Žhář, žalovaný pro utrhačství

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žhář, žalovaný pro utrhačství
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 26, č. 86, s. 5
Vydáno: 27.03.1886
Licence: PD old 70

V noci na den 3. srpna 1884 vyšel oheň ve stavení čís. 20 v Malé Lhotě blíže Boleslavi, jež náleželo manželům Janu a Františce Halbichovým. Tehdáž vzniklo důvodné podezření, že oheň byl úmyslně založen a byl obviněn sám spolumajitel, 31letý Jan Halbich, že chalupu svou zapálil. Vyšetřování provedeno bylo při krajském soudě ve Mladé Boleslavi a dne 12. listopadu 1884 odsouzen byl Halbich porotním soudem tamže do těžkého žaláře na dobu 8 roků, zostřeného postem každého měsíce a samovazbou v temnici v den 3. srpna, kdy oheň založen. Jan Halbich nepřiznal se k činu ani ve vyšetřování, ani při hlavním líčení, ale brzy po svém odsouzení, a sice dne 18. února 1885, kdy byl již v žaláři, dal se předvésti k soudci a žádal za obnovení řízení soudního, poněvadž prý jest odsouzen nevinně. Při tom udal, že oheň založil 22letý Václav Ráža, nádenník, jenž pracoval dříve v kamenném lomu Halbichově, a jejž prý on pro nesprávnost ze práce propustil. Tehdáž nebylo udání jeho dáno víry a žádost jeho zamítnuta. Ale Halbich později — když už byl převezen do pražské věznice u sv. Václava — žádal dne 21. května a dne 9. června opětně za obnovení řízení, a obviňoval při výslechu svém u zemského trestního soudu Václ. Rážu takovým spůsobem, že s Rážou skutečně zavedeno bylo vyšetřování.

Halbich tvrdil, že mu Ráža několikráte říkal, že by mu zapálil stavení (Halbichovi), a že by jim bylo pomoženo oběma. Halbich prý by dostal náhradu od pojišťovny a on, Ráža, vzal prý by si od Halbicha ohořelé dříví z chalupy a vystavěl prý by si z něho domek pro sebe. Na to prý mu vždy odpovídal Halbich, aby to nedělal, že by to mohlo zle dopadnout.

Halbich tvrdil dále, že té noci, kdy u něho oheň vypukl, nebyl doma, ale že jel v poštovním voze do Boleslavi pro práci. Největším důkazem proti Rážovi však měly být dva dopisy, jež prý mu zaslal Ráža do vězení ve Mladé Boleslavi, a kteréžto dopisy u Halbicha při jedné prohlídce nalezeny byly. Pracoval totiž ve zdejší trestnici u sv. Václava v kuchyni. Když pak nastal den, jejž měl strávit o postě a tedy do zvláštní separace měl býti odveden, vykonána pečlivá prohlídka jeho oděvu, jako se činí s trestancem vždy, než se zavře o samotě. A tu nalezl strážník Hřib ony dva dopisy.

Halbich tvrdil při výslechu, že hned, když byl pro podezření ze žhářství uvězněn, přišel jednoho dne k okénku vězení Ráža a prosil prý ho pro boha, aby na něho nevyzrazoval, že mluvil o zapálení a že zapálil. Jemu (Halbichovi) nemůže prý se nic stát a Rážovi také ne, když nebude prozrazen. Proto prý Halbich mlčel, očekávaje, že bude porotou uznán za nevinna, a Ráže nechtěl prozradit. Mimo to prý zaslal mu Ráža jednou psaníčko zašité v košili, v záplatě, jímž ho znova žádal, aby ho neprozradil, a druhé psaní zaslal prý mu zase v jaternici, hned pod špejlem, stejného obsahu. Halbich ukryl prý oba dopisy u sebe a když byl převezen do pražské trestnice a do trestnických šatů převlečen, dovedl prý při cídění civilních šatů svých dopisy vyjmouti a u sebe uschovati, načež u něho byly nalezeny.

Věc byla dosti obratně vymyšlená, a že Halbich dopisy sám nepředložil, nýbrž u sebe nalézti je nechal, zvyšovalo podezření proti Rážovi. Ale pak seznali znalci písma, že dopisy napsal si Halbich sám.

V tom poznání byl soud utvrzen tím, že byly dopisy chybně podepsány, totiž: Václav Láža. Ono se Rážovi venku skutečně říkalo Láža, avšak to je jaksi přezdívkou, a kdyby byl on dopisy psal, byl by se zajisté podepsal tak, jak se skutečně jmenuje, totiž Ráža.

Svědek Alois Šolc, jednatel pojišťovacího ústavu v Sobotce seznal, že krátký čas před požárem byl u něho dvakráte člověk, žádající za pojištěni domku číslo 20. v Malé Lhotě. Šolcovi byl prý podezřelým spěch člověka toho, s jakým chtěl pojištění provésti, a neprovedl tedy pojištění. Když uslyšel, že číslo to ve Lhotě vyhořelo, vzpomněl si na podezřelou návštěvu a dověděl se pak, že domek číslo 20. byl pojištěn u jiného jednatele. To vše sesilovalo podezření proti Halbichovi, jenž byl odsouzen.

Halbich však tvrdí nyní, že pojištění to u Šolce vymáhal Ráža, kterýž prý mu také krátce před požárem řekl, že byl u jednatele.

Ale jednatel rozhodně seznal, že člověk ten byl mnohem starší, než Ráža.

Poněvadž tedy podezřívání Ráži Halbichem bylo bezdůvodným a lichým — ani svědci dokazovali, že v čas ohně viděli Rážu na jiném místě a spícího — žalován byl Halbich pro zločin utrhání na cti a včera provedeno s ním bylo závěrečné líčení před senátem, jemuž předsedal r. z. s. p. Svoboda. Žalobu vedl státní zástupce p. Ježek, obžalovaného Halbicha hájil dr. Strobach.

Líčení s Halbichem skončeno odpoledne; po závěrečných řečich vynesl soud rozsudek, jímž se uznává Halbich vinným zločinem utrhání na cti a odsuzuje se k dalšímu těžkému žaláři na dobu patnácti měsíců.