Anebo/Apostrofa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Apostrofa
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: výbor básní „Opustíš-li mne nezahynu“, Mladá fronta 1956 [1]
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Ça Ira, Goethe, Apokalypsa

Ne, nenávist to není mdlá a líná,
jež utiší se pohříchu.
Nebudu říkat slova Markétčina:
„Jde hrůza z tebe Jindřichu.“

Nebudu, nechci marně nápodobit
na měsíc štěkající psy.
Pro postrach dětí nechci z tebe robit
příšeru z Apokalypsy.

Nač zbytečný klam a nač fikcí přepych?
Kdo bude mluvit o soudci?
Ne tak. Já půjdu, třeba v množství slepých,
sok hrdý a sok vidoucí.

Tvou velkost měřím, tvoje nebezpečí,
expansi tvoji do šíra,
tvou schopnost ničit. Budiž sebe větší,
měřím ji klidně: Ça ira.

Plod krásný chová časem v sobě červa,
ve velkosti je porucha.
Co platna vůle, kázeň, schopnost, verva
Co platen je duch bez Ducha?

Posmíváš se svým lepším okamžikům,
velkých svých snílků blouznění.
Na cestu bereš strašné viatikum:
chorobné sebezbožnění.

A pravda, která byla Goethům svatá
teď kolísavá, nejistá.
Tam, jiný kde jen říká sofismata,
jsi z přesvědčení sofista.

A podlehnuvši zlému sebeklamu
budovu velkou proměňuješ v rum.
Vše tvé, vše tobě. Moc ctí sebe samu.
Já, já, toť evangelium!

Vyrostly v zemi tvojí zuby dračí,
jsou katastrofou pro dobu.
Být volným tobě k štěstí nepostačí.
Ty žádáš světa porobu.

Tvé ideály strašné jsou a mělké
a nenávistné k cizinci.
Ty nechceš tolik samo býti velké.
Jen druzí ať jsou malincí.

Zbloudilá sílo se svým záštím, vzdorem
o světů blouzníš zboření.
Chceš, lide konvencí a uniforem,
zuniformovat stvoření?

Nebudu, nechci marně nápodobit
na měsíc štěkající psy.
Pro postrach dětí nechci z tebe robit
příšeru z Apokalypsy.

Bubáky nechci prostor zalidňovat,
Přízraky kreslit, mátohy.
Přednosti tvoje přecházejí do vad.
Jsi veliký, jsi ubohý.

Ve službách zla být těžko bohatýry,
Zlo záhy všechno podhlodá.
Nic smutnějšího než klam, došlý víry,
Jenž zneužívá národa.

Tvou moc, tvůj přepych, panovačnost, chloubu,
já pozoruji bez hrůzy.
V tvých schopnostech já vidím tvoji zhoubu,
tvůj konec už v tvé iluzi.

A líto je mi všech tvých velkých spících,
když hledím kultur na srážku.
Ti viděli by v zdání vítězících
jen vlastní svoji porážku.

Být nebezpečným je též nebezpečí.
Být silným cestu zavírá.
Máš schopnost ničit. Budiž sebevětší:
jen sebe zničíš. Ça ira!