Uschlé kvítí
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Uschlé kvítí |
| Podtitulek: | |
| Autor: | Josef Viškovský |
| Spoluautor: | |
| Krátký popis: | |
| Původní titulek: | |
| Zdroj: | Kytice. Almanach. Praha: Kat. Jeřábková, 1859. s. 36. |
| Vydáno: | |
| ISBN: | ISBN |
| Licence: | |
| Přeložil: | |
| Licence překlad: | {{}} |
| Související: | {{{SOUVISEJÍCÍ}}} |
| další články: |
|
|
Vybledlý kvítek zapomněním |
| Puškin. |
Též já „cvětok zasochší bezuchanný“
Za listem mnohým vidím tu i tam,
Čas poloublahý, v němž byl natrhaný,
Na mysli obestřelé přemítám.
Však čas já dobře znám a šíré strany
Vždy s okem udobřeným uvítám,
A v stín ten milým zrakem požehnaný
Hrd na potkání jedno zalétám.
Tam ještě u té nízké staré chýše,
Kde plynul teskně den tvé choroby,
Vždy novým červnem růže vůni dýše;
Však na západě chmura, bouř se sílí,
Chce shladiť luzné, vábné podoby,
A růže lící — jak to uschlé — v zhoubu pílí.