Archiv český/Díl I/Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Dopis Zikmunda Lucemburského českým a moravským pánům z 30. března 1416
Autor: František Palacký (ed.)
Zdroj: Archiv český. Djl prwý. S. 7–8.
Vydáno: 1840, Praha
Licence: PD old 70
Pánům strany pod gendau: w týž smysl, aby hleděli pokoge w zemi.
Z Pařjže, 1416, 30 Mart.
My Sigmund z božie milosti Římský král, po wše časy rozmnožitel říše, a Uherský král ec. wzkazujem welebným Kunratowi arcibiskupowi Pražskému, Janowi biskupowi Litomyšlskému, urozeným Janowi z Michalowic, Janowi z Wartenberka otjinud z Ralska, Ottowi z Bergowa, a jiným pánóm, rytieřiem i panošiem s wašie strany, wěrným nám milým, milost králowskú a wše dobré.
Dóstojní, urození wěrní milí! Wiete dobře, kterak welmi před krátkými časy ta welebná a dóstojná koruna Česká pro wálky, ježto drahně času w nie trwaly, byla zašla, a kterak ta jistí wálka s welikú prací, a také že sie pán bóh sám swú milostí přičinil, byla stawena, takže již dobrý mír a pokoj w tej koruně byl, a že sie lidé tech wšech škod dobře byli otawili, a déle a déle wždy lépe otawují. Než slyšeli sme nedáwno, a ještě na každý den slýcháme, jenžto žalostiwě píšem, že sie i duchowní i swětští, preláti i páni, w Čechách i w Morawě, welmi dwojie, strany činie, a také že sie proti sobě wálkami strojie. A jakož slyšíme, sami newiete proč, jedno jakož prawie, že jedni s Husí držie a druzí nic. Také je to welmi nepodobné, byť kto punty dělal w zemi, mimo swého pána powolenie; a zwláště punty, z kterýchžto wálky, záwist, krwe prolitie a zemská záhuba wycházely. A ktož to w Čechách i neb w Morawě činí, ten sahá najjasnějšiemu kniežeti panu Wáclawowi králi, bratru našemu milému, w jeho dóstojenstwie, a toho je nám žel. Také wiete dobře, že okolní súsedé té koruně nemnoho co dobrého přejí, a móže lehká příčina býti, že jie wám opět pomohú zahubiti; a toho bychom nerádi přezřeli, poněwadž jsme po swrchu psaném našem milém bratru té koruně prawý a sprawedliwý dědic. Také jsme proto křesťané, abychme řád mezi sebú měli. A poněwadž wy a jiní páni, ježto proti wám strany držie, swrchu psaného našeho milého bratra za pána jmáte, a také před sebú máte swé práwo zemské: mělliby pak jeden s druhým co činiti, toby mělo před swrchu psaným naším milým bratrem a práwem ohledáno býti a wyneseno. Jsúli pak ty strany, a činili ty punty pro Hus: wšak wieme dobře, kterakú sú wieru naši předkowé a otcowé drželi, a kterak sú na nás wznesli; w té staré wieře a při kostelu swatém my také ostaňme, a nechajme wšech nowých nálezów. Protož ot wás žádáme, abyšte opatřili swrchupsaného našeho milého bratra i swú čest a zemské hodné a dobré, a hledali wšech dobrých a počestných cest, aby mír a pokoj w zemi a mezi wámi byl; a také ti swazkowé, z nichžby wálky a zemská záhuba rósti mohly, aby byli zhlazeni. Pakliby která strana na našem milém bratru, na rowném a na práwě nechtěli dosti mieti, a snad ty wěci tak weliké byly, žeby wás pro nic nemohli smluwiti, a nás a našie pomoci k tomu třeba bylo: tehdy nám to dajte wěděti, a my ufáme pánu bohu toho dobře, že mezi wámi dobrý prostředek uhodíme; a tu práci pro mír a pokoj a waši čest rádi chceme na sie wzieti. Pakliby opět to swrhli, tehdy wězte, že neradi přezříme, by ta země opět novými wálkami byla zahubena; než přičinímy sie jakožto dědic té koruny po našem bratru, a stawíme to budemli kterak moci, a pomóžem wěrně našemu milému bratru se wším tiem což máme, když nás J. M. k tomu přiwolá. Datum Parisiis, penultima die Martii, anno regnorum nostrorum Ungariae XXIX, Romanorum vero sexto.
Ad mandatum D. Regis: Michael Prag. et Wratisl. Canonicus.