České ballady a romance a jiné básně/Mistr Jaroš

České ballady a romance a jiné básně Antonín Klášterský
Pan Paleček	Mistr Jaroš	Rabbí Lev Bezalel

Údaje o textu
Titulek:	Mistr Jaroš
Autor:	Antonín Klášterský
Zdroj:	KLÁŠTERSKÝ, Antonín. České ballady a romance a jiné básně. Praha: Vilém Doubrava, 1912. 66 s. S. 24–25. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Ve své dílně mistr Jaroš
s čelem seděl schýleným:
„Císaři mám děla líti —
proč jen váhám, proč se chvím?

Kolik jsem jich ulil v mládí,
dobrých, pevných pušek pár,
a dnes, kdy se na bouř smráká,
jak bych sláb již byl a stár.

Ne, ó, ne, sláb nejsem dosud,
ale tak mi úzko dnes,
jak bych slyšel pláč a stony,
viděl smrti stín a děs.

Jízda cválá, zem se chvěje,
ržání koní, třesk a kvil,
děla houkla — chrlí zhoubu —
ó, to ta jsou, co jsem slil!

Věčný Bože, jenž jsi život,
mír a láska, v nebesích,
štíra pochyb znič mi v hrudi,
zjev, že můj to není hřích!

Lil jsem zvony, svaté zvony,
měly krásný, vážný hlas.
„Zvuky moje — zvuky žití!“
pěly tmou i v jitra jas.

Fontánu jsem ulil zdobnou,
aby v stinné aleji
do polibků, šeptu lásky
zněla hudbou krůpějí.

Ale rozplaš, věčný Bože,
stín, jenž leh mi na duši,
kapek hra a hlasy zvonů
zda řev děl mých přehluší?“

V dílně ticho, jenom v kotli
slyšet kovu var a hles.
Mistr vstal a k ohni postoup,
zavrávoral však a kles.

„Díky, Bože — nežli dílo —
zhouby tvořit — lepší skon —
Zvuky moje — zvuky žití —
slyším — zvonů svojich — tón…“