Výbor z Květů zla/Duma

Buď moudrá, upokoj se, moje Bolesti.
Ty večer ždála jsi, hle, on se snáší již;
ve chmurné ovzduší se halí předměstí,
a jedněm nese mír a druhým bolů tíž.

Co smrtelníků dav se vrhá v neřesti,
pod důtky Rozkoše, krutého kata, slyš,
jdouc lítosti si květ rvát v hodů bezcestí,
ty pojď, mně ruku dej, my půjdem dále v tiš!

Dál od těch. Vybledlé viz Roky, jak se kloní
s pavlánu nebes k nám, šat zvetšelý je cloní;
z vod hlubin Výčitka se pozvedá a směje;

Pod mostu obloukem usíná Slunce mroucí,
jak dlouhý rubáš, slyš, ku Východu se pnoucí,
slyš, drahá Bolesti, slyš, sladká Noc blíž spěje.