Troubadour

Pln lásky, dychtiv po slávě
kýs' troubadour, jenž neznal péčí,
ku dámy svojí oslavě
jí před okny své „s bohem“ vděčí:
„Má páž mé vlasti vzdána jest,
však srdce touží k paní vzhůru,
tak v boj jdu za lásku a čest,
jak ctnému sluší troubadouru.“

Když s štítem spěl a přilbicí
a s harfou v ruce z brány hradu,
své krásné věren dívčici
si hlasně zpíval do úpadu:
„Má páž mé vlasti vzdána jest,
však srdce k paní touží vzhůru,
tak v boj jdu za lásku a čest,
jak ctnému sluší troubadouru.“

A když se rozpoutala řež,
on cestu klátil sobě směle
v tříšť oštěpů, v hrom boje též
si zpíval s koně hlasně, směle.
„Můj život vlasti zadán jest,
však srdce k paní touží vzhůru,
pro lásku na smrt v boj za čest,
to ctnému sluší troubadouru.“

V krvavém poli vrahy zbit
rek padl ve krvavé vřavě,
však ještě opřen o svůj štít
on zpíval umíraje v slávě:
„Můj život zadán vlasti jest,
však srdce touží k paní vzhůru,
a padnout pro lásku i čest
to sluší ctnému bohatýru!“