Žalmy Davidovy/Žalm 26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 26
Autor: neznámý
Zdroj: ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912.
Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence: PD anon 70
Překlad: František Šebesta
Licence překlad: PD old 70
Index stran
ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu


\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new Voice = "discant" \relative e' {
  \clef "treble"
  \key a \minor
  \time 2/2
  e2 a e' c4 b a2^\fermata
  a a4 g a b c2^\fermata
  c c4 b a2 d c4 b a2^\fermata
  a g4 a f g e2 d^\fermata
  f e4 a f f g2 a^\fermata
  d c b a4 c d b \partial 2 a2^\fermata
  \bar "|."
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Suď mne dle mi -- lo -- sti,
neb cho -- dím v_pří -- mo -- sti
Tvou ce -- stou ča -- su kaž -- dé -- ho:
A dou -- fá -- ní své slo -- že
Jen v_sa -- mém to -- bě, Bo -- že,
Prost bu -- du pá -- du škod -- né -- ho.
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

1. Suď mne dle milosti,
neb chodím v přímosti
Tvou cestou času každého:

A doufání své slože
Jen v samém tobě, Bože,
Prost budu pádu škodného.

2. O Bože vysoký,
Mé popatř na kroky,
A poznej mne svou jasností;
Zkus, co v mém srdci dřímá,
Zdaž hřích mne v službu jímá,
Zjev též mých ledví tajnosti.

3. Tvá milost horlivá
Mne hojně těšívá,
Neb vždycky před mým okem jest;
V tvé pravdě stále chodě,
A z ní se nevyvodě,
Jsem uchován všech bludných cest.

4. Jáť s lidmi marnými,
Lži, hříchu zvyklými
V zlé společnosti nesedám;
Ni s pokrytci se také
Kdy v spolky scházím jaké,
Přátelství jejich nehledám.

5. Zlostníků spolčení
I jejich smýšlení
Jsem nikdy v lásce nemíval;
Též nikdy s bezbožnými
Se nesázím, bych jimi
Z tvé cesty sváděn nebýval.

6. V tvé stoje milosti,
Vždy mohu s smělostí
Své ruce mýti v nevině;
Když, Pane, při oltáři
Tvém stanu, hned mi září
Blesk jasnosti z tvé svatyně.

7. Rty, srdcem svým chci tě
Vždy slavit hlasitě
V tvém, Bože, stánku svatosti;
Chci také oznamovat,
A všechněm vypravovat
Tvé divné skutky s radostí.

8. Tvé, Pane, obydlí,
Kdež tvoje sláva dlí,
I příbytek tvůj miluji;
Vždy veselím se tomu,

Když do tvého jdu domu,
A s lidem tvým v něm obcuji.

9. Jen nerač s hříšnými
A tobě vzdornými
Mé duše, Pane, zhrnouti;
A s lidmi, kteříž každou
Se poškvrňují vraždou,
Můj život nechtěj zvrhnouti.

10. V jichž rukou přebývá
Jen křivda ošklivá,
A v hříších vždy se bavíce,
Své mají zalíbení
Jen v chudých potlačení,
Jichž darů plná pravice.

11. Tvou veden milostí,
V své chodím přímosti,
Tys se mnou času každého;
Rač mne jen vykoupiti,
A svého uděliti
Mi smilování hojného.

12. Ty stavíš v rovině
Můj krok, bych do síně
Tvých příbytků moh’ běžeti;
Bych v svatých shromáždění
Vzdal tobě zvelebení,
I svého srdce oběti.