Verše (Shelley 4)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Verše |
| Autor: | Percy Bysshe Shelley |
| Původní titulek: | Lines: When the Lamp is Shattered |
| Zdroj: | SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 161–162. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Když lampa jest ztroskotána,
tu světlo mrtvé tlí v prachu,
když mraků clona jest zdrána,
kde duha jest v barev svých nachu?
Když loutna se ve trosky chýlí,
kdo vzpomíná tón její zas?
A rty když domluvily,
jest zapomnín brzy jich hlas.
Jak nežijí hudba i lesky,
když loutna i lampa jsou prach,
tak srdce nářek i stesky
jsou mrtvy, duch když jest v tmách.
Tu chmurné zjevy jen zvoní
jak vítr v ruiny zdech,
jak žalný kvil vln se tu roní
v mroucího plavce vzdech.
Když srdce jednou se spjala,
opouští láska hnízdo hned,
část slabší z nich úděl svůj vzala
nést, co jí druhdy celý svět.
Ó lásko, jež nad vším zde kvílíš,
co křehké jest v tom světě zlob,
proč nejslabší volit si pílíš
za kolébku, pobyt i hrob?
Ó budou vášně rvát tebe,
jak havrany bouře rve v zlobě,
jak slunce s chladného nebe
tak rozum se vysměje tobě!
Trám každý z hnízda ti spadne,
stát orel budeš na posměch,
až větry zadují chladné
a listí spadne s větví všech.
