Bajky Ivana Krylova/Opice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Opice
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Обезьяны
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Související: Bajky Aisópovské/Opice a rybáři
Index stran
Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu

Když moudře kdo se přiučí, tu divu není,
že prospěch z toho padne v dlaň;
však zle je, zle, ó Bože chraň!
když nerozum jde k přiučení.
Zde z dalných končin mám tu příklad na snadě.
Kdo vídal Opice, ten ručí,
jak dychtivě se všemu učí.
Tak v Africe, v té Opic zahradě,
tam hromada jich byla celá

po součí na stromě a po větvích,
a na ptáčníka kradmo pohlížela,
an po trávě se válel v sítěch svých.
I mrknou na sebe a šťuchají se lehce,
a všechny, jedna druhé šepce:
„I hleďmež toho hrdiny!
vždyť konce nemají ty jeho kutiny:
tu překlopí se,
tu rozhodí se,
tu v klubka sloh
tak setočí se,
že neviděti ruk ni noh.
Myť ve všem mistrné jsme žínky,
však kousků těchto vtip nám ještě nebyl znám.
Sestřinky krasotinky!
jim přiučiť se bude dobře nám.
Už, zdá se, pobavil se dost a náležitě,
snad odejde, my do toho se hned…“
Hle, vskutku odešel a zůstavil jim sítě.
„Nu tak,“ zní jejich hlas; již pokusme se!
je škoda času, chutě vpřed!“
A krasotinky Šly. Pro vzácné hosti
tam dole rozestláno sítí dosti.
I začnou přemety a skoky v bujném plese
a válení a balení se všude,
v to křik a vřesk. Oj, veselo, jen což!
Však na rozum si vlož,
jak zle jim ze sítí se bráti bude.

I číhal lovec opodál,
a vida, že je čas, jde na hosti své s vaky.
A ti? chtí honem dál,
však nedostal se z pletiv, kde byl jaký:
pak sebrali je jako raky.