Antologie z oper
Popelka	Stoja	Krakonoš

Údaje o textu
Titulek:	Stoja
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 177-178 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Stoja

Josef Richard Rozkošný: Stoja

Opera v jednom jednání. Dle povídky J. D. Konráda napsal O. Kučera.

Osoby

Osoby: Alexandr Pankarovič… b. Stoja, jeho žena… s. Stojina matka… a. Štěpán, četař… t. Přítel Štěpánův. — Děj se koná v Hercegovině za povstání r. 1873. — První provozování 6. VI. 1894 v Nár. divadle.

Obsah

Před chatou v horách sedí v podvečer Stojina matka a hovoří se ženami, nabírajícími vody, o neutěšených poměrech, které vzešly otčině obsazením Hercegoviny rakouským vojskem. Muži byli nuceni uprchnouti do hor, a zde u pramene, u něhož zaznívaly dříve veselé písně domorodců, bavívá se denně při víně četa cizích vojínů. Přichází Stoja, provdaná Pankarovičová, již matka varuje před vojáky, zejména před četařem Štěpánem. Stoja konejší matku utišujíc ji, že zná své povinnosti, načež unavená stařena jde spat. Sotvaže se vzdálila, zjeví se na skalní pěšině Štěpán a rychle sestoupiv, vysvětluje Stoje, že předešel dnes své druhy, aby jí vytknul její nevšímavost a beze svědků vyslovil ji své city vroucí lásky. Stoja odbývá jej žertem a přináší mu vína. Když však Štěpán, jenž jí není nijak lhostejný, naléhá na ni stále důtklivěji, věrná žena poukazuje na povinnost, která ji poutá k manželovi. Nedbaje odporu, Štěpán vášnivě na ni doráží a líčí jí štěstí, očekávající jí po jeho boku po návratu do vlasti. Ačkoli Pankarovičová jest hluboce rozrušena, odbývá Štěpána, jejž nazývá Jovanem, a hrozí mu dýkou, políbí-li ji. Nedbaje vyhrůžky, vášnivý vojín schvátí Stoju ve své náruč a náhle klesá k zemi, byv Stojou bodnut. Mezitím co se blíží vojáci vesele zpívající, Stoja prchá, schvácená hrůzou nad svým skutkem. Vojíni naleznuvše raněného druha, přivádějí jej k sobě a dotazují se přichvátavší matky Stojiny, jakým způsobem Štěpán byl poraněn. Poděšená stařena nemůže ovšem dáti žádaného vysvětlení; dovídá se však od Štěpána, probravšího se z mrákot, že se poranil sám. Náhodou prý smekla se mu noha, a v rámě zabodl si nůž, jejž v ruce držel. Vojíni dopraví četaře do opuštěné chaty a odcházejí, nechavše tam na stráži jeho přítele. Stoja navrátivši se všecka zoufalá do své chaty, zvěděla od matky, že Štěpán jest pouze raněn vlastní neopatrností. Šlechetnost Štěpánova a vroucí láska jeho provedla v duši ženy náhlou změnu; odhodlává se tudíž vyhověti žhavé touze milencově a uprchnouti s ním. Vyslovujíc jméno Jovanovo, překvapena jest Pankarovičem, jatým podezřením. Přichvátal s povstalci, kteří v noci hodlají přepadnouti nenáviděné Rakušany. Marně Stoja prosí o milosrdenství s vojíny, zejména s chorým, ležícím v protější chatě. Drsnost mužova ji popouzí tak, že odpírá mu žádaný polibek. Rozhněvaný muž odchází s příkazem, aby neopustila prahu své chaty. Stoja nedbajíc zákazu spěje k druhé chatě a odesílá přítele Jovanova varovat vojínův. Osamotněvši se svým milencem, prosí ho za odpuštění a podává mu bambitku vyzývajíc Jovana, aby ji usmrtil, ježto milujíc ho porušila věrnost manželskou. Štěpán ochotně jí odpouští a vine milovanou ženu k srdci. Mezitím rozzuřila se bitka mezi vojíny a povstalci. Vojsko včas byvši varováno odrazilo útok. Pankarovič chce se tudíž pomstíto alespoň na onom vojákovi, jenž leží v protější chatě, a spěje tam. Z ní vychází Štěpán, podporovaný Stojou. Pankarovič vrhá se na ženu, která srazí zbraň Štěpánovu, takže rána určená Pankarovičovi vyjde do země. Rozlícený manžel nedbaje však, že tím život mu byl zachován, přiskočí náhle a probodne manželku, bránící Štěpána. Nato bez odporu nechá se spoutati. S výkřikem: »Můj Jovane!« Stoja umírá.