Žalm 137 (Dvořák)

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 137
Autor:	neznámý
Původní titulek:	תהילים קלז
Zdroj:	Nový život, ročník 7. (1902), s. 64 Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Rudolf Dvořák
Licence překlad:	PD old 70

Tamo u bábelských toků
seděli jsme, plakali jsme
při vzpomínce na Sijón;
na topolích mezi nimi
zavěsili jsme své harfy.
Vždyť tam na nás žádali ti,
již nás jali, slova písně,
mučitelé naši veselost:
Zapějte nám z písní Sijónských!
Jak máme pět píseň Jahvovu,
na půdě, jež je nám cizí?
Na tebe-li zapomenu,
Jerusaleme,
nechať uschne pravice má.
Nechať přilne jazyk k patru,
na tebe-li nevzpomenu,
s Jerusalemem-li na vrch
nevystoupím radosti své.^[1]
Vzpomeň Jahve synů Edomu
na Jerusalemský den, v němž
děli: obnažte jej, obnažte,
až po samý základ jeho!^[2]
Bábelu dci, ježto pustošíš!^[3]
Blaze tomu, kdo ti odplatí,
po zásluze, cos nám dělala,
blaze tomu, kdož tvé děti
chopě rozdrtí o skálu.

1. t. j. nebude-li vzpomínka na Jerusalem tvořiti vrchol mé radosti.
2. = Zničte do základů.
3. = čtení haššódédá