Věno

„Řekni mi předc, milá ženo,
Jakés mi přinesla věno?“
„Dobré srdce, ženskou ctnost!“
Tu obejme manžel ženu:
„Neptámť se po větším věnu,“
Praví, „přineslas mi dost.“

„Ale, rozmilý můj choti!“
Ptá se ženuška naproti,
„Smím se po tvém věnu ptát?“
„Já ti přines mysl zdravou,
V duši věrné lásku pravou,
Nad to nemohu nic dát.“

„Jaká jsou to krásná věna!“
Odpoví mu libá žena,
„Bůh-li bude chtít,
Snadže předce někde v světě
Takové nám štěstí zkvěte,
Že pokojně budem žít.“