Přeskočit na obsah

Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Menenius Agrippa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Menenius Agrippa
Autor: Daniel Adam z Veleslavína
Zdroj: BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 174–175.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Pozdvihla se v Římě obec proti pánům radním, protože se obec domnívala, kterak je páni a bohatí příliš ztěžují a sužují. A protož nemohouce toho děle snášeti, vytáhli ven z města u velikém množství a položili se na jednom vrchu, kterýž Svatou horou nazvali, vzali své zbroje s sebou i jiné potřeby, nejinak než jako by chtěli polem ležeti a s nepřátely se potýkati. I byl k nim od pánů k jednání míru a pokoje vyslán nějaký Menenius Agrippa. Ten zase obecný lid velmi krátkou, ale rozumnou řečí spokojil a k tomu, že se k obydlím svým do města navrátili, přivedl. Některého času prý údové lidského těla v nevoli byli a nesrovnávali se za jedno, ale hněvajíce se na žaludek, že by on sám uprostřed těla nic nedělal, než jejich prací, péčí a posluhováním živ jsa rozkoše své plodil, spikli se a snesli na tom a tak mezi sebou zavřeli, aby mu potud dále ničeho k živnosti jeho nedodávali a jemu ku pohodlí v ničem nepracovali. A proto poručili rukám, aby pokrmu k ústům nedonášely, ústům, aby dodaného nepřijímala, zubům aby přijatého nežvýkaly. Ale v tom hněvu, chtějíce skrotiti žaludek, sami spolu jiní údové a tak i všecko tělo churavěti a hubeněti počalo. I poznavše z toho, že by tou měrou všichni zahynouti musili, a že i žaludek velice posluhuje lidskému tělu a neméně krmí a živí jiné údy než sebe, když na všecky strany dodává požitečného pokrmu a dobré krve, jíž se člověk sílí a živ jest, smířili se s ním a dodávali mu zase potřeb k živnosti, a od té chvíle jsou zase ve přátelství a svornosti: takže, otážeš-li se nyní ucha, co dělá oko, odpoví: „mně vidí,“ a oko dí o uchu: „mně slyší,“ a ta obě o rukách odpovědí: „nám pracují,“ jako i ruce o uších a očích: „nám slyší a vidí,“ a o nohách: „nám chodí;“ a všickni spolu údové o žaludku: „nám jí a pije, nám živ jest a nám pokrmu zažívá.“ Slovem všichni údové ve zdravém těle svorni jsou, radují se spolu a v čas neduhu trpí spolu. Ze kteréhožto předloženého podobenství lid obecný porozuměv, že jest nedobře učinil, snesl se přátelsky s pány o všecko a domů se vrátil.