Články ze Slovana/Temno všude, ticho všude, co to bude, co to bude?

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (51)	Temno všude, ticho všude, co to bude, co to bude?	Pozorovatel politický (52)

Údaje o textu
Titulek:	Temno všude, ticho všude, co to bude, co to bude?
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

Temno všude, ticho všude, co to bude, co to bude?

[Mickiewicz. Dziady.]

H. B. V časopisech, kterým možno jest časem nahlédnouti za oponu nynejší vládě, zřejmě se vyslovuje již, že nyní přišel čas, kdežto vláda naše změní své dosavadní zásady. Lloyd o tom praví doslovně takto:

„Před několika dny zmínili jsme se o tom, že se system změní v rakouské vysoké politice. Dosavadní politický system, založený na ústavě od 4. března 1849 (oktrojované), musel by byl míti základ svůj konečný v provedení a do života vstoupením této ústavy. Toto do života vstoupení neleží ale v oboru možnosti, jak již dávno vědí všichni ti, kteří rádi řeknou nahlas to, co uvnitř cítí. Dosavadní system tedy byl, bažiti po nemožnostech. Budoucí (rozuměj: nastávající) system bude pracovati o uskutečnění možných věcí. To jest ta změna systemu, kterou radostně jakožto pokrok vítáme.“

Nebude nazbyt opakovati ještě jednou čtenářstvu, že jsou to slova Lloydu, která jsme uvedli. Tato slova jsou trochu diplomatická, šroubovaná a pomůžeme-li jim do volnějšího kabátu, budou zníti srozumitelně asi takto: Až posud mluvila vláda ještě pořád o tom, že ústavu dne 4. března 1849 z vlastní vůle danou, opravdu z papíru do života uvede a slovo své držeti bude, ačkoli k tomu žádných přiměřených příprav nečinila: nyní ale přišel již čas, kdežto vláda zrovna výslovně nam řekne, že ústava od 4. března nic neplatí. - To jest zřejmý smysl diplomaticky zakroucených slov Lloyda, slov potvrzených dostatečně udalostmi jako jsou odstoupení posledního liberálnějšího ministra p. Brucka, kongres Varšavský, zřízení takové říšské rady atd. atd. atd. Páni ministři Schmerling a Bruck byli v ministerstvě jediná naděje pro pokrok, oba mužové upřímně konstituční ne podle slova ale podle skutků, jak o tom také zřejmě svědčí vedení jejich ministerstva. Jeden po druhém byli přinuceni k dobrovolnému odstoupení. Nástupcové jejich jsou pp. Kraus a Baumgartner, oba staří úředníci, nejlepší to slovo, kterým se činnost jejich budoucí poznamenati dá. Povšimnutí hodno jest, že oba, jak pan Kraus tak pan Baumgartner ujišťují, že budou dále působiti v duchu svých předchůdců! Nač by tedy tito jejich páni předchůdcové, oba můžové v nejlepším věku a při silách, byli odstupovali? táže se tuto každý zdravý rozum občana. - Toto ujišťování obou nových ministrů dokazuje nám tedy, že vláda dobře ví, kterak činnost p. Schmerlinga a Bruoka byla u občanstva oblíbena, pročež zapotřebí jest, potěšiti nás aspoň několika slovy. - O říšské radě, zvláště o obsazení jejím, vyslovili jsme se již dříve dosti zřetelně, zbývá nám tedy upozorniti obecenstvo na jednu všeobecně známou vlastnost ruského cára Mikuláše Pavloviče. Ruský cár jest úhlavní nepřítel konstituční vlády, kterou nazývá pokrytstvím a nesmyslem, on říkává, že se suvrenita děliti nedá a že má býti buď absolutní monarchie neb republika, to jest buď suvrenita mocnářova neb suvrenita národu. Při těchto všeobecně známých náhledech cára ruského, které on co rovný muž vždy zřejmě vyslovuje, nemůže konstitučně smýšlející občany rakouské příliš těšiti veliké přátelství, které pozorujeme mezi vládou rakouskou a císařem ruským, onen veliký vliv, který patrně má cár Mikuláš Pavlovič na politiku nynějšího ministerstva.

Tuším, že budou tyto v krátkosti na mysl uvedené okolnosti nyní v čas ohlašované změny systemu v naší vládě důstatečnou látkou pro každého k rozjímání.

Není již čas k nějakým sarkastickým vyjížďkám proti našemu nynějšímu mínisterstvu, okolnosti nynější jsou již k žertovným náběhům tuze veliké, a k vážné prostosrdečné opposici tuze přestaralé. Svoboda tisku, ačkoli posud v zákonech a na papíře stojí, v skutku samém jest již nemožná, konfiskace libovolná činí nemožné rozšíření nelibého spisu a soudy - nejsou neodvislé. Zkrátka, jsme nyní na rozcestí důležitých udalosti, rozhodných pro budoucnost národu našeho, a musíme se vyznati, že nyní jen co pouzí pozorovatelé nikoli co spolujednající vystupujeme v dramě politické, která půjde snad brzy přes scenu nejen Rakouska, nýbrž snad skoro celé Evropy. Bude-li tato drama pro nás veselohra neb truchlohra, o tom nyní rozhodovati neleží v možnosti ducha lidského, neboť každá malá, posud od nikoho ani třebas netušená okolnost může záležitostem evropským dáti zcela jiný ani nepředvídaný směr.

Že ostatně naše oktrojovaná ústava od 4. března 1849 nikdy do života nevejde, nýbrž jen nějaký čas pro naše potěšení na papíře zůstane, věděli jsme již dávno: neboť již ten způsob, jakým se zrodila, ukazoval, že není určena k opravdivému živobytí. Že jest jedna strana v Rakousích, která pevně věří v možnost obnovení starého absolutismu a k tomu též všemožně směřuje, považujíc všeliké konstituční formy jenom za nevyhnutelný přechod, za poznenáhlé, bezpečné nazpět uvádění absolutismu kus po kousku, to všechno jest též kazdému povědomo, kdo má oči a zdravý smysl. Že tato absolutistická strana v Rakousích se svým celým úmyslem dříve se nevytasí, pokud nebude rozhodnut osud republiky francouzské, o tom můžeme býti také úplně přesvědčeni. Až do té doby tedy zůstane osud celé Evropy na váhách: na kterou stranu se potom váha spustí, kdož to může předvídati?

Jestli jsme ostatně z minulých tří let ničeho nezískali, zbývá nám alespoň bohatá a draze nabytá zkušenost v politických bězích, zkušenost, která učí rozeznati plevu od jádra, křiklounství od pravé svobody, strachuplné hory doly slibující pokrytství od poctivosti. S touto zkušeností dá se časem svým mnoho dobrého docíliti.