Bajky Lafonténovy/Vítr a slunce

Bajky Lafonténovy Jean de La Fontaine
Lev a myslivec	Vítr a slunce	Kohout, kočka a myška

Údaje o textu
Titulek:	Vítr a slunce
Autor:	Jean de La Fontaine
Původní titulek:	Phébus et Borée
Zdroj:	Bajky Lafonténovy. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1875. s. 62–63. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Emil Herrmann
Licence překlad:	PD old 70

Vítr a slunce spatřili pocestného, který se byl opatřil proti každé nepohodě. Nastával podzim, kdy taková opatrnost cestovatelům jest na prospěch, pršelo a opět slunce svítilo, a barevné pruhy duhy poučovaly toho, kdož na cestu měl se vydati, že dobře jest vzíti plášť.

Náš pocestný byl tedy na déšť připraven, mělť plášť ze silné látky, v nějž dvojnásobně zahalit se mohl.

Hledě na něj pravil ke slunci vítr: „Muž ten myslí, že se obrnil proti každé příhodě, však nepomněl, že dovedu foukati tak silně, že nižádný knoflík neudrží mu plášť na těle, a že mu plášť celý roztrhám na kousky. Byla by to pěkná zábava pro nás, přeješ si jí?“

„Nuže,“ pravilo slunce, „vsaďme se, komu z nás podaří se příměti dříve muže toho, aby shodil plášť s ramenou. Začni ty, dovolím ti zahaliti mé paprsky.“

Vítr se vzedmul a jal se mrazivým dechem foukati, i nastal hrozný vichr, se všech stran to fučelo a hučelo, až stromy praskaly a se ohýbaly. Však čím více dul mocný vichr, tím těsněji se halil pocestný ve svůj plášť a držel jej oběma rukama ze vší síly své, tak že všecko úsilí větru marno bylo.

Tak uplynula doba, jež větru vytknuta byla, a paprsky slunce rozehnaly mraky a zahřály vzduch vichrem zledovatělý; hřály také pocestného a pronikly i tlustým pláštěm, tak že pocestný teplem brzy se zapotil a nucen byl plášť sejmouti. To spůsobilo slunce, aniž by bylo použilo veškeré síly své.

Tak laskavostí svou více zmohlo slunce nežli vítr svou krutostí.