»Tonka Šibenice« – první český zvukový film

Údaje o textu
Titulek:	»Tonka Šibenice« – první český zvukový film[red 1]
Autor:	Jaromír Václav Šmejkal (jako J. V. Š.)
Zdroj:	České slovo, roč. 22, č. 52, s. 5 Digitální knihovna Národního muzea
Vydáno:	1. března 1930
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Tonka Šibenice

Ve čtvrtek večer konalo se slavnostní předvedení prvního českého zvukového a mluveného filmu „Tonka Šibenice“. Filmu samotnému předchází Hašlerův projev z plátna o významu dne a dvě písně, při jejichž přednesu doprovázel jej skladatel Košťál, který opatřil také hudební doprovod k »Tonce Šibenici«.

Jak jsme již psali, předcházela jí skvělá pověst již z Paříže a zpráva, že cizina projevila o tento Antonův film živý zájem, dokonce, že byl již některými státy zakoupen. Nadšení, které vyvolal, bylo uznáním filmu i jeho tvůrci.

Děj »Tonky Šibenice«, u nás vesměs známý, je zde pozměněn a následkem toho odchyluje se pojetí Tonky od onoho, které známe jednak ze skutečnosti, jednak z Kischovy práce. Filmu je to rozhodně k prospěchu, tím spíše s ohledem na cizinu. Režie Antonova zasluhuje veškeré uznání. Zasazení několika folkloristických scén moravských je neobyčejně šťastné a spolu s nádhernými snímky na Prahu a její osvětlené objekty vykonají za hranicemi pro republiku výbornou propagandu. Fotografie je velmi pěkná, i tam, kde se mohou operatéři setkat s četnými nesnázemi.

Obsazení rolí vesměs velmi dobré. Ita Rina v úloze Tonky Šibenice v počátečních scénách poněkud nejistá, ale velmi brzy vymaňuje se z první tísně, vžívá se do role a podává nádhernou hru, která vrcholí v druhé půli, kdy představuje Tonku chátrající a propadávající alkoholu. Scény ve vězení, u kavárny »Kandelábr« a v hospodě, kde vypravuje o noci, kterou prožila s odsouzeným vrahem, jsou jedinečné a Ita Rina znovu dokázala, že má nadání, které jen má zapotřebí pevné ruky režisérovy. Její podání Tonky, jak již řečeno, je odchylné od podání Xeny Longenové: je něžná v každém prostředí, mimo vykřičený dům, prosté, dobré děvčátko z moravské dědiny, které miluje svou matku i svého hocha, děvče, jež se octlo na šikmé ploše snad divnou shodou okolností, ne vlastní vinou. Ani pozdější úpadek, zaviněný opovržením a alkoholem, nezničí úplně její cit (scéna s koněm, umírání). Stejně mistrně sehrál úlohu vraha Rovenský, o jehož kvalitě bylo by zbytečno se zmiňovati. Skvělý je tam, kde hraje si loutkou a kde odchází na popraviště s Tončiným šátečkem a posilován jejím pohledem a jejím »vzmuž se!«. Baranovskaja, jako Tončina matka, předvedla dobrou, prostou moravskou maminku. Nedošinská po druhé, ale tentokráte úspěšněji vypadla ze svých obvyklých rolí a hrála »madame« velmi zdařile. Dobrým partnerem Ity Riny je Jack Mylong Münz v úloze venkovského synka a ženicha Tončina. Pištěk exceloval svým opilcem, kterým vlastně zahajuje mluvenou část filmu; žádný div, že jeho hra i vtipy, dobře volené a jasně slyšitelné, vyvolávají všeobecné nadšení. Nádhernými zjevy jsou také popravčí a židovský obchodník Felixe Kühneho, jemuž lze předpovídati pěknou filmovou kariéru. Dobrými figurkami jsou kočí (Plachta) a majitelka kavárny „Kandelábr“. Kompars děvčat v domě č. 13 je rovněž na svém místě, za to tajní policisté (na štěstí hrají jen episodu) nepůsobili příliš sympaticky.

Košťálův hudební doprovod, jenž se sestává z četných národních písní, je výborný; zvuková reprodukce vesměs velmi jasná, čistá, překvapující. To platí pro mluvené slovo, různé zvuky, písně i hudbu.

»Tonka Šibenice« je krásný, zdařilý český film, nový doklad naší schopnosti ve filmovém podnikání a pro svůj primát, pokud se zvuku týče, sensací prvého řádu. Stavíme se s ním čestně po bok cizině. Za to děkujeme Karlu Antonovi a jeho obětavosti a píli.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Otištěno v rubrice Film.