Ze zašlých dob/Josef Manes

Josef Manes byl až úzkostlivě svědomitým na dokonalost každé čárky výtvarů svých. Proto nejraději kreslil a maloval dle přírody.

Jednou spatřil jsem ho na Perštýně, opřeného o krám kupce „u Bořivoje". Měl nohy podle svého zvyku spirálně stočené a oči upřeně hleděly ke kašně v zákoutí protějšího domu „u Koulů", kam dobrý tucet služek, letně takřka svlečených, přišel s putnami pro říčnou vodu, tenkrát ještě nerozváděnou po domech. „Aha!" vytrhuji Manesa z nehybného pozorování, „jistě tu chcete zachytit pěkný obrázek žánrový!" „Ba ne. Celé skupení nechci mít; jen to vzorně krásné rámě potřebuji, které má odhalené tamhle ta v levo, Takové rameno hledal jsem po Praze skoro čtvrt léta, a zde konečně je!"

Když pak po nějakém čase vyšel velký sešit nádherně vydaného, Manesem mistrně illustrovaného „Rukopisu Kralodvorského", poznal jsem na předním obraze hned na první pohled „vzorně krásné rameno", jehož model byl hledán tak dlouho.