Antologie z oper
Svatá Ludmila	Jakobín	Čert a Káča

Údaje o textu
Titulek:	Jakobín
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 46-49 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Jakobín

Antonín Dvořák: Jakobín

Opera o 3 jednáních Text Marie Červinkové-Riegrové.

Osoby

Osoby: Hrabě Vilém z Harasova, majetník panství a generál ve výslužbě… b. Bohuš z Harasova, jeho syn… b. Adolf z Harasova, jeho synovec… bar. Julie, žena Bohušova… s. Filip, hraběcí purkrabí…b. Jiří, myslivecký mládenec… t. Benda, učitel a regenschori, hudební skladatel… t. Terinka, jeho dcera… s. Lotinka, stará klíčnice v zámku… ms. — Děj ve venkovském městě v Čechách za doby revoluce francouzské r 1793. — První provozování 9. II. 1889. v Nár. divadle.

Obsah

Jednánání I. Náměstí venkovského městečka. — Z chrámu zaznívají zvuky zbožné písně marianské, působíce hlubokým dojmem na Bohuše z Harasova, vracejícího se po dlouhých letech s chotí Julií do vlasti. S pohnutím pozdravuje své rodiště a vzpomíná blahého dětství, kdy matička se k němu sklánívala a konejšívala ho dojemnou písní. Julii, vyčítající sobě, že se stala příčinou rozkolu Bohušova s otcem, uklidňuje tvrzením, že příčinou sporů byla různost názorů, když sám poznav v cizině moderní ideje, ujímal se lidu, kdežto bratranec Adolf živil svár hněvu a usmíření mařil. Oba kojí se nadějí, že cit lásky po dlouhých letech v srdci otcově oživne při shledání, a ubírají se k zámku. Z chrámu vychází lid, na náměstí rozproudí se čilý život, a vše spěje do hostince. Touhy mládí opanovaly i obstarožného purkrabího, jenž spatřiv po boku regenschoriho Bendy kráčející sličnou dcerušku jeho Terinku, milenku mysliveckého mládence Jiřího, dvoří se dívence, již odvádí pak k tanci, vzbuzuje tím v srdci Jiřího hněv a žárlivost. Škádlení městských hochů tím více popuzuje mladíka, a když purkrabí pronásleduje Terinku, jež z hostince mu uprchla, rozhněvaný milenec nedbaje příkazův opatrnosti, zanotuje posměšnou píseň na záletného purkrabího, kterou rozdováděná mládež se smíchem opakuje. Purkrabí slibuje všem posměváčkům pomstu. Jeho nenávist ke skladateli písničky vzplane ještě mohutněji, když nepozorován vyslechne milostný rozhovor Jiříka a Terinky, jejž přeruší v nejlepším. Slibuje Jiříkovi, kterého opatrná dívka marně zdržuje a chlácholí, bílý kabát vojenský, když tu přichází Bohuš s Julií, dotazujíce se po starém hraběti. Purkrabí vede si velmi sebevědomě vůči cizincům, kteří se prohlásili za umělce, a rozpovídá se o nezdárném synovi starého hraběte Viléma. Mladý šlechtic prý v Paříži smysly tak si spletl, že chtěl robotnému lidu udělit — svobodu. Proto zanevřel naň otec, a matka se utrápila bolestí nad nešvarem rodinným. Nevděčník utekl do světa, vzal si tam nějakou poběhlici a nyní v Paříži připojiv se ke spolku povstalců, je zlosyn, buřič — Jakobín. Toto vypravování vzbuzuje hněv i smích Bohuše prozrazujícího, že též on se vrací z Francie. Purkrabí ihned podezřívá oba cizince a vyžaduje jejich výkazů. Náhle radostné vzrušení probíhá městečkem: po dlouhých letech vrací se starý hrabě, nadšeně obyvatelstvem vítaný. Též Bohuš s pohnutím patří zpovzdáli na zestárlého otce touže vrhnouti se mu v náručí; zarazí se však, vida po boku úhlavního nepřítele svého — bratrance Adolfa. Učitel Benda těšící se, že opět v zámku bude provozovati hudbu, projevuje též radost z toho, že se hrabě vrací se synem. Než stařec vyvádí ho z omylu prohlášením, že vlastní syn jeho jest jím proklet a zapomenut a mladý muž, doprovázející jej synovec Adolf, jest jeho dědicem a pánem panství. Výrok tento jest krutou ranou Bohušovi a Julii, pozbaveným rázem nadějí, jež spojovali se shledáním s otcem.

Jednání II. Síň u učitele. — Právě se koná hudební zkouška u Bendy, jenž jest též hudebním skladatelem, po celé vlasti známým. Hlavním číslem slavnosti, spojené s odevzdáním panství novému držiteli, má býti slavnostní zastaveníčko a alegorická hra, v níž přední úlohy jsou přiděleny Terince a Jiříkovi, výbornému tenoristovi. Po zkoušce Benda odchází do zámku, kteréžto příležitosti používá Jiřík a vloudiv se k Terince, usoužené námluvami starého purkrabího, ujišťuje ji věrnou láskou svou. Vtom vrací se otec. Milenci se tváří, jako by se cvičili ve svém dvojzpěvu, ačkoli se ve zmatku chopili zcela jiných not. Starý regenschori, prohlédnuv jejich lest, poděsí oba zprávou, že za chvíli zavítá purkrabí k zasnoubení. Narazí však na neočekávaný odpor milenců prohlašujících, že nebudou zpívati a zkazí celou produkci, ve kterou Benda skládá všecky naděje své. Všichni tři jsou pak rozrušeni zprávou poděšených dívek oznamujících, že se v městečku skrývají uprchlíci z Paříže — hrozní Jakobíni. Vtom právě Bohuš a Julie vstupují prosíce regenschoriho o útulek v domě. Prvotní nevlídnost a nedůvěra v duši pana učitele rychle se mění, jakmile zvěděl, čeho cizinci zažili a že též milují hudbu a zpěv jako on. Srdečně je pak vítá a slibuje Bohušovi, že ještě dnes večer před počátkem slavnosti uvede oba k starému hraběti. Nové nesnáze vcházejí panu učiteli, když se objeví s kyticí v ruce vyšňořený purkrabí, jemuž tvrdošíjný Jiřík nechce ustoupiti. Benda nechtěje popuditi svého tenora, zaměstnává jej opisováním not, mezitím co se purkrabí rozplývá svými výlevy lásky. Marně chytrá Terinka pomáhá si vytáčkami, aby žárlivého miláčka udržela v dobré míře a purkrabího proti němu nepopudila. Jiřík v jejím jednáni spatřuje nevěru a způsobuje nový spor, jímž popuzený purkrabí chce dáti jinocha ihned odvésti. Benda úpěnlivě prosí purkrabího, aby mu nekazil slavnosti večerní, zbavě ho nejlepšího tenora; jest pak uveden v zoufalství, když staroch, v hudbě dokonalý ignorant a k tomu basista, se mu nabízí, že zazpívá tenorové číslo sám. Vtom přichází hrabě Adolf, zmítaný zlým tušením při vzpomínce na cizince, kterého z dálky spatřil, vjížděje do městečka. Ani francouzské noviny, z nichž se dočetl o smrti Bohušově, nedovedly ho zprostiti obav úplně. Osamotněv s purkrabím, nařizuje mu, aby cizince v městečku dal zatknouti a zabránil jim přístup k starému hraběti; za to purkrabí bude povýšen na vrchního. Jiří vystoupiv stěžuje si na útisky purkrabího, jest však nelítostně odmítnut. Vtom vychází ze svého úkrytu Bohuš a ujímá se mladíka. Adolf s hrůzou poznává zákonitého dědice panství, vyčítajícího mu bídné jednání jeho. Z ostrého sporu mezi oběma Jiří poznává pravý stav věci. Již však přichvátal purkrabí se svými pochopy a chce k rozkazu Adolfovu odvésti cizince, prohlášeného za agenta revoluce — Jakobína. Bohuš maje listiny znějící na cizí jméno žádá, aby byl předveden starému hraběti, jenž v něm zajisté pozná svého syna. Adolf na oko svoluje, ale ve skutečnosti dává svého bratrance uvrhnouti ve vězení.

Jednání III. Sál v hraběcím zámku. Podvečer. — Jiří domáhá se přístupu ke starému hraběti, jemuž chce podati zprávu o uvěznění jeho syna, jest však k rozkazu Adolfovu odveden do žaláře. Mezitím věrná klíčnice zámku Lotinka, která Bohuše chovávala na rukou, uvedla navzdor zákazu Adolfovu do pokoje, zdobeného obrazem nebožky matky Bohušovy, Julii a Bendu, přicházející prosit hraběte Viléma o odpuštění synovi. Vstupuje nejprve učitel a snaží se vzpomínkami na minulost, kdy udílel hodiny hudební bystrému Bohušovi, obměkčiti srdce starcovo — marně však. Rozhovor vyslechla Julie, jíž klesá odvaha nezdarem učitelovým. Vzchopí se však a prosíc před obrazem manželovy matky o vnuknutí, jak obměkčiti srdce starcovo, vzpomene si na píseň, klenou matka Bohušova zpívávala nad kolébkou synáčkovou. Dojemné tony doprovázené zvuky harfy, přilákají hraběte Viléma, jenž v horečném rozechvění klesá před obrazem své ženy. Vtom vystoupí Julie a davši se poznati, oroduje za svého manžela, jenž se nijak nezúčastnil ohavných skutků Jakobínů, nýbrž naopak jimi byl odsouzen na smrt. Avšak podařilo se mu uprchnouti pod cizím jménem a nyní, když se hodlal očistiti od ničemného nařknutí Adolfova, jest padouchem tím uvržen v žalář. Starý hrabě jest hluboce dojat a slibuje vykonati spravedlnost. Již se blíží slavnostní průvod a sbor pěje nacvičené zastaveníčko. Poté hrabě Vilém prohlašuje, že chce před odevzdáním svých práv svému nástupci uděliti milost všem vězňům. Poděšený Adolf v rozpacích prohlašujíc, že nikdo není vězněn, kdežto purkrabí na konec se přiznává, že ve vězení dlí cizinec, kterého hrabě dává ihned předvésti. Osvobozený Bohuš s jásotem se vrhá v náruč otcovu, kdežto zahanbený Adolf odchází, vida své plány zmařeny navždy; s ním ztracen jest i purkrabí. Bohuš přimlouvá se pak ještě za Jiříka a Terinku, kteří v těžké chvíli stáli věrně při něm, načež hrabě a Benda šťastným milencům žehnají. Jásavé písně přítomných oslavují konečné smíření šťastného otce se synem; tak dlouho odloučeným lidskou zlovůlí.