Šachové úlohy/Dr. Jan Dobruský

Šachové úlohy Josef Pospíšil
	Dr. Jan Dobruský	Dvojtažky

Dr. Jan Dobruský.

Památku Jana Dobruského, předního budovatele české školy úlohové, uctíváme souborným vydáním jeho prací šachových se stručným nástinem jeho šachové činnosti.

Jan Dobruský narodil se v srpnu r. 1853 ve Skutči, gymnasium studoval v Chrudimi a v Král. Hradci, potom zůstal krátký čas v bohosloveckém semináři téhož města, později ale oddal se studiu právnickému na universitě v Praze. V Praze strávil celý další svůj život jako advokát; zde zesnul náhle v soudní síni při přelíčení dne 31. května 1907.

Již jako student gymnasia zabýval se horlivě šachovými úlohami i hrou praktickou. První úlohu svou uveřejnil pod pseudonymem Jan Živsa 3. února 1871 v šachové rubrice „Světozora“. Zájem, jejž vzbudily hned první jeho pokusy, rostl od úlohy k úloze, brzo bylo patrno, že šachové žezlo záhy přejde v ruce jeho. Již před Dobruským dobré základy české školy úlohové položili jeho předchůdci: A. König, J. Drtina, J. Paclt, Dr. Ant. Kvíčala a jiní, však vlastní stavbu provedl Dobruský a na praktických četných příkladech vybudoval styl celé školy za účastenství některých neméně o rozvoj školy zasloužilých současníků.

Předchůdci jeho upravili již půdu, vzbudili zájem pro věc, výtvorům šachovým opatřili samostatný útulek ve vlastních sloupcích domácích časopisů. Mnohé zásady české školy úlohové, jinak nyní všeobecně uznané, byly v pracech jejich dříve prováděny prakticky, než u problemistů cizích národů. Tak čistota matů, ekonomie matů i prostředků vůbec, ladnost posice. Ovšem teprvé pozdější vývin sám sebou přinesl přirozeně důsledné, přísné provádění těchto uměleckých pravidel. Myslím ale, že nejvýznačnější rys české školy skoro ve všech těchto starších pracech posud scházel; totiž spojování několika cenných her v jeden celek. První známky tohoto směru se ovšem již tenkráte jevily, ku př. první cena z 1. turnaje „Světozora“ r. 1869 od Dra A. Kvíčaly, kterou Dobruský nazýval první úlohou české školy.

Dobruský osvojil si nejen dosavadní dobré zásady, jimiž se posud řídili předáci české školy úlohove, ale prohloubil je, prováděl je důrazněji, konsekventněji, myšlenky úloh jeho byly vždy zdravé, svěží, neotřepané, a co hlavní, v pracech jeho teprve vidíme důrazně a všeobecně vystupovati hlavní zásadu české školy: hlavní hru spojenou s jinými cennými, čistými variantami v ladný, jednotny celek.

Dobruský nemiloval pouhé konglomeráty variant, jen „slepené“ ve stavbu nejednotnou; kladl důraz na existenci skutečné vedoucí ideové hry, ovšem spojené s cennými kombinacemi jinými. Požadavek spojování variant byl mu přirozeným důsledkem nejzákladnější zásady české školy, za niž vždy považoval ekonomii prostředků, „nejmenšími prostředky dosáhnouti co nejvíce.“ Koncese tomuto zákonu Dobruský neznal, ekonomii prostředků prováděl důsledně nejen figurami bílými, stejně i černými, jedním kamenem vždy hleděl dosáhnouti různých účelů; nikdo neví, co píle často věnoval takovému pilování, zjednodušení úlohy. Z energického provádění zásady ekonomie vycházely pak ty krásné, jednoduché, elegantní posice problemů Dobruského vykazující často obsah, jenž stačil jiným autorům na úloh několik.

Spojování variant neprováděl Dobruský nikdy nuceně, násilně; vždy prací jeho vznikl celek přirozený, ladný; varianty přivádí tahy rázovitými, duchaplnými, čímž nejen konečné posice matové, ale celý průběh řešení jest vysoce zajímavým.

Praktickým prováděním a propagováním všech tuto vylíčených zásad stal se Dobruský skutečným zakladatelem a hlavou české školy úlohové. Zadostiučiněním bylo mu vědomí, že velká řada dobrých pracovníků hledí k němu jako k svému mistru. Však nejen svými pracemi vytkl Dobruský směr, kterým se česká škola úlohová od té doby ubírá, on neméně působil na rozšíření oněch zasad vynikajícími přednostmi svého karakteru. Byl nejen výborný šachista, ale také výborný člověk! Osobnost jeho, všem milá a příjemná byla jakýmsi pojítkem všem českým šachistům. Slovo Dobruského ve věcech šachových bylo u nás vždy rozhodující, jeho náhledu a úsudku podrobili jsme se vždy všichni!

Vynikající měrou súčastnil se již Dobruský při vydání Kobrovy první české učebnice šachové r. 1875, dlouhá léta byl také redaktorem šachové rubriky „Světozora“ a „Humoristických Listů“, byl z prvních spolupracovníků při vydání sbírky „České úlohy šachové“ r. 1887, ještě r. 1906 ujal se i redakce úlohové části „Časopisu českých šachistů“.

Obdivuhodná byla také Dobruského dovednost řešitelská. Tak bystře rychle, lehce a jistě vniknouti do obsahu i nejtěžších problemů dovede málo kdo; ano právě ty nejtěžší — ku př. mnohatahové samomaty — lákaly ho nejvíce.

Dobruský byl též vynikajícím mistrem hry praktické; jeho duchaplná, kombinační hra zjednala mu většinu prvních cen ve dřívějších turnajích pražského klubu šachového. Není pochyby, že kdyby se byl věnoval hře praktické v té míře jako umění úlohovému, stál by asi v první řadě mistrů světových.

Význam Dobruského v úlohářství byl nejen doma ale i v cizině dokonale oceněn. V mnoha českých i mezinárodních turnajích zastával úřad soudcovský. Všeobecně uznáván jest za jednoho z velmistrů problemového umění.

V této sbírce podáváme 244 úloh. Možno, že při shledávání úloh některá nám ušla, nebyly nám všechny prameny zcela přístupny, však mohlo by se jednati pouze o několik úloh, takže sbírka podává nám úplný obraz problemové činnosti Dobruského. Zařadili jsme veškeré úlohy i ony některé z první doby jeho činnosti, na které nelze vzíti vždy přísné měřítko vyspělé doby nynější. Pravou cenu úloh Dobruského plně si uvědomíme, uvážíme-li, kdy vznikly. Všichni mladší tvořili již dle vzorů dobrých, pevně ustálených. Dobruský sám teprve ty zákony umělecké prakticky vytvářel, příkladů neměl ani doma ani v cizině. Poněkud nezvyklé jest nám časté užívání krátkých, jednotahových hrozeb ve starších jeho úlohách; byl to zvyk tehdejších dob a teprve další vývin vedl k důslednému nyní užití hrozeb delších, jemnějších.

Úlohy seřaděny jsou chronologicky; zajímavé jest tu pozorovati a porovnávati, jak mistr od prvního nesmělého pokusu „rostl“!

Ve trojtažkách vedle několika úloh „světových“ (viz první cenu v 5. turnaji „Světozora“ čís. 78.) hlavní váha spíše jest v řadě menších, pikantních, rázovitých úloh jednoduchých, roztomilých to drobných skvostů! — Obdivujeme-li se ve trojtažkách vysokému stupni elegance a mistrovství formy, tím více sluší to uznati o čtyřtažkách. To byl pravý obor problemové činnosti Dobruského! Jeho čtyřtažky kladu ještě výše než problemy trojtahové; novost myšlének, obdivuhodná technika, hloubka založení, suverenní ovládání materiálu prozrazuje tu mistra pravého! Celá řada jeho úloh bude povždy náležeti k prvním skvostům světové produkce problemové.

Práce své ukládal Dobruský zejména ve „Světozoru“ (asi 90), v „Humoristických Listech“ (as 60), i ve „Zlaté Praze“ a j. Dobruský nesúčastnil se mnoha turnajů, ač velká řada úloh jeho mohla by konkurovati o první ceny v každé mezinárodní soutěži! Již r. 1873 dobyl ve III. turnaji „Světozora“ 1. ceny na trojtažku. ve IV. turnaji „Světozora“ druhou cenu; obdiv vzbudila jeho první cena v V. turnaji „Světozora“ 1878. V turnaji časopisu „Brentano’s Chess Monthly“ 1885 v Americe obdržel první cenu na čtyřtažku; v turnaji „Nationaltidende“ v Kodani 1884 čtvrtou cenu na trojtažku, v VI. turnaji „Světozora“ 1885 první cenu na trojtažku, v turnaji „Schachbundu“ ve Vratislavi 1889 druhou cenu na čtyřtažku, v turnaji na thema „Šachm. Obozrěnie“ v Moskvě 1902 první cenu na čtyřtažku.

Nejplodnější činnost Dobruského spadá as do let 1872—1882, později práce jeho vyskytovaly se stále řídčeji, však právě tyto pozdější náležejí k nejdokonalejším.

Mnoho prací jeho uveřejněno bylo pod různými pseudonymy. V prvních dobách byla toho příčinou přísná kázeň studentská, později pak, když Dobruský takřka sám některý čas zásobovati musel rubriky jím vedené, zjednával si tak „více jmen“, více spolupracovníků.

Tak úloha čís. 1. byla uveřejněna pod jménem J. Živsa, většina úloh z r. 1872 a 1873 nesla jméno „Anonym z Chrudimi“; jménem J. Kolář označeny byly úlohy čís. 6., 89., 93., 95., 96., 97., 100., 101., 102., 104., 107., 113., 115., 158.; V. Novák: 7., 103., 105., 111., 195.; V. Bláha: 124., 201.; J. Hanuš: 114., 121., 136., 138., 168., 208. 210.; Fr. Jabůrek: 218.; J. Kesl: 155. (na thema v turnaji „Münchner N. Nachrichten“).

Úlohy č. 136. a 208. jsou společné práce J. Dobruského a J. Kotrče; č. 168. a 210. J. Dobruského a J. Pospíšila; č. 43. J. D. a Chocholouše; č. 66 J. D. a B. Kaudersa; č. 131 J. D. a J. Paclta.

Ve sbírce „České úlohy šachové 1887“ jsou čís.: 4., 8., 9., 50., 65., 78., 85., 87., 90., 91., 94., 95., 112., 116., 129., 130., 132., 134., 139., 142., 176., 181., 187., 188., 193., 198., 200., 202., 205., 206., 207., 208., 210., 232., 233., 236., 237.

Podáváme zde celkem 13 dvojtažek, 155 trojtažek, 63 čtyřtažky, 2 pětitažky, 8 samomatů, 1 žert šachový, 1 končící hru a jednu „očarovanou úlohu“. — Několik úloh nekorrektních opraveno, ovšem jen tam, kde oprava byla jednoduchou; aby sbírka byla co nejúplnější, podáváme i zbývající úlohy nesprávné.

Ku konci je mi milou povinnosti připomenouti, že pilnými spolupracovníky při sbírání úloh byli pp. V. Kautský a Jar. Genttner, členové klubu „Dobruský“ a MUDr. Eduard Mazel v Hranicích.

J. P.