Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských/Erbenova předmluva k Slovanské čítance

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských Karel Jaromír Erben
Předmluva	Erbenova předmluva k Slovanské čítance	Erbenova předmluva z Matice Lidu

Údaje o textu
Titulek:	Erbenova předmluva k Slovanské čítance
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	ERBEN, Karel Jaromír. Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských. Svazek I. Praha : Otto, 1905. s. 1–7.
Licence:	PD old 70

Vydávaje Čítanku slovanskou, měl jsem dvojí při tom úmysl. Nejprvé totiž chtěl jsem mládeži naší opatřiti příležitost, aby snadným praktickým způsobem mohla se poněkud seznámiti se všemi podstatnýrni různostmi v jazyku i v písmu velikého národa slovanského, jenž v nesmírném prostranství zemí rozličných, od hor bavorských až za Urál a od Athosu až k Severnímu moři ledovému, pod rozličnými vládami obývaje, nyní okolo 80 milionů duší počítá.

Národ tento dělí se vůbec:

Položením svým ve Slovanstvo
- východní,
- jižní a
- západní.

Jazykem, dle rozvržení Šafaříkova, v řeč šesteru:

ruskou s trojím nářečím: velikoruským, maloruským a běloruským;
bulharskou;
illyrskou, též s trojím nářečím: srbským, charvatským a korutansko-slovenským;
polskou s podřečím kašubským;
českou s nářečím dvojím: českomoravským a uhersko-slovenským;
srbsko-lužickou s nářečím hornolužickým a dolnolužickým.

   Mnohá pak z těchto nářečí rozcházejí se opět v rozličná podřečí a dále v nepřehledné množství různořečí.

   Které pole i které znaky má každá ta řeč i to každé nářečí a podřečí, ano i mnohá různořečí, oznamuje šíře P. J. Šafaříkův Slovanský Národopis (v Praze 1842), dílo v tom spůsobu potud jediné a nepřekonané. Kdoby pak se chtěl důkladně poučiti zvláště o nářečích a různořečích jazyka česko-slovenského, kolikero jich jest, které zvláštnosti v sobě chovají a čím se od sebe rozeznávají, výborně jemu poslouží A. V. Šemberův pilný spis: Základové dialektologie československé (ve Vídni 1864).

Písmem pak dělí se Slovanstvo na dvě strany, jichž jedna, která v náboženství vyznání řeckého následuje (Rusové, Bulhaři, díl Srbův a Černohorci) užívá písma kyrilského, a druhá (Srbové katoličtí a všickni ostatní Slované) písma latinského.

Za obsah Čítanky své zvolil jsem prostonárodní pohádky a pověsti slovanské, prohlížeje k tomu, že v nich, ač jsou-li z úst lidu právě a bedlivě pojaty, přirozený prostonárodní jazyk slovanský v rozličných jeho svrchu naznačených rozdílech a různostech nejvěrněji se zobrazuje. Ovšem bylo mi se tu potkati s nesnázemi nemalými, proto že mnozí sběratelé pohádek a pověstí národních, jen čtení zábavné v úmyslu majíce, stránky mluvozpytné zanedbávají, a také proto, že některé větve slovanské potud ještě dokonce žádných takových sbírek nemají, aneb aspoň posud žádných tiskem nevydaly. V té příčině díkami zvláštními jsem zavázán mužům některým, v známosti mluvy prostonárodní té které větve slovanské na slovo vzatým, že mi s ochotností neobyčejnou záslužnými pracemi svými v podniknutí mém dobrotivě byli nápomocni, zejména totiž:

p. prof. Lavrovský v Charkově důležitými výpisky některých starobylých podání ruských ze starých rukopisů i prací svou v jazyku maloruském,
p. K. Pavlov pracemi bulharskými,
p. Dr. F. Cenova kašubskými,
p. vikář M. Horník hornolužickými,
p. učitel H. Kopf dolnolužickými,
p. farář B. M. Kulda a p. prof. F. Lepař pracemi v podřečích moravských.
Vřelé díky své vzdávám také p. Alexandru HiIferdingovi v Petrohradě a p. Dru J. F. Novakovskému ve Varšavě, kteří vzácnými sbírkami tištěnými, jeden ruskými, druhý polskými, dobrotivě mi přispěvše, službu zvláště platnou mi prokázali.

V pořádání materiálu měl jsem na zřeteli, kterak nářečí slovanská jedno ke druhému příbuzností svou i položením přirozeně se řadí. Počínaje řečí českou, vytknul jsem v ní podřečí neb různořečí domažlické, kteréžto však již nyní touž měrou hyne, jako vzdělání mládeže školami v krajině té se zmáhá a v málo letech nezůstanou bez pochyby po všem, jako po východním podřečí českém (jehož příklad viz v Šemberově Dialektologii, str. 166.), leč jen nepatrné stopy. Z Čech přecházím Moravou na Slovensko, uváděje z obou těch zemí podřečí některá, jakož mi jich dílem listy soukromé, dílem vydané sbírky poskytly. S češtinou souvisí nářečí hornolužické prostředkem jazyka staročeského, kdežto nářečí dolnolužické k jazyku polskému se schyluje. Jazyk kašubský, jejž v nedlouhém snad čase očekává smutný osud někdejších Slovanů polabských, jest sice podřečí jazyka polského, ale češtině bližší než tento. V nářečí běloruském spojuje se polština s nářečím velikoruským; maloruské pak nářečí, češtině mnohem příbuznější než běloruské, opět se rozchází v některá různořečí, z nichž toliko tři podstatnější tuto jsou vytknuty, totiž: z Haliče, z gubernie Černigovské a z jižní Rusi. Jakož nářečí běloruské k východu, tak maloruské k severu splývá opět s nářečím velikoruským, jehož ukázky tuto ze šesti gubernií podány. Na základě nářečí velikoruského zrostl také nynější spisovný jazyk ruský, jenž prostředkem starého jazyka ruského, staré češtině velmi příbuzného, souvisí s jazykem bulharským. Bulharština na severozápadní straně své splývá opět v srbštinu, kterážto v nářečí charvatském okolo Varaždína zase nejblíže přistupuje k češtině. Nářečí illyrsko- neb korutansko-slovenské, ač v jihu položením svým jest češtiny nejblíže, však formami svými mezi nářečími illyrskými nejdále od ní odstupuje, podobně jako v severu nářečí hornolužické, ač položením svým bližší, však formami mnohem vzdálenější jest nynější češtiny, než jazyk polský a kašubský.

Co se dotýče pravopisu jiných nářečí slovanských, nevidělo mi se radno měniti čeho v tom, co zasloužilí spisovatelé domácí, zajisté po bedlivém a zralém uvážení, každý v nářečí svém za pravé a za prospěšné uznali. Tím také vysvětluje se, že v některých nářečích, jako v maloruském, v srbském písma kyrilského a v uhersko-slovenském, práce některé spisovatelů rozličných mají rozličný pravopis. Příčina rozdílu tohoto záleží vůbec v tom, že spisovateIé někteří v písmu šetřili více původu slova, jiní pak více hleděli k tomu, kterak slovo se vyslovuje.

Slova nepovědomá, řčení i formy mluvnické všech těchto nářečí a různořečí, ježto od češtiny se odchylují, nalézají výklad svůj na konci v připojených dvou seznamech.

S úmyslem, opatřiti mládeži naší příležitost, aby se mohla přiučiti ostatním nářečím slovanským, spojil jsem při sestavování Čítánky své jiný ještě úmysl, totiž ten, aby pohromadě bylo v knize jedné, cokoli z pohádek a pověstí prostonárodních nejlepšího, totiž obsahem nejdůležitějšího i formou nejdokonalejšího po veškerém Slovanstvu potud se vyskytlo. Chtěl jsem uviti květnou kytici z prostonárodních bájí slovanských v rouše původním. Při tom šetřil jsem vůbec pravidla, aby táž věc, byť i v rozličných byla nářečích, již se neopakovala.

Ovšem náleželo by tuto podati také přehled literatury pohádek a pověstí slovanských vůbec, co jich kde potud vydáno bylo tiskem; ale z příčin některých musil jsem toho na ten čas zanechati a ku příležitosti jiné to odložiti, kteráž se bohdá snad brzy naskytne. Zatím postačí v obsahu následujícím pouze oznámiti, kdo který článek Čítanky této sepsal, aneb odkud vyňat jest.

Nemohu také toho zatajiti, že tuto Čítanku z pohádek a pověstí národních, vesměs prostomluvou sepsaných, pokládám toliko za první částku, ku které náleží ještě částka druhá, totiž Čítanka z prostonárodních písní slovanských. Podaří-li mi se i také tu přivésti do tisku, jakož z většího dílu již sestavena jest, budu pokládati toto dílo, ač jen na skrovno vyměřené, za úplné a za ukončené; neb na dílo rozsáhlosti takové, jako jsou Firmonichovy Germaniens Völkerstimmen, aneb francouzské Recueil général des poésies populaires de la France, ač by na materialu nikoli nescházelo, na ten čas aspoň u nás nelze pomysliti.

Mladým přátelům svým, panu J. Rankovi a panu A. Paterovi, kteří mi v obtížných korrekturách Čítanky této laskavě byli nápomocni, vzdávám srdečné díky.

V Praze na den sv. Josefa 1865.

Vydavatel