České ballady a romance a jiné básně/Rabbí Lev Bezalel

České ballady a romance a jiné básně Antonín Klášterský
Mistr Jaroš	Rabbí Lev Bezalel	Ballada Bělohorská

Údaje o textu
Titulek:	Rabbí Lev Bezalel
Podtitulek:	(Ad. Brabcovi)
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	KLÁŠTERSKÝ, Antonín. České ballady a romance a jiné básně. Praha: Vilém Doubrava, 1912. 66 s. S. 26–27. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

„Vari blázne! — Císař jede!“
„Ustup, rabbí, neznáš mrav?“
„Ve vousy mu plijte šedé,
kámen na něj!“ křičel dav.
„Císař přísně židy trestá,
vyhnati je kázal z města,
a ten zde tak tvrdohlav!“

A již dav co zlobně řičel,
stařec jako v dešti střel,
kal naň stříkal, kámen fičel,
přímo v spánky jeho spěl;
a ten déšť vždy hustší, prudší,
ale klidně v moři žluči
stál tu rabbí Bezalel.

Leč ký div! Kdo chápat může?
Kámen, kal, jenž zasáh jej,
v květ se mění, v lilje, růže,
voní kol vždy líbezněj.
A v tom vůz již hrčí, stane.
Rabbí ruce vztáh: „Ó, Pane,
krutý příkaz odvolej!“

„Dobře, rabbí — z vozu nitra
císař děl, se vykloniv —
na hrad přijdi k radě zítra,
zvážíme vše, — ale dřív
pověz, jak jsi změnil kámen
v liljí sníh a růží plamen,
jaký symbol v tom a div?“

Záři v oku, tenké stáhl
rty své blahý na úsměv,
císaři, jen k vlasu sáhl,
růži podal rabbí Lev.
Rděla se jak do červánků,
ale ze starcova spánku
počala se řinout krev.

„Milosti, z mé vzrostla krve
tato růže nachová,
jeví v ní tak jako prve
moc a moudrost Jehova,
ukázal tu, jaké štěstí
pro svůj lid je ústrk nésti,
hněv i muka katova.

Páliti zda mohou rány,
jež kdo ve svá prsa chyt,
lidu svého háje brány,
když je nastavil jak štít?
Nejsladším je květem blaha
rána v skráň i v prsa nahá,
již kdo přijal za svůj lid!“