Žalm 137 (Dvořák)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 137
Autor: neznámý
Původní titulek: תהילים קלז
Zdroj: Nový život, ročník 7 (1902), s. 64 Dostupné online.
Licence: PD old 70
Překlad: Rudolf Dvořák
Licence překlad: PD old 70

Tamo u bábelských toků
seděli jsme, plakali jsme
při vzpomínce na Sijón;
na topolích mezi nimi
zavěsili jsme své harfy.
Vždyť tam na nás žádali ti,
již nás jali, slova písně,
mučitelé naši veselost:
Zapějte nám z písní Sijónských!
Jak máme pět píseň Jahvovu,
na půdě, jež je nám cizí?
Na tebe-li zapomenu,
Jerusaleme,
nechať uschne pravice má.
Nechať přilne jazyk k patru,
na tebe-li nevzpomenu,
s Jerusalemem-li na vrch
nevystoupím radosti své.[1]
Vzpomeň Jahve synů Edomu
na Jerusalemský den, v němž
děli: obnažte jej, obnažte,
až po samý základ jeho![2]
Bábelu dci, ježto pustošíš![3]
Blaze tomu, kdo ti odplatí,
po zásluze, cos nám dělala,
blaze tomu, kdož tvé děti
chopě rozdrtí o skálu.

  1. t. j. nebude-li vzpomínka na Jerusalem tvořiti vrchol mé radosti.
  2. = Zničte do základů.
  3. = čtení haššódédá