Antologie z oper
Stoja	Krakonoš	Černé jezero

Údaje o textu
Titulek:	Krakonoš
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 178-180 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Krakonoš

Josef Richard Rozkošný: Krakonoš

Opera o 3 jednáních. Slova napsal Jar. Borecký.

Osoby

Osoby: Krakonoš… bar. Květuše… s. Bronislav… t. Vítek, jeho panoš… s. Blažek, hostinský… b. Marie, jeho žena… a. Lída, jejich dcera… ms. Jiří… t. — První provozování v Nár. divadle 18. X. 1889.

Obsah

Jednání I. Pohorská dědina. — Hostinský Blažek má o venkovské pouti plné ruce práce, ačkoli mu čilá dceruška jeho Lidka a její nápadník Jiří pomáhají, seč jsou. Po požehnání zástupů ještě přibývá, a na návsi rozvíjí se bujarý život; o překot kramáři nabízejí své zboží, jež jde na dračku. Dostavil se i Krakonoš, přestrojený za sběratele horských bylin. Vychvaluje do nebe jejich účinky blahodárné, láká ke koupi zvláště mladé dívky; ty však dnes jsouce ovládány jinými touhami, ponechávají krosnaře babám a odkvapí. Nastává nový rozruch příjezdem krásného rytíře na bělostném koni; panoš jej provází. Je to Bronislav, jenž vítajícímu jej Blažkovi a lidu zvěstuje příčinu neočekávané návštěvy své. Byla mu unesena krásná nevěsta jeho Květuše, dcera vládce lidu Ratibora právě v tom okamžiku, když v zahradě dlela v lázni; uchvátil ji Krakonoš, stanuvší nad ní v podobě bílého mraku. Bronislav, dověděv se od čarodějnice, že skalní duch chová jeho nevěstu v horách krkonošských, umínil si, že mu ji vyrve, i kdyby ho to život stálo, a hodlá svou výpravu zahájiti z pohorské vesnice této. Hledá tudíž spolehlivého vůdce na cestu. K tomuto úkolu by se nejlépe hodil Jiří, ten však odkvapil v hněvu, vida, jak Bronislavův Vítek se dvoří jeho vyvolené. Teprve po dlouhém volání vrací se, ale zpěčuje se podstoupiti nebezpečný úkol, ježto zná pověst, že běda tomu, kdo s hříchem nebo zlostí v srdci vkročí na nebezpečný most, vedoucí do báječné říše Krakonošovy. Teprve domluvy Lidčiny a slib štědré odměny přimějí ho k tomu, že vůdcovství výpravy na sebe béře. Krakonoš v přestrojení za krosnaře vyslechl celý plán a umínil si, že Bronislava zničí. Úlisně prosí tudíž rytíře, aby se směl k vůli své bezpečnosti ubírati v průvodu, k čemuž Bronislav svoluje. S různými city výprava se dává na cestu.

Jednání II. Pusté hory. Noc. — Bronislav s průvodem dospěl strmého mostu. Sotva však naň vstoupí, domnělý krosnař, změniv náhle svou podobu, vrhne se na svého soka a svrhne jej v hlubokou propast, kdežto Jiří a Vítek jsou uchváceni skalními duchy. Příšerný chechtot Krakonošův a úpění duchů v mlhách doprovází zkázu výpravy. Rázem změní se krajina v čarovnou zahradu, vězení to Květuše, bloudící po boku přidělených jí družek a lkající nad ztrátou svých nejdražších. Sem přichází i kouzly zachráněný Bronislav a setkává se s milenou Květuší. Zapomínajíce nebezpečenství, se všech stran je obklopujících, milenci radostně slaví své shledání, načež chystají se k útěku. Vtom z dálky zazní toužebný zpěv Krakonoše, vracejícího se k svému sídlu. Květuše téměř násilím přinutí Bronislava, chtějícího jí chrániti, aby se ukryl v podzemní sluji, a očekává pak s úzkostí příchodu Krakonošova. Skalní duch s výrazem horoucí lásky chce ji obejmouti; než byv odstrčen, dotírá na ni tím usilovněji. Květuše prchá a náhle se v cestu Krakonošovi staví Bronislav, vyraziv nerozvážně ze svého úkrytu. Tentokrát by jistě nebyl ušel záhuby, kdyby Květuše včas nezakročila. Aby zachránila svého miláčka, slibuje rozhněvanému Krakonošovi, že se stane jeho ženou, a nabízí mu na důkaz své věrnosti prsten. Krakonoš překonaný její poddajností, odpouští Bronislavovi a přivolává pak své poddané. Uděliv milost i Vítkovi a Jiřímu, představuje pak skalním duchům Květuší jako manželku a královnu. Na další rozkaz jeho představují duchové čtyři živly a prokazují pak poctu vládci i jeho nevěstě.

Jednání III. Jiná část Krakonošovy zahrady. Noc. — Dívky ve skvělém průvodu vedou Květuši na práh svatební síně a tam ji opouštějí. Plna úzkosti čeká tu dívka Bronislava, jenž konečně přichází, aby ji unesl. Tonoucím v blahu lásky Vítek přináší zprávu, že Krakonoš se blíží, pročež dají se na kvapný útěk. Sotvaže se jim podařilo uniknouti z oblasti říše Krakonošovy, přichází on sám zpitý štěstím, očekávajícím ho; nenacházeje však nikde své nevěsty, zuří, vzbudí divokou bouři a mlhami zastře všechen kraj. Avšak veškeré úsilí jeho jest marné. Milenci octli se již mimo dosah jeho moci poblíž vesnice, kdež lid shromážděný před kaplí modlí se za záchranu smělé výpravy. Jakmile zvonění proti mrakům doznělo, přichvátá Bronislav s milenkou i družinou. Květuše spěje v kapli, aby poděkovala Hospodinu za šťastné zachránění. Obraz, na nějž vroucně zírá, náhle se pohne a z něho rázem vystoupí Krakonoš. Strhnuv Květuši k sobě, snaží se nejprve prosbami, poté pak hrozbami přiměti ji k tomu, aby ho následovala. Ale Květuše statečně odolává jeho útokům a voláním o pomoc přivolává Bronislava a venkovský lid. Vida marnost všeho snažení svého, Krakonoš vrhne Květuši k nohám prsten, jejž mu dala, a zmizí s kletbou na rtech. Blažený Bronislav, doprovázený blahopřáním lidu, odvádí pak zachráněnou milenku.