Zvon a kovadlina
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zvon a kovadlina |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Victor Hugo |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 224–225. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: |  PD-old-70 |
| Přeložil: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD-old-70 |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
 Chybí odkaz na Wikipedii |
|
| další články: |
|
Je večer hluboký, planinou stín se plazí.
Pojď dcero, sedněme, hle, západ sotva hází
mdlé světlo z oblouku, kde starý most kraj hlídá.
Vzdálené kovárně hlas zvonu odpovídá.
Búh v zvonu večerním, člověk na kovadlině
ti jednu kují věc a hvězda v šerém stíně
se zažíhá v týž čas, co dole náš dub ztmělý.
Náš osud, dítě mé, v té dvojici jest celý.
V těch zvucích hlasy zní, dva přísné, svaté hlasy,
jež těší člověka, jej vedou v přístav spásy,
jsou jemu kormidlem a dál ho vedou sladce.
Zvon praví: Modlitba! a kovadlina: Práce!
