„Jen pojď, však já tě obrátím!“

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: „Jen pojď, však já tě obrátím!“
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 25, č. 105. s. 2
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 17. 04. 1885
Licence: PD old 70

Nešťastné pytlačení! Kdo by pomyslil, že postava, jež včera tak zničena choulila se na židli ve III. síni trestního soudu na Karlově náměstí, může nahnati někomu skutečného strachu. Ano, kdyby těch proklatých ručnic nebylo. Ale jakmile spočívá prst na spoušti, kde stačí jen nepatrné stisknutí, abychom střelili koroptev, zajíce, nebo také — člověka, jak tu obíhá krev divočeji, jak tu máme odvahy a kuráže proti člověku bezbrannému. A z takového hrdinství obvinil státní zástupce Václava Štrosa, 34letého bývalého rolníka ve Velkém Újezdě, otce několika dítek, dosud zachovalého. Nepovolaný a neoprávněný tento lovec byl spozorován dne 3. prosince 1884 knížecím Fürstenberským hajným Ferdinandem Bartou v revíru blíže Tyter, když vypálil ránu. Hajný pronásledoval chvíli pytláka, ale pak unaven vrátil se domů. Dne 15. ledna 1885 byl Štros opětně uviděn s flintou v ruce, tentokráte synem hajného, Václavem Bartou. A již dne 20. ledna znovu byl postižen Václavem Bartou, kterýž pronásledoval nezvaného lovce až k lesu blíže Tyter a Kup.

Tu náhle se Štros obrátil a hroze pronásledovateli puškou vykřikl: „Tak jen pojď, však já tě obrátím!“ při čemž prý se tvářil tak, že Václav Barta mohl se obávati, že hrozbu svou splní. Obrátil se tedy a upustil od dalšího pronásledování. Následkem hrozby své octl se Štros včera před soudem, žalován pro zločin veřejného násilí a pro neoprávněné nošení zbraně. Obhájce dr. S. Žalud ujal se klienta svého co nejvřeleji, i byl Václav Štros vzhledem ke mnoha polehčujícím okolnostem odsouzen k těžkému žaláři na 6 neděl, zostřenému postem.

Snad vyjde ze žaláře vyhojen z náruživosti, která již tolik zla zavinila.