Antologie z oper
Čert a Káča	Rusalka	Armida (Dvořák)

Údaje o textu
Titulek:	Rusalka
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 51-53 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Rusalka

Antonín Dvořák: Rusalka

Lyrická pohádka od Jar. Kvapila.

Osoby

Osoby: Vodník… b. Rusalka, jeho dcera… s. Ježibaba… a. Lesní žínky. Princ… t. Lovec… bar. Kněžna… ms. Hajný … t. Kuchtík… s. — První provozování 31. III. 1901 v Národním divadle.

Obsah

První dějství. Tři lesní žínky tančí při svitu měsíce na pokraji jezera, ukrytého v hlubokém lese, a dobírají si vodníka, jenž na jejich škádlení vynoří se z hlubin. Hrozí, že některou z bujných slečinek chytne a stáhne k sobě do hlubiny. Za to se mu dostává nového výsměchu: baba hastrmanova by mu toho nestrpěla a vytahala by mu za uši. Vtom ozve se hlas vodníkovy dcerušky. Rusalky, jež zamyšlena seděla na staré vrbě, sklánějící se k jezeru. Jest jí smutno nahoře i v hlubině, kde její družky skotačí, od té doby, kdy se jí zachtělo býti člověkem, s nesmrtelnou duší a žíti v zlatém slunci. Často přicházívá k jezeru mladík, jenž shodiv na hrázi šat, koupává se v jejích loktech; chtěla by tudíž poznati lásku lidskou ke skutečné bytosti lidské. Poslem svých tužeb činí měsíček. Když zajde, Rusalka úpěnlivě prosí Ježibaby, aby s ní sňala kouzlo vody, v níž jest upoutána vlnami a zapletena v lekníny. Kouzlem čarodějnice nabude chůze a vrhnuvši se k jejím nohám prosí jí o lidské tělo a duši. Ježibaba vyhoví jejímu přání, dostane-li od ní odměnou její průsvitný šat vodní. Ztratí-li však lásku, po níž touží, bude opět stržena do vodních hlubin; než jí nabude, bude němá. Vrátí-li se ve vodníkovu říši prokleta, zahubí tím i svého miláčka. Když se Rusalka nehrozí ani těchto krutých podmínek, čarodějnice uvede ji do své chaty, aby jí připravila čarovný nápoj, jenž ji promění v bytost lidskou. Rozednívá se. Lovecké rohy znějí stále zřetelněji a slyšeti jest píseň princova lovce o bílé lani, pronásledované princem, jenž sám náhle vyrazí z hloubi lesa. Stopa zvěře zanikla zde u jezera, jehož vody lákají jej tajemným vlněním, jako by v jejich objetí měl ochladiti vášeň loveckou. Nechce se mu již loviti a odesílá tudíž průvod. Usednuv na břehu jezera, spatří oněmělou Rusalku se zlatými vlasy hluboko splývajícími. Dívka, nemohouc mluviti, vztahuje k němu své ruce a byvši otázána princem, miluje-li jej, padne mu v náručí. Její družky na dně jezera pohřešujíce ji, volají na ni. Ve svrchované úzkosti Rusalka tím více se tulí v náručí prince, jenž nejvzácnější laň, zlatou hvězdičku v temnou noc mu zasvítivší, svou pohádku, odvádí s sebou.

Druhé dějství. V sadě při princově zámku hajný vyzvídá od kuchtíka, co se to dnes v zámku strojí, a dovídá se, že princ našel v lese divné stvoření, s nímž se hodlá oženiti. Ona holka jest stále bleda a němá. Hajný potvrzuje mínění kuchtíkovo o divných bytostech ve hvozdech žijících. Kuchtík mu za to vypravuje, jak se princ změňuje od té doby, co si neznámou přivedl. Na štěstí jest hodně vrtkavý a již opět hází očima po jakési cizí kněžně, jež na zámek zavítala jako host. Vtom přichází sám princ s Rusalkou, které vytýká její chladnost. Když cizí kněžna vyčítá princovi, že k vůli svému štěstí zanedbává povinnosti pohostinství, vrtkavý mladý muž, jatý novou vášní ke kněžně, posílá Rusalku domů a odvádí kněžnu. V síni zazní hudba, vzplanou světla a rozvíří se tanec a zpěv. Vodník vynořivší se z rybníka želí nebohé dcery své, jež člověka nedovede upoutati trvale. Až se zoufalá vrátí ke svým družkám, bude jim — sama životem jsouc zničena — živlem smrticím. Princ okázale se dvoří cizí kněžně, nedbaje zoufalství Rusalky, jež uprchne ze síně. Setkavši se s vodníkem, náhle nabývá řeči a vypravuje mu všecka zoufalá, že se jí — dceři chladných vod — nedostává silné oné vášně, jíž schopna jest pouze dcera lidská. Když prosí ho úpěnlivě o záchranu, vodník jí doporučuje opět Ježibabu. Princ vyšed si s cizí kněžnou do zahrady, jest opojen vášní a vine ji k sobě. Když spatří tento výjev opuštěná Rusalka, vyběhne z ústraní a spěje miláčkovi v náruč — než za velikou lásku její dostává se jí odbytí. Vodník, vynořivší se nad rybníkem, přísahá za to princovi bídný skon.

Třetí dějství. Rusalka, žalem všecka změněná, naříká nad jezerem na neblahý osud svůj: opět se musí nořiti ve vodní tůně; ztratila lásku na zemi, a její družky ve vodě nechtějí ji přijmouti mezi sebe — celým světem jest zavržena. Jejím nářkem přilákaná Ježibaba vytýká jí její lehkověrnost a nabízí jí jistý prostředek k dosažení odpuštění a vlídného přijetí: může ozdravěti pouze proudem horké lidské krve, jí prolité; zahubí-li její ruka svůdce, bude šťastna. Rusalka s hrůzou odmítá tento návrh; raději chce žíti v beznaději, bude-li jen šťasten její miláček. Rusalky pod vodou odmítají její prosbu, aby ji přijaly mezi sebe: v jejich veselé reje přinesla by jen zármutek. Nechť láká lidi na rozcestí jako bludička! — Přichází hajný s kuchtíkem, jenž má vyzvěděli na Ježibabě, jak by princ mohl býti vyléčen z těžkomyslnosti. Když mladík bojí se čarodějnici zavolati, hajný učiní tak sám, načež hrozbou Ježibaby poděšený kuchtík vypoví své poslání: jakás kouzelnice uhranula prince, a když ho zcela pomátla, sám ďábel odnesl ji do pekla. Vtom vynoří se z vody vodník, popuzený nespravedlivou výtkou touto, a proklínaje bídnou havěť lidskou, hrozí jí pomstou. Hajný s kuchtíkem uprchnou, Ježibaba zajde do chalupy. — Po východu měsíce sbíhají se na palouce lesní žínky a opět si dobírají vodníka. Ten však odmítaje jejich výsměch, vypravuje jim o Rusalce, princem zavržené, a způsobí tesklivý dojem u veselých panen lesních, jež se rozprchnou. Vtom vyběhne z lesa pomatený princ, volající zoufale svou bílou laň, svou pohádku-Rusalku. Jsouc jata jeho žalem, Rusalka zjeví se nad jezerem a vytýká princovi jeho nevěru, jež byla příčinou neskonalých muk jich obou. Princ hledal pouze vášeň, jíž ona, dcera chladných vod, neměla. Byla-li kdys jeho milenkou, jest nyní jeho smrtí. Políbí-li jej, jest ztracen docela. Princ nedbaje její výstrahy, vrhne se jí v náruč a šťasten umírá v jejím objetí. Vodník hluboko pod vodou želí ubohé Rusalky, jež naposled líbá mrtvého miláčka, a přejíc mu věčného slitování, ponoří se v hlubinu jezerní.