Bajky velkých/Vzácná moucha

Bajky velkých Eliška Krásnohorská
Z lásky k vlasti	Vzácná moucha	Saranče nábožná

Údaje o textu
Titulek:	Vzácná moucha
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Bajky velkých od Elišky Krásnohorské. V Praze. Nakladatel: Eduard Valečka, 1889. S. 97. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Létá divná moucha, rozmarná i hbitá;
brzy tu, zas onde písničku si bzučí;
chameleon sedí, číhá, lapá, chytá, —
kterak pro tu mouchu zjitří se a zmučí!

Pro jedinou mouchu! — Jaká však to moucha!
Chameleón po ni náruživě pase;
kolikrát on mění barvu svého roucha,
když tak blízka byvši ulétla mu zase!

Jest to moucha zlatá, s leskem proměňavým ;
chameleon po ní chtivým očkem střílí,
vzhůru k stropu levým, dolů k zemi pravým,
vždycky za tou mouchou, k lákavému cíli!

Ach, jak jeho jazyk za mouchou se dlouží,
jazyk skoro delší nežli celé zvíře!
Zázračný ten jazyk nadarmo přec krouží
za vábivou mouchou v nejdelší své míře.

Sezelenal zlostí oklamaný honec,
nadějí zas novou zrůžovatěl nyní,
žloutne, šedne strachem, žeť již všemu konec,
znova lapá: marno, ať si co chce činí.

Ať si jak chce šilhá chytře na dvě strany,
ať mu moucha zrovna kolem nosu míhá, —
sebe umněji ten jazyk nevídaný
ať se vyšvihuje a svou mouchu stíhá.

Marno! — Přec! Hle, lapil pohyb jeho křepký
konečně tu vzdušnou Štěstěninu dceru, —
neboť jazyk mrštný, smělý, dlouhý, lepký
vždy přec chytne zlatou mouchu karrieru.