Bajky Ivana Krylova/Věštec

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Věštec
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Оракул
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu

V modlářské svatyni kdys dřevěný byl Bůh,
a jal se prorocké tam mluviť odpovědi.
Kde koho péče zlobí, svědí,
tam pro radu spěl smutný duch.
Však za to od hlavy až k patě
se leskl v samém stříbře zlatě,
chrám dýmal obětmi a modlitbami zněl,
a páchl vůní z kadidel.
Vše věří slepě věštce v radu;

když náhle — ký to div a plach!
pan věštec mluvil samý tlach,
již odpovídal bez ladu a skladu;
a jakýkoli kdo mu snese stesk,
co mluví prorok náš, to samý třesk a plesk,
až každý divil se a doděl,
kam prorocký v něm dar se poděl.
Toť jádro věci:
byl prázdná modla Bůh, a zasedali v něm
pro věštbu lidem žreci.
A věz:
když byl tam moudrý žrec, Bůh mluvil moudře, k věci;
a jak v ní seděl hloupý kněz,
tu Bůh byl pařez — pařezem. —
Já slýchal, věřte, nejsem lhář,
že byli soudci kdysi,
kteřížto moudrý nález kladli v spisy,
pokud byl u nich moudrý sekretář.