Antologie z oper/Zdeněk Fibich

Antologie z oper
Armida (Dvořák)	Zdeněk Fibich	Bukovín

Údaje o textu
Titulek:	Zdeněk Fibich
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 55-57 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Zdeněk Fibich

vedle Smetany a Dvořáka největší skladatel český 19. stol., tvoří s nimi klasickou trojici generace obrozenské, romantické, heroické a jest první kosmopolita v dějinách naší hudby. Narodil se 21. XII. 1856 v Šebořicích u Čáslavě, kde jeho otec byl knížecím lesním. Podobně jako o Smetanovi a Dvořákovi lze říci i o F., že byl rozeným hudebníkem, na nějž již od dětství silně působily dojmy z lesního zátiší a poetického okolí. V hudbě se vzdělával již jako student ve Vídni (1859—62) a poté v Praze jako žák malostranského gymnasia (do r. 1865). První začátky hry klavírní a harmonie mu vštípil varhaník Z. Kolešovský; nějaký čas ztrávil i v hud. škole Smetanově. Jako „zázračné dítě“ složil již ve 14 letech Symfonii es-dur, kterou sám dirigoval při koncertě v Chrudimi; z té doby pocházejí i jeho skladby klavírní (op. 1. a 2.). Inteligentními rodiči, podporujícími jeho snahy, byl pak poslán na nejslavnější konservatoř německou v Lipsku, kdež pobyl v l. 1865—67. Jako 18 letý zůstal rok v Paříži na rozšíření svých vědomostí výtvarnických, zvláště poznatků z dějin malířství, a dalšího půl roku vzdělával se v hudbě u věhlasného polyfonika Lachnera v Mannheimu. Od r. 1871 bydlil trvale v Praze, kromě ročního pobytu (1873) ve Vilně, kdež byl učitelem hudby. Stal se 2. kapelníkem českého divadla (1875—78), od r. 1878—81 byl sbormistrem při pravoslavném chrámu pražském a r. 1899 operním dramaturgem Nár. divadla.

Fibich vytvořil vzácná díla ze všech oborů hudebního umění; skládal i ve starých útvarech architektonických. Tvůrčí jeho činnost rozpadá se na dvě periody: objektivní, sahající do ukončení „Melodramatické trilogie“, vyznačující se extensitou pole, a subjektivní, vyznačená hlubokou intensitou citovou. Nejprve jej vábí píseň a klavírní skladby (Dva zpěvy, Patero písní, Opuščená, Róže, Skřivánek, Šestero písní, Jarní paprsky, Poupata — Maličkosti, Zlatý věk, Sonata b-dur, Z hor, Fugata, Giacona, Impromptu, Malířské studie (5), v nichž geniálním způsobem charakterisuje obrazy galerií, Nálady, dojmy a upomínky (376), nejintimnější, monumentální dílo klavírní, milostný deník Fibichův, do něhož zapisuje své zážitky životní). — Účelům paedagogickým věnována jest Velká škola pro klavír, pracovaná s Janem Malátem.

Overtury a symf. básně: Ouv. ke Kollárovu „Pražskému židu“, Veseloherní ouvertura na „Midasovy uši“ od Vrchlického, Noc na Karlštejně, Komenský, Oldřich a Božena — Orch. fantasie na motto z Horáce a Wagnera; Othello, první symf. báseň Fibichova, Záboj, Slavoj a Luděk, první symf. báseň s národní látkou českou, Toman a lesní panna, symf. obraz. Bouře Vesna, Dvě vigilie, V podvečer, velmi oblíbená, suita „Dojmy z venkova“. — Z oboru hudby absolutní: 3 symfonie — f-dur, es-dur, e-moll — skladby vokální pro orchestr, soli a sbor, Meluzina. Jarní romance. Skladby komorní: Sonatina d-moll pro housle a klavír, Sonata c-dur a d-dur. Klavírní trio f-moll, Klavírní kvartet. Smyčcový kvartet g-dur, Trio es dur, Smyčcový kvartet a-dur, Kvintet d-dur, veliký hymnus lásky, v němž přidal k obvyklému složení triovému klarinet a lesní roh. — Ze skladeb církevních: Šestihlasá mofetta a Missa brevis. — Melodramy (1875-81): Štědrý den a Vodník (s prův. orchestru) (Erben), Pomsta květin (Freiligrath), drobný bibelot, skvostné portréty květin, čarovně zhudebněných, Věčnost (R. Mayer), Královna Emma (Vrchlický), formálně nejdokonalejší, Hakon (Vrchlický), vzniklý bezprostředně před Hipodamií, umělecká legitimace Fibichovy schopnosti odvážiti se tohoto ideálu. —

V oboru hudby dramatické F. navazuje přirozeně na Smetanu. První dílo Bukovín (1870), dramatický pokus, komponoval jako hold mistru K. M. Webrovi, jehož Čarostřelce zbožňoval. Blaník (1877) psaný pod vlivem Smetanovým, okouzluje odvahou, silou a plností mládí. Nevěsta messinská (1882), dr. Hostinským upravená činohra Schillerova, klasické drama české, po „Libuši“ Smetanově největší dram. dílo naše, jež zůstane uměleckým zákoníkem krásné deklamace české. Ještě výše vystoupil ve scénickém melodramatu, melodramatické trilogii Hippodamie (Námluvy Pelopovy 1889), Fantalův smír (1890) a Smrt Hippodamie (1891), k níž text napsal Vrchlický. Jako celek nemá té hrůzy — plné síly tragické jako Nevěsta Messinská, je však tím mistrnější v detailech. Je to nejskvělejší čin českého uměni, jímž F. dovršil dram. hudbu 19. stol., vystoupiv důsledně i nad reformu Wagnerovu. Scenický melodram jet vlastní dílo F-ovo, v němž neměl předchůdcův a ve kterém musil geniálně, zcela sám rozřešiti problémy esthetické, architektonické a instrumentační. —

Po antice přichází u Fibicha druhé období tvoření — subjektivní, z něhož vznikly: Bouře, Hedy a Šárka — subjektivní dramata erotická, podaná novým slohem: hudebním impresionismem. Bouře (1894) jest nejlepší česká opera pohádková, zářivé instrumentace. — Hedy (1895) — na libreto Anežky Schulzové dle Byronova „Don Juana“ — nejerotičtější drama české, nejintimnější dílo mistrovo, nazývané také „Českým Tristanem“. Šárka (1897) přímo navazuje na Smetanovu „Libuši“, spadajíc do doby, kdy kněžny již není. Stilový rozdíl obou děl jest ohromný. Libuše jest dílo slavnostní, pathetické, dekorativní, kdežto Šárka dílo realistické, drama lásky, naprosto neslavnostní, subjektivní, bouřlivé, vášnivé. Mistr tu dosáhl vrcholu (zvláště v 2. jednání) podáním poesie lesa a milostné vášně. — Pád Arkuna (1898) skládá se z předehry „Helga“ a z vlastního dramatu „Dargun“. Mezi obě části vložena jest ouvertura, titanská práce symfonická, líčící zápas dvou světů: křesťanského a pohanského, slovanského a germánského. V „Pádu Arkuna“ vystupuje po prvé u Fibicha element náboženský. —

Ohromné další plány mistrovy, hodlající napsati drama o moři zhudebněním Ibsenovy „Paní z námoří“ a drama ze současného života odehrávající se v Alpách, zmařila neúprosná smrt, zkosivší geniálního mistra po krátkém zápase dne 15. října 1900. —