Trojí přítel

Nevěř příteli, dříve než bys ho zkusil; více jich bývá na hodech a kvasech, nežli u dveří žalářových.

Muž jeden měl tré přátel; dva miloval nad míru, ku třetímu se choval chladně, ačkoliv on s ním nejupřímněji smýšlel. Byv jednou těžce obžalován a maje se stavěti před soud, dí k nim: „Kdo z vás půjde se mnou a bude mým svědkem? Neboť těžce jsa obžalován uvalil jsem králův hněv na sebe.“

I vymlouval se hned první přítel, že mu nemožná jíti pro zaměstnání jiná. Až ke dveřím soudnice jej doprovodiv druhý, obrátil se a zpět ustoupil, boje se rozhněvaného soudce. Ale třetí, na nějž byl nejméně spoléhal, předstoupil s ním a mluvil za něj, s ochotností dokazuje nevinnost jeho, tak že soudcové jej propustili a obdarovali.

Trojí přátely nalézá člověk na světě tomto: ale jak se mají k němu v hodině smrti, když ho Bůh na soud volá? Peníze, jeho nejmilejší přítel, nejde s ním, první jej opouštěje. Příbuzní a přátelé jeho, doprovodivše jej ke dveřím hrobovým, vracují se v domy své. Třetí, na kterého v životě nejvíce zapomínal, jsou dobří skutkové jeho. Jenom tito jej doprovázejí až ke trůnu soudnému, ano, už předešedše jej, zaň se přimlouvají a vyjednávají mu milosrdenství a smilování.