Básně z roku 1865, svazek I./U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.

Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk
Večerní ticho	U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.	Hleď a jásej!

Údaje o textu
Titulek:	U hrobu malé Cornelie, dcerušky mého přítele G. z L.
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	citanka.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Ta jarní kvítka, jemná, svěží, drahá
mráz časný krutě potírá a drtí;
po teplých srdcích chvatnou rukou sahá
tak ráda mrazná, nelítostná smrti. —

I Ty jsi zvadla, něžná Cornelie,
zem Tobě byla předsíní jen nebe,
pak jsi šla na pout, žel! a rov už kryje —
větvičku zkvetlou z mlada kmene — Tebe.

Což bylo Tobě těžko žíti v světě
a milejší pout do krásné té vlasti,
kde mizí stesk, jenž naše srdce hněte,
a na zdroj želů zdroj se prýští slastí? —

Teď cypřiš roste na Tvém hrobě malém,
a bujný břečtan zakrývá Tvé jméno,
leč v drahých Tobě srdcích v lesku stálém
jest Tobě první místo posvěceno.

I růže kvetou na Tvém nízkém hrobě
a fialy a vonné pestré kvítí,
jak památka, jež v duších pučí Tobě
a v sdílných srdcích hvězdným jasem svítí.

Dnes cizinec se svěřil vlnám moře
a přináší Ti pozdrav drahé matky,
jíž zhasla Tebou radost — vzešlo hoře,
a všecky duše ztratily se statky.

Viz, cizinec tu na Tvém rově stojí,
jen chudý básník, — k jihu tažné ptáče —
on Tebe neznal v žití věčném boji
a přišel sem a na Tvém hrobě pláče. —

Hle, slunce barví moře do krvava
a bílou desku — „Cornelie“ — zlatí,
a pěvec z ciziny Ti s Bohem dává;
noc spěchá už, a trud mu mysl chvátí.

Do černé loďky nazpět noha stoupá,
cit ňader však a mysl k nebes báni,
kde v blankytu Tvá postava se koupá,
již strážný anděl zlatou palmou chrání.

Ach, vidím Tě, jak postava Tvá svatá
od hvězdy k hvězdě v božském míru kráčí,
a na červánky stoupá něžná pata,
a růže hlavy sklánějí a pláčí.

Ty růže sype anděl na západu
na onu zem, kde nyje Tvoje máti,
a souzvuk ptactva v utěšeném ladu
výš vznáší se, chtě pozdrav Tobě dáti. —

Ach, ručkou malou žehnej místu tomu,
kde otec, matka, bratříček Tvůj žije;
až v rozkaz boží půjdou také domů,
ať v blažený vás zase vínek svije.