A on odpověděl: Ze synův israelských jsem jeden. Vece jemu Tobiáš: Znáš-li cestu, kteráž vede do Ragesu města medského?
8 Jemužto odpověděl : I já znám a po těch cestách často jsem chodil, a bydlel jsem u Gabele bratra našeho, kterýž bydlí v Ragesu městě Medských, kteréžto položeno jest na hoře Ekbatana.
9 Je mužto Tobiáš vece: Počkej na mne tuto maličko, prosím, až půjdu a povím tyto věci otci mému.
10 I všed Tobiáš pověděl jest všecky tyto věci otci svému, kterémžto podiviv se otec prosil, aby všel k němu.
11 I všel jest k němu a pozdravil ho řka: Radost budiž tobě vždycky.
12 Vece Tobiáš: Jakátě mi radost, poněvadž v temnostech sedím a světla nebeského nevidím ?
13 Jemužto vece mládenec: Mejž silnou naději, že tudiž vskoře budeš uzdraven od Pána Boha.
14 I vece mu Tobiáš: Budeš-li moci dovésti syna mého ke Gabelovi do Ragesu města medského? A když se navrátíš, zaplatím tobě mzdu tvou.
15 I řekl mu anděl: Jáť dovedu ho i zase zdráva k tobě přivedu.
16 Jemužto Tobiáš odpověděl: Prosím tebe, pověz mi, z které jsi ty čeledi aneb z kterého pokolení.
17 Jemužto anděl Rafael odpověděl: Na rod-li se ptáš posla, čili toliko na posla, kterýžby šel se synem tvým?
18 Ale abych snad starostliva tebe neučinil: jáť jsem Azariáš Ananiáše velikého syn.
19 Odpověděl Tobiáš: Z velikéko jsi ty rodu; ale prosím nehněvej se, že jsem chtěl zvěděti rod tvůj.
20 Tedy vece mu anděl: Jáť ve zdraví povedu syna tvého tam a zase zdráva tobě přivedu.
21 A Tobiáš odpověděv vece: Jdětež šťastně, Pán budiž s vámi a anděl jeho provodiž vás!
22 Tedy připravivše všecky věci, kteréž měli nésti s sebou na cestu, požehnav Tobiáš otce svého i matku svou, i šla jsta oba spolu.
23 A když šla, jala se mátě jeho plakati a říci: Hůl podpory starosti naší vzal jsi a poslal jsi od nás.
24 Nestálotě to stříbro zaň, pro kteréž jsi ho poslal.
25 Dostitě nám bylo na naší chudobě, a za bohatství jsme to počítali, že jsme viděli syna našeho před sebou.
26 I řekl jí Tobiáš: Neplačiž, zdráv přijde syn náš tam a zdráv navrátí se k nám a oči tvé uzříť jej.
27 Věřím tomu zajisté, že anděl dobrý provodí ho a spůsobí dobře všecky věci, kteréž bude míti činiti, tak že s radostí navrátí se k nám.
28 To uslyševši přestala matka plakati i ukojila se.

Hlava 6.[editovat]

I. Tobiáš s Rafaelem k řece Tigrisu přišed a rybu, kteráž z řeky vyskočila, z rozkazu Rafaelova lapiv, ji roztrhl, srdce, jatra a žluč z ní schoval, a k čemuby toho užíti měl, ukazuje. II. Rafael napomíná ho, aby sobě Saru dceru Raguelovu za manželku pojal, a že jemu dána bude v doufání ho ustanovuje i jakby ďábelství od ní zapuzeno býti mělo, jemu naučení dává.

1 I bral se jest Tobiáš a psík za ním běžel, i zůstal prvním noclehem u řeky Tigrisu.
2 1 vyšel, aby sobě umyl nohy; a ai, ryba veliká připlynula , aby jej pozřela;
3 jížto se užas Tobiáš zkřikl hlasem velikým řka: Pane, pomoz mi, neb se obořila na mně ryba!
4 I vece jemu anděl: Ujmi ji za plytvu a táhni ji k sobě. To když učinil, vytáhl ji na sucho a jala se metati před nohama jeho.
5 Tedy vece jemu anděl : Vykuchej tu rybu a vyňma srdce její i jatra i žluč schovej u sebe; nebo ty věci jsou potřebné i k lékařství užitečné.
6 To když učinil, díl té ryby upekli a vzali s sebou na cestu, a ostatek nasolili, což jim mohlo stačiti, dokavadžby nepřišli do Ragesu města medského.
7 Tedy Tobiáš otázal se anděla a řekl jemu: Prosím tebe Azariáši bratře, aby mi pověděl, k čemu se hodí ty věci z ryby, kteréžs mi kázal schovati?
8 Odpověděv andél řekl jemu: částka srdce rybího, když vložíš na uhlí, dým ten zahání všecko pokolení ďábelské, buďto od muže buďto od ženy, tak že více nepřistoupí k nim;
9 a žluč hodí se k pomazání očí, na kterýchžby bylo bělmo, a uzdraveny budou.
10 I vece jemu Tobiáá: Kde chceš, abychom byli hospodou ?
11 Odpověděv anděl vece : Jestiť zde muž Raguel, příbuzný tvůj i z pokolení tvého, a tenť má dceru jménem Sáru a nemáť žádného jiného, ani syna, ani dcery, kromě jí.
12 Tobě má se dostati veškeren statek jeho a musíš ji vzíti sobě za manželku.
13 Protož prosiž za ni otce a dá ji tobě za manželku.
14 Tedy odpověděl Tobiáš a řekl: Slyším, že měla sedm mužův a zemřeli; nébrž i to slyším, že ďábel zdávil je.
15 Protož bojím se, aby snad i mně téhož se nepřihodilo; a jsa jedinký rodičům mým uvedlbych s žalostí starost jich do hrobu.
16 Tedy anděl Rafael vece mu : Slyš mne, já tobě povím, kteříž jsou ti, ježto nad nimi ďábel má moc.
17 Ti zajisté, kteříž v manželstvo tak vcházejí, že Boha od sebe i ze své duše zapuzují, a v své chlipnosti aby měli tak svobodu jako kůň a mezek, v nichžto není rozumu; nad takovýmiť ďábel má moc.
18 Ale ty, když pojmeš ji a vejda k ní do pokojíku, za tři dni zdrž se od ní; a nic jiného nebudeš působiti jedině Bohu modliti se s ní.
19 A v tu noc první vrziž na uhlí játra rybí, a zahnáno bude ďábelství;
20 a v druhou noc připuštěn budeš k spojení svatých praotcův;
21 třetí pak noc požehnání nabudeš, aby synové zdraví rodili se z vás bez nedostatku.
22 A když pomine třetí noc, vezmeš pannu s bázní boží více pro plod nežli pro chlípnost, aby v semeni Abrahamově požehnání sobě i synům svým obdržel.

Hlava 7.[editovat]

I. Tobiáš s Raguelem přišed do Ekbatany 1) do domu Raguelova uveden, 2) s ním se známil. 3) přívětivě a ochotně přijat, 4) Raguele za dceru jeho Sáru žádal. II. Raguel připomenuv jemu nejprve předešlých sedmi zeťů svých smrt, a) dceru svou jemu za manželku dal, b) požehnání jim od Boha žádal, c) smlouvu svadební sepsal, d) Tobiášovi a Saře jiný pokoj připraviti poručil.

1 I přišli jsou k Raguelovi, a přijal je Raguel s radostí,
2 A pohleděv na Tobiáše Raguel řekl jest Anně manželce své : Ai, kterak velmi podobný jest mládenec tento k synovci mému!
3 A když to pověděl řekl: Odkud jste mládenci, bratří naši? A oni odpověděli: Z pokolení Neftalimova jsme, z vězňův, kteříž jsou v Ninive.
4 I vece jim Raguel : Znáte-li Tobiáše bratra mého? Kteřížto mu řekli: A my známe!
5 A když mnohé dobré věci vypravoval o něm, řekl jest anděl k Raguelovi : Tobiáš, na kteréhož se tážeš, jestiť otec tohoto mládence.
6 To Raguel uslyšev šíje Tobiášovy se chopil i počal ho celovati, a drže se jeho šíje s pláčem
7 řekl: Požehnání budiž tobě synu můj: nebo dobrého a ctného muže jsi syn.
8 V tu dobu Anna manželka jeho i Sara také slyšíce tu řeč počaly slzeti.
9 A když jsou spolu rozmlouvali, kázal Raguel zabíti skopce a připraviti hody. I když jich pobízel, aby sedli za stul,
10 řekl Tobiáš: Tutoť já dnes nebudu píti ani jísti, až prosbu mou uslyšíš a až mi slíbíš dáti Sáru dceru svou.
11 To slovo uslyšev Raguel ulekl se věda, co se bylo přihodilo oněm sedmi mužům, kteříž vešli k ní; i jal se obávati, aby i tomuto téhož se nepřihodilo. A když sám v sobó mysle dlouho pochyboval a nedal žádné odpovědi Tobiášovi,
12 řekl mu anděl: Neboj se dáti dcery své jemu; nebo tomuto bojícímu se Boha usouzena jest za manželku dcera tvá, a protož jiný nemohl jí míti.
13 Tedy vece Rauel: Nepochybuji, že Bůh modlitby mé a slzy propustil před obličej svůj;
14 věřím také, že i Bůh spůsobil to, že jste vy přišli ke mně, aby tato spojena byla příbuznosti své vedle zákona Mojžíšova; protož nyní nepochybujž, ale jist buď, že ji tobě dám.
15 A ujav pravou ruku dcery své dal ji v pravici Tobiášovu řka: Bůh Abrahamův, Bůh Isakův a Bůh Jakobův budiž s vámi a on sám spojiž vás a naplniž požehnání své nad vámi.
16 A v tu dobu vzavše list učinili zápis manželstva,
17 a potom teprv hodovali chválíce Boha.
18 Tedy Raguel povolav k sobě Anny manželky své přikázal jí, aby připravila jiný zvláštní pokoj;
19 do něhožto když uvedla Saru dceru svou, ona plakala.
20 I řekla jí: Silnou naději měj dcero má. Pán nebeský dejž tobě radost za zármutek, kterýž jsi dříve trpěla.

Hlava 8.[editovat]

I. Tobiáš všed se Sarou do pokojíka, a) srdce rybí a játra na uhlí vložil, b) ďábelství zapudil, c) Pánu Bohu se modlil, d) od smrti zachován. II. Raguel dověděv se, že Tobiáš živ zůstal, 1) Pána Boha z toho chválil, 2) hrob zametati rozkázal, 3) svadbu Tobiášovi učinil.

1 A když bylo po večeři, uvedli k ní mládence.
2 Tedy rozpomenuv se Tobiáš na řeč andělovu vyňal z tobolky své částku jatr rybích a vložil ji na uhlí živé.
3 A anděl Rafael ujav ďábla svázal ho na poušti svrchní egyptské.
4 Tedy počal napomínati panny své Tobiáš a řekl jí: Sáro vstaň a modleme se Pánu Bohu dnes, zítra a po zejtřku; nebo po tyto tři noci s Pánem Bohem se spojujeme; a když bude po třetí noci, v našem budeme manželstvě.
5 Synové zajisté svatých lidi jsme a nemáme se tak spojiti jako pohané, ježto neznají Boha.
6 A vstavše spolu modlili se Bohu snažně, aby zdraví dáno bylo jim.
7 I řekl Tobiáš: Pane Bože otcův našich! chvalte tebe nebe i země i moře i studnice i řeky i všecka stvoření tvá, kteráž v nich jsou.
8 Ty jsi stvořil Adama ze země a dal jsi jemu pomocnici Evu.
9 A nyní Pane, ty víš, že ne pro smilstvo pojímám sestru svou za manželku ,ale pro samý toliko plod potomní, v němž by bylo chváleno jméno tvé na věky věkův.
10 Sara také modlila se řkouc: Smiluj se nad námi, smiluj se nad námi, Pane Bože, a dejž, abychom se oba ve zdraví sstarali.
11 I stalo se, když bylo při prvním kuropění, kázal Raguel zavolati služebníkův svých, a šli s ním spolu, aby vykopali rov.
12 Domníval se zajisté, že se jemu též přihodí, jako i jiným sedmi mužům, kteříž vešli k ní.
13 A když byl rov připraven, vrátiv se Raguel k manželce své řekl jest jí:
14 Pošli jednu z děvek svých, ať zví, umřel-li jest Tobiáš, abych jej přede dnem pochoval.
15 A ona poslala jednu z děvek svých, kterážto všedši do pokoje nalezla je živé a zdravé, ani spolu spí.
16 A navrátivši se pověděla dobrou novinu, pro nižto vzdávali chválu Pánu Bohu Raguel a Anna manželka jeho
17 řkouce: Chválu vzdáváme tobě, Pane Bože israelský, že se nepřihodilo nám tak, jakož jsme bojíce se domnívali;
18 učinil jsi zajisté s námi milosrdenství své veliké a zahnal jsi od nás nepřítele ďábla, kterýž nás rmoutil,
19 a smiloval jsi se nad dvěma jedinýma. Dejž jim Hospodine, ať pilněji chválí tvou svatou milost a obětují obět k chvále tvé a k svému spasení, aby poznali všickni pohané, že jsi ty sám Bůh nade vší zemí.
20 To řek ihned kázal Raguel služebníkům svým rov zařítiti prstí, kterýž byli vykopali, dříve nežli by byl den.
21 A manželce své řekl, aby udělala hody svadební a připravila všecko, coby bylo při pokrmích potřebí na cestu.
22 Dvě také krávě tučné a čtyři skopce kázal zabíti a nastrojiti hody všem sousedům svým i všem přátelům.
23 I zavázal jest slibem Raguel Tobiáše, aby pobyl u něho za dva tédny.
24 A ze všeho zboží, kterýmž vládl Raguel, postoupil polovici Tobiášovi a učinil také tento zápis, aby i druhá polovice statku pozůstalá po smrti jeho dostala se v moc Tobiášovi.

Hlava 9.[editovat]

I. Tobiáš poslal Rafaele ku Gabelovi pro peníze. II. Rafael vzav peníze přijel s Gabelem na svadbu.

1 Tehdy Tobiáš zavolal k sobě anděla, kteréhož mněl, že jest člověk, a řekl mu: Azariáši bratře, prosím, aby poslechl řeči mé.
2 Bych sebe sama dal tobě za služebníka, neučiním hodné odměny, ani dosti za tvá dobrodiní;
3 avšak prosím tebe, aby pojma sebou hovada a služebníky bral se ke Gabelovi do Ragesu města medského, vrať mu list zápisní jeho a vezmeš od něho peníze, totiž deset hřiven stříbra, a pros ho, ať přijde na mou svadbu.
4 Ty zajisté víš, že počítá dny mne očekávaje otec můj, a jestliže dlíti budu jedním dnem více, zarmoutí se duše jeho.
5 A teď v pravdě vidíš, kterak mne zavázal slibem Raguel, jehož žádosti potupiti nemohu.
6 Tedy Rafael pojav s sebou čtyři služebníky Raguelovy a dva velbloudy bral se do Ragesu města medského. A doptav se Gabele, dal mu zápis jeho a vzal všecky peníze.
7 A pověděl mu o Tobiášovi synu Tobiáše starého všecky věci, které se daly, prose ho, aby s ním šel na svadbu jeho.
8 A když Gabel povoliv přišel do domu Raguelova, nalezl Tobiáše, an sedí za stolem; a vstav rychle ze zástolí, políbili se vespolek. I zaplakav Gabel dal jemu požehnání
9 řka: Požehnejž tebe Pán Bůh israelský; nebo jsi ty syn muže předobrého, spravedlivého, bohabojného a v almužnách štědrého;
10 i na manželku tvou ať jest dáno požehnání, i na rodiče vaše:
11 abyste viděli syny vaše i syny synův vašich až do třetího a čtvrtého pokolení, a budiž símě vaše požehnáno od Boha izraelského, kterýž kraluje na věky věkův.
12 A když všichni řekli: Staň se tak, přistoupili jsou všickni k hodování; ale s bázní boží svadební strojili hody.

Hlava 10.[editovat]

1) Tobiáš s manželkou svou zarmouceni byli pro syna; 2) Tobiáš mladý Raguele za propuštění žádá; 3) Raguel nemoha déle zdržeti Tobiáše propustil ho i s dcerou svou.

1 A když tak meškal Tobiáš navrátiti se domů pro svadbu, pečoval otec jeho Tobiáš starý řka: I proč tak dlouho mešká přijíti syn můj i zdali jest tam staven ?
2 Snad Gabel umřel a není, kdoby mu dal peníze ?
3 I jal se teskliti příliš, on i Anna manželka jeho s ním, i počali oba dva plakati, protože v den určený nenavrátil se syn jejich k nim,
4 A zvláště matka jeho bez přestání plakala řkouc: Běda mně, synu můj, i proč jsme tě pustili na dalekou cestu, jenž jsi byl světlo očí našich, hůl starosti naší, potěšení života našeho, naděje potomního rodu našeho.
5 Všecky věci v tobě samém majíce neměli jsme tebe pustiti od sebe.
6 Jížto pravil Tobiáš : Mlč a nermuť se, zdravte syn náš, nebtě dosti věrný muž, s kterýmž jsme ho poslali.
7 Ale ona žádným spůsobem nemohla se upokojiti; ale na každý den vybíhajíc hleděla vůkol a obcházela po cestách, kterýmiž nadála se, že tudy půjde, aby zdaleka uzřela jeho, mohlo-liby to býti, kdyby se zase bral.
8 Raguel pak namlooval zeti svému řka: Pobuď zde, a jáť pošli posla k Tobiášovi k otci tvému, že jsi zdráv.
9 Jemužto odpověděl Tobiáš: Já vím, že otec můj i matka má nyní počítají dny a rmoutí se duše jich v nich.
10 A když mnohými řečmi prosil Raguel Tobiáše, a on jemu nižádným spůsobem nechtěl svoliti, dal jemu Sáru a polovici všeho statku svého, polovici služebníkův, děvek, polovici skotů, velbloudův, krav i peněz mnoho, a zdravého a veselého pustil od sebe
11 řka: Anděl boží svatý budiž na cestě vaší a dovediž vás ve zdraví, abyste nalezli všecky věci pravé u rodičův vašich a abych pohleděl očima svýma na syny vaše, prvé nežli umru.
12 Tedy rodiče ujavše dceru svou Sáru políbili ji a propustili, aby šla,
13 napomínajíce ji, aby ctila testi své a aby milovala muže svého, čeládku aby spravovala, dům aby ošetřovala a sebe samu aby zachovala bez žaloby.

Hlava 11.[editovat]

1) Tobiáš přibližuje se k Ninive, a) nechav Saru pozadu b) sám s Rafaelem napřed šel; 2) Rafael jemu připomenul, coby s tou žlučí činiti měl; 3) Tobiáš starý s manželkou svou a) s radostí je přivítal, b) k zraku zase přišel, c) Boha chválil, d) nevěstu svou přivítal, e) svadbu synu svému učinil.

1 A když zase se navracovali, přišli k Chararanu, jenž jest u prostředku cesty proti Ninive, jedenáctého dne.
2 Tedy řekl anděl: Bratře Tobiáši! víš, kteraks opustil otce svého.
3 Protož, zdá-liť se, pojďme napřed a poznenáhlu ať za námi jde čeládka s manželkou tvou i s dobytkem.
4 A když se to líbilo, aby šli na před, řekl Rafael k Tobiášovi : Vezmiž sebou žluč rybí, neboť bude potřebná. I vzal Tobiáš tu žluč a brali se na před.
5 Matka pak jeho Anna seděla na každý den u cesty na vrchu hory, s kteréž mohla spatřiti daleko.
6 I když s toho místa vyhlédala, již-liby šel, uzřela je zdaleka a ihned poznala, že syn její jde, a běžíc domů pověděla muži svému řkouc: Ai, již zde syn tvůj.
7 I řekl jest Rafael k Tobiášovi: Jak brzo vejdeš do domu svého, ihned pomodli se Pánu Bohu svému a poděkuje jemu, přistoupíš k otci svému a políbíš jej,
8 a ihned pomažiž očí jeho touto žlučí rybí, kterouž neseš s sebou. Věz zajisté, že ihned otevrou se oči jeho a uzříť světlo nebeské otec tvůj a pohledě na tebe radovati se bude.
9 Tedy předběhl psík, kterýž s nimi byl na cestě, nejprv domů, a jako posel předběh ocasem vrtě radoval se.
10 Tedy vstav otec slepý, počal chutně jíti urážeje se v nohy a dav služebníku ruku, aby jej vedl, vyšel v cestu synu svému,
11 a přijav jej políbil ho s manželkou svou a jali se plakati pro radost.
12 A když pomodlili se Bohu a poděkovali, seděli spolu.
13 Tedy vzav Tobiáš žluč rybí, pomazal oči otce svého
14 a ponechal tak jako téměř za půl hodiny. I počalo bělmo s očí jeho jíti jako mázdřička vaječná.
15 A ujav ji Tobiáš strhl s očí jeho a ihned zrak přijal.
16 I chválili Pána Boha, on i manželka jeho a všickni, kteříž znali ho.
17 Tobiáš pak řekl: Chválím tě Pane Bože israelský a děkuji tobě, že jsi ty mne potrestal a ty jsi mne uzdravil, a ai, já teď vidím Tobiáše syna svého.
18 Po sedmi pak dnech přišla i Sara žena syna jeho i všecka čeleď i dobytek ve zdraví, i velbloudové, i peníze veliké po ženě přineseny jsou, i také ty peníze, kteréž byl vzal od Gabele.
19 I rozprávěl Tobiáš rodičům svým všecka dobrodiní boží, která učinil s ním skrze tohoto člověka, kterýž ho vedl.
20 Tedy přišli Achior a Nabat přátelé Tobiášovi radujíce se s ním ze všech dobrých věcí, kteréž Bůh učinil při něm.
21 A za sedm dní hodujíce všickni s radostí velikou veselili se.

Hlava 12.[editovat]

1) Tobiáš se synem svým rozmlouvajíce o zaplacení Rafaelovi, umínili jemu polovici dáti toho, což přineseno bylo; Rafael povolav jich, tajně oznámil jim, kdoby byl; 3) Tobiáš se synem svým ulekl se; 4) Rafael je potěšiv a k oslavování Boha napomenuv od nich odšel

1 Tedy povolal k sobě Tobiáš syna svého a řekl mu: Co můžeme dáti muži tomuto svatému, kterýž chodil s tebou?
2 Odpověděv Tobiáš vece otci svému: Otče, kterou mzdu dáme jemu, aneb co hodné může býti za jeho dobrodiní.
3 Mne vedl a zase přivedl ve zdraví, peníze od Gabele on vzal, ženu mi spůsobil a ďábelství od ní on zahnal, radost rodičům jejím skrze to učinil, mne od pohlcení ryby vysvobodil a tobě zrak navrátil, že vidíš světlo nebeské, a všemi dobrými věcmi skrze něho naplněni jsme. Protož co jemu za to hodného budeme moci dáti?
4 Ale prosím tebe, otče můj, aby prosil ho, zdaliby snad chtěl vzíti polovici všech věcí, kteréž přineseny jsou.
5 Tedy povolavše ho otec a syn vedli se s ním na stranu soukromě a počali ho prositi, aby ráčil vzíti polovici všech věcí, kteréž přinesli.
6 Tedy pověděl jim tajně: Chvalte Pána Boha nebeského a přede všemi živými vyznávejte ho; nebotě učinil s vámi milosrdenství své.
7 Tajnou věc zajisté královu tajiti dobřetě; ale skutky boží oznamovati a vypravovati poctivé a slušné.
8 Dobrátě modlitba s postem a s almužnou. více nežli poklady zlaté shromážďovati;
9 nebo almužna od smrti vysvobozuje a onatě, ježto čistí hříchy a činí, že člověk nalezá život věčný;
10 ale kteříž činí hřích a nepravost, vrahové jsou své duše.
11 Protož oznámím vám pravdu a neskryji před vámi tajné řeči.
12 Když jsi se modlíval s pláčem a pochovával mrtvé, nechávals oběda svého a tajně choval jsi mrtvé u sebe ve dne a v noci jsi pochovával je; jáť jsem obětoval modlitby tvé Pánu Bohu.
13 A že jsi byl vzácný u Boha, protož potřebí bylo, aby pokušení zkusilo tebe,
14 A nyní poslal mne Pán Bůh, abych tě uzdravil a Saru manželku syna tvého od dábelství vysvobodil;
15 já zajisté jsem Rafael anděl jeden ze sedmi, kteříž stojíme před Pánem Bohem.
16 A když to uslyšeli, ulekli se a třesouce se padli na zemi na tváře své.
17 I řekl jim anděl: Pokoj vám, nebojte se;
18 neb když jsem byl s vámi, skrze vůli boží zajisté byl jsem, jeho chvalte a jemu děkujte.
19 Zdálo se zajisté vám, že jsem s vámi jedl a pil; ale já pokrmu a nápoje nevídaného, kterýž od lidí nemůž vidín býti, požívám.
20 Protož jižtě čas, abych se navrátil k tomu, kterýž mne poslal; ale vy chvalte Hospodina a vypravujte všecky divné věci jeho.
21 A když to pověděl, zmizel před očima jich, a více jeho viděti nemohli,
22 Tedy leževše na zemi tváří za tři hodiny, chválili jsou Pána Boha, vstavše vypravovali všecky divné věci.

Hlava 13.[editovat]

Tobiáš starý píseň složiv vypravuje v ní 1) o spravedlnosti a milosrdenství božím; 2) lidu israelského k oslavování Boha napomíná; 3) prorokuje a) o pomstách božích nad Jerusalemem, b) o uvedení pohanů do církve, c) o vzdělání Jerusalema.

1 Tedy Tobiáš starý otevřev ústa svá chválil jest Boha řka: Veliký jsi Pane na věky a po všecky věky království tvé;
2 nebo ty tresceš a uzdravuješ, uvodíš do pekla aneb do hrobu a zase vyvodíš, a není kdoby vyvaroval se moci tvé.
3 Chvalte Hospodina synové israelští a před obličejem národův vyznávejte ho;
4 nebo prototě rozptýlil vás mezi národy, kteříž neznají Boha, abyste vy vypravovali divné věci jeho a je naučili, že není jiný Bůh všemohoucí krom něho.
5 Ontě trestal nás pro nepravosti naše a onť vysvobodí nás pro milosrdenství své.
6 Protož pohleďte, které věci učinil s námi, a s bázní i se strachem vyznávejte se mu a krále věkův povyšujte v skutcích vašich.
7 Ale já v zemi vězení mého vyznávati se budu mu, nebo okázal velebnost svou nad lidem hříšným.
8 Protož obraťte se hříšníci a čiňte spravedlnost před Hospodinem věříce, že učiní s vámi milosrdenství své.
9 Ale já i duše má veseliti se budeme.
10 Chvalte Pána Boha všickni volení jeho, čiňte dny veselé a vyznávejte se jemu.
11 Jerusaleme, město boží, trestal tě Bůh v skutcích rukou svých.
12 Vyznávej se Pánu Bohu v dobrých věcech svých a chval Boha věkův, ať zase vzdělá v tobě stánek svůj, a aťby přivedl zase k tobě všecky vězné, aby se radoval po všecky věky věkův.
13 Světlem jasným stkvíti se budeš a všecky končiny země klaněti se budou tobě.
14 Národové zdaleka k tobě přijdou a dary nesouce klaněti se budou Pánu Bohu v tobě a zemi tvou v svatosti míti budou.
15 Jméno zajisté veliké vzývati budou v tobě.
16 Zlorečeniť budou, kteřížby pohrzeli tebou, a potupeniť budou všickni, kteřížby se rouhali tobě, a požehnáni budou ti, kteříž budou vzdělávati tě;
17 a ty radovati se budeš v synech svých, nebo všickni požehnáni budou a skromážděni budou ku pánu Bohu.
18 Blahoslaveni všickni, kteříž milují tě a kteříž radují se nad pokojem tvým.
19 Duše má chváliž Hospodina, nebotě vysvobodil Jerusalem město své svaté ze všech zámutkův jeho Pán Bůh náš.
20 Blaze mně bude, pozustanou-li ostatkové semene mého, aby pohleděli na jasnost aneb na slávu jerusalemskou.
21 Brány jerusalemské udělány budou z drahého kamene, ze safiru a ze smaragdu, a všecky zdi jeho vůkol z kamene drahého;
22 a ulice jeho podlaženy budou kamenem bílým a čistým, a po ulicích jeho zpívati budou Alleluja.
23 Požehnaný Pán Bůh, kterýž povýšil jej (totiž Jerusalem), aby bylo nad ním království jeho na věky věků. Amen

Hlava 14.[editovat]

I. Tobiáš starý umříti maje a syna svého k sobě povolav napomíná ho, aby se z Ninive do země medské odstěhoval. II. Předpovídá jemu 1) o zkažení Ninive, 2) o zajetí lidu israelského, 3) o navrácení se jeho, 4) o navrácení se pohanů k Bohu. III. Napomíná ho při tom i k tomu, aby a) přikázaní božích ostříhal, b) poctivě jeho i matku svou pochoval. IV. Příklady některými jemu ku pobožnosti sloužil. V. Umřel i Anna manželka jeho. VI. Tobiáš mladý odstěhoval se do Ekbatany a tam umřel.

1 A tak dokonány jsou řeci Tobiášovy. Pak Tobiáš po otevření zraku byl živ let čtyřidceti a dvě, a viděl syny vnukův svých.
2 A když vyplnil let sto a dvě, pochován jest poctivě v městě Ninive.
3 Neb když byl v padesáti a šesti letech zrak potratil, a když byl v šedesáti letech zase nabyl jej.
4 Ostatek pak íasu života jeho v radosti byl a s dobrým prospěchem v bázni boží bral se na onen svět v pokoji.
5 A v tu hodinu, když měl umříti, zavolal k sobě Tobiáše syna svého a sedm synův jeho, vnukův svých, i řekl jim:
6 Blízkoť bude zkažení města Ninive; neboť nepochybí slovo boží a bratří naši, kteřížto rozptýleni jsou ze země israelské, navrátí se do ní;
7 a všeliká země zpustlá naplněna bude, a chrám boží, kterýž vypálen jest v něm, opět ustaven bude, a tu se navrátí všickni, kteříž se bojí Boha.
8 A pohané opustí modly své a přijdou do Jerusalema a bydliti budou v něm;
9 a radovati se budou v něm všickni králové země klanějíce se Bohu israelskému.
10 Protož slyštež synové moji otce vašeho, Služte Pánu Bohu v pravdě a pilně ptejte se, abyste činili ty věci, kteréž se jemu líbí;
11 a synům vašim přikažte, ať činí spravedlnosti a almužny, ať pomní na Pána Boha a chválí jeho na všeliký čas v pravdě a ve všeliké moci jeho.
12 Protož nyní synové uposlechněte mne a nebývejte zde; ale v kterýžkoli den pochováte matku svou se mnou v hrobě jednom, ihned strojte se, abyste šli odsud;
13 vidím zajisté, že nepravost města tohoto konec učiní jemu.
14 I stalo se po smrti matky jeho, že šel Tobiáš pryč z Ninive s manželkou svou a se syny i se syny synův svých a navrátil se k testům svým.
15 A nalezl je ve zdraví, v starosti dobré, a péči o ně měl, a on zavřel oči jich a veškeren statek domu Raguelova on vzal i viděl páté pokolení, syny synův svých.
16 A když vyplnil let devadesáte devět v bázni boží s radostí, pochovali ho.
17 Veškeren pak rod jeho i všeckno příbuzenství v dobrém životě v svatém obcování trvalo, tak že byli milí Bohu i lidem i všem, kteříž bydlili v zemi.

Dle sedmdesáti vykladačův[editovat]

1 Kniha o věcech Tobiáše syna Tobiela, syna Ananiele, syna Aduele, syna Gabaele, ze semene Asaelova, z pokolení Neftalimova;
2 kterýžto za dnův Salmanasara krále assyrského zajat byl z Tisbe, jenž jest krajina po pravé straně toho města, kteréž slove vlastně Neftalim (pro rozdíl, že i pokolení jedno tak nazváno bylo) v Galilei, nad pokolením Asserovým.
3 Já Tobiáš chodil jsem cestami pravdy a spravedlnosti, po všecky dny života svého milosrdenství mnohá čině bratřím svým a národu svému, těm, kteříž se mnou byli přišli do krajiny assyrské do Ninive.
4 Nebo když jsem byl v krajině své, v zemi israelské, ještě mládenec jsa, všecko pokolení Neftalima otce mého odstoupilo od domu (t. chrámu božího) jerusalemského, kterýž zvolen byl ze všech pokolení israelských,
5 aby tam obětovala všecka pokolení, kdež posvěcen a vzdělán byl chrám stánku Nejvyššího, aby trval až do všech pronárodů na věčnost. (Ř. věků.) A když všecka pokolení, kteráž se též byla odvrátila, obětovala Baalovi bohu (Ř. moci Baalově) s domem Neftalima otce mého;
6 tedy já sám chodil jsem často do Jerusalema k slavnostem, jakž ustanoveno (Ř. napsáno) jest všemu lidu israelskému přikázáním věčným: prvotiny a desátky úrod a prvotiny střiže s sebou mívaje, a dával jsem je kněžim synům Aronovým na oltář;
7 ze všech úrod první desátek dával jsem synům Aronovým, služby konajícím v Jerusalemě; druhý pak desátek prodával jsem, a chodě do Jerusalema vynakládal jsem jej tam každého roku;
8 a třetí dával jsem těm, kterýmž náleželo, jakž mi přikázala Debora matka otce mého; nebo sirotek pozůstal jsem po otci svém.
9 A když jsem přišel k veku mužskému (Ř. učiněn jsem muž), pojal jsem Annu za manželku z rodiny naší (Ř. ze semene rodiny) a zplodil jsem z ní Tobiáše.
10 Když pak zajat jsem byl do Ninive,
11 a všickni bratří moji, a kteříž z mého pokolení byli, jedli pokrmy (Ř. z chlebů) pohanské,
12 já zdržoval jsem se (Ř. duši svou), abych nejedl;
13 nebo jsem pamatoval na Boha z celé duše své.
14 I dal mi Nejvyšší milost a příjemnost (Ř. spůsob) před Salmanasarem, abych byl jeho kuchmistrem.
15 Potom vypraviv se do medské země,
16 dal jsem (Ř. složil jsem) schovati Gabaelovi bratru Gabriovu v Ragesu medském deset hřiven stříbra.
17 Když pak umřel Salmanasar, kraloval Sennacherib syn jeho místo něho,
18 jehožto věci (Ř. cesty) poněvadž znepokojené (nestálé) byly, nemohl jsem více vypraviti se do medské země:
19 za dnův, pravím, Salmanasarových milosrdenství mnohá činil jsem bratřím svým:
20 chléb svůj (Ř. chleby své) dával jsem lačným a roucha svá nahým, a viděl-li jsem koho z národu svého mrtvého a vyvrženého ke zdi v Ninive, pochoval jsem jej.
21 Nad to zamordoval-li koho Sennacherib král, když utíkaje navrátil (Ř. přijel) se z Judstva, kradí (ukradna) pochoval jsem jej [mnohé zajisté zhubil v prchlivosti své]. A když vyhledávána byla od krále těla jejich, nebyla nalezena.
22 Vypraviv se pak jeden z Ninivetských, oznámil králi o mné, že pochovávám je, i schoval jsem se. Zvěděv pak, že mně hledají usmrtiti, a boje se, jinam jsem ustoupil.
23 I rozchvátán jest všecken statek můj, aniž mi co pozůstalo, kromé Anny ženy mé a Tobiáše syna mého.
24 Ale neminulo padesáte pěti dnův, že jej zabili dva synové jeho a utekli na hory Ararat. (Gen. 8, 4.) I kraloval Assarhaddon (Ř. Acherdon, J. Serchaddon) syn jeho místo něho, kterýž ustanovil Achiachara, syna bratra mého Anaele, nade vším vládařstvím (Ř. počtem) otce svého a nade vší správou.
25 I prosil Achiachar za mne. Protož navrátil jsem se do Ninive [byl zajisté Achiachar nalévač a tajemník a správce i výběrčí (počtu přijímač), jehož ustanovil Assarhaddon druhým (Ř. z druhé) po sobě. Byl pak on syn bratra mého (z bratra mého pošlý strýc)].
26 A když jsem se vrátil do domu svého, navrácena jest mi Anna manželka má a Tobiáš syn můj (t. ačkoli utíkaje, ženy a syna v Ninive jsem nechati musil, avšak navrátiv se, zase jsem je ve zdraví našel).

Hlava 2.[editovat]

1 V slavnost letniční, jenž jest svátek (Ř. svatá) sedmi téhodnův, připraven mi byl oběd výborný. A posadiv se k jídlu a vida hojnost pokrmův řekl jsem synu svému: Jdi, přiveď kohokoli nalezneš z bratří našich nuzného, kterýž pamětliv jest Pána, a ai, počkám na tě.
2 Kterýžto přišed řekl: Otče, jeden z pokolení našeho zaškrcený vyvržen jest na náměstí.
3 Tedy já prvé nežli jsem čeho okusil, zchopiv se vnesl jsem jej do jednoho domu, dokudžby slunce nezapadlo.
4 Potom navrátiv se, umyl jsem se a jedl jsem chléb svůj se zámutkem,
5 rozpomínaje se ua proroctví Amosovo (8, 10.), jakož řekl:
6 Obrátí se slavnosti vaše v kvílení a všecka veselí vaše v naříkání. I plakal jsem.
7 A když zapadlo slunce, šel jsem, a vykopav hrob pochoval jsem jej.
8 Sousedé (Ř. bližní) pak posmívali se řkouce: Ještě se tento nebojí zabití pro skutek takový; již byl prvé utekl, a ai, zase mrtvé pochovává.
9 Tedy v tutouž noc ležel jsem jsa nečistý (t. protože jsem se mrtvých dotýkal; což že poskvrňovalo člověka, viz toho příklad Num. 9, 6.) u zdi v placu (na dvoře) a tvář má nebyla přikryta, aniž jsem věděl, že vrabčata jsou na té zdi.
10 A když oči mé otevřené byly, utrousila vrabčata teplého lejna do očí mých; i udělalo se bělmo na očích mých. A ačkoli jsem chodil k lékařům, však mi neprospěli. Ale Achiachar choval mne, dokudž jsem se neodebral do Elynoisu.
11 Anna pak manželka má s ženským dílem se obírala;
12 kteréžto když posílala pánům, dávali jí i oni mzdu, přidávajíce i kozelce.
13 Když pak přišel ke mně, počal bečeti. I řekl jsem jí: Odkudžto kozlík? není-liž kradený? Navratiž jej pánům jeho, neboť nesluší jísti kradeného. Kterážto řekla: Darem přidán jest mi na mzdu. Avšak nevěřil jsem jí, ale kázal jsem jeja vrátiti pánům jeho, a rozhněval (začervenal) jsem se na ni.
14 Kterážto odpověděvši mi řekla: (Podobně Job 2, 9.) Kdež jsou almužny tvé a spravedlnosti tvé ? Ted hle všeho toho viděti užitek při tobě (Ř. známé všecko s tebou).

Hlava 3.[editovat]

1 Protož zarmoucen jsa plakal jsem a modlil jsem se s bolestí řka:
2 Spravedlivý jsi. Pane, a všickni skutkové tvoji i všecky cesty tvé jsou milosrdenství a pravda. Soudem zajisté pravým a spravedlivým ty soudíš na věky.
3 Ponmiž na mne a vzezřiž na mne, a nemstiž nade mnou pro hříchy mé a poblouzení má i otcův mých, kteříž hřešili před tebou.
4 Nebo neposlouchali přikázaní tvých; pročež vydal jsi nás v roztrhám a v zajeti, i na smrt a v přísloví posméšné (Ř. utrhání) všechněm, mezi nimiž rozptýleni jsme.
5 Protož nyní jakž mnozí jsou soudové tvoji a praví, tak se mnou učiň pro hříchy mé i otcův mých; poněvadž jsme nevykonávali přikázání tvých [nebo nechodili jsme v pravdě před tebou].
6 Nyní tedy podlé líbezné vůle (Ř. líbeznosti před tebou) učiň se mnou, rozkaž vzíti ducha mého, abych rozdělen jsa obrácen byl v zemi, poněvadž mi jest užitečněji umříti, nežli živu býti; nebo utrhání lživá slyšel jsem a zámutek veliký obklíčil mne (Ř. jest ve mně). Rozkažiž, abych již zproštěn byl trápení (Ř. mučení) tohoto a přišel k věčnému místu; neodvracujž tváři své ode mne.
7 V tentýž den přihodilo se dceři Raguelově Sáře v Ekbataně městě medském, že i jí utrháno bylo od děvek otce jejího;
8 [nebo vdaná byla za sedm mužů, ale Asmodeus, zlé dábelství, zbilo je, prvé nežli se sešli s ní, jakž bývá s ženami].
9 Říkali zajisté jí : Což nerozumíš, že jsi podávila muže své?
10 Již jsi sedm mužův měla, a ani po jednom z nich jména nemáš.
11 Pročež nás mrskáš (biješ) pro ně, poněvadž zemřeli? Táhniž za nimi, abychom neviděli syna tvého nebo dcery na věky.
12 To slyševši zarmoutila se náramně, tak že zaškrtiti se myslila. Ale řekla: Jedinkou mne má otec, učiním-li to, útržku míti bude a šediny (Ř. starost) jeho sprovodím s bolestí do hrobu.
13 Potom modlila se u okna a řekla:
14 Požehnaný jsi, Pane Bože můj, a požehnané jméno slávy tvé svaté a cti hodné až na věky. Dobrořečtež tě všickni skutkové tvoji až na věky.
15 Nyní tedy, Pane, oči své a tvář svou obrátila (Ř. dala) jsem k tobě
16 říkajíc, aby vyprostil mne ze země a abych neslyšela více utrhání.
17 Ty víš, Pane, že jsem čistá ode všelikého hříchu mužského,
18 a neposkvrnila jsem jména svého ani jmena otce svého v zemi zajetí svého.
19 Jednorozenou mne má otec můj, aniž má synáčka, jenžby byl dědicem jeho,
20 ani přítele (Ř. bratra) blízkého, aniž má syna, jehož bych byla manželkou (Ř. jemuž bych se dochovala za ženu).
21 Již mi zahynulo sedm mužů, k čemuž mám déle živa býti?
22 Protož jestližeť se nevidí zabiti mne,
23 přikažiž, vzhlédna na mne, a smiluje se nade mnou, abych neslýchala více utrhání.
24 Vyslyšána jest modlitba obou dvou před obličejem slávy velikého Boha;
25 a poslán jest Rafael, aby uzdravil oba dva: Tobiášovi aby sloupil bělmo, a Saru Raguelovu dceru dal Tobiášovi, synu Tobiášovu za manželku, a svázal Asmodea, to zlé ďábelství; poněvadž Tobiášovi připadalo, aby dědičně ji obdržel. V tentýž čas navrátiv se Tobiáš všel do domu svého, a Sara dcera Raguelova sešla s horního pokoje svého.

Hlava 4.[editovat]

1 V ten den zpomenul Tobiáš na peníze, kteréž byl dal (Ř. složil) schovati Gabaelovi v Ragesu městě medském,
2 a řekl sám u sebe: Já žádal jsem sobě smrti, proč nepovolám Tobiáše syna svého, abych jemu oznámil, prvé nežli bych umřel? Pročež zavolav ho řekl:
3 Synáčku, když umru, pochovej mne, a neměj v nevážnosti matky své, cti ji po všecky dny života svého a čiň, což se jí líbí, aniž ji zarmucuj.
4 Pomni, synáčku, že mnohá nebezpečenství trpěla (Ř. viděla) pro tebe, kdyžs byl v životě.
5 Když umře, pochovejž ji podlé mne v jednom hrobě.
6 Po všecky dny, synáčku, na Pána Boha našeho pamatuj, a zumyslně nehřeš a nepřestupuj přikázaní jeho, ale spravedlnost čiň po všecky dny života svého a nechoď cestami nepravosti. Nebo když budeš činiti právě (Ř. pravdu), šťastně se dařiti bude (Ř. štěstí bude) v skutcích tvých i všechněm činícím spravedlnost.
7 Ze statku svého dávej (Ř. čiň; tak níž) almužnu, a nechť nezávidí oko tvé, když dávati budeš almužnu, neodvracuj tváři své od žádného chudého, a neodvrátíť se od tebe tvář boží.
8 Jakž mnoho míti budeš, tak dávej z toho almužnu;
9 jestliže málo míti budeš, z toho mála nestrachuj se dávati almužny;
10 poklad zajisté dobrý skládáš sobě ke dni potřeby.
11 Nebo almužna od smrti vysvobozuje, aniž dopouští vjíti do temností;
12 dar zajisté výborný jest almužna všechněm dávajícím ji před odličejem Nejvyššího.
13 Vystříhej se pilně, synáčku, všelikého smilstva a ženu hned nejprvé pojmi ze semene otcův svých, aniž pojímej ženy cizozemky, kterážby nebyla z pokolení otce tvého. Nebo synové prorokův jsme; Noe, Abraham, Isak a Jakub, oniť jsou otcové naši od věkův. Pomni synáčku, že tito všickni pojímali ženy z bratří svých a požehnání měli v dětech svých, jejichž símě dědičné obdrží zemí.
14 Protož nyní, synáčku, miluj bratří své a nepohrdej pyšně v srdci svém bratřími (Ř. od bratří svých) svými a syny i dcerami lidu svého, aby neměl vzíti sobě z nich manželky; nebo pýchy přidrží se zahynutí (Ř. v pýše zahynutí) a nepokoj mnohý a vzteklosti (J. neužitečnosti, tak hned), snížení (Ř. umenšení) a nouze veliká; vzteklost zajisté jest matka hladu.
15 Mzda. žádného člověka, kterýžby dělal tobě, nezůstávej u tebe, ale zaplať jemu hned. A budeš-li sloužiti Bohu, odplaceno bude tobě.
16 Opatrně se měj synáčku ve všech skutcích svých a bud vycvičený ve všelikém obcování svém. A čehož nenávidíš, žádnému nečiň. Vína do opilství nepij, a nechť nechodí s tebou opilství na cestu tvou.
17 Chleba svého udílej lačnému a roucha svého nahým. Ze všeho toho, čehož máš hojnost, dávej almužnu, a nechť nezávidí oko tvé, když dáváš almužnu.
18 Dávej štědře chléb svůj při pohřbu (Ř. vylij chleby své na hrob) spravedlivých a nedávej ho hříšníkům.
19 Rady u každého opatrného hledej a nepohrdej žádnou radou užitečnou.
20 Všelikého pak času dobrořeč Pánu Bohu a žádej od něho, aby cesty tvé přímé byly, a všecky stezky tvé i předsevzetí tvá dobře se podařila. Nebo žádný národ nemá rady, ale sám Pán dává všecky dobré věci, a kohož chce snižuje, jak chce. Protož nyní synáčku pomni na přikázaní má, a nechať nebývají vymazána ze srdce tvého.
21 Takéť již oznamuji o desíti hřivnách stříbra, kteréž jsem dal schovati (Ř. složil) Gabaelovi synu Gabriovu v Ragesu městě medském.
22 A nebojž se, synáčku, že jsme ochudli; hojně máš, bojíš-li se Boha, a odstupuje od všelikého hříchu, budeš-li činiti líbeznou vůli jeho (Ř. líbeznost před obličejem jeho).

Hlava 5.[editovat]

1 Tedy opovidaje Tobiáš řekl: Otče, učiním všecko, což jsi mi přikázal.
2 Ale jak budu moci vzíti peníze, poněvadž ho (t. Gabaele) neznám?
3 I dal jemu otec zápis a řekl mu:
4 Pohledej sobě člověka, kterýž by šel s tebou, a dám jemu mzdu, dokudž jsem živ, a jdi vezmi ty peníze.
5 Protož odšed hledat člověka našel Rafaele, kterýž byl anděl;
6 ale Tobiáš nevěděl. I řekl jemu: Mohl-liby jíti se mnou do Ragesu města medského a jsi-li povědom těch míst?
7 Jemuž řekl anděl: Půjdu s tebou, nebo u Gabaele bratra našeho býval jsem.
8 I řekl jemu Tobiáš: Počkej na mne, až povím otci svému. Kterýžto řekl: Jdi a neprodlévej.
9 A všed do domu řekl otci : Ai, nalezl jsem, kdoby šel se mnou. On pak řekl: Zavolej ho ke mně, abych přezvěděl, z kterého jest pokolení, a jestli věrný, aby šel s tebou. I zavolal ho.
10 Tedy všel a pozdravili se vespolek.
11 I řekl jemu Tobiáš: Bratře, z kterého pokolení a z které rodiny jsi ty? Oznam mi.
12 Kterýžto řekl: Pokolení-li a rodiny hledáš, čili posla (Ř. nájemníka), kterýžby šel se synem tvým? Dí jemu Tobiáš: Chci, bratře, zvěděti o rodu tvém a jméně.
13 On pak řekl: Já jsem z rodu Azariáše a Ananiáše toho velikého a bratra tvého.
14 I řekl Tobiáš: Zdráv přicházel, bratře!
15 ale nehněvej se na mne, že jsem chtěl o pokolení a rodu tvém vyzvěděti. Ty jsi bratr můj z poctivého (Ř. pěkného) a dobrého rodu. Známť Ananiáše i Jonatana syny Samáše onoho veli- kého; neb jsme chodívali spolu do Jerusalema klanět se Pánu nosíce prvotiny a desátky úrod. A oni nepobloudili poblouzením bratří našich. Z kmene znamenitého (Ř. z kořene velikého) jsi bratře. Ale pověz, jakouť mám mzdu dáti? Dámť drachmu na den a jiné potřeby, jako i synu svému, a ještě přidám nad mzdu, jestliže se ve zdraví navrátíte. I smluvili se tak.
16 Tedy řekl Tobiášovi: Budiž hotov na cestu a jdětež šťastně.
17 I připravil syn jeho, což na cestu potřebí bylo. Kterémužto řekl otec jeho: Jdiž s člověkem tímto; Bůh pak, jenž v nebi přebývá, spravujž cestu vaši a anděl boží jdiž s vámi.
18 I vyšli oba dva, aby šli, a pes mládence s nimi. Plakala pak Anna matka jeho a řekla k Tobiášovi: Proč jsi poslal synáčka našeho? zdaliž není hůl ruky naší, vcházeje i vycházeje před námi?
19 Ó by raději těch peněz nebylo, ale aby do ostatku zavrženy byly místo synáčka našeho. (Ř. Stříbro stříbra aby nepředešlo, ale povrhel synáčkovi našemu aby bylo.)
20 Nebo jakáž nám dána jest živnost (Ř. živu býti) ode Pána, na té dosti máme.
21 I řekl k ní Tobiáš: Nestarej se, sestro! přijdeť ve zdraví a oči tvé uzří jej.
22 Anděl zajisté dobrý půjde s ním, a cestu šťastnou míti bude a navrátí se ve zdraví. I přestala plakati.

Hlava 6.[editovat]

1 Oni pak jdouce cestou přišli večer k řece Tigrisu a tu nocovali.
2 Mládenec pak odšel, aby se umyl. I vyskočila ryba z řeky
3 a chtěla pozříti mládence.
4 Tedy řekl mu anděl : Popadni tu rybu!
5 A chytiv tu rybu mládenec, povrhl ji na zemi.
6 Jemuž řekl anděl: Roztrhniž tu rybu a vezma srdce, játra a žluč, schovej dobře (Ř. polož bezpečně).
7 I učinil mládenec, jakž mu řekl anděl; rybu pak upekše snědli, a šli oba až se přiblížili k Ekbataně.
8 Tedy řekl mládenec andělu: Azariáši bratře, k čemu jest srdce, játra a žluč té ryby?
9 I řekl jemu: Srdce a játra, jestliže koho trápí ďábelství anebo duch zlý, kaď tím před mužem neb ženou, a nebudeť trápen více;
10 žlučí pomaž člověka, kterýž má bělmo na očích, a zhojí se.
11 Když se pak přibližovali k Ragesu,
12 řekl anděl k mládenci: Bratře, dnes zůstaneme u Raguele, kterýž také příbuzný tvůj jest. Má pak dceru jedinkou jménem Saru, budu mluviti o ni, aby tobě dána byla za manželku;
13 neb na tě připadá dědictví její, a ty sám jsi z rodu jejího, a jest děvečka krásná a rozumná.
14 Protož nyní poslechni mne a mluviti budu s otcem jejím. Když se pak navraceti budeme z Ragesu, uděláme svadbu; nebo vím o Raguelovi, že ji nedá muži jinému podlé zákona Mojžíšova, jinak hodenby byl smrti; tobě zajisté náleží vzíti dědictví raději, nežli kterému jinému člověku.
15 Tedy řekl mládenec andělu: Azariáši bratře! já jsem slyšel, že ta děvečka vdaná byla za sedm mužův, kteřížto všickni na lůži zemřeli.
16 A otec toliko mne jediného má, a bojím se, abych vejda k ni neumřel, jako i onino první; nebo ďábelstvi miluje ji, kteréž neškodí žádnému, kromě přistupujícím k ní. Nyní tedy bojím se, abych neumřel a nesprovodil života otce svého a matky své s žalostí nade mnou do hrobu jejich. A syna jiného nemají, kterýžby je pochoval.
17 I řekl jemu anděl: Což nepomníš na řeči, kteréž přikázal otec tvůj, aby sobě pojal ženu z rodu svého?
18 Protož nyní poslechni mne bratře, neboť bude tvou manželkou; na ďábelství pak nic nedbej.
19 Této zajisté noci dána bude tobě ona za manželku, a když vejdeš do pokoje, vezmeš uhlí (Ř. popel) ku kadění a vložíš srdce rybí a játra a zakadíš.
20 I učije dábelství a uteče a nenavrátí se více na věky vékův.
21 Když pak vejdeš k ní, vstaňte oba a volejte k milosrdnému Bohu, i zachováť vás a smiluje se.
22 Nebojž se, nebo tobě tato přistrojena byla od věkův, a ty ji vysvobodíš a půjde s tebou. A mám za to, že dítky s ní míti budeš.
23 A jakž Tobiáš uslyšel to, zamiloval ji a duše jeho přilnula k ní velmi. I přišli do Ekbatany.

Hlava 7.[editovat]

1 I přišli k domu Raguelovu; Sara pak potkavši se s nimi pozdravila jich a oni jí,
2 a uvedla je do domu. Tedy řekl Raguel Edně manželce své: Jak podobný jest mládenec tento Tobiášovi příbuznému (t. sestřenci) mému!
3 A otázal se jich Raguel: Odkud jste, bratří?
4 I řekli mu: Ze synův Neftalimových, zajatých do Ninive.
5 Jimžto řekl: Znáte-li Tobiáše bratra našeho ? Oni pak řekli: Známe.
6 I řekl jim:Zdráv-li jest? Kteřížto řekli: I živ jest i zdráv. Tobiáš pak řekl: Jest můj otec.
7 Tedy skočil Raguel a políbiv ho plakal a požehnal ho, řka jemu: Poctivého (Ř. pěkný) jsi a dobrého muže syn. A uslyšev, že Tobiáš přišel o oči své, zarmoutil se a plakal.
8 Edna také manželka jeho i Sara dcera jeho plakaly.
9 I přijali je ochotně, a zabivše skopce (Ř. skopce ovcí) připravili pokrmů množství. Tobiáš pak řekl Rafaelovi: Azariáši bratře mluv o to, o čem jsi pravil na cestě, a nechť jest dokonána ta věc. I oznámil tu věc Raguelovi.
10 Tedy řekl Raguel Tobiášovi : jez a pij a buď (Ř. sladce buď, tak níž) vesel; toběť náleží dcerku mou vzíti;
11 avšak povím pravdu: dal jsem byl dcerku mou již sedmi mužům; a když vešli k ní, zemřeli té noci. Ale nyní buď vesel.
12 Tobiáš pak řekl: Neokusím ničehož zde, dokudž postavíce se smlouvy neučiníte se mnou. I řekl Raguel: Vezmiž (Ř. Odnes, tak níž) ji již nyní podlé práva (Ř. soudu), ty jsi bratr její a ona sestra tvá.
13 Milosrdný pak Bůh dejž vám prospěch v nejlepších věcech.
14 A když povolal Sáry dcery své, přišla k otci svému;
15 kterýžto vzav ruku její dal ji Tobiášovi za manželku a řekl: Ai, podlé zákona Mojžíšova vezmi ji a doveď k otci svému. I požehnal jim.
16 Potom zavolal Edny manželky své, a vzav knížky sepsal zápis a spečetil.
17 I počali jísti.
18 Opět zavolal Raguel Edny manželky své a řekl jí: Sestro, připrav jiný pokoj a uveď ji tam.
19 Kterážto učinila, jakž řekl, a uvedši ji tam plakala, a setřevši (Ř. přijavši) slzy dcery své
20 řekla jí : Dobré mysli buď, dcero! Pán nebe i země dejž tobě radost místo zámutku tvého tohoto. Dobré mysli buď, dcero!

Hlava 8.[editovat]

1 Když pak povečeřeli (Ř. dokonali večeři), uvedli Tobiáše k ní.
2 Kterýžto jda zpomenul na slova Rafaelova, a vzav uhlí (Ř. popele) ku kadění vložil na ně srdce rybí a játra a zakadil.
3 A když učilo ďábelství to vůni, uteklo se do horních stran Egypta, i svázal je anděl.
4 A když zavříni byli oba, vstoupiv Tobiáš na lože řekl: Vstaň, sestro, a pomodleme se, aby se smiloval nad námi Pán.
5 I počal Tobiáš mluviti: Požehnaný jsi Bože otcův našich a požehnané jméno tvé svaté a slavné na věky! Chvaltež tě nebesa i všecka stvoření tvá.
6 Ty jsi učinil Adama a dal jsi mu pomocnici Evu, manželku jeho za podporu, z nichž pošlo pokolení lidské (Ř. učiněno jest símě lidí). Ty jsi řekl: Že není dobré, býti člověku samotnému, učiňme mu pomoc podobnou jemu.
7 Nyní tedy. Pane, já ne pro smilství beru sestru svou tuto, ale v upřímnosti (Ř. v pravdě).
8 Rozkažiž smiluje se nade mnou, ať se s ni sstarám. I řekla s ním Sara: Amen. A spali oba té noci.
9 Vstav pak Raguel odšel a vykopal hrob řka: Neumřel-li i tento?
10 I přišel Raguel do domu svého a řekl Edně manželce své:
11 Pošli jednu z děvek, ať pohledí, živ-li jest, jestliže není, abych jej pochoval, prvé nežby kdo zvěděl (Ř. a žádný ať nezví).
12 I vešla děvka otevřevši dvéře a nalezla oba, ani spí; a vyšedši oznámila jim, že jest živ.
13 Tedy dobrořečil Raguel Bohu řka: Požehnaný jsi Bože všelikým požehnáním čistým a svatým. Dobrořečtež tobě svatí tvoji a všecka stvoření tvá a všickni andělé tvoji, i vyvolení tvoji dobrorečtež tobě po všecky věky !
14 Požehnaný jsi, že jsi obveselil mne, a nestalo se mi, jakž jsem myslil; ale podlé mnohého milosrdenství svého učinil jsi s námi.
15 Požehnaný jsi, žes se smiloval nade dvěma jednorozenýma; učiniž jim, Pane, milosrdenství, dokonej život jejich ve zvraví, s potěšením a milosrdenstvím.
16 I rozkázal pacholkům zametati hrob.
17 Po tom jim učinil svadbu za čtrnácte dnů.
18 Přiřkl pak jemu Raguel, prvé než se skonali dnové svadby, s přísahou, že nevyjde on, dokudžby se nevyplnilo těch čtrnácte dnův svadby.
19 Potom pak vezma polovici statku jeho, aby se odebral ve zdraví k otci; a ostatek vezmeš, když umru i manželka má.

Hlava 9.[editovat]

1 I povolal Tobiáš Rafaele
2 a řekl jemu: Azariáši bratře, vezmi s sebou služebníka a dva velbloudy a jeď do Ragesu města medského ke Gabaelovi a přines mi peníze a jej přiveď na svadbu, poněvadž přisáhl Raguel, že neodejdu;
3 ačkoli otec můj počítá dny; nebo jestliže prodlévati budu dlouho (Ř. velice), velmi se rmoutiti bude.
4 Tedy jel Rafael a nocoval u Gabaele a dal mu zápis;
5 on pak přinesl pytlíky s pečeťmi a dal jemu.
6 Potom ráno vstali spolu a přijeli na svadbu. I požehnal Gabael Tobiášovi a manželce jeho (Ř. Dobrořečil Tobiáš manželce své).

Hlava 10.[editovat]

1 Otec pak jeho Tobiáš počítal každý den, pročež když se vyplnili dnové cesty a nepřicházeli, řekl Tobiáš: Nejsou-li ale zahanbeni?
2 Neumřel-li ale Gabael a není žádného, ježtoby jemu vydal ty peníze.
3 I rmoutil se velmi. Řekla pak jemu žena: Zahynul synáček, poněvadž tak prodlévá.
4 I počala ho plakati řkouc: Nestojím již o nic, můj synu, poněvadž jsem propustila tebe, světlo očí svých.
5 Ale Tobiáš řekl jí: Mlč, nestarej se, zdráv jest.
6 I řekla jemu: Mlč a nesvoď mne, zahynulť jest synáček můj. A vycházela každý den cestou ven, kterouž byli odešli.
7 Ve dne pak chleba nejídala a celé noci nepřestávala plakávati Tobiáše syna svého;
8 až se vyplnilo čtrnácte dní svadby, kteréž jakž přisáhl Raguel, měl tam stráviti (Ř. učiniti).
9 Řekl pak Tobiáš Raguelovi: Vyprav mne; nebo otec můj i matka má již nemají naděje, aby mne uzřeli.
10 Jemužto řekl tchán jeho: Zůstaň u mne a já pošli k otci tvému, aby jemu oznámili o věcech tvých (Ř. to, což o tobě).
11 Ale Tobiáš řekl: Nikoli, ale vyprav mne k otci mému.
12 Tedy vstav Raguel, dal jemu Saru manželku jeho a polovici statku, služebníky (Ř. těla), hovada a peníze,
13 a požehnav jich vypravil je řka: Dejž vám Bůh prospěch, dítky, Bůh nebeský, prvé nežli umru.
14 I řekl dceři své: Ctiž tchána (Ř. tchány) a svekruši svou; oniť nyní rodičové tvoji jsou. Dejž Bůh, abych slyšel o tobě pověst dobrou. A políbil ji.
15 Edna také řekla Tobiášovi: Bratře milý, navratiž tě domů Pán nebeský, a dejž mi viděti dítky své ze Sary dcery mé, abych se velebila před pánem. A ai, dávámť dceru svou k věrné ruce, nezarmucujž jí (Ř. skládám tobě dceru svou na poklad etc.)
16 Zatím bral se Tobiáš dobrořeče Bohu, že dal štěstí cestě jeho. I rozžehnal se s Raguelem a Ednou manželkou jeho.

Hlava 11.[editovat]

1 I brali se, až se přiblížili k Ninive.
2 Řekl pak Rafael k Tobiášovi: Víš, bratře, jaks opustil otce svého?
3 Běžme napřed před ženou tvou a připravme dům. A vezmi do ruky žluč rybí.
4 I šli a šel psík za nimi.
5 Anna pak seděla, vůkol hledíc syna svého na cestě, a poznavši že jde, řekla otci jeho:
6 Ai, syn tvůj jde a člověk, kterýž byl šel sním.
7 Rafael pak řekl: Vím já, Tobiáši, že otevře oči otec tvůj.
8 Protož ty pomaž žlučí touto oči jeho. A když jej svěděti bude, potře je a sejma bělmo uzří tě.
9 A vyběhši Anna padla na šíji syna svého a řekla jemu: Uzřelať jsem tě, synáčku, nechť již umru, I plakali oba.
10 Tobiáš pak vyšel ke dvorům a poklesl se. Ale syn jeho přiběhl k němu, a uchytiv otce svého vkropil tu žluč do očí otce svého řka: Doufej, otče! Když ho pak svědělo, potřel očí i sloupilo se s koutků očí jeho bělmo;
11 a uzřev syna svého padl na šíji jeho a plakal.
12 I řekl: Požehnaný jsi Bože a požehnané jméno tvé na věky, a požehnaní všickni svatí andělé tvoji; potrestav zajisté smilovals se. Nebo ai, vidím Tobiáše syna svého.
13 I všed do domu syn jeho raduje se, a zvěstoval otci svému veliké věci, kteréž se staly v zemi medské.
14 Tedy vyšel Tobiáš vstříc nevěstě své, raduje se a dobrořeče Bohu, k bráně ninivetské. I divili se, kteříž jej viděli chodícího, že viděl. Ale Tobiáš vyznával před nimi, že se smiloval nad ním Bůh.
15 A když se přiblížil Tobiáš k Saře nevěstě své, požehnal jí řka: Zdráva přicházela (Vítej), milá dcero! Požehnaný Bůh, kterýž tě přivedl k nám, i otec tvůj a matka tvá, I měli radost všickni bratři jeho, kteříž byli v Ninive,
16 V tom přišel Achior a Nabat syn bratra jeho;
17 i učiněna jest svadba Tobiášovi s veselím za sedm dni.

Hlava 12.[editovat]

1 I zavolal Tobiáš Tobiáše syna svého a řekl jemu: Hlediž synu, aby dal mzdu člověku tomu, kterýž chodil s tebou, a musíš mu přidati.
2 Tedy řekl mu Tobiáš: Otče! neublížímť sobě, když dám jemu polovici toho, což jsem přinesl;
3 nebo mne přivedl tobě ve zdraví a ženu mi uzdravil a peníze mé přinesl a tebe též uzdravil. I řekl stařec: Spravedlivě dáno bude jemu. 4, A povolav anděla řekl jemu: Vezmi polovici všech věcí, kteréž jste přinesli, a odejdi ve zdraví.
5 Tedy anděl zavolav obou tajně řekl jim: Dobrořečte Bohu a vyznávejte jej, i zvelebujte jej (Ř. velebnost dávejte). Vyznávejte jej přede všemi živými za to, což vám učinil. Dobréť jest dobrořečiti Bohu a vyvyšovati jméno jeho se slavným ohlašováním skutkův (Ř. ukazujíce řečí) jeho, a neliknujtež se vyznávati jeho.
6 Tajné zajisté věci královské dobré jest ukrývati, ale skutky boží zjevovati slavné. Čiňtež dobře a zlé nepřijde na vás (Ř. nenalezne vás).
7 Dobrá věc jest modlitba s postem a s almužnou a se spravedlností. Lepší jest málo se spravedlností, nežli množství s nepravostí; lépe jest dávati (Ř. činiti, tak níž) almužnu, nežli na poklad shromažďovati zlato.
8 Nebo almužna ze smrti vysvobozuje a onať očišťuje všeliký hřích; kteříž dávají almužny a činí spravedlnost, naplněni budou životem;
9 ale ti, kteříž hřeší, nepřátelé jsou svého života.
10 Neskryjiť před vámi žádného slova. Řekl jsem pak: že tajné věci královské dobré jest ukrývati, ale skutky boží zjevovati slavné.
11 A tak když jsi modlíval se a nevěsta tvá Sara, já jsem přivodil na pamět modlitbu vaši před obličejem Svatého; a když jsi pochovával mrtvé, též přítomen jsem býval tobě.
12 A když jsi se neliknoval vstáti a nechati oběda svého, aby jda přikryl mrtvého, nebylo mne tajno, když jsi dobře činil, ale s tebou jsem býval.
13 A nyní poslal mne Bůh, abych tě uzdravil i nevěstu tvou Sáru.
14 Jáť jsem Rafael jeden ze sedmi andělů svatých, kteříž donášejí modlitby svatých a vycházejí před velebností Svatého.
15 I zkormoutili se oba a padli na tvář, nebo se báli.
16 Tedy řekl jim: Nebojtež se; nebo pokoj míti budete, ale Bohu dobrořečte, poněvadž ne sám pro svou potřebu, ale z vůle Boha našeho přisel jsem. Protož dobrořečte jemu na věky.
17 Po všecky ty dni vídán jsem byl od vás, avšak nejedl jsem ani nepil, ale vidění jste vy vídali,
18 Nyní tedy vyznávejtež Boha; nebo vstupuji k tomu, kterýž poslal mne, a zapište všecky ty věci, kteréž se vykonaly, do knih.
19 I vstali a neviděli ho více, a vyznávali skutky boží veliké a divné.

Hlava 13.[editovat]

1 Když se pak jim byl zjevil anděl Hospodinův, tedy Tobiáš sepsal modlitbu k plésání a řekl:
2 Požehnaný Bůh živý na věky i království jeho; nebo on švihá i smilovává se, uvodí do pekla i zas vyvodí; aniž jest, kdoby uteci mohl před rukou jeho.
3 Vyznávejtež jej synové israelští před obličejem pohanů, poněvadž on rozptýlil nás mezi ně; tam ohlašujte (Ř. ukazujte) velebnost jeho a vyvyšujte jej před obličejem každého živého; nebo on jest Pán náš a Bůh, onť jest otec náš po všecky věky.
4 Kterýžto, bude-li nás švihati pro nepravosti naše, však zase smiluje se a shromáždí nás ze všech národův, mezi něž nás rozptýlil. Obrátite-li se k němu celým srdcem svým a celou duší svou, abyste činili před obličejem jeho pravdu: tedy obrátí se k vám a neskryje obličeje svého před vámi;
5 a uzříte, co s vámi učiní. Vyznávejtež jej celými ústy svými a dobrořečte Pánu mocnému (Ř. moci), vyvyšujte krále věkův.
6 Já v zemi zajetí svého vyznávám jej a ukazuji sílu a velebnost jeho národu hříšnému.
7 Kdo ví, nebude-li vás chtíti a neučiní-li vám milosrdenství. (O spůsobu takového mluvení viz Jos. 14, 12.)
8 Boha svého vyvyšuji a duše má krále nebeského, kteráž plésati bude u velebnosti jeho.
9 Nechať řkou všickni a vyznávají jej v spravedlnosti.
10 Jerusaleme, město svaté, švihati tě budu pro skutky synů tvých, ale zase smiluji se nad syny spravedlivých.
11 Vyznávejž Pána, neb jest dobrý, a dobrořeč králi věkův, aby zase stánek jeho (t. Páně) vzdělán byl v tobě s radosti,
12 a aby obveselil v tobě zajaté tvé a miloval v tobě bídné až do všech pronárodů věčných (Ř. věků).
13 Pohané mnozí zdaleka přijdou ke jmenu Pána Boha dary v rukou majíce, dary králi nebeskému. Pronárodové pronárodů chváliti tě budou a plésati (Ř dají plésání).
14 Zlořečeni všickni, kteříž tě nenávidí; požehnáni budou všickni, kteříž tě milují, na věky.
15 Raduj se a plesej nad syny spravedlivých, nebo shromážděni budou a dobrořečiti budou Pánu spravedlivých řkouce:
16 O blahoslavení, kteříž tě miluji, radovati se budou z pokoje tvého; blahoslavení, kteřížkoli žalostili nade všemi metlami tvými; nebo vidouce všecku slávu tvou, v tobě radovati se budou a veseliti se budou na věky.
17 Duše má dobrořeč Bohu králi velikému.
18 Nebo vzdělán bude Jerusalem ze safiru a smaragdu a z kamene drahého; zdi tvé a věže i bašty ze zlata čistého;
19 a ulice jerusalemské beryllem a karbunkulem a kamením z Ofiru podláženy budou; a řeknou všecky ulice jeho Alleluja, a chváliti budou říkajíce:
20 Požehnaný Bůh, kterýž vyvýšil nás po všecky věky.

Hlava 14.[editovat]

1 I dokonal (Ř. vyznávati) píseň svou Tobiáš.
2 Byl pak v letech padesáti osmi, když ztratil zrak, a po letech osmi prohlédl a dával almužny (Ř. činil etc.);
3 a vždy předce bál se Pána Boha a vyznával jej.
4 A když se pak velmi sstaral, tedy povolal syna svého se šesti vnuky svými a řekl jemu: Synu! vezmi syny své, ai, sstaral jsem se a již jsem blízek smrti (Ř. k běžení z tohoto života), a odejdi do medské země, synu!
5 nebo uvěřil jsem těm věcem, kteréž mluvil Jonáš prorok o Ninive, že vyvráceno bude; v medské pak zemi více bude pokoje až do času, a že bratři naši, kteříž v zemi israelské jsou, rozptýleni budou z výborné té země, a Jerusalem zpustne a dům boží v něm vypálen bude a poustkou bude až do času.
6 Ale zase smiluje se nad nimi Bůh a navrátí je do země té, a vzdělají dům jinačejší nežli první, když se vyplní časové věku (Ř. ne jako první, dokudž se nevyplní etc.).
7 Navrátíť se zajisté (Ř. A potom) ze zajetí a vystavějí Jerusalem poctivě; též dům boží v něm vystaven bude, stavení slavné až do všech pronárodů věčných, jakož mluvili o něm proroci.
8 A všickni národové (t. pohané) obrátí se opravdově, aby se báli Pána Boha, a podkopají modly své a dobrořečiti budou všickni národové Pánu a lid jeho vyznávati bude Boha;
9 Pán pak zvýší lid svůj. A tak radovati se budou všickni milující Pána Boha v pravdě a v spravedlnosti, činíce milosrdenství bratřím našim.
10 Protož nyní, synu! odejdi z Ninive; nebo jistě stane se to, což mluvil Jonáš prorok.
11 Ty pak ostříhej zákona a přikázaní a bud milovník almužen a spravedlivý, aby dobře bylo tobě.
12 Potom pochovej mne poctivě a matku svou se mnou, a nezůstávejte déle v Ninive.
13 Viz, synu, co učinil Aman Achiorovi, kterýž vychoval jej, jak jej ze světla uvedl do temností a jak se mu odplatil;
14 ale Achior zachován jest, onomu pak odplata dána, že sám sstoupil do temností.
15 Manasses (J. Nabat) milosrdný byl (Ř. milosrdenství byl) a zachován jest od osidla smrti, kteréž polékli jemu: Aman pak upadl v osidla a zahynul.
16 Protož nyní synáčku viz, co činí milosrdenství (almužna) a jak spravedlnost vysvobozuje.
17 A když to promluvil, vyšla duše jeho na ložci. [Byl pak ve stu padesáti a osmi letech] i pochoval jej slavně syn jeho.
18 A když umřela Anna matka jeho, pochoval ji s otcem svým.
19 I odšel Tobiáš s ženou svou a se syny do Ekbatany k Raguelovi tchánovi svému, kdežto sstaral se poctivě.
20 A když zemřeli tchán a svekruše jeho, pochoval je poctivě a dědičné ujal statek jejich i Tobiáše otce svého.
21 Umřel pak i on ve stu dvadcíti a sedmi letech v Ekbataně městě medském.
22 A uslyšel prvé, než umřel, o zkáze Ninive, kteréhož dobyl Nabuchodonosor a Asver. A prvé než umřel, veselil se nad Ninive.