Antologie z oper
Dimitrij	Svatá Ludmila	Jakobín

Údaje o textu
Titulek:	Svatá Ludmila
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 44-46 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Svatá Ludmila (oratorium)

Antonín Dvořák: Svatá Ludmila

Oratorium ve třech odděleních pro sola, sbor a orchestr. Slova Jar. Vrchlického. Scenicky upravil V. J. Novotný.

Osoby

Osoby: Sv. Ludmila, kněžna Pšovanů…s. Svatava, její družka…ms. Sv. Ivan, poustevník…b. Bořivoj, kníže český …t. Arcibiskup Methoděj na Velehradě …b. Svatopluk Moravský…b. Rolník…t. — Děj se koná v 2. polovici IX. stol. — První provozování 30. X. 1901 v Národním divadle.

Obsah

Část I. Děj na nádvoří hradu mělnického. — Čís. 1. Předehra a mužský sbor. Sbor pohanských kněží chystá se k zasvěcení nové zlaté sochy bohyně Báby a oslavuje východ slunce. Čís. 2. Recitativ. Rolník radostně vítá Vesnu, vracející život a lásku. Čís. 3. Sbor slaví bohyni Bábu prose jí, aby zahnala dech zimy. Čís. 4. Sbor pohanského kněžstva a lidu provolává slávu Svantovítovi a Radhoštovi. Čís. 5. Sbor oslavuje Tříhlava, Peruna a všecky bohy, chránící české vlasti. Čís. 6. Recitativ. Ludmila se chystá zasvětiti sochu bohyně Báby, již vztyčila, aby byla svědkyní viry otců; prosí jí, aby byla lidu přízniva a žehnala národu a vlasti. Čís. 7. Sbor opakuje prosbu Ludmilinu. Č. 8. Arie. Ludmila od dětství již toužila, aby pochopila strom, květ a všecko stvoření, poznala věčnou pravdu a přiblížila se bohům, kteří v tmách noci a v bleskném nachu lidstvo vedou. Čís. 9. Sbor slaví bohy, vedoucí milostivě lidstvo světem i tmou. Čís. 10. Tenorové solo. Rolník chce obětovati bohyni, jež máj vdechuje v háj a zlaté zrno v hrudy, květy, koláče i med a slaviti ji písní a hudbou. Čís. 11. Sbor podivuje se hluku v pozadí se ozývajícímu, jenž věští spor a půtku. Muž velebný vstupuje, vše se mu kloní a ustupuje. V jeho bledé tváři zříti divné, neznámé světlo. Blíží se bez bázně, jsa ozbrojen sekerou. Čís. 12. Arie a sbor. Ivan hlásá lidu novou víru v jednoho boha, v jeho světlo — kříž. Modla — bídný kov — musí se propadnouti v zemi. Jest čas, aby zář pravého slunce vstala, aby se lid modlil před křížem Kristovým. Čís. 13. Sbor. Lid se diví, že muže urážejícího bohy nestihá blesk s nebe. V očích mu svítí divný lesk. Napřáhl ruku, a jako bleskem zasažená socha bohyně jest sražena v prach. Ženy a děti kvílejí, smutné šumění nese se i vrcholy stromů. Nový bůh nese v svět zničení. Kde jsou staří bohové? Čís. 14. Arie. Ludmila jsouc do hloubi duše dojata slovy světcovými, prosí ho, aby světlem víry osvítil zmatenou duši její a otevřel jí cestu do nebes. Čís. 15. Recitativ. Ivan odcházeje, praví: »Vstup v nitro své, mým bytem není země, však sama najdeš mě a přijdeš ke mně.« Čís. 16. Sbor. Lid v pochybnosti se táže, co ho čeká. Jsou ještě bozi? Je tento nový bůh pravý? Čemu lze věřiti? Čís. 17. Sbor naříká, že vše se bortí v chaos, noří se v propast; co budovali dědové, jest zašlapáno v prach. Vzývá věčné světlo na blankytu, aby sletělo v trysku hbitém a osvítilo mu cestu.

Část II. Děj v lesích berounských. V pozadí sluj, v níž poustevna Ivanova. — Čís. 18. Předehra, recitativ a arie. Svatava, družka Ludmilina, žasne, v jaké hrozné stíny lesních hvozdů, z nichž i litá zvěř prchá, jata jsouc hrůzou, kněžna ji vede. Váhá jíti dále. Od té doby, co onen kmet na Mělníce se zjevil, Ludmila nemá stání, kouzlo jeho slov ji podmanilo. Vyhnalo ji z hradu, takže pevnou nohou bez bázně kráčí všemi hrůzami těmito. Čís. 19. Dvojzpěv. Ludmila, jsouc poslušna vyzvání Ivanova, chce najíti pravého Boha. Svatava pozoruje ve skále zející trhlinu, nad níž činí kříž. Ludmila v něm poznává znamení, s nímž neznámý přišel na Mělník. Chce nahlédnouti do bydliště Ivanova, jenž ji zbaví pochyb. Ten právě vystupuje ze sluje. Čís. 20. Arie. Ivan vítá Ludmilu, jíž neděsily hrůzy pralesa. Věděl, že přijde, a odhalí jí »tu pravdu, jež se v kříži skrývá a požehnáním na svět splývá«. Čís. 21. Recitativ. Ludmila se neklamala. Chce poznati pravdu, zapomenout bludův a ctíti kříž. Čís. 22. Arie Ivanova. Svět jest jen trnitou cestou k žití nebeskému - jen v lásce jest blaha zdroj. Čís. 23. Recitativ. Ludmila prosí Ivana, aby ji cvičil v pokoře a modlitbě. Čís. 24. Trojzpěv. Oslava kříže Kristova. Čís. 25. Trojzpěv a sbor. Bořivojova družina žene se divoce skalinou, dolem za divokou zvěří. Ludmila, Svatava a Ivan slyšíce zvuky lesních rohů, prosí Boha, aby v této chvíli zhouby stál při nich. Čís. 26. Sbor a solo. Bořivoj s úžasem pozoruje divadlo, jež se mu jeví. Poranil na smrt šípem laň, jež hledá ochrany u nohou poustevníkových. Ten jí žehná, vytáhne šíp z rány — laň zdráva lehá k němu a vděčně líže jeho ruce. Sbor jest jat hrůzou a želí zkaženého lovu. Bořivoj spatří krásnou Ludmilu, vzplane k ní láskou a táže se, kdo jsou oba jemu neznámí. Čís. 27. Ivan odpovídá, že jest sluha boží, tmy rozptylující, modly kácející; jeho znakem jest kříž. Čís. 28. Sbor poznává v Ivanovi muže, jenž na Mělníce zničil modlu; spanilá dívka vedle něho jest kněžna Ludmila. Čís. 29. Recitativ. Bořivoj vzplane láskou k Ludmile a přeje si býti uveden k světlu. Ivan vloží v ruku jeho ruku kněžninu, zanechá-li bludů pohanských. Bořivoj slibuje, že tak učiní. Čís. 30. Arie. Bořivoj hodlá podstoupiti vše, aby získal dívku; svůj trůn i žezlo skládá jí k nohám, před křížem padá v prach. Čís. 31. Sbor se diví pokoře knížete a vítá novou kněžnu, vzor krásy a ctnosti. Čís. 32. Recitativ a sbor. Ludmila hledala pouze svaté pravdy; hvězdy zasvitly jí k jiné dráze, než aby byla ženou lovcovou. Čís. 33. Sbor naříká nad zamítnutím prosby Bořivojovy. Čís. 34. Recitativ. Bořivoj, procitnuv z krásného sna, prosí o smilování. Ivan domlouvá Ludmile, aby svolila státi se manželkou Bořivoje, jenž se chce státi křesťanem. Pak záře nového jitra vzplane nad vlastí. Čís. 35. Čtverozpěv a sbor. Oslava divu lásky. Sbor andělů zvěstuje požehnání Pána, žehnajícího české zemi, k níž sám ráj se sklání.

Část III. Děj v chrámě velehradském. — Čís. 36. Předehra a sbor. Píseň: »Hospodine, pomiluj ny!« Čís. 37. Recitativ. Ivan vyzývá Bořivoje a Ludmilu, aby předstoupili a přijali křest z rukou Methodějových. Bořivoj prohlašuje, že celý národ prosí za dar křtu. Čís. 38. Dvojzpěv. Bořivoj a Ludmila touží po křtu. Čís. 39. Recitativ. Ludmila, nabízejíc Kristu své služby, zří před sebou zlacenou cestu do ráje. Její duše se vznáší výše. Ivan vyzývá oba, aby pokleknouce přijali křest a byli spiati svazkem manželským. Čís. 40. Sbor prosí o požehnání nebes. Čís. 41. Solo a sbor. Ivan volá k Duchu svatému, aby manžely zaclonil nadhvězdnou milostí svou. Čís. 42. Sbor přivolává na ně požehnání nebes. Čís. 43. Solo a sbor. Svatava prosí Pannu Marii, aby jim stála po boku v blahu a strastech; andělé nechť jim přinesou ples a mír! Čís. 44. Solo a sbor. Svatava prosí o požehnání nebes všem věrným Čechům. Dvojsbor a po něm Ivan se Svatavou prosbu opakují. Čís. 45. Svatý obřad jest zakončen písní: »Hospodine, pomiluj ny!«