Žid v dnešní společnosti/Předmluva

Žid v dnešní společnosti Edvard Lederer
	Předmluva	I.

Údaje o textu
Titulek:	Předmluva
Autor:	Edvard Lederer
Zdroj:	LEDERER, Edvard. Žid v dnešní společnosti. Praha : vlastním nákladem, 1902. S. 3–6. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Interwiew p. redaktora Dostála-Lutinova s p. Dr. baronem Riegrem o židovské otázce koncem roku 1901. vyvolal mezi českožidovskými stoupenci secessi.

Rozprávka ta zapadla již v české veřejnosti v zapomenutí, pro malý svět českožidovských pracovníků trvá rozkol jí vyvolaný dále.

Výbor národní jednoty českožidovské a stejně i redakce „Českožidovských listů“ vzali za vděk s polovičatým odvoláním barona Riegra, zachovali se kompromisně.

Já s dvěma přátely Drem. Boh. Klinebergrem a Drem. V. Vohryzkem postavil jsem se k oběma projevům barona Riegra, prvnějšímu vůči p. redaktoru Dostálu Lutinovi a pozdějšímu v „Českožid. listech“ úplně odmítavě. Nám poloviční odvolání barona Riegra v „Českožid. listech“ nestačilo. Slovo o rozkladném živlu židovském z úst jeho skutečně vyšlo, nebylo odvoláno, hrot slova toho zůstal. My příkří odpůrcové Riegrova nejposlednějšího stanoviska o židovské otázce chceme mít jasno, a s námi, jak jsme přesvědčeni a jak z četných projevů souvěrců našich usuzovati jsme oprávněni, převalná část židovských Čechů.

Chceme mít ujasněný poměr k společnosti české, k té, která je dnes nositelkou veřejné činnosti politické, jejíž mluvčím byl vůči p. Dostálovi-Lutinovi baron Rieger bez ohledu stran, k nimž se společnost tato hlásí. Tou společností jsou nám představitelé dnešní politické činnosti, předně tedy česká delegace, česká žurnalistika t. zv. vlastenecká, okresní a obecní veličiny a jejich stoupenci, všichni ti, kteří plují posud proudem nemoderního nazírání na život český, proudem zevní okázalosti a zevního pouze zdůraznění života toho. Rozdíl našeho nazírání na poměr českých židů vůbec a židovských Čechů zvláště k společnosti oné vedl k rozluce naší s „Českožidovskými listy“ ve kterých jsme nenalezli více oné volné tribuny, jak my jsme si ji přáli.

Nám milejší je otevřené nepřátelství než zastřené! Odtud potřeba vystoupit proti kompromisování. Zevního popudu k vydání této mé práce není, český antisemitism již poněkud vystřízlivěl, rozlil se sice, jak naši antisemité vítězoslavně hlásají, širokým proudem, prohlubuje se prý také, jak oni tvrdí, ale horečka protižidovská, která po Polenské aféře lomcovala celou starovlasteneckou společností, se již značně umírnila. Snad je proto nyní vhodná doba k rozhovoru a ku kritice, k vzájemným výtkám a vzájemnému dohovoru nikoliv s antisemity, ale s těmi, kteří jsouce proti židům z jakéhokoliv důvodu předpojatí, nicméně zhoubnost reakcionářského antisemitismu uznávají. Těm svědčí práce tato, kterou podávám veřejnosti naší nikoliv z ješitnosti. Jsem si toho dobře vědom, že tento můj projev v českokřesťanské veřejnosti, dojde-li povšimnutí, mně spíše vynese úsměšky než uznání mé upřímné, v pravdě vlastenecké snahy, ba i mezi souvěrci mými najde se leckterý, jenž řídě se opatrnickým: „Quieta non movere“ — bude práci tuto pokládati za nevčasnou, zbytečnou. Úsudek však ať o knize té vyzní jakkoliv!

Již ve dvou brožurách pokusil jsem se o to, uvědomit sobě i jiným interesentům otázku českožidovskou, především v brožuře s tímto titulem, v níž jsem vyložil příčiny, pro které asimilace českých židů s národem tak pozvolna postupuje, a v brožuře „Německý a český antisemitism“, kde jsem k tomu poukázal, jak závislé je starovlastenecké, dnes nacionalismem prosáklé hnutí antisemitické na svém vzoru nacionálně-německém. V knize této činím pokus, vystihnout, jak dnešní starovlastenecká společnost a jak český lid sám k židovstvu v zemích českých stojí a jakým směrem se obě vrstvy tyto bráti mají, má-li dojíti k dohodě pro ně obě stejně žádoucí.

Dnešní vzájemný poměr je, otevřeně řečeno, velmi nepříznivý, po soudě mém proto, jelikož naše společnost, častěji jmenovaná, odříkává svoje obžaloby proti židům, aniž by si dala práci je po zdůvodněnosti jich zkoumat, vlastních chyb však nevidí, jelikož je viděti nechce.

Jestli proto práce tato v podstatě své je obžalobou starovlastenecké společnosti, je ta jen nutný důsledek jejího postupu proti židům.

V Jindř. Hradci, v listopadu 1902.

JUDr. Edvard Lederer