Antologie z oper/Předmluva k II. vydání

Antologie z oper
Předmluva k I. vydání	Předmluva k II. vydání	Mořic Anger

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva k II. vydání
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 7 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Značný náklad I. vydání »Antologie z oper« byl rozebrán v době nejkratší, což jest důkazem, že vydáním této knihy jednak byla vyplněna palčivá mezera v naší literatuře, jednak že návštěvníci divadel, milovnici dramatického uměni, a jmenovitě posluchači konservatoře a varhanické školy našli v ní vítanou příručku, usnadňující jim orientaci po bohatém repertoiru operním.

Nové vydání knihy opozdilo se vypuknuvší válkou a neblahými poměry v průmyslu papírnickém, souvislými s ní, o více než pět let. Ty byly též příčinou změny nakladatelovy a rozdělení knihy ve dva díly. Času toho mimovolně získaného bylo použito ke zdokonalení knihy v nejednom směru.

Především byly připojeny všude tam, kde bylo lze dopátrali se toho, hlasy jednajících osob. Dále bylo pilně přihlíženo k nově nabytým zkušenostem, vyplývajícím z repertoiru předních operních scén českých za léta právě minulá, a dle toho byl též upraven obsah knihy. Bylať do ní pojata díla nová, v prvním vydání chybějící, opery starší, na přední jeviště naše uvedené, jakož i díla taková, o nichž lze předpokládati, že se objeví na scéně dříve nebo později; naproti tomu byly vynechány některé zpěvohry významu podřadného, o jejichž schopnosti života lze pochybovali.

Pokud se týče oper specielně českých, bylo přihlíženo k tomu, aby vedle stěžejních děl předních mistrů našich byly zastoupeny i všecky význačnější práce ostatních skladatelů — s výjimkou oněch, u nichž o nějaké skutečné ceně umělecké mluvili nelze — bez ohledu, zda se právě na našich scénách provozují či nikoli.

Zvláštní péče byla ovšem věnována — kromě zpěvoher Smetanových — oněm českým operám, které by měly tvořili — žel, však netvoří! — stálý repertoir alespoň první operní scény naší; jsou to opery jmenovitě Fibichovy, Foerstrovy a Ostrčilovy.

Nastupuje tudíž »Antologie« v této úpravě novou pouť po vlasti československé, zbavené mezitím habsburského despotismu, jenž dával pociťovali své nenávisti i dramatickému umění našemu.

Jest vroucím přáním sestavovatelovými, aby se »Antologie« i v druhém vydání potkala se stejným úspěchem jako při vydání prvním, přispěla k poznání dramatické tvorby a probudila zájem o ni ještě živější.

Sestavovatel má za svou povinnost, aby vzdal srdečné díky těm, kteří mu při práci radou i skutkem byli nápomocni. Jsou to jmenovitě páni: JUDr. J. Ječný, komisař obecních úřadů města Plzně, Ph. Dr. Jan Branberger, ministerský tajemník, inž. B. Němec a oba archiváři Národního divadla L. Elznic a Al. Stejskal.

V Kolíně v lednu 1920.