Černé perly/Na podobiznu básníka s dítětem

Černé perly Augustin Eugen Mužík
Krása	Na podobiznu básníka s dítětem	Matkám básníků

Údaje o textu
Titulek:	Na podobiznu básníka s dítětem
Autor:	Augustin Eugen Mužík
Zdroj:	MUŽÍK, Augustin Eugen. Černé perly. Praha: Jan Otto, 1893. 138 s. S. 11–12. Digitální knihovna SVK HK
Licence:	PD old 70

I.

Tvá líc — toť hlava ptáka bouřliváka,
jenž prudce lítá drsným mořem žití
a v divé bouři jen se doma cítí
a křičí v noc, jež nad lodí se smráká.

Teď v únavě a nudě břeh jej láká,
tam hnízdo lásky skryto v hustém sítí.
V něm zlatým prachem zříš se hvězdu stkvíti:
toť drahá bytost příštího je ptáka.

Tu zticha vletí v koutek drahý, známý.
A moře, které vraždami se chvěje,
v němž dosud rvou se vlny s mrtvolami,

A jež jak řada rakví nocí stoupá,
zde kolébkou jest, hnízdo zlehka houpá
a v mladý spánek píseň lásky pěje…

II.

Tak vyletí dva ptáci bouřliváci —
ten jeden mladý, s lehkým oddycháním,
a druhý zvolna, ztěžka letí za ním,
a péro s peřím stále ještě ztrácí.

Sám časem v drahý lásky břeh se vrací,
v to prázdné hnízdo sirých otců s lkáním,
sám nocí kvílí, stená vzduchem ranním,
až posléz v černou vody tůň se skácí.

Jen ještě jeden pohled do daleka...
Nač smrti vzdoruje a ještě čeká?
By z dáli přišla blahá zvěst mu v hoře:

‚Já přeplul jsem to hrozné žití moře,
jak s tebou vyšel — s křídlem nestřísněným.‘
A smrti vzdá se s citem usmířeným.