Bhagavadgíta/Zjevení kosmické podoby

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny

Bhagavadgíta Véda Vjása
◄ Vyjevení vnějších projevů	Zjevení kosmické podoby	Jóga a oddanost ►

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Zjevení kosmické podoby
Autor:	Véda Vjása
Spoluautor:
Krátký popis:	Sandžaja vypráví: „když Kršna takto pro­mluvil, ó králi, velký pán jógínů Hari se ukázal Párthovi ve své podobě největší­ho íšvary“.
Původní titulek:	Višvarúpa daršanajógó
Zdroj:	Bhagavadgítá, mool slokas, chapter 11
Vydáno:
ISBN:	ISBN
Licence:	PD-old-140
Přeložil:	Vladimír Hubený Nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách
Licence překlad:	PD-self
Související:	{{{SOUVISEJÍCÍ}}}
OTRS ticket 2008022210007997
Bhagavadgíta
další články:

11.1 – 11.4 Nepomíjející podstata

Ardžuna říká: Toto hluboké a utajné poznání sama sebe, které jsi mi odhalil, rozptyluje temnotu mé nevědomosti. Vysvětlil jsi mi podrobně všechno o zro­du a zániku všech bytostí, ó vládče s loto­sovýma očima, i o své nezměrné velkole­posti. Vysvětlil jsi mi všechno o átma, ó svr­chovaný pane, avšak odhal mi i svou božskou podobu, která září silou, ctností a nádherou, ó svrchovaný Purušo ^[1]. Jestli je možné, snést tento pohled, ó pa­ne, zjev se mi, prosím tě, ve své nepomí­jející podstatě, ó svrchovaný Jógíne.

11.5 – 11.8 Božská podoba

Kršna vysvětluje: Nuže tedy, ó Pártho, pohleď na moji božskou podobu tisíce druhů, přerozličných barev a různých tvarů. Pohleď na áditje, vasy, rudry, ašviny a marutse; pohleď také na věci a divy nevídané, ó mocný králi. V mém těle je obsažen celý kosmos a vše­chny světy hybné i nehybné a vše­chno, co toužíš spatřit, ó Gudakéšo ^[2], všechno je sjednoceno v mém těle. Avšak (lidkýma) očima na mě hledět nemůžeš. Propůjčím ti své božské oči, jimiž budeš shlížet moji íšvarajógu ^[3].

11.9 – 11.13 Nejvyšší pán stvoření

Sandžaja vypráví: Když Kršna takto pro­mluvil, ó králi, velký pán jógínů Hari se ukázal Párthovi ve své podobě největší­ho íšvary ^[4]. Nevyčíslitelné množství úst a očí, nevy­číslitelné množství božských ozdob a zá­zraků, nevyčíslitelné množství pla­nou­cích božských zbraní, ozdobený věnci ze samých hvězd, navo­něný božskými mastmi a voňavkami, odě­ný božskými rouchy, zářící všemi di­vy a dívající se do nekonečna. Jakoby zplanulo na nebi najednou tisíce sluncí, taková je nádhera tohoto mocného mahátma ^[5]. Tam, spatřil Pándava celý mnohotvárný kosmos sjednocený a obsažený v tomto jednom zjevení podoby boha bohů.

11.14 – 11.31 Hrůzná podoba

Pak, Dhanandžaja naplněn obdivem a vlasy zježené strachem se poklonil, sepnul ruce a promluvil k bo­hu: Ardžuna pravil: zhlížím všechny bohy ve tvém božském těle, všechny mnohotvár­né bytosti a také samotného brahma, vel­kého pána sedícího ve středu lotusu, ob­klopen zřeci a božskými uragány ^[6]. Zhlížím na nesčíslné ru­ce, tru­py, ústa a oči; neomezenou mno­ho­tvár­nost tvé kos­mické podoby, ó Vi­švé­švaro ^[7]. Ne­spa­třuji ale tvůj po­čátek, střed ani konec, ó Višva­rú­po ^[8]. Spatřuji tě s korunou, žezlem a diskem, v nezměr­ném, oslepujícím světle všude kolem jakoby hořel oheň a zářilo slunce. Jsi nejsvrchovanější bytost, kterou je mo­ž­né poznat, jsi jediný útulek v kosmu, Jsi nesmrtelný ochránce dharmy, vím, že jsi věč­ný pán puruša. Zhlížím, že jsi bez počátku, prostředku a konce, nekonečně mocný a nedo­hled­ně rozsáhlý. Tvé oči jsou jako slunce a mě­síc a z tvých úst plápolá oheň, který za­hří­vá celý kosmos. Prostor mezi nebem a zemí a také vše­chny světové stra­ny jsou naplněny je­nom tebou, ó vznešený pane. Při pohledu na tvou hrů­znou podo­bou se všechny tři svě­ty chvě­jí strachem, ó Mahátmo. Zástupy bohů do tebe vstupují a někteří po­děšeni tě velebí se sepjatýma rukama. Maharši a sidhi tě oslavují skvostnými chva­lo­zpěvy. Rudri, aditji, vasi a také sádhi, višvadevi, ašvi­ni, marutsi, ušmapi, dokonce i gan­dharvi, jakši, asuri a siddhi na tebe hledí a jsou ohromeni (tvou velkolepostí). Při pohledu na tvé nepostižitelné tělo s nesčíslnými ústy a očima, s nesčíslný­ma rukama a no­hama, s nesčíslnými tru­py a hrůznými zuby se chvějí světy a já také, ó silnoruký. Dotýkáš se oblohy, planeš nesčíslnými barvami. Ústa široce otevřená a zářící divoké oči. Mé srdce je plné hrůzy, síly mě opouštějí a nemohu se uklidnit, ó Višnu. Spatřil jsem tvoje ústa se strašlivými zu­by a kálanala ^[9] oheň. Ztratil jsem předsta­vu směrů; slituj se nade mnou, ó bože bohů, ochránce světa. Vši­chni synové krále Dhrtaráštri a vzne­še­ní poradci; Bhíšma, Dróna a Sútaputra, spolu se všemi našimi vojevůdci, vstupují do tvých hrůzných úst se strašli­vý­­mi zuby. Někteří z nich uvízli ve tvých zubech a jejich hlavy jsou drceny na prach. Jako proudy řek poslušně směřují do mo­ře, tak proudí zástupy hrdinů tohoto světa do tvých plamenných úst. Jako se moli vrhají do záhuby planoucího ohně, tak se vrhají živé bytosti do záhuby v tvých ústech. Polykáš ze všech stran světy ve svých planoucích ústech, tvé žhavé paprsky pronikají celým kosmem a plní jej tvým žárem, ó Višnu. Objasni mi, proč je tvá podoba tak hrů­zná? Klaním se ti, ó bože bohů, smiluj se nade mnou, prosím tě, ó prabytosti, ne­chápu tvojí působnost.

11.32 – 11.35 Čas věčnosti

Kršna odpověděl: jsem časem věčnosti, který tvo­ří, udržuje a ničí světy. I bez tebe zahy­nou bojovníci sešikovaní v těchto nepřá­telských armádách. Vzchop se tedy a získej slávu pokořením svých úhlavních nepřátel a užívej králov­ství, neboť já jsem je již odsoudil. Staň se mým nástrojem, ó Savjasáčine ^[10]. Zdatní vojevůdci Dróna, Bhíšma, Džaja­dra­tha a Karna jsou již poraženi mnou. Neboj se, bojuj a porazíš nepřátele v bi­tvě. Saňdžaja vypráví: Vyslechnuv tato slova Kéšavy, Ardžuna sepjal ruce, sklonil se před Kršnou v bázni a celý se třesoucí Kršnu oslovil chvějícím se hlasem:

11.36 – 11.46 Zbožné uctívání

Ardžuna pravil: zcela právem se těší a ve­le­bí tě celý kosmos, ó Kršno, démoni v hrůze prchají a světci ti vzdávají čest v nejhlubší úctě. Což je možné, neklanět se tobě, ó Mahá­tmo, který jsi více než brahma, prabytost, bůh bohů? Nepomíjivý ochránce kosmu, bytí a nebytí, neprojevené tat. Jsi první z bohů, pán puruša, věčný ochrán­ce kosmu; jsi vědění, cesta k vědě­ní a všechno, co je možné vědět. Ce­lý ve­smír je tebou prostoupen, ó Anan­tarúpo ^[11]. Jsi Váju, Jama, Agni, Varuna, Šašánka a Pradžapati, stvořitel nás všech. Tisíce po­klon, sláva, sláva tobě znovu a znovu. Sláva tobě zepředu; sláva tobě zezadu; sláva tobě ze všech stran; neomezený v moci, neomezený v síle, prostupuješ a prolínáš vším, neboť jsi vše, ó všebytost. Cokoliv jsem si dovolil překotně říci, ó Kršno, ó Jádavo, nebo tě viděl jako ro­vnoceného přítele, bylo z domýšlivosti neboť jsem si nebyl vědom tvé velikosti. Kdykoliv jsem byl k tobě neuctivý, když jsme si spolu hráli, spali nebo jedli, ó Krš­no, odpusť mi, ó neměřitelný. Jsi otcem pohyblivých i nehybných svě­tů; jsi nejvznešenější guru a nikdo se ti nevyrovná ve vznešenonsti a v žádném ze tří světů se ti nikdo nevyrovná v moci, ó Prabhávo ^[12]. Ve zbožné úctě se ti klaním a pro­sím za odpuštění, ó Íšo, velebný otče, odpusť mi tak jako otec odpouští synovi, přítel pří­teli nebo milenec milence, ó bože. Zhlížím něco, co nikdo nikdy nespatřil; jsem uchvácen tímto pohledem, ale má mysl je ohromena hrůzou. Měj slitování, ó bože bohů, ochránce kosmu a zjev se mi opět ve své (dřívější) podobě. Přeji si tě spatřit s korunou, žezlem a dis­kem v tvých rukách, ó pane kosmu, ó ti­síciruký, zjev se mi ve tvé čtyřruké podo­bě, ó Višvamúrte ^[13].

11.47 – 11.49 Prvotní podstata

Kršna odpověděl: jen tobě, ó Ardžuno, jsem átmajógou ^[14] odhalil svou svrchova­nou nekonečnou, prvotní podstatu plnou nádhe­ry, kterou ještě nikdo nespařil. Ani studiem véd nebo modlidbami, ani obřady, sebeobětováním nebo přísnou askezí není možné uzřít mou kosmickou podobu ve světě lidí. Kromě tebe ji ještě nikdo nevi­děl, ó hrdinný kuruovče. Nechť zření mé hrůzné podoby tě již neděsí! Bez bázně a uklidněn zhlížej znovu mou dřivější podobu.

11.50 – 11.55 Přívětivá podoba

Saňdžaja vypráví: takto promlouvaje k Ardžunovi, ukázal Vásudéva ^[15] svou dří­vější přívětivou podobu velkého mahát­ma ^[16] a konejšil poděšeného Ardžunu. Ardžuna pravil: při pohledu na tvou pří­vě­tivou lidskou tvář, ó Kršno se moje mysl uklidňuje a jsem opět sám sebou. Kršna vysvětluje: Je vskutku těžké zhlí­žet podobu, kterou jsi ty spatřil. Ani bo­hům nabyl dopřán tento pohled, ačkoliv po něm tolik touží. Ani studiem véd, askezí, obětmi nebo obřady není možné mě vidět tak, jak jsi mě spatřil ty. Jen naprostou oddaností mně, ó Ardžuno, mohou lidské oči zřít, poznat a spojit se s mou kosmickou podobou, ó hubiteli zla. Neboť ten, kdo stále jedná pro mě, kdo ve mně vidí svůj jediný cíl, kdo uctívá jen mě a k nikomu nepociťuje nepřátel­ství; ten, ó Pándavo, je spojen se mnou.

Zde končí jedenáctý zpěv nazvaný: Zjevení kosmické podoby

[editovat] Redakční poznámky