Články z Národních novin/O sankci císařské

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: O sankci císařskéé
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

(N. N. 22. října 1843)

V manifestu císařském dne 19. října t. r. v Holomouci vydaném stojí: „Aby (konstituce) Mé sankci byla předložena.“

Slovo toto sankce za posledních časů zavdalo příčiny k velikým rozbrojům jak v říšském sněmu, tak i v časopisech a v životě. Císař náš slíbil konstituci a vydal ji také brzy po tom. Avšak nebyli národové s konstitucí od J. M. C. vydanou spokojeni, protože nebyla času našemu přiměřena, poněvadž kromě mnohých jiných nedůstatků šlechta v ní nad jiné stavy se nadsazovala proti demokratickému smýšlení a přesvědčení našich časů. Císař náš tedy svolal konstitující (ústavní) sněm, aby on vypracoval konstituci (ústavu) pro Rakousko, tak jak se srovnává s potřebami národů. Císař nevyjádřil se zřetelně o tom, co si on myslí slovem ústavní sněm; ale povstalo z mnohých stran mínění, že ústavní sněm vypracuje konstituci, kterou pak císař přijmouti musí. Tak rozuměla slovu „ústavní sněm“ celá levice ústavního sněmu říšského, zvláště ale ti, kteří myslili, že se snad většina říšského sněmu podrobí Frankfurtu, v čem by jim arci sankce císařská byla vadila. Ta strana, která tohoto mínění byla, myslila si takto. Celá moc nejvyšší (souverenita) jest nyní v rukou národa, sněm říšský, co zástupce a plnomocník národa, může tedy ustanoviti dle libosti, a císař se spokojiti má s tou mocí, kterou mu sněm (totiž národ) dobrovolně ponechá.

Musíme vyznati, že tyto zásady jsou dobré a pravé, avšak jsou v našich okolnostech nepraktické a mohly by svobodě a prospěchu našemu spíše ublížiti než pomoci.

Není nikdy dobře filosofovati do povětří a neohlížeti se po pevném základu své filosofie, sice pak lehko celá filosofie, na oko pevně vystavená, spadne jako domeček z karet od dětí sestavený.

Kdybychom se právě byli sešli někde v pralesích amerických a tam teď chtěli založili nový stát, tuť by arci bylo všechno na místě, co levice říšského sněmu ve Vídni myslila. Udělali bychom si zřízení dle libosti, buď republiku neb monarchii; kdyby se nám monarchie více líbila, vyvolili bychom si krále neb císaře, a tomu bychom dali moc malou, velkou nebo žádnou, jak by se nám líbilo, a on, náš nově zvolený král neb císař, by přijal ochotně to, co by se mu podávalo. - Ale my nezakládáme nový stát, my si nevolíme nového císaře, my máme již císaře, který byl ještě na jaře neobmezeným naším pánem, a který ještě posud má tak velikou moc, že jenom blázen může ji upírati. My hledíme na okolnosti tyto se stanoviska praktického a považujeme uvedení konstituce jako dobrovolnou vzájemnou úmluvu (kontrakt) mezi císařem s jedné a národem (t. j. sněmem) s druhé strany.11

Císař nám odevzdává velikou část své předešlé neobmezené moci dobrovolně, my ji přijímáme, a ze své strany pojišťujeme císaři dobrovolné jeden díl této předešlé jeho moci, který jemu ponechati hodláme a za dobré uznáváme. My národ a císař jsme dva smlouvající: první podání učinil císař, my jsme je nepřijali, že bylo málo; nyní činíme my podání (t. j. říšský sněm vypracuje konstituci), až císař naše podání přijme, pak bude úmluva platná, kontrakt uzavřen a naše konstituce pojištěna.

Takový byl asi smysl slov ministra Bacha, když pravil ve sněmu, že se strany konstituce stane sjednocení mezi sněmem a císařem, že císař konstituci od sněmu vypracovanou ze svobodné vůle přijme.

Upřímně vyznáváme, že by byl císař konstituci od říšského sněmu vypracovanou beze všech starostí mohl přijmouti, poněvadž většina sněmu jest při vší své svobodomyslnosti rozvážlivá a opatrná a proto nemyslíme, že by nyní bylo zapotřebí bývalo tím slovem sankce na všechny pády se pojistiti. Ale co se stalo, stalo se, a my nyní nebudeme ani odporovati.

Pokud konstituce ještě vypracována není, a pokud tedy nevíme, jaká konstituce bude, jest slovo sankce ještě bez smyslu, abychom se jadrně a prostonárodně vyjádřili, jest zajíc v pytli, o kterém se hádati není rádno. Až bude konstituce hotova na sněmu, pak teprve nabude věc platnosti. Bude-li konstituce dobrá, dle potřeb a přání všech národů, nebojme se o sankci císařovu; císař se nemůže opříti proti zjevné vůli celého národa, on udělí potvrzení své dobrovolně ....

Kdyby se ale osoby jiné, nepovolané, mezi císaře a národ stavěly a za slovo sankce svůj zisk a zisk jistých privilegovaných stavů ukrývaly: tuť musí národové rovně a zmužile proti takovým nepřátelům národa i císaře protestovati a je odstraniti, aby nezbraňovali slovům ze srdce národu vstupovati do srdce císařova.